Knihy Kazda strana 8 z 13

Bez varování se objeví v zahradě, nestydatě se tam roztahuje a stojí nás čas a nervy - to je plevel. Tato kniha zábavnou formou radí, jak nezvané návštěvníky vykázat do patřičných mezí nebo jak si na nich pochutnat. Elke Schwarzer představuje 28 těchto tvrdošíjných rostlin jednu po druhé a ukazuje, jak se jich zbavit pletím, jaké triky na ně platí nebo jak je vypudit ze zahrady. A pokud už se vám na zahradě plevel rozrostl, můžete ho rovnou prakticky zužitkovat v kuchyni. Susanne Hansch sestavila více než 50 receptů z divokých rostlin, od postupu na přípravu kopřivových karbanátků až po tabouleh s hulevníkem a brusinkami, a dokazuje, že divoké rostliny mají na talíři své místo. A kdoví, až je sami ochutnáte, možná už je ani nebudete považovat za plevel.

PRO VŠECHNY MILOVNÍKY PŘÍRODY Svými pestrými květy vnášejí květiny barvy do jinak spíše jednotvárné zeleně a hnědi rostlinného světa. Jejich barevná nádhera má vlastně přitahovat jen hmyz, který je pak odměněn nektarem a současně se stará o opylení, ale kromě toho udělá radost i nám. Květiny jsou spíše malé, alespoň ve srovnání se vzrostlými stromy nebo košatými keři, a mají většinou zelené a měkké stonky, opět na rozdíl od hnědých kmenů stromů a zdřevnatělých keřů. Některé stromy a keře jako jabloň domácí (Malus domestica) nebo růže šípková (Rosa canina) také krásně kvetou, do této příručky jsme je však nezařadili. U právě tak drobných a zelených travin a ostřic zase nenajdeme nápadně pestré květy, neboť o opylení se u nich stará vítr. V této knize se tedy budeme věnovat květinám, nikoli stromům, keřům nebo travinám. Představuje malý, ale reprezentativní výběr 100 častých a rozšířených druhů, díky němuž se s touto různorodou skupinou rostlin blíže seznámíte.

Z klíčových pravidel intuitivního vyprávění autoři sestavili překvapivě snadnou metodu – díky ní se dobrým vypravěčem může stát skoro každý. Srozumitelně vysvětlují, jak lze využívat události a objekty z každodenního života, vyprávět pomocí souvislostí a tak, aby vás i vašeho potomka příběhy pohltily. Od vytváření příběhu se totiž vaše pozornost přesune k posilování vzájemného vztahu a probudí ve vás netušené dovednosti. Vyprávění příběhů je něco, v čem jste už teď dobří. Možná si to jenom neuvědomujete. V knize najdete vysvětlení, jak příběhy všestranně obohacují naše životy i praktické rady, jak začít improvizovat se svými vlastními příběhy. Jediná odbornost, bez níž se neobejdete, je emocionální kontakt s vašimi dětmi – něco, v čem jste lepší než kdokoli jiný. Publikace by neměla uniknout rodičům, prarodičům a pedagogům. „Důvěřujeme této metodě, protože ji používáme téměř každý den. V průběhu mnoha let jsme byli svědky, že funguje za různých okolností a v různých prostředích. Dá se snadno přizpůsobit a zvládnout. Její strukturu využijete, zejména pokud právě začínáte. Žádné dva příběhy ani žádní dva vypravěči nejsou nikdy stejní. Stejně jako dobří lidé i dobré příběhy jsou tak rozmanité jako vrcholky v horském pásmu se všemi údolími a potoky mezi nimi. Najděte si své místo. Najděte si svůj hlas. Vaše příběhy budou nejúspěšnější, pokud přestanete poslouchat rady a jednoduše budete následovat příběh, který už existuje ve vašem nitru. Pokud existuje nějaké poselství, o němž doufáme, že si ho z této knihy odnesete, pak zní takto: Už teď jste dobří vypravěči. Přesně to z vás dělá lidské bytosti. Je to součást vašeho ustrojení stejně jako vlasy nebo protistojné palce. Takže pamatujte, jestli chcete mít dobrou rajskou omáčku, připravte si ji sami. Nejdřív vyzkoušejte několik různých receptů. Brzy se vám povede lepší, než je ta, kterou koupíte v plechovce. A jakmile zdokonalíte vlastní postup, odložte kuchařku. Vaše intuice zavede vás i vaše děti dál, než se vám kdy snilo.“ Silke Rose Westová a Joseph Sarosy

