Lukáš Vik strana 4 z 7

Zcela autentická a až na jména a faktické údaje neupravovaná je však většina vzkazů a odpovědí na inzeráty. Ponechala jsem je v původní podobě včetně mnohdy velmi svérázného pojetí pravopisu. Některé situace si člověk nemůže vymyslet, musí je prostě zažít. V případě seznamování se na internetu totiž platí, že skutečnost je někdy mnohem barvitější než ty nejdivočejší fantazie.

Kniha připomíná lidem to, co je v životě důležité. Je plná napětí a neuvěřitelných zvratů. Zpočátku neřešitelná situace naplněná velkou beznadějí, strachem a nesplnitelného přání se postupně rozvíjí k poznání, že nejen silná vůle, ale i životní optimismus a bezbřehá láska dokáží skutečný zázrak. Tento pravdivý životní příběh vás zcela pohltí. Čtete ho jedním dechem a samou zvědavostí nemůžete přestat. Na poslední stránce najdete vzkaz, který je určen v nesnadných časech života i Vám.

E-kniha bude stručným, přehledným a čtivým průvodcem pro každého školáka. Je určena dítkám školou povinným a náctiletým.

Malé městečko někde v podhůří žije svým obvyklým životem až do jednoho podzimního dne, kdy je v bývalém zámku, který je nyní využíván na komerční účely, objevena mrtvola muže. Odhalením vraha je pověřen osamělý detektiv, lavírující na prahu alkoholizmu a trpící nočními můrami. Max Kaplan je sem převelen vlastní vinou a patrně se od něj ani od jeho nového parťáka Adama Vagnera neočekává, že spolu vypátrají pachatele podivné staré vraždy bláznivého vědce. Možná by se tak skutečně nestalo, kdyby nenápadný účetní Oliver Hart náhodně neobjevil nové souvislosti. Jen nerad žádá Kaplan o pomoc numeroložku Markovou, aby mohly být rozpleteny podivné indicie ze zapomenuté minulosti. Když je jednoho chladného rána zabit další muž, stojí detektivové před otázkou, zda motiv vraždy leží v minulosti a souvisí s první vraždou nebo vrah odstraňoval svědky soudobých hříchů. Spřádání nitek odhalujících pozadí vražd ukazuje další skutečnosti. Nevěra, pojišťovací podvod, rozchod milenců,

Úspěšná a populární blogerka Hangely vystupuje ze své anonymity. Veselé příběhy v knize " A andělé půjdou každý den vedle tebe" spolehlivě rozesmějí každého čtenáře. Kniha se navíc stane průvodcem a rádcem pro vaše každodenní, náročné chvíle. S humorem najdete řešení i na ty nejzapeklitější situace a budete se těšit na další pokračování příběhů od Hangely. Text eknihy doprovázejí reprodukce obrazů od Simonetty Šmídové.

Knížka je autorčinou biografickou výpovědí o jednom zlomovém období života, kdy začala chápat propojení událostí s jejími životními postoji. S určitou dávkou humoru a nadsázkou v pochopení sebe samé dává v této zpovědi naději nejen sobě, ale i čtenářům (převážně čtenářkám, které možná prožily podobný příběh) na možnost přijetí změn v životě tak, aby byl naplněný radostí a hlavně vírou v lásku a vztahy, po kterých stále toužíme. Příběhem může motivovat k vnímání symbolů a náznaků, které často nevidíme, ale které jsou pro náš život nezbytnými ukazateli po cestě za cílem.

V malém domku na pobřeží, stranou od lidí, žije osamělá žena, která si nepamatuje svoji minulost. Má věštecké schopnosti. Když se před jejími dveřmi objeví cizí dívka, od prvního okamžiku tuší, že se děje něco mimořádného. Vyslechne příběh o nemocném muži a je dívkou požádána o pomoc. Odmítá, ale následující události ji donutí opustit bezpečí domku a vydat se na cestu. Čeká ji těžká zkouška na hranici mezi životem a smrtí a tím, co možná je nebo není za touto hranicí.

Tři kamarádi se rozhodli provandrovat Moravu napříč z jihovýchodu na severozápad. V novele Pánská jízda se čtenář setká s jejich úsměvnými názory a zážitky z cesty.

