Knihy Kazda strana 7 z 13

V knize najdete vše, co potřebujete vědět pro úspěšné pěstování hub v domácích podmínkách. Dozvíte se, jak si snadno vypěstovat jedlé druhy hub a pochutnat si na nich. Pro všechny milovníky jedlých hub – praktická příručka s návody a tipy pro pěstování hub v domácích podmínkách včetně návodů na uchovávání a konzervování hub. Mnoho druhů jedlých hub lze bez problémů pěstovat na zahradě, balkoně, terase nebo přímo v domě – v bytě nebo ve sklepě. Tak je možné se celoročně zásobovat čerstvými houbami a kdykoli si na nich pochutnat. V této příručce najdete jednoduché a srozumitelné návody, jak si houby můžete sami vypěstovat, starat se o ně a jak je chutně zpracovat v kuchyni. Pěstovat houby doma vás bude bavit, ale zároveň také můžete sklidit až překvapivě bohatou úrodu. Rozhodně se to tedy vyplatí. Pro ty, kteří chtějí získat první pěstitelské zkušenosti, jsou v knize doporučení na 17 ideálních druhů hub vhodných pro domácí pěstování. Nejsou nijak zvlášť náročné na péči, rychle rostou a dají se různorodě využít. Kniha obsahuje nejdůležitější tipy pro domácí pěstitele hub: DOMÁCÍ PĚSTOVÁNÍ HUB – substráty a způsoby pěstování v interiéru i venku – a řada tipů na správné metody očkování a péče. SKLIZEŇ A JAK SI NA NÍ POCHUTNAT – jak celý rok sklízet, skladovat a konzervovat jedlé houby. POPISY 17 JEDLÝCH HUB – podrobné popisy nejoblíbeněj¬ších druhů hub vhodných pro pěstování doma. V knize najdete také tipy na nejvhodnější stanoviště pro pěstování hub v domácích podmínkách. Houby lze doma pěstovat: Na zahradě rostou houby na místech, která jsou pro zeleninu, ovoce či bylinky příliš stinná. Ať už je budete pěstovat na dřevěných špalcích, balících slámy, nebo speciálních hotových substrátech, pokud jim dopřejete správnou péči, bohatá sklizeň chutných a neobvyklých hub vypěstovaných doma je zaručená. Úroda hub je skutečným obohacením pěstitelských aktivit na balkonech a terasách – na dostatečně zastíněném místě mohou růst v květináči nebo v truhlíku. Vhodně doplní vypěstovanou zeleninu a bylinky, jimž se daří na výše položených slunných místech. Celé řadě hub se skvěle daří také v interiéru, kde je lze pěstovat po celý rok – například v kuchyni či v koupelně, na okenním parapetu nebo v nějakém tmavším zákoutí bytu, případně ve sklepě.

Najděte houby rychle a určete je spolehlivě Kapesní průvodce houbaře pro rychlé a spolehlivé určování 165 druhů hub. Chodíte rádi na houby? Tento kapesní průvodce světem hub představuje nejčastější druhy podle míst, kde obvykle rostou. Hřiby smrkové a hnědé například upřednostňují jehličnaté lesy, žampionům se zase daří na loukách a v parcích. Díky těmto znalostem své oblíbené houby jednoduše najdete a ty neznámé podle popsaných charakteristických rysů stejně snadno rozpoznáte a spolehlivě určíte. Kapesní příručka houbaře obsahuje: Popisy 165 našich nejznámějších hub Přes 170 barevných fotografií a přes 80 barevných kreseb Jasné označení jedlých, nejedlých a jedovatých hub BONUS – sezonní kalendář s přehledem toho, kdy sbírat oblíbené houby Popisy hub jsou v knize rozděleny do následujících kategorií: ZNAKY: zde najdete nejdůležitější určovací znaky, podle nichž rozpoznáte nalezenou houbu. Jak velký je klobouk a jakou má barvu? Jak vypadají lupeny, rourky a póry? Má houba prsten? Hlízu? Jaké jsou další typické poznávací znaky? VÝSKYT: v této rubrice je uvedeno, v jakém ročním období lze daný druh najít. Doba výskytu se však od uvedených údajů může v závislosti na nadmořské výšce a počasí trochu lišit. Najdete tu také údaje o složení půdy, zda se houba vyskytuje jednotlivě nebo ve skupinách a také v dalších biotopech. UŽITEČNÉ INFORMACE: pro houbaře je velmi důležité, zda je houba jedlá, nebo ne. Na co musím při přípravě dávat pozor? Jaké má houba zvláštní vlastnosti? TIPY DO TERÉNU: zde se houbař ve stručnosti dozví, na co si dát při hledání a sběru pozor. Má houba jedovatého dvojníka? Jak je lze rozlišit? V atlasu jsou houby přehledně rozděleny také podle toho, v jakých lokalitách se jim nejvíce daří – v listnatém a smíšeném lese, v jehličnatém lese, na loukách a v zahradách, na dřevě či v mokřadech. Pokud budete vědět, na jakých místech obvykle rostou určité druhy hub, najdete bohatou houbovou nadílku rychle a jednoduše. A teď už nezbývá než vyrazit v pevné obuvi a vhodném oblečení, s košíkem a nožíkem do přírody. Sbírejte vždy jen ty houby, které zcela bezpečně znáte. Pokud si nejste některými druhy jistí, poraďte se s odborníkem. Tento atlas bude skvělým průvodcem na vaší cestě za poznáním hub.