„Zahrada patří všem, kteří se na ni dívají – je jako kniha, a každý, kdo do ní zavítá, si odnese něco jiného.“ Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy nar­cisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko shlíží z nebe natržený mrak. V zadní části přechází zastři­žený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrost­lé javory a buky. Jenže do téhle zahrady nikdo nechodí. Paní je pryč nebo se dívá oknem z kuchyně a jediným člo­věkem, který šlape mezi záhony, je stárnoucí vousatý za­hradník. Jmenuje se Marc Hamer a donedávna přes zimu chytal krtky. Kniha Od semínka v prach je vlastně jakýmsi manifestem zahradnického zenu a povzbudivou rozpravou o životě v souladu s přírodou. Kde není uřvané ego, tam má v na­stalém prázdnu šanci vyvstat něco jiného. Třeba štěstí. Pak stačí zahlédnout rorýse, pohladit muškát nebo sledo­vat postarší sousedku, a nic vám nechybí. Zabořte ruce do země, chvíli jen tiše pozorujte a uvidíte, co se stane Marc Hamer navrhl a pečuje o tutéž pětihektarovou zahradu více než dva­cet let. Chodí do ní málokdo, a tak je jediným člověkem, který zná všechna její tajemství — ale přitom mu nepatří. Jeho vztah s paní majitelkou je záro­veň odtažitý i překvapivě důvěrný, pro­dchnutý tajuplným spojením panujícím mezi dvěma lidmi, kteří velice odlišným způsobem sdílejí tentýž prostor. V této ojedinělé knize nás Hamer mě­síc po měsíci provádí svými zážitky při práci v zahradě i mimo ni, přičemž stří­dající se roční období uvádějí do popředí stále nové rostliny i živočichy a zahrad­níka samotného vedou k rozjímání nad vlastní minulostí i budoucností. Z au­torova mírumilovného a meditativního vyprávění se dozvíme o zahradnickém folklóru a moudrosti, radostech práce rukama, jeho cestě od osamělého bezdo­movectví k rodinné spokojenosti i o ko­loběhu růstu a rozkladu, podle něhož se řídí nejen život v zahradě, ale i ten náš.

Bez varování se objeví v zahradě, nestydatě se tam roztahuje a stojí nás čas a nervy - to je plevel. Tato kniha zábavnou formou radí, jak nezvané návštěvníky vykázat do patřičných mezí nebo jak si na nich pochutnat. Elke Schwarzer představuje 28 těchto tvrdošíjných rostlin jednu po druhé a ukazuje, jak se jich zbavit pletím, jaké triky na ně platí nebo jak je vypudit ze zahrady. A pokud už se vám na zahradě plevel rozrostl, můžete ho rovnou prakticky zužitkovat v kuchyni. Susanne Hansch sestavila více než 50 receptů z divokých rostlin, od postupu na přípravu kopřivových karbanátků až po tabouleh s hulevníkem a brusinkami, a dokazuje, že divoké rostliny mají na talíři své místo. A kdoví, až je sami ochutnáte, možná už je ani nebudete považovat za plevel.

Věděli jste, že sýkory modřinky milují meduňku, protože s její pomocí mohou vyhánět parazity z hnízda? Nebo že mandelinka mátová dokáže spořádat tolik máty, že po ní pak sama voní? Hýl si pochutná na zimolezu. Veverku přilákají lískové oříšky, kos zase ocení rybíz. Věděli jste ale, že přední místo v jídelníčku hýla obecného patří červeným bobulím zimolezu ovíjivého? Nebo že mandelinka mátová dokáže spořádat tolik máty, že po ní pak sama voní? Elke Schwarzerová vás provede vlastní zahradou a při tom vám prozradí, kterými rostlinami nalákáte do zahrady oblíbená divoká zvířata. Z kousku zeleně se tak může stát ráj a vy zároveň přispějete k zachování rozmanitosti domácích druhů. Vaši noví spolubydlící vám za to poděkují. zahrada a její přínosy pro zachování původních druhů více než 70 podrobných popisů rostlin a živočichů návody na výrobu ptačí budky, budky pro ježky či netopýry a vytváření hnízdních příležitostí pro další druhy zvířat. Autorka Elke Schwarzerová vystudovala biologii a co nejčastěji se pohybuje v přírodě. Fotografuje rostliny, hmyz a zahradničí na své přírodní biozahradě s kompostem, bez rašeliny a bez pesticidů. Na její zahradě lze objevit několik včelích hotelů, čmeláčí hnízdo, písečné včely v trávníku a mnoho dalšího.

Cesta zkušeného couchsurfera zemí mezi středověkem a budoucností – s 60 barevnými fotografiemi, 47 černobílými vyobrazeními a jednou mapou. Jakmile Saúdská Arábie dovolila přicestovat prvním turistům, autor bestsellerů o couchsurfingu – Stephan Orth – si okamžitě sbalil batoh. Vydal se od gauče ke gauči objevovat celé království a do uzavřené společnosti nahlížel tak, jak ji dosud nepoznal žádný cestovatel ze Západu. Stal se očitým svědkem radikální proměny, viděl tam ženy za volantem a zatančil si s desetitisícovým davem na pouštní party. Ale na odvrácené straně tohoto světa plného pozlátka je také nutné pamatovat na hrozbu drastických trestů a na hranicích s Jemenem nelze přeslechnout vybuchující bomby. Závoje, šaría a strašliví vládcové: Saúdská Arábie rozhodně není zemí, kam byste nadšeně cestovali za zábavou. Přesto se už i do ní vydávají turistická víza. Korunní princ Muhammad bin Salmán, krátce jen MbS, doufá v miliony návštěvníků a pouštní zemi rozsáhle modernizuje – tak to tedy přinejmenším vypadá. Nejznámější německý couchsurfer Stephan Orth se ale s povrchním obrázkem nespokojí: devět týdnů cestuje po království a stráví spoustu času s místními – v jejich beduínských stanech, luxusních vilách i v terénních vozech. Při hledání duše národa se dostává do ultrakonzervativní společnosti, v níž ženy žijí izolovaně a každodenní život zde určuje přísný výklad islámu. Přesto je i zde svědkem tajného porušování pravidel, třeba na zakázaných alkoholových večírcích nebo při setkání s překvapivě bezstarostnými homosexuály. Žasne nad obřím festivalem elektronické hudby, je pasován na šejka a nečekaně se stane snapchatovou celebritou. Co je tedy v téhle zemi skutečného a co je jen vnější fasáda? Se zkušeným couchsurferem Stephanem Orthem si výlet do Saúdské Arábie díky knize užijete i z bezpečného pohodlí vlastního gauče.

„Díky sledování mechů poznáme les důvěrněji a do větší hloubky.“ V meších autorka objevila vstupní bránu k důvěrnému sepětí s krajinou – jakousi tajnou znalost lesa, která je metaforou toho, jak lze žít ve světě. Putujte s ní a stejně jako ona se kolem sebe dívejte přes mechové brýle. Robin Wall Kimmererová vypráví příběhy mechů z pohledu vědy i tradiční moudrosti domorodých národů. Mezinárodně uznávaná autorka poutavě spojuje vědecké poznatky s osobními postřehy a dává možnost nahlédnout do elegantně jednoduchého života mechorostů, od nichž se můžeme mnohé naučit. Ve vzájemně provázaných esejích srozumitelně vysvětluje biologii mechů a přemítá nad tím, co všechno nám tyto fascinující organismy mohou předat. Čerpá přitom ze svých rozmanitých zkušeností vědkyně, matky, učitelky i spisovatelky s indiánskými kořeny. V meších autorka objevila vstupní bránu k důvěrnému sepětí s krajinou – jakousi tajnou znalost lesa, která je metaforou toho, jak lze žít ve světě. Putujte s ní a stejně jako ona se kolem sebe dívejte přes mechové brýle.

Nová kniha od autorky bestselleru Genialita ptáků přináší zásadní vhled do způsobu ptačí existence i do posledních vědeckých výzkumů a významně posouvá naše pochopení toho, jak ptáci žijí a jak přemýšlejí. Jennifer Ackermanová na základě aktuálních vědeckých poznatků převrací tradiční pohled na způsob, jak ptáci žijí, jak spolu komunikují, získávají potravu, páří se, vychovávají mláďata a přežívají. Odhaluje jejich pozoruhodnou inteligenci i strategie a schopnosti, které jsme kdysi připisovali výhradně lidem: klamání, manipulaci, podvádění, únosy, zabíjení potomků, ale také důmyslnou mezidruhovou komunikaci, spolupráci, součinnost, altruismus, kulturu a hru. Některé z těchto mimořádných způsobů chování jsou tak zapeklité, že posunují hranice samotné „ptákovitosti“ – tedy ptačí podstaty. Je zřejmé, že neexistuje jen jediný ptačí způsob života, ale spíše ohromující škála druhů s odlišným vzhledem i životním stylem. Ptáci se mezi sebou liší v každém ohledu, v opeření, tvaru těla, zpěvu, letu, ekologické nice i v chování. Rozmanitost biology fascinuje. A fascinuje i pozorovatele ptáků (birdwatchery), nutí je sepisovat seznamy druhů, jež během svého života viděli, cestovat do vzdálených koutů zeměkoule za vzácnými druhy nebo skočit do auta a jet se podívat na zbloudilce přivátého bouří či vyrazit do lesa a pískat a hvízdat, aby přilákali jakéhosi nenápadného budníčka. Pozorujte chvíli ptáky a uvidíte, že různé druhy dělají i ty nejvšednější věci naprosto odlišným způsobem. Tuto rozmanitost odrážejí i výrazy, kterými popisujeme naše vlastní extrémní chování. Jsme sovy, nebo skřivani; nosíme se jako pávi, nebo jsme ošklivá káčátka; jsme dravci, nebo holubičí povahy; noční ptáci, nebo ranní ptáčata. Cukrujeme, kdákáme a krákoráme. Hudráme, sýčkujeme, vejráme, lelkujeme, datlujeme. Jsme blbouni nejapní nebo slepice. Jsme nafoukaní jako holub bublák nebo zmrzlí jako drozd. Spíme jako dudci a nadáváme jako špačci. Děláme volavky a kavky. Máme mezi sebou straku nebo kukaččí mládě. Jsme oškubaní jako kuře a pěkně jsme se vybarvili. Vylétli jsme z hnízda, jsme vykutálení ptáčci a děláme ptákoviny. Naparujeme se, tokáme, zařizujeme si hnízdečko lásky, jsme jako hrdličky, ale umíme být i jako supi. Někteří z nás zobák nezavřou po celý den, jiní ho ani neumějí pořádně otevřít...

Jak se ze zlého, samotářského, ale nesmírně fascinujícího vlka, který se od nepaměti objevuje v mýtech a pohádkách, stal nejlepší přítel člověka? Proč kulturní vývoj lidstva ve všech epochách svorně doprovázeli zrovna vlci a psi? Jak se náš nejednoznačný vztah k vlkům stal hnací silou lidské spirituality? A proč nás tak dojímá pohled našeho psího parťáka? Uznávaný etolog Kurt Kotrschal nám ve své knize pomůže nejen lépe pochopit pradávné zaujetí vlkem, ale také nás naučí, jak správně přistupovat k našemu věrnému společníkovi – psovi. Kniha odpovídá na otázku, v čem se od sebe tito dva blízcí příbuzní liší, a zároveň poskytuje cenné poznatky o soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Publikace získala rakouské ocenění Vědecká kniha roku v oblasti medicína a biologie.