Začátkem března roku 2009 vydalo nakladatelství REPRONIS v Ostravě odbornou knihu „Inženýrskogeologický průzkum pro přehrady, aneb co nás také poučilo“. Kniha pojednává v celé šíři problematiky o všech průzkumných metodách, které oba autoři při průzkumech pro přehrady aplikovali a uvádí praktické postupy a návody. Za velmi cenné a novátorské lze považovat zejména tu skutečnost, že více než teorii se oba autoři věnují praktickým příkladům, převážně z vodohospodářských staveb, kde prováděli průzkumné práce, nebo ze staveb, kde pracovali jako poradci, či je prostě jen navštívili a dokumentovali. Kniha se záhy stala nepostradatelnou pracovní pomůckou při průzkumu pro přehrady a osvědčila se i jako vysokoškolská učebnice. V roce 2009 byla navržena na udělení literální ceny nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňka Hlávkových“ za nejlepší publikaci v oblasti vědecké literatury. I když kniha v papírové podobě byla vydána v nákladu 1000 výtisků, dnes se dá říci, že je v podstatě až na pár výtisků rozebrána. Proto se oba autoři rozhodli zpracovat druhé, rozšířené a doplněné vydání. Upřednostnili její vydání v elektronické podobě, neboť takto se kniha stane ekonomicky dostupnou i studentům vysokých škol, případně i běžnému zájemci o vodní stavby. Toto nové vydání je rozšířeno o tři velmi důležité kapitoly, a to: 2.4 Přehrada Itaipu, 9.3 Přehrady speciálního využití a 9.4 Zanášení vodních nádrží.

Můj stav těžko popsat a přiblížit těm, kteří nikdy nezažili či neví, co vše dokáže mysl s vaším tělem. Je to jako se bavit o otázce nekonečnosti. Když se hovoří velmi dlouho a nikdo nezná odpověď, hodně lidí začne pociťovat známky frustrace. Jiní o tom raději nemluví nebo mají svou odpověď na existenci života, vesmíru a smyslu toho všeho. Pocit depersonalizace – odosobnění jsem zaslechla až po dvaceti letech života. Tak často jsem se cítila šťastná i přes ztrátu otce. Nikdy jsem však nemohla být úplně šťastná, jako celý člověk. Myšlenky, že se mi vše zdá, byly zdrcující.

„Cestopisné črty z pravé kapsy“ jsou již pozdějšího data. Protože v posledních dvou desetiletích minulého století autor knihy působil většinou v zahraničí a tyto zkušenosti a zážitky již popsal v samostatných knihách, v předkládané knize uvedené črty jsou zajímavými zážitky z jeho krátkých služebních cest v novém tisíciletí. Protože je geolog, ale i znalec některých jiných oborů, nejedná se v této knize jen o běžný cestovatelský popis navštívených zemí či lokalit, ale i o osobní postřehy a poznatky z návštěvy Velikonočního ostrova, kde se vyjadřuje k záhadě částečně pohřbených a po svazích posouvaných soch Moai, z návštěvy leprosária a Hemingwayova muzea na Kubě, z návštěvy Yucatanského poloostrova v Mexiku, kde se zabývá i otázkou zániku mayské kultury a vyjadřuje se k otázce konce světa dle mayského kalendáře. Velmi zajímavé jsou jeho postřehy z odborné návštěvy gigantického hydroenergetického díla Itaipú na řece Paraná v Brazílii a v Paraguay a z magických vodopádů Iguazú na řece Iguazú v Argentině. Jeho vyprávění o zvláštních zážitcích při návštěvě indiánské misie San Ignacio Mini v Argentině či z jeho humanitární mise při cestě do Gomelu v Bělorusku zní pochybovačně, ale jsou pravdivé. Autor zahrnul do této části knihy i osobní vyznání k cestovatelům Hanzelky a Zikmunda a složitou cestu vedoucí k udělení státního ocenění cestovatele a mořeplavce Eduarda Ingriše peruánskou vládou.

