Lidové noviny strana 89 z 91

Po celý rok 2006 žil Michal Horáček napůl v současnosti a napůl v dějinách. A to proto, aby nejčerstvější dění porovnal s děním podobným, byť časově mnohdy vzdáleným. Možnosti a rozhodnutí aktérů událostí, které právě hýbaly českou politikou, společností a životem vůbec, pak vystavil srovnání s možnostmi a rozhodnutími dávných japonských samurajů, ruských revolucionářů nebo španělských conquistadorů stejně jako s činy osobností českého středověku. Svou paralelu posléze poměřil tím, co se dnes už příliš nenosí: přísným morálním metrem. Tak se stalo, že jeho originální eseje - psané pondělí co pondělí pro Hospodářské noviny - sice bouří vratkými vášněmi a náladami času přítomného, ale nesou i pečeť úvahy nadčasové.

Publikace Jiřiny Langhammerové, vynikající znalkyně českého folklóru a zvykosloví, shrnuje základní poznatky o lidových zvycích na území České republiky, vázané na průběh jednoho roku. Živým a nanejvýš znalým způsobem, prostoupeným láskou k dané věci i smyslem pro nevšední detail, jsou v knize popsány hlavní okruhy výročního zvykosloví a doprovází ji bohatá obrazová dokumentace, archivní fotografie a především velký soubor barevných fotografií, přibližující současné tradice z různých regionů a časových etap roku.

Překlad populární práce zabývající se vývojem čínského znakového písma. Autorka, lingvistka a vysokoškolská učitelka čínštiny, snadno uchopitelnou formou seznamuje čtenáře se složitou historií čínského písemného systému. Vysvětluje vznik a vývoj několika desítek nejpoužívanějších znaků, které navíc vztahuje k sociálním a kulturním dějinám Číny. Ukazuje, že tento starobylý písemný systém je stále živý a lze na jeho základě pochopit i mnohé skutečnosti současné čínské kultury a společnosti. Jako vynikající pedagog dokáže stručně, jasně a zábavně osvětlit i komplikované jevy. Tato práce je vhodná pro zájemce o čínskou kulturu a historii. Proč čínské znaky vypadají tak, jak vypadají? Významná švédská sinoložka nás provází fascinujícím světem, z něhož znaky pocházely: každodenním životem Číňanů v nejstarších historických dobách, jejich obydlími, vozy, oděvy a nástroji, které používali, i s přírodním prostředím - venkovskou krajinou, horami, řekami, rostlinami a zvířaty. V knize s bohatým obrazovým doprovodem se čtenář seznamuje se vznikem, podobou, vývojem i prognózou tohoto fenoménu, který provází čínskou civilizaci po celou její dlouhou historii.

Třídílný soubor díla Josefa Václava Sládka zahrnuje kromě ohlasové poezie a poezie pro děti celé básnické dílo tohoto lumírovského básníka, organizátora kulturního života a významného překladatele. První svazek obsahuje sbírky raného období, jimiž Sládek vstoupil v mladém věku do české poezie, hledal inspirační zdroje a objevoval svůj umělecký výraz. Lidsky i umělecky složité Básně jsou posléze vystřídány zralejšími a jednoznačnějšími elegickými Jiskrami na moři, v nichž jsou již zřetelně formulované dva základní tvůrčí impulzy: cesta na americký kontinent a následná deziluze, a dále smrt první ženy při porodu dítěte. Další dvě sbírky Světlou stopou a Na prahu ráje jsou již ve znamení nového osobního štěstí a pevného zakotvení na českém básnickém Parnassu.

Historický román zachycuje dobu vlády Karla X. po abdikaci královny Kristiny, léta 1648–1660. Román sleduje Karla X. od kolébky v roce 1622 až po předčasnou smrt nachlazením roku 1660. Paralelním ústředním hrdinou románu vedle Karla X. je stejně jako v knize Nepokojná léta Erik Dahlbergh. Jeho osud je líčen konfrontací deníkových zápisků, kde se vyvyšuje, buduje si větší zásluhy, než mu přísluší, s historickou skutečností. Válka pro něj představuje nejjistější cestu ke kariéře. Nezodpovězenou otázkou románu zůstává, kdo z těch dvou je vlastně nepřemožitelný – ten, který byl za nepřemožitelného považován svými současníky, ale brzy zapomenut, nebo malíř, po němž zůstalo obsáhlé dílo.

Tomáš Halík předčítá úryvky ze své stejnojmenné knihy esejů, v níž nabízí své zkušenosti z cest po všech šesti kontinentech. Cesty "labyrintem světa" jsou mu však především rámcem hledání odpovědí na závažné duchovní problémy naší doby i vlastního poslání.

Dějiny Islandu jsou dějinami obdivuhodné životaschopnosti malého národa v tvrdých přírodních podmínkách. Jejich první fáze je pozoruhodná i v rámci obecných dějin. Po osídlení ostrova založili potomci přistěhovalců z Norska roku 930 suverénní stře dověký stát, jehož pilířem byly instituce starogermánských sněmovních svazů. Ty však záborci pustého ostrova přizpůsobili novým podmínkám, obohatili je o prvky takřka moderní parlamentní demokracie a rozvinuli na vyšší vývojový stupeň, k jehož realiz aci ostatní Germáni už nedostali šanci. Tento stát fungoval po tři století a Islanďanům se během té doby podařilo vytvořit slušnou materiální kulturu a vynikající písemnictví. Díky podnětům z křesťanské literatury a domácí vypravěčské tradici si osvo jili specifický žánr dějepisectví ságy, , které nám umožňují vhled do islandských poměrů zevnitř. Jsou mj. autentickou výpovědí o bojích domácích předáků o moc, které roku 1264 vyústily do podrobení se norské- mu králi a zařazení Islandu do struktu r lenního feudalismu, všude jinde na severu již dávno běžných. Totální stagnace ekonomického vývoje a civilizačního růstu postihla Islanďany po násilné reformaci, tehdy již ze strany dánského krále, a po zavedení dánského monopolu na veškerý islandsk ý obchod. Z dlouhodobého strádání a úbytku energie se Islanďané vzpamatovali až s procítajícím národním hnutím v 19. století a během 20. století, zejména po vyhlášení samostatné republiky v roce 1944 se dopracovali jedné z nejvyšších životních úrovní v současném světě.

Autorka popisuje průběh i použité techniky při terapii dvouletého chlapce, která mu pomohla navrátit se do bezstarostnosti a veselí po šoku z tragické události – ztráty matky a bratra. Knize se dostalo vřelého přijetí i mezi mužskou populací, neboť chlapce na celé cestě doprovází právě jeho otec. Co všechno chápe malé dítě? Při kontaktu s malými dětmi si tuto otázku klademe často. Žasneme nad jejich schopností zapamatovat si události a lidi, smějeme se, jak napodobují napomínání dospělých. Divíme se, jak umějí projevit soucit s druhými. Otázka začne být zvláště palčivá, potká-li malé dítě těžká a tragická událost. Mohou to pochopit? Čemu jsou s to porozumět? A co si mohou počít s vědomím toho, co pochopily?

Herzog je autorem nad jiné povolaným, neboť byl od konce čtyřicátých let minulého století přímým účastníkem řady konfl iktů mezi židovským státem a jeho arabskými sousedy. Bojoval ve válce za nezávislost a po jejím skončení se stal součástí týmu, který vybudoval Izraelské obranné síly jako pravidelnou armádu. Do výslužby odešel v hodnosti generálmajora. Za šestidenní války v roce 1967 se stal světově uznávaným vojenským komentátorem, přinášejícím pravdivý obraz vývoje situace na bojišti. V polovině sedmdesátých let působil jako izraelský zástupce v OSN. Vrcholu kariéry dosáhl, když byl zvolen šestým prezidentem Státu Izrael. V této funkci byl svědkem okamžiků vrcholných nadějí i momentů zmaru v historii blízkovýchodního konfliktu. Po Herzogově skonu v roce 1997 se nového vydání ujal jeho přítel a kolega, generál Shlomo Gazit, jenž knihu s nemenší erudicí doplnil o kapitoly zachycující vývoj událostí od počátku osmdesátých let až do roku 2003.

Kniha je zajímavým průvodcem po rodných chaloupkách významných osobností naší kultury a historie. Sleduje narůstání romantického kultu rodných chaloupek počínajíc dobou národního obrození a popisuje jednotlivé objekty i ve sporných případech, kdy historikové nemají jistotu o místě narození (Jan Amos Komenský). Kniha podává i obraz tématu v krásné literatuře a vypráví i okolnosti narození a osudy významných jedinců.

Na území černé (subsaharské) Afriky se setkávají tři kulturní okruhy: islamský, domorodý africký a kresťanský. Ty se navzájem ovlivňují prolínají a zanechávají svůj otisk i v kultuře odívání. Pro subtropické podnebí typická nahota tak postupně ustupuje vlivu šířícího se islámu i křesťanství. Zdobení těla tetování a kosmetika posilují znaky mužnosti odvahy i krásy velice významně se prosazuje užití šperků spolu s deformací některých částí těla. Společně pak tvoří charakteristiku oděvů tohoto kontinentu.

Po úspěchu románu Poslední anglický král vytvořil J. Rathbone ještě poněkud kurióznější a dramatičtější zápletku. Do Anglie 15. století, kde je v plném proudu krvavá válka mezi Lancastery a Yorky, přijíždí indický princ doprovázený zkušeným arabským průvodcem a ženou-dobrodružkou. Tato skupina je vtažena do nepřehledného a tragického dění bratrovražedné války.

Tuto knihu připravoval Dušan Třeštík k vydání na konec roku 2007. Stejně jako v předchozích svazcích své publicistiky chtěl při její přípravě udělat jakousi osobní myšlenkovou inventuru před tím, než se pustí do velké monografie o 10. století v českých zemích. K lítosti všech, kdo ho znali, i těch, kteří jej mohli poznávat jen prostřednictvím jeho textů, zůstal tento záměr nedokončen.

Jezuitské misie v pouštích a horách severního Mexika a misijní osady Moravské církve, pokračovatelky Jednoty bratrské v Pensylvánii a v Ohiu - mohou mít něco společného? Markéta Křížová, specialistka na indiánské kultury a na koloniální dějiny Ameriky, dokazuje, že velmi mnoho. Do Ameriky si obě církevní komunity, ideologicky jinak tak protikladné, přinášely své představy o ideálním společenství, jež bude možné uskutečnit v nezkažené divočině. Oba projekty byly ovšem příliš ideální, aby mohly úspěšně skončit. Na pozadí napínavé historie tohoto neúspěchu se však čtenář dozví mnohé o jezuitech a ochranovských (moravských) bratrech, o jejich působení mezi "pohanskými" národy, o životě Indiánů v Americe 18. století, o společenských utopiích raného novověku, o nadějích a rozčarování.

Dosud nejucelenější pohled na vznik a působení knížecí a královské dynastie Přemyslovců v českých zemích od 9. století po její konec na počátku 14. století včetně historických okolností, které předznamenaly vznik českého státu. Kniha dále obsahuje podrobnou a mnoha oborovou analýzu rozvoje českého státu i jeho pokračování bezprostředně po zániku zakladatelské dynastie. Zaznamenává rovněž symbolický význam Přemyslovců pro interpretaci českých dějin jako celku.

První svazek z díla básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera (1841-1901), zahleděného většinou do dávných časů nebo dalekých krajů, je v edici Česká knižnice román s autobiografickými rysy odehrávající se v autorově současnosti a vydaný poprvé roku 1891. Je to mj. i nervní, bolestně prožívaný příspěvek velkého českého novoromantika k nově kladeným otázkám českého osudu a české národní identity. Jeho titulní hrdina, mladík prožívající chorobu a smrt po boku krásné dívky v krajině etruských ruin střední Itálie, má stejně jako sám autor mnoho výhrad ke své zemi i národu, k smířlivosti s útlakem, k malichernosti jeho vůdců, a romanticky rozdíraný nepřekonatelným rozporem mezi snem o velkých činech a přízemí skutečností marně se snaží zakotvit a najít si místo.