Tento průvodce nabízí srozumitelný a vizuálně atraktivní vhled do světa ptáků. Kniha obsahuje 100 profilů středoevropských ptáků. Informace jsou velmi přehledně uspořádané – každému druhu je věnována samostatná stránka s přehledným popisem a krásnými ilustracemi. Všechny důležité vlastnosti jednotlivých druhů jsou vysvětleny stručnými a srozumitelnými popisky přímo u barevných ilustrací. Doplňkové texty nabízejí další užitečné odborné informace, s nimiž budete skvěle vybaveni pro pozorování ptactva. * PRO VŠECHNY MILOVNÍKY PŘÍRODY Při procházce upoutá vaši pozornost neznámý pták – co to jen může být za druh? S tímto bohatě ilustrovaným atlasem ho dokážete snadno a rychle určit, a to díky jednoznačně popsaným znakům a realistickým vyobrazením s propracovanými detaily. Téměř okamžitě zjistíte, který opeřenec si v parku tak prozpěvuje, kdo přiletěl na krmítko nebo se pohupuje na hladině. Portréty jednotlivých druhů doplňují pozoruhodná fakta a zajímavosti ze života ptáku. Čím víc se o nich dozvíte, tím víc vás budou fascinovat. Jakmile ptáka pojmenujeme a určíme jeho druh, stává se pro nás srozumitelnějším. Můžeme se o jeho životě dozvědět víc a stejný druh pozorovat dlouhodoběji. Pták se stane naším známým, kterého při dalším setkání rozeznáme rychleji. Jednou ho poznáme do takové míry, že ho dokážeme identifikovat i při letmém pohledu a budeme toho o jeho životě hodně vědět. Při prvním setkání ovšem stojíme ještě zamyšleně před neznámým opeřencem. Jelikož jsou ptáci neustále v pohybu, mohou létat a většinou si od člověka udržují odstup, bývá pro nás velkou výzvou rozlišit drobné rozdíly, jež jsou někdy pro rozeznávání druhů podstatné. V této knize najdete 100 druhů ptáků střední Evropy, převážně časté a rozšířené druhy, které můžete pozorovat všude. Díky tomuto výběru se začátečníci mezi pozorovateli naučí určovat ptáky. Může se stát, že narazíte na ptáka, kterého ani po pečlivém porovnání s ilustracemi v knize nenajdete. Nejspíš ho však zvládnete přiřadit alespoň do určité skupiny ptáků. V tom případě zkuste hledat v obšírnějším atlasu ptáků a se znaky, jež jste si zaznamenali, můžete pokračovat s určováním přímo ve správné skupině. Druhy ptáků v tomto atlasu jsou řazeny podle své příbuznosti. Podobné druhy jsou vyobrazeny na sousedních stranách. Pokud jste schopni neznámého ptáka přiřadit přibližně do správné skupiny, je nejrychlejší tuto skupinu nalistovat a identifikovat ty druhy, které přicházejí v úvahu. V atlasu autor popisuje důležité znaky pro určení druhu pomocí krátkých vysvětlivek u vyobrazených ptáků. Odborným termínům se přitom záměrně vyhýbá, aby počátky vašeho pozorování nebyly příliš komplikované. Poznávání ptačích druhů napomáhají věrné kresby Paschalise Dougalise. Každý profil ptačího druhu obsahuje stručnou charakteristiku a informace o chování, typickém životním prostoru či stěhování, a také popis zvláštností daného druhu, protože ve světě ptáků se odehrává mnoho napínavých příběhů. Pro české vydání byla doplněna bližší lokalizace ve spolupráci s birdlife.cz.

Kniha Než stromům dojde dech je vyznáním lásky stromům a současně výzvou, abychom konečně začali chránit přírodu a pečovat o její nekonečnou mnohotvárnost, ikdyž se nám doposud nepodařilo zcela pochopit její provázanost. A také cestou k pochopení, že to děláme ve vlastním zájmu. STROMY SE BEZ LIDÍ HRAVĚ OBEJDOU, ALE MY BEZ STROMŮ NE I kdybychom kvůli klimatickým změnám přivedli planetu na pokraj zkázy, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dokonce i po obdobích sucha, ničivých požárech, rozsáhlých polomech a zpustošení lidskou činností znovu vyrostou. Ve strhující a zároveň kritické knize Peter Wohlleben přímo navazuje na svůj bestseller Tajný život stromu (KAZDA 2016). Na jedné straně líčí nejnovější poznatky oživotě stromů a o jejich schopnosti učit se a reagovat na klimatické změny. Zároveň neopomíjí ani omezenost některých ekonomických a politických subjektů, které mnohdy stromy vysazují jen kvůli těžbě dřeva či vytváření pozitivního mediálního obrazu, a přírodu tím vykořisťují. Jenže intenzivně obhospodařované smrkové plantáže přehřátí planety určitě nezabrání.

O životě, poslání a důležitosti čmeláků Stejně, jako další Goulsonova kniha Divočina v zahradě o přírodním zahradničení, je kniha Návrat čmeláků zásadním čtením pro každého, kdo má zahradu a není mu lhostejná naše planeta. Tato kniha zcela změní váš způsob nahlížení na čmeláky. „Možná že když se dnes naučíme zachránit jednoho čmeláka, dokážeme zítra zachránit svět.“ Posedlosti pro čmeláky propadl Dave Goulson už v raném dětství. Jeho zájem o přírodu začínal stále exotičtějším zvěřincem domácích mazlíčků, ale svět se mu naprosto změnil, když si objednal první entomologické vybavení. Od té doby se jeho skutečnou vášní stal hmyz, především včely a čmeláci. „Čmeláky jsem začal studovat ne proto, že jsou to důležití opylovači, ale protože jsou fascinující, protože se chovají zajímavě a tajuplně, a protože jsou prostě neodolatelní. Když jsem se ale líp seznámil s tím, co se o nich vědělo, ukázalo se, že naléhavě potřebují pomoc.“ Dave Goulson Dave Goulson v současné době patří mezi nejuznávanější ochránce přírody ve Spojeném království a v roce 2006 založil oceňovanou Bumblebee Conservation Trust (Společnost na ochranu čmeláků). V knize Návrat čmeláků kombinuje příběhy o rostoucí vášni dítěte pro přírodu s hlubokými vhledy do zásadní důležitosti čmeláků. Autor se zaujetím popisuje, jaký vliv měly na čmeláky historické události, co s nimi dělá proměňující se příroda, jak do jejich života zasahujeme my a jak je můžeme chránit. Jedním z nejvýraznějších momentů příběhu je vášnivé úsilí Dava Goulsona o navrácení anglického čmeláka pruhovaného, který ve Velké Británii zcela vyhynul, do jeho původní domoviny. Díky autorovu hlubokému vhledu a nadšení se na čmeláky začnete dívat úplně jinak. Začnete se na ně zkrátka dívat.