Kniha Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? je výsledným shrnutím poznatků a vlastních prací autora realizovaných jak v terénu během expedice Titicaca 2004.CZ, tak po návratu do vlasti. K sestavení knihy rovněž využil velmi rozsáhlou literaturu, existující jednak v knižní podobě, jednak na internetu. Kniha bezprostředně navazuje na jeho dosud vydané knihy s touto tematikou, ale liší se od nich zejména kvalitou zpracování grafické dokumentace v barevném provedení. Stejně jako jeho předchozí knihy se zabývá i historicko-topografickým a socioekonomickým popisem jezera a jeho pevninského zázemí a vzhledem k položené otázce, zabývá se i jeho vývojem v pleistocénu a holocénu až do dnešní doby. Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? Tento název autor zvolil záměrně, neboť zejména v posledním desetiletí se rozvíjejí diskuze mezi klimatology, archeology a historiky a mezi odborníky různých profesí, zda přežije jezero probíhající globální klimatické změny. Jak autor uvádí v kapitole o vývoji jezera v pleistocénu až holocénu, celá náhorní plošina Altiplano prodělala velmi složitý geologický a geomorfologický vývoj, doprovázený různě rozsáhlým zaplavením území, až po dnešní jezero Titicaca, jehož stáří se odhaduje asi na 12 000 roků. Klimatické změny v dávné minulosti, poznamenané několika dobami ledovými a teplejšími meziledovými interglaciály, byly podstatně větší, než je tomu dnes a nikdy nedošlo k zániku jezera nebo k ohrožení jeho existence. Z toho se dá usuzovat, že pokud nedojde k zásadním katastrofickým událostem v důsledku kolize jihoamerické litosférické desky s oceánskou deskou pacifickou, těžko lze předpokládat, že by jen probíhající klimatické změny měly zásadní vliv na existenci jezera. Závěry autora jsou v rozporu s názory některých odborníků, kteří předpokládají, že globální změny klimatu způsobované člověkem povedou poměrně rychle k jeho zániku. K tomuto závěru došli zejména na základě údajů o trvalém poklesu vodní hladiny v letech 2005 až 2011. Jak správně autor předpokládal, od roku 2012 dochází opět ke zvyšování hladiny jezera na normální úroveň a zejména údaje o její výšce v roce 2013 a začátkem roku 2014 jsou přesvědčivé.

Dva studenti, objeví malý pomníček u železniční tratě. Ze zvědavosti začnou pátrat po příčině nehody, při které zahynuli před čtyřmi lety, dva mladí muži. Narazili na řadu nesrovnalostí ve zprávách o příčině nehody, které vydaly oficiální místa. Když ale získali svědectví očitého svědka nehody, rozjeli pátrání, které se jim stalo osudným. Příběh je volným pokračováním knihy Tajemná minulost.

Autor knihy se v roce 1967 na základě pozvání Barcelonské univerzity zúčastnil stáže na katedře geologie. Současně na univerzitě absolvoval spolu s manželkou Olgou letní kurz španělštiny, organizovaný pro zájemce z jiných zemí. Během pobytu v Barceloně oba navštívili nejen paměti-hodnosti a zajímavosti města, ale autostopem projeli i rozeklané pobřeží, Costu Bravu a navštívili benediktinský klášter Montserrat. Profesor Arribas zorganizoval pro autora několik odborných exkurzí na přehrady v Katalánsku a v knize jsou komentovány. Po skončení studijního pobytu v Barceloně se oba vydali autostopem za poznáním Španělska. Za naprosto minimální náklady projeli autostopem za 8 dní 2 528 kilometrů, navštívili Valencii, Alicante, Almérii, Motril, Granadu, Toledo, Madrid a Zaragozu. Autor popisuje nejen neuvěřitelné zážitky z cesty po Španělsku, ale jeho líčení je i dokumentem neobvyklých poměrů ve Španělsku v období Frankovy diktatury. Součástí knihy je i rejstřík navštívených míst a lokalit, bibliografie autora k danému tématu a jeho krátký životopis.

Kniha je vzpomínkou na léta autorova působení v Peru, kdy jako obchodní přidělenec a vedoucí technické kanceláře při našem velvyslanectví v Limě musel zajišťovat rozvoj vědecko-technické spolupráce mezi Peru a Československem a zároveň bojoval za záchranu života své ženy Olgy, umírající na rakovinu. Je nejen ukázkou dobré úrovně peruánských léčebných postupů v této oblasti, ale i ukázkou opravdové snahy celé tehdejší československé kolonie v Limě o vytvoření optimálních podmínek pro její léčbu a bezproblematické prostředí, významně posilující její psychiku, tak důležitou právě při tomto onemocnění. Autor knihy se připravoval na roli zahraničního experta dlouhých čtrnáct let, než se v roce 1974 vydali spolu se svojí ženou Olgou a dcerou Violou vstříc osudovému naplnění jejich tužeb. Technickou kancelář se podařilo úspěšně vybudovat a její činnost přinesla a dosud přináší své ovoce. Dá se bezpochyby říci, že její uvedení v život lze považovat za počátek úspěšného rozvoje vědecko-technické spolupráce, zejména v oