Knihovna Václava Havla

Tento sborník dosud společně nepublikovaných projevů a vystoupení Václava Havla je časově orámován jeho možno říci kandidátským článkem z deníku Mladá fronta ze dne 19. ledna 1993 a završen slavným rudolfinským projevem, který přednesl 9. prosince 1997 na společném zasedání obou komor českého parlamentu. Ve všech je jejich dominantním rysem vpravdě etický rozměr, který se tento muž snažil do věcí veřejných a reálné politiky vtisknout. O Václavu Havlovi bylo u nás i ve světě napsáno nesčetně úvah, studií, oslavných tirád i hanopisů. O jeho skutečně lidském a trvale inspirujícím rozměru zjistíme nejvíc právě z jeho textů, které tvoří tuto knihu. Nestačí si ji přečíst jen jednou. Stojí za to se k ní vracet, protože její etický přesah je dosud nejen platný, ale při současných krizích, kterými nejen česká, ale i celá evropská společnost prochází, v ní nalezneme odpověď na otázky, které nás tak intenzivně sužují.

Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989. Z úvodního slova Anny Freimanové: „Je zajímavé, že téměř všechny rozpravy plynou v poklidné, přátelské atmosféře (výjimkou je hektický rok 1989) a že v nich zcela chybí konfrontační tón. Tazatel se většinou neprosazuje, otázky jsou přímé, jasné, spojené s aktuálním děním i s Havlovým osobním životem a uměleckou tvorbou. Pokud není třeba myslet na konspiraci, Václav Havel odpovídá také tak – otevřeně a spontánně. Nebojí se osobní roviny, ale udržuje si patřičný odstup. Novináři vnímají přirozenou Havlovu autoritu a respektují ho, nedochází k žádným pokusům o investigativní sondy nebo odhalení. Zajímavé je i to, že Václav Havel v tomto období vůbec nepřemýšlel o image, o tom, jak má na novináře, potažmo čtenáře zapůsobit, soustředil se především na precizní formulaci obsahu interview. Tázaný byl sice vždy vstřícný, slušný a novináře respektoval, ale většinou měl situaci pevně v rukou on, a co chtěl, to „si řekl“. Velmi často lze i v novinových rozhovorech vysledovat myšlení „nahlas“, pro Václava Havla typické, jímž trvale hledá smysl života a vlastní existence i pravdu. Nikdy nemlží. Malé středoevropské Československo se v centru pozornosti světových médií objevuje jen výjimečně. Zájem o to, co se děje na hranicích východní Evropy, nebyl a není samozřejmostí. Václav Havel svou tvorbou a svým vzdorem proti diktatuře dokázal tento zájem vzbudit a na svou zemi, v níž totalitní režim šlapal po lidských právech a svobodách, hlasitě upozornit. Svět byl (a stále je) plný daleko zajímavějších historických vírů a událostí, a proto každá zmínka o Československu hrála v cestě za demokracií důležitou roli. Václavu Havlovi musíme poděkovat.“

Na podzim roku 1977, po dramatických událostech roku Charty, sepsal Václav Havel reportáž líčící první hodiny Prohlášení Charty 77, následné vyšetřování, čtyřměsíční vyšetřovací vazbu, kterou na něj uvalil komunistický režim, propuštění a posléze mučivé sebezpytování. Jak Havel uvádí v Dálkovém výslechu, asi stostránkovou reportáž někam ukryl a už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu. Za svého života už reportáž nenašel, ale objevila se v pozůstalosti jeho blízkého přítele Zdeňka Urbánka, kde ji nalezl jeho vnuk David Dušek. Text, který má do značné míry fragmentární povahu, z největší části zrekonstruovala a nyní vydává Knihovna Václava Havla. V původní osnově, která je součástí rukopisného nálezu, Václav Havel počítal s několika doprovodnými eseji jiných autorů na témata, kterými se v textu zabývá. V tomto duchu je i vydávaný soubor doplněn eseji Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je zároveň editorem celého svazku. Anna Freimanová se zabývá divadelními souvislostmi Havlova textu, zejména zřejmou a přiznanou inspirací k sepsání faustovského Pokoušení. Historik Petr Blažek odpovídá na otázku, kterou si Havel klade ohledně vyšetřovatelů, kteří ho v roce 1977 dostali na starost kdo to vlastně jsou: co znamenají? Proč jsou?. David Dušek přispívá osobní vzpomínkou na počátky Charty a její iniciátory z perspektivy osmiletého dítěte. Konečně Michael Žantovský se zabývá Havlovými morálními dilematy roku 1977 a snahou o jejich řešení.

Soubor textů Filipa Topola o jeho legendárním a tajemném "příteli" Kiliánu Nedorym, které ve valné většině nebyly publikovány. První část knihy tvoří novela Jámy a vítr, druhá pak konvolut črt, písňových textů, básní a próz. Kniha vychází jako první svazek zamýšlené třísvazkové edice Archiv Filipa Topola.

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů.

Nová edice Hry VH do kapsy nabízí studentům, a nejen jim, jedinečnou možnost mít vždy po ruce divadelní hry Václava Havla, i když právě nemají přes rameno přehozený batoh nebo tašku. Satirická komedie Zahradní slavnost patří k prvním českým absurdním hrám a v šedesátých letech byla v legendárním Divadle Na zábradlí vůbec první divadelní hrou Václava Havla uvedenou na jeviště. Mladý milovník šachové hry, snaživý Hugo Pludek se podobně jako český Honza vydává do světa, aby něčím byl. Rychle pochopí zákonitosti úspěchu, zorientuje ve světě frází a byrokratických mechanismů, pružně se přizpůsobuje všemu, co ho může dovést až na vrchol. Ale je to ještě Hugo Pludek? Kromě šikovného formátu charakterizuje tuto edici Knihovny Václava Havla užitečná výbava - doplňkové texty, které přibližují historické, kulturní i osobní souvislosti vzniku her a přinášejí přehledný autorův životopis, výběrovou bibliografii a další užitečné informace o samotných hrách, autorovi i době.

Knihovna Václava Havla nabízí ve své nové edici Hry VH do kapsy studentům, ale nejen jim, jedinečnou možnost mít vždy po ruce divadelní hry Václava Havla, i když právě nemají přes rameno přehozený batoh nebo tašku. Tento svazek přináší aktovky Audience a Vernisáž s nejúspěšnější divadelní postavou Václava Havla, zakázaným spisovatelem Vaňkem v centru dění. Plachý, ale zásadový hrdina se v letech husákovské normalizace nechce podřídit diktátu policejního státu, snaží se nezradit své principy a žít podle svého svědomí. V Audienci se u jednoho stolu potkávají dva naprosto odlišné světy ? nesmělý, mlčenlivý intelektuál a živočišný buran, pivovarský sládek , aby svedli souboj s metodami tajné policie, který nemůže vyhrát ani jeden z nich. Já nejsem smutný, přesvědčuje Vaněk své okolí, přestože musí koulet sudy v pivovaře, slídí za ním estébáci a jeho nadřízený do něj leje hektolitry piva, které mu nechutná Také Vernisáž je soubojem odlišných představ o životě. Manželský pár Michal a Věra pozvali svého dávného přítele Vaňka, aby mu předvedli svůj nový, snobsky upravený byt, přecpaný starožitným nábytkem a moderními kuchyňskými vymoženostmi. Jsou opravdu ve svém falešném ráji tak šťastní, jak chtějí předvést svému kamarádovi, spisovateli na černé listině, toho času pivovarskému dělníkovi? Kromě šikovného formátu charakterizuje tuto edici Knihovny Václava Havla užitečná výbava ? doplňkové texty, které přibližují historické, kulturní i osobní souvislosti vzniku her a přinášejí přehledný autorův životopis, výběrovou bibliografii a další užitečné informace o samotných hrách, autorovi i době.

Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka – překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě. Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla – filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského – s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného. “Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven,” řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Soubor textů Václava Havla a o Václavu Havlovi zachycuje perzekuci, kterou v době normalizace zažíval Havel na vlastní kůži. Zachycuje ale také zásadní proměnu jeho života. Z dramatika, který se občas veřejně angažuje, se během let 1969–1989 stane politicky angažovaný myslitel, který také občas napíše divadelní hru. Dramatik, ve volném čase též angažovaný občan, se stane disidentem na plný úvazek, ve volném čase též dramatikem. Známé eseje se tu prolínají s osobní korespondencí, rozhovory, prohlášeními a dokumenty. Mnohé z toho je tu publikováno vůbec poprvé: dopisy Josefu Škvoreckého, Pavlu Kohoutovi či Janu Vladislavovi, vězeňské záznamy a další. Jednotlivé kapitoly zasazuje do širších společenských souvislostí renomovaný „havlovský“ historik Jiří Suk. Uspořádal Jan Hron. Z přemluvy Jiřího Suka: Václav Havel je znám především jako dramatik a politik. Jako občanský aktivista je znám přece jen méně a spíše kuse. Víme, že inicioval protesty proti spoutané kultuře, psal prohlášení a otevřené dopisy, popisoval život v byrokracii a nesvobodě, zastával se nespravedlivě stíhaných. Ale spíše to jen vedeme v patrnosti, než abychom to hlouběji rozebrali a ocenili. Dosud nás především zajímal Havel jako umělec zabývající se krizí hodnot a struktur, jako disidentský myslitel a prozápadní politik globálního renomé. Tento sborník dopisů, rozhovorů, zpráv, protokolů z výslechů, obhajob a závěrečných slov – některých již publikovaných a některých zveřejněných poprvé – má ukázat Havla jako toho, kdo se nebál a pouštěl se do nerovného střetu s komunistickým režimem – a to v časech politického tání i tuhnutí. A nemá ho představit jako symbol, ale jako člověka, jenž musel projít tvrdou zkouškou odolnosti.

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů „zlaté horečky“ na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav – výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění – nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských instinktů. Na půdorysu malého společenství, vydaného všanc nedozírné krajině dalekého severu a jejímu neúprosnému přírodnímu řádu, vytvořil mimořádně působivé, existenciální drama. Komorní, ve všech ohledech úsporné, a zároveň velkolepé, „širokoúhlé“. Situace vlka vychází u příležitosti nedožitých 80. narozenin Pavla Juráčka (2. srpna 1935).

Pavel Juráček napsal Situaci vlka na motivy povídky Jacka Londona Neočekávané. Nikoli jako její pietní adaptaci. Základní osnovu příběhu z časů „zlaté horečky“ na přelomu 19. a 20. století víceméně převzal, avšak jednání hlavních postav – výrazně nevystupující z žánru klasických zlatokopeckých vyprávění – nikoli. Až barvotiskově předvídatelnou touhu po bohatství nahradil syrovou sondou do nitra lidských instinktů. Na půdorysu malého společenství, vydaného všanc nedozírné krajině dalekého severu a jejímu neúprosnému přírodnímu řádu, vytvořil mimořádně působivé, existenciální drama. Komorní, ve všech ohledech úsporné, a zároveň velkolepé, „širokoúhlé“. Situace vlka vychází u příležitosti nedožitých 80. narozenin Pavla Juráčka (2. srpna 1935).

Sborník vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým osmdesátým narozeninám Olgy Havlové se snaží poskládat co nejreálnější obraz zakladatelky Výboru dobré vůle, první porevoluční první dámy, uznávané osobnosti disentu a v neposlední řadě manželky Václava Havla. Kniha navazuje na úspěšné vydání v Respekt Edici z roku 2008, které ovšem značně rozšiřuje. Poprvé publikovaný dopis Václava Havla zmiňuje překážky a konvence, které museli mladí manželé zpočátku překonávat, a nastiňuje rodinnou revoltu Václava Havla. Jádro sborníku tvoří mozaika vzpomínek a črt spisovatelů a publicistů a doplňuje ji několik nových rozhovorů s lidmi Olze blízkými. Důležitá kapitola je věnována Výboru dobré vůle, kam směrovala značnou část své energie. Svazek uzavírá vzpomínka na Olžiny aktivity v prostředí přátelského disentu, na svéráznou Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka, která se v recesistickém duchu věnovala brakové literatuře, pořádala kostýmované společenské akce s parodiemi, živými obrazy i excentrickými nápady, částečně jako obranu proti beznaději a represím komunistického režimu. Citace ze samizdatového časopisu Nový Brak jsou doplněny řadou fotografií Dagmar a Ivana Havlových, Jana Kašpara, Kateřiny Bajzíkové a dalších, z nichž většina nebyla dosud publikována. Sborník uspořádala Anna Freimanová.

Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí na světlo „Dopisy od Olgy“ - skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy. Hlavním autorem odpovědí byl ovšem bratr vězněného, Ivan M. Havel. Do korespondence s bratrem přes překážky vězeňské cenzury zapojil i další autory, především filosofa Zdeňka Neubauera, hlavního komentátora Havlových úvah o etice zodpovědnosti a o absolutním horizontu. Vědomě či nevědomě se na odpovídání na Dopisy Olze podíleli rovněž Radim Palouš, Petr Hájek, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Martin Heidegger, Emanuel Lévinas, Raymond Ruyer, Vladimír Holan a další…