Knihy Kazda strana 16 z 17

Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Překvapeně ucouvnu. Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší chovat tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění? Zatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotný akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.

Oficiálně je couchsurfing v Íránu zakázaný. Přesto procestuje Stephan Orth touto formou celou zemi. Přespává na desítkách perských koberců, zažije bláznivá i rozpustilá dobrodružství a při tom pozná zemi, která vůbec neodpovídá obrazu zločinného státu. Íránci jsou totiž nejen mistry světa v šachu a v pohostinnosti, ale také v tom, jak uštědřit vedoucím duchovním utajený políček. Nádherná kniha Süddeutsche Zeitung Kniha je strhujícím vyprávěním o drobných svobodách a velkých tužbách Íránců.

Přírodní bytosti hrají podle autorky důležitou roli v našem životním prostoru. Lidem pomáhají vnímat energii stromů, dosáhnout vyššího stavu vědomí, očistit lidskou auru, uvědomit si některé malichernosti, které řešíme v každodenním životě, vnímat intenzivněji barvy a vůně přírody a více se zajímat o ochranu životního prostředí. V existenci přírodních bytostí ani nemusí čtenář uvěřit, i přes to kniha učí vnímat, co nás obklopuje, pozorovat přírodu a pečovat o ni s větší úctou. Po přečtení mnozí dospějí k vědomějšímu a pečlivějšímu zacházení se vším, co žije a roste a návštěva lesů, vodopádu či vodních toků už nikdy nebude jako dříve.

Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak. Jennifer Ackerman (narozena 1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana. Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. Genialita ptáků (The Genius of Birds) je nejnovější z nich, v pořadí sedmá. S radostí přinášíme autorčino dílo konečně i českým čtenářům a věříme, že se i vy necháte nakazit jejím nadšením a láskou ke světu kolem nás.

Krmení, ochrana a bezpečí pro ptáky po celý rok Patrně žádná kniha o ptácích nevzbudila u našich západních sousedů větší ohlas než právě Krmíme ptáky - ale správně. Přední německý ornitolog Peter Berthold v ní tvrdí, že vzhledem k masivnímu poklesu ptačích stavů o 80% je na místě dokrmovat naše ptačí přátele celoročně, obzvláště však v létě v době krmení mladých. Doba, kdy bylo v krajině dostatek potravy pro ptáky, je žel pryč a většina ptáků vymírá. Berthold na základě 40 let trvajících vlastních měření, pozorování a také mnoha evropských vědeckých studií ukazuje, jaké ptáky, kde a čím krmit a tím zcela konkrétně přispět k nárůstu ptačích populací v našem přímém okolí. Kniha v Německu vyvolala obrovský zájem a statisíce lidí díky ní začaly ptákům opět pomáhat. Co kniha obsahuje: ZÁKLADY Co ptáci potřebují a jak jim každý může pomoci - KRMÍME PTÁKY Jaké jsou vhodné zásobníky krmiva, jaké krmivo je vhodné, jaké přirozené zdroje krmiva nacházíme v zahradě - NÁVŠTĚVNÍCI KRMÍTEK Portréty více než 75 druhů ptáků - A NĚCO NAVÍC Postavte si své krmítko

Německý bestseller Tajný život stromů se již třetím rokem drží na žebříčku nejprodávanějších knih a získává si nadšené čtenáře ve stále více zemích. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody. Ve vynikajícím překladu PhDr. Magdaleny Havlové. NOVÝ POHLED NA STARÉ PŘÁTELE, VYZNÁNÍ LÁSKY K LESU Les je podivuhodné místo, kde se odehrávají překvapivé věci: stromy navzájem komunikují. Láskyplně se starají o svoje potomstvo a pečují dokonce i o své staré a nemocné sousedy. Stromy vnímají, cítí a mají i paměť. Neuvěřitelné? Ale pravdivé! Lesník Peter Wohlleben spojuje ve fascinujících příbězích o netušených schopnostech stromů nejnovější vědecké poznatky se svými vlastními bohatými zkušenostmi. Ve stínech hvozdů nám tak osvětluje mnoho překvapivého a otevírá oči tak, abychom i my mohli objevovat jejich životní cesty a tajemství. Délka: 7 hodin 7 minut

Lesy jsou jeho prací, práce se stromy zase jeho životem. Když Peter Wohlleben píše o lese, píše hlavou i srdcem, proto jsou i jeho knihy „Tajný život stromů“ a „Citový život zvířat“ bestsellery. V jádru ale zůstává stále lesníkem, odborníkem, s cílem předávat a sdílet co nejvíce informací o lese a přírodě obecně, aby je lidé mohli více milovat i chránit. V této knize nám poskytuje doprovod na cestu do lesa a shrnuje, na co bychom se tak mohli chtít zeptat, a k tomu nabízí vydatnou zásobu nových podnětů. Sdílí s námi své poznatky, jako vždy fundovaně, čtivě a s humorným nadhledem toho, kdo je v lese stále jako doma. Představuje jednotlivé stromy a jak je od sebe rozeznat, jak stopovat a pozorovat zvířata, jak se vhodně obléci, jak si zajistit dřevo, čeho se bát a nebát či kde se schovat. Že už jste byli v lese tisíckrát a průvodce nebylo zapotřebí? Co mají společného jilmy s jasany, proč jsou jedle bělokoré, ačkoli jehličnany, v podstatě listnaté stromy? Bojíte se liščí tasemnice od své kočky? Víte, že stromy přes noc tloustnou? Peter Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku, a také o mateřských dovednostech lesních buků. Stačí se na chvíli začíst a cesta do lesa se znovu změní v dobrodružství, na která jste možná dávno zapomněli nebo jste ještě neobjevili.

Lesy jsou jeho prací, práce se stromy zase jeho životem. Když Peter Wohlleben píše o lese, píše hlavou i srdcem, proto jsou i jeho knihy „Tajný život stromů“ a „Citový život zvířat“ bestsellery. V jádru ale zůstává stále lesníkem, odborníkem, s cílem předávat a sdílet co nejvíce informací o lese a přírodě obecně, aby je lidé mohli více milovat i chránit. V této knize nám poskytuje doprovod na cestu do lesa a shrnuje, na co bychom se tak mohli chtít zeptat, a k tomu nabízí vydatnou zásobu nových podnětů. Sdílí s námi své poznatky, jako vždy fundovaně, čtivě a s humorným nadhledem toho, kdo je v lese stále jako doma. Představuje jednotlivé stromy a jak je od sebe rozeznat, jak stopovat a pozorovat zvířata, jak se vhodně obléci, jak si zajistit dřevo, čeho se bát a nebát či kde se schovat. Že už jste byli v lese tisíckrát a průvodce nebylo zapotřebí? Co mají společného jilmy s jasany, proč jsou jedle bělokoré, ačkoli jehličnany, v podstatě listnaté stromy? Bojíte se liščí tasemnice od své kočky? Víte, že stromy přes noc tloustnou? Peter Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku, a také o mateřských dovednostech lesních buků. Stačí se na chvíli začíst a cesta do lesa se znovu změní v dobrodružství, na která jste možná dávno zapomněli nebo jste ještě neobjevili.

Lesy jsou jeho prací, práce se stromy zase jeho životem. Když Peter Wohlleben píše o lese, píše hlavou i srdcem, proto jsou i jeho knihy „Tajný život stromů“ a „Citový život zvířat“ bestsellery. V jádru ale zůstává stále lesníkem, odborníkem, s cílem předávat a sdílet co nejvíce informací o lese a přírodě obecně, aby je lidé mohli více milovat i chránit. V této knize nám poskytuje doprovod na cestu do lesa a shrnuje, na co bychom se tak mohli chtít zeptat, a k tomu nabízí vydatnou zásobu nových podnětů. Sdílí s námi své poznatky, jako vždy fundovaně, čtivě a s humorným nadhledem toho, kdo je v lese stále jako doma. Představuje jednotlivé stromy a jak je od sebe rozeznat, jak stopovat a pozorovat zvířata, jak se vhodně obléci, jak si zajistit dřevo, čeho se bát a nebát či kde se schovat. Že už jste byli v lese tisíckrát a průvodce nebylo zapotřebí? Co mají společného jilmy s jasany, proč jsou jedle bělokoré, ačkoli jehličnany, v podstatě listnaté stromy? Bojíte se liščí tasemnice od své kočky? Víte, že stromy přes noc tloustnou? Peter Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku, a také o mateřských dovednostech lesních buků. Stačí se na chvíli začíst a cesta do lesa se znovu změní v dobrodružství, na která jste možná dávno zapomněli nebo jste ještě neobjevili.

prehistoric times because they could perceive it. Later, mankind lost contact with these finer levels of being, but the elvan beings are still there and encounters with them are also possible today. Margot Ruis, a Sensitive of our days, maintains contact with nature beings, explores their world and life and seeks their advice. She describes her experiences in this book and gives suggestions on how we ourselves can strive for such encounters and how they can enrich our lives . With a foreword by Paul Uccusic and an interview with Margot Ruis and Gerhard Kogoj.

Jsou místa, kde se okamžitě cítíme dobře, protože vyzařují sílu a harmonii. Vědění o takovýchto místech síly je prastaré a každý z nás může vnímat jejich energii. Avšak proč nás některá místa oslovují a jiná nikoliv? Je možné objevit a utvářet místa síly ve vlastní zahradě? Tato kniha ukazuje, jak svou zahradu můžete oživit a proměnit ve zdroj regenerace a síly. Každý z nás může prohloubit svoje cítění a otevřít se tak svému okolí. Každá zahrada je malinkatou částí Země. Je s ní spojená, vytvořená z téže látky. Každý z nás dokáže skrze svou zahradu vydat impuls, který se přenese na celou Zemi. Heiko Hähnsen nás chce povzbudit k tomu, abychom byli v naší zahradě aktivní, protože naše soucítění a spolupráce s přírodou je pro planetu Zemi přínosem. Hähnsen ukazuje, jak podoba zahrady a naše konání přímo souvisejí se sociální realitou – doslova ji spoluutvářejí. Zahrada se tak stává prostorem, jenž nás může obdařit cennými zkušenostmi, a navíc v sobě skrývá velký potenciál pro náš život a osobní rozvoj.

Autorka patří k těm nemnohým lidem, kteří mohou vidět přírodní bytosti a hovořit s nimi. Obrací se k nim s láskou a pochopením a díky tomu může pronikat do jemného světa, který prozařuje stromy, louku, potok, les, zahradu i hory.