Jak se ze zlého, samotářského, ale nesmírně fascinujícího vlka, který se od nepaměti objevuje v mýtech a pohádkách, stal nejlepší přítel člověka? Proč kulturní vývoj lidstva ve všech epochách svorně doprovázeli zrovna vlci a psi? Jak se náš nejednoznačný vztah k vlkům stal hnací silou lidské spirituality? A proč nás tak dojímá pohled našeho psího parťáka? Uznávaný etolog Kurt Kotrschal nám ve své knize pomůže nejen lépe pochopit pradávné zaujetí vlkem, ale také nás naučí, jak správně přistupovat k našemu věrnému společníkovi – psovi. Kniha odpovídá na otázku, v čem se od sebe tito dva blízcí příbuzní liší, a zároveň poskytuje cenné poznatky o soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Publikace získala rakouské ocenění Vědecká kniha roku v oblasti medicína a biologie.

Nová kniha od autorky bestselleru Genialita ptáků přináší zásadní vhled do způsobu ptačí existence i do posledních vědeckých výzkumů a významně posouvá naše pochopení toho, jak ptáci žijí a jak přemýšlejí.

Dinosauří NEJ, která ještě neznáte. Dinosauři byli v mnoha ohledech výjimeční. Nikdy před nimi ani po nich se neobjevili tak dlouzí, vysocí či těžcí suchozemští tvorové. Ale celková velikost je jen jedním z fascinujících aspektů těchto druhohorních plazů. Dinosauří rekordmani vynikali například také největšími a nejdelšími krky, ocasy, trupy, končetinami, hlavami, rohy, zuby či drápy. A rozhodně nejde jen o rozměry – z dosud objevených druhů můžeme vybrat také dinosaury nejstarší, nejmladší, nejrychlejší, nejvíce obrněné, nejrozšířenější nebo třeba nejbizarnější. Právě o nich se dočtete v knize Vladimíra Sochy dinosauři – rekordy a zajímavosti. * Jak velký byl největší dinosaurus v porovnání s autobusem? * Kolikrát objemnější bylo největší dinosauří vejce v porovnání se slepičím? * Jak rychle běhali dinosauří „sprinteři“? * Kolika let se dinosauři dožívali? * Kteří dinosauři dokázali přibrat na váze až 55 kilogramů za jediný den? * Rekordně velká nebo malá jsou také dosud objevená a popsaná dinosauří fosilní vajíčka nebo otisky stop. To vše a mnoho dalšího o extrémech ve světě dinosaurů vám nyní vůbec poprvé takto souhrnně a přehledně nabídne tato kniha. Dnes už známe i barvu opeření a texturu kůže některých dinosaurů, základní tvar a velikost jejich vnitřních orgánů, přibližnou délku života a tempo jejich růstu, rychlost metabolismu i pravděpodobnou tělesnou teplotu a spoustu dalších úžasných podrobností, nad kterými by paleontologům minulých generací doslova zůstával rozum stát. V současnosti je popsáno hodně přes tisíc druhů tzv. neptačích dinosaurů, a není tedy od věci vytvořit jakousi jejich Guinnessovu knihu rekordů, abychom mohli obdivovat ty nejzajímavější ze zajímavých. Právě takovou publikací je kniha dinosauři – rekordy a zajímavosti. Všechny v ní uvedené informace se zakládají na pevných faktech, publikovaných v odborných studiích v prestižních vědeckých časopisech. Unikátní publikaci doplňují také originální a anatomicky přesné ilustrace výtvarníka a ilustrátora pravěku Vladimíra Rimbaly, které vám představí dinosauří rekordmany jako žádná jiná kniha, která kdy byla přinejmenším v České republice vydána. Už tedy neváhejte a začtěte se do ní – zjistíte, že svět dinosaurů byl ještě více fascinující, než jste si dosud možná mysleli.

Poznávejte přírodu Flóra a fauna střední Evropy je neuvěřitelně rozmanitá – stejně jako je rozmanitá středoevropská krajina. Některé rostliny a živočichy dobře znáte, s jinými se máte možnost v tomto průvodci seznámit. Nebude vám pak dělat problémy rozpoznat je třeba na dovolené. Kniha vás zavede do různých středoevropských oblastí, tzv. biotopů, pro které jsou typické určité rostliny a živočichové. Tak se dokážete jednoduše zorientovat všude tam, kam při svých cestách zavítáte. Jezevec se cítí nejlépe v lese, kdežto ježek se rád zdržuje v blízkosti lidských sídel. Kdo tohle zná, dokáže všude v přírodě snadno objevit a pozorovat nejrůznější zvířata a rychle je poznat podle typických znaků či stop, které za sebou zanechávají. Pokud si chcete na procházce také na něčem pochutnat, v tomto průvodci máte možnost seznámit se s běžnými jedlými rostlinami našich lesů a luk a naučíte se spolehlivě rozpoznat ty jedovaté a zdaleka se jim vyhnout. Ať už vyrazíte do lesa za městem, kocháte se rozmanitostí přírody uprostřed luhů a hájů, sluníte se u jihočeského rybníka nebo třeba sjíždíte divokou Salzu, šplháte po tatranských štítech či vycestujete až k mořskému pobřeží, flóra a fauna střední Evropy vás uchvátí svojí pestrostí. V průvodci přírodou na výlety najdete: • popisy 550 nejvýznamnějších a nejznámějších živočichů, rostlin a hub • více než 800 fotografií se zřetelně viditelnými typickými znaky • dodatek „ŽIVOČICHŮM NA STOPĚ“: přítomnost živočichů vám prozradí jejich stopy, známky okusu, trus, nory či hnízda V každé kapitole najdete druhy uvedené vždy ve stejném pořadí: od hub a rostlin k živočichům, v rámci živočišných druhů pak od bezobratlých přes ptáky k savcům. Najdete zde výběr nejčastějších, nejtypičtějších, ale také těch nejkrásnějších rostlin a živočichů, s nimiž se s největší pravděpodobností v daném prostředí setkáte.

Mají stromy svůj vlastní jazyk? Musí děti stromů chodit do školy? Proč se lesní zvířata bojí lidí? Peter Wohlleben odpovídá na otázky, které jsou neobvyklé, originální a často velmi zábavné. Jeho snadno pochopitelné a téměř vždy překvapivé odpovědi umožňují dětem vidět život v lese zcela odlišnými očima. Talentovaný vypravěč čerpá z mnoha desetiletí vlastních zkušeností lesníka a ochranáře přírody a zároveň se opírá o nejnovější vědecké poznatky. Peter Wohlleben, autor bestsellerů, přeložených do mnoha jazyků, se zasazuje o uchování našich původních lesů a žádá více pozornosti, respektu i ochrany pro ně i přírodu vůbec. Kniha pro děti od 6 let.

Příroda nás ohromuje svou složitostí a hmyz tvoří významnou část těchto důmyslně vybudovaných systémů, v nichž my představujeme jen jeden druh z milionů. Proto se tato kniha zabývá podivnou, krásnou a bizarní hmyzí havětí, která tvoří základ světa takového, jak ho známe. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše Země je v podstatě planetou hmyzu. * Objevujte tajuplnou planetu hmyzu Hmyz najdeme prakticky všude – v lese i v trávě, v potocích nebo v parku, ale i na mnoha velmi neočekávaných místech – v nadmořské výšce šest tisíc metrů, v nejhlubších jeskyních světa, v kostelních křtitelnicích, uvnitř počítačů i v nozdrách mrožů. Tito drobní živočichové se od nás značně liší: někteří mají kostru z vnější strany těla jako brnění, jiní mohou mít uši na kolenou, oči na penisu či jazyk na nohou. I když mají naši hmyzí souputníci mozek velikosti sezamového semínka, dokážou rozpoznávat obličeje. Hmyz má také neuvěřitelné reprodukční a adaptační schopnosti. Ačkoli na každého člověka žijícího na Zemi připadá 200 milionů hmyzích jedinců, jejich počty dramaticky klesají. Zatímco lidská populace se za posledních 40 let zdvojnásobila, hmyzu o polovinu ubylo. Přitom lidstvo je na práci mnoha druhů těchto drobných živočichů závislé. Potřebujeme je k opylování, k rozkládání mrtvých organismů a k tvorbě hlíny, potřebujeme je jako potravu pro jiná zvířata, pomáhají nám udržet škodlivé organismy na uzdě, šíří semena, jsou nám nápomocní při výzkumech a svými chytrými řešeními nás inspirují. Už jen z čistě egoistických důvodů bychom se o zdraví a blaho těchto drobných tvorů měli zajímat. Péče o ně je jakousi životní pojistkou pro naše děti a vnoučata.

Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy nar­cisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko shlíží z nebe natržený mrak. V zadní části přechází zastři­žený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrost­lé javory a buky. Jenže do téhle zahrady nikdo nechodí. Paní je pryč nebo se dívá oknem z kuchyně a jediným člo­věkem, který šlape mezi záhony, je stárnoucí vousatý za­hradník. Jmenuje se Marc Hamer a donedávna přes zimu chytal krtky. Kniha Od semínka v prach je vlastně jakýmsi manifestem zahradnického zenu a povzbudivou rozpravou o životě v souladu s přírodou. Kde není uřvané ego, tam má v na­stalém prázdnu šanci vyvstat něco jiného. Třeba štěstí. Pak stačí zahlédnout rorýse, pohladit muškát nebo sledo­vat postarší sousedku, a nic vám nechybí. Zabořte ruce do země, chvíli jen tiše pozorujte a uvidíte, co se stane Marc Hamer navrhl a pečuje o tutéž pětihektarovou zahradu více než dva­cet let. Chodí do ní málokdo, a tak je jediným člověkem, který zná všechna její tajemství — ale přitom mu nepatří. Jeho vztah s paní majitelkou je záro­veň odtažitý i překvapivě důvěrný, pro­dchnutý tajuplným spojením panujícím mezi dvěma lidmi, kteří velice odlišným způsobem sdílejí tentýž prostor. V této ojedinělé knize nás Hamer mě­síc po měsíci provádí svými zážitky při práci v zahradě i mimo ni, přičemž stří­dající se roční období uvádějí do popředí stále nové rostliny i živočichy a zahrad­níka samotného vedou k rozjímání nad vlastní minulostí i budoucností. Z au­torova mírumilovného a meditativního vyprávění se dozvíme o zahradnickém folklóru a moudrosti, radostech práce rukama, jeho cestě od osamělého bezdo­movectví k rodinné spokojenosti i o ko­loběhu růstu a rozkladu, podle něhož se řídí nejen život v zahradě, ale i ten náš.

Kůň kráčí po boku člověka už od nepaměti. Neobešlo se bez něj zemědělství, propojoval města i země, rozhodoval války. Pak se však kentaurský pakt rozpadl a za pouhé století kůň vymizel z historie, jejíž byl po celá tisíciletí neodmyslitelnou součástí. Exodus koně z lidských dějin je proces, jenž se kupodivu odehrál téměř nepozorovaně. Celé knihovny zabývající se dějinami 19. a 20. století o koni mlčí, ačkoliv byl jak v Evropě, tak v Americe všudypřítomný. S nástupem Napoleona započalo poslední století koní, jež pak doznívá s první světovou válkou. Ve své knize rozehrává Ulrich Raulff všechny rejstříky kulturních i literárních dějin a s obdivuhodným vypravěčským uměním popisuje svět, jenž dospěl ke svému konci. Ulrich Raulff strhujícím způsobem vypráví příběh loučení, příběh rozchodu člověka a koně.

Ovesné vločky k snídani si už zaléváte mandlovým mlékem a pochutnáváte si na vaječné pomazánce bez vajec, ale veganskému jídlu jste ještě úplně nepropadli. Anebo se už mezi vegany počítáte, ale stále vás odrazuje cena a vadí vám i všechen ten marketing, který kolem veganského životního stylu propukl. Veganské dobroty si nicméně můžete jednoduše připravit i doma – vyjdou levněji a obejdete se bez obalů. Přitom to není vůbec složité, navíc budou chutnější a zdravější než z obchodu a ještě je budete mít kdykoli po ruce. Zde uvádíme jen některé z důvodů, proč se vyplatí si veganské alternativy sýra, majonézy, burgerových housek a mnoha dalších dobrot připravovat doma: Vzdáváte se živočišných surovin, ale ne chuti: Chceteli častěji jíst vegansky, není třeba rezignovat na výraznou chuť a vůni mléčných výrobků, burgerů, uzenin apod. Vaříte vegansky bez použití hotových výrobků: Zapomeňte na výrobky ze supermarketu zatavené v plastových fóliích – téměř všechny rostlinné alternativy typických potravin živočišného původu si můžete připravit jednoduše sami. Veganská kuchyně není jen o sóji a tofu: Rozmanité, výživné a zdravé jídlo si připravíte i z cizrny, fazolí, různých semínek nebo ořechů. Ušetříte a bude vás to bavit: Připravovat si podobné výrobky doma je zpravidla cenově mnohem výhodnější než si kupovat průmyslově zpracované produkty, a navíc si je můžete ochutit podle libosti. Rostlinná kuchyně založená převážně na regionálních surovinách nemusí být vůbec nudně jednotvárná. Právě naopak – může být dokonce velmi pestrá, a navíc skvěle chutná! Nezáleží na tom, zda jíte vegansky, nebo byste chtěli čas od času tělu ulevit od živočišných surovin z jiných důvodů, každopádně se vyplatí zkusit si připravit čistě rostlinné pokrmy. Nechte se inspirovat a dovolte, aby i váš život byl o něco „zelenější“!

I kdybychom kvůli klimatickým změnám přivedli planetu na pokraj zkázy, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dokonce i po obdobích sucha, ničivých požárech, rozsáhlých polomech a zpustošení lidskou činností znovu vyrostou. Osud lesů a osud lidstva jsou nerozlučně spjaty. A nechápejte to přeneseném slova smyslu, ale doslova. Co vám možná bude znít pesimisticky či děsivě, může být důvodem k velké naději. Stromy totiž tvoří natolik efektivní sociální komunity, že se se změnami klimatu, alespoň tedy s těmi aktuálními, dokážou většinou obstojně vyrovnat. A nejen to: stromy jsou pro nás i nejlepší možností, jak z atmosféry odstranit skleníkové plyny, a to mnohem efektivněji, než kdy zmohla jakákoli technika. Stromy navíc silně ochlazují místní klima, a dokonce výrazně zvyšují množství dešťových srážek. To všechno stromy nedělají pro nás, ale samy pro sebe. Ani ony nemají v lásce přílišné horko a sucho, jenže na rozdíl od nás dokážou termostat nastavit na nižší teplotu. Bukům, dubům ani smrkům přitom nebyly schopnosti k tomu nezbytné dány do vínku jen tak. Na své dlouhé pouti od semenáčku ke vzrostlému stromu se musely naučit, jak se změnami nakládat. Ne každý exemplář to dokáže. Tyto obří rostliny se od sebe totiž vzájemně velmi liší stejně jako lidé - a ne všechny se učí stejně rychle a činí vždy správná rozhodnutí. "Při našem společném čtení o lese vám ukážu, jak můžete stromům při učení přihlížet, proč když buky či duby v létě shodí listí, nemusí si tím zákonitě zadělat na problémy, a podle čeho můžete poznat stromy, které vsadily na špatnou strategii," říká autor knihy Peter Wohlleben.

Včely jsou nesmírně důležité pro opylování rostlin, a k tomu vedou fascinující a rozmanitý život. Nebylo by skvělé vědět, co to kolem vás poletuje a jak je možné udělat pro tenhle užitečný hmyz něco dobrého? Naši odborníci vám ukážou, jak vytvořit zahradu přátelskou pro včely: Jde vlastně o to, abyste divoké včely a jejich životní prostor co nejlépe poznali a pomocí těch správných rostlin jim zajistili dostatek potravy. Díky promyšleným hnízdním pomůckám se pak na vaší zahradě, balkoně či terase zabydlí nejrůznější druhy divokých včel. Věděli jste, že existují také kukaččí včely, které svá vajíčka ukrývají do hnízd jiných druhu? * Všude se mluví o tom, že včely vymírají. O které včely by se ale mělo jednat? Divoké včely nemají své zastánce, a přitom to jsou nejdůležitější opylovači a neobyčejní živočichové. To ony tu jsou doma a právě je bychom měli nejvíce chránit. A začít můžete teď hned. Jako odborníci zaměření na ochranu přírody a zabývající se divokými včelami víme jedno: každá původní rostlina a jakýkoliv původní hmyz napomáhají k zachování přírody. Zapojte se také – na zahradě či balkoně stačí vysadit vhodné rostliny a pořídit hnízdní pomůcky pro divoké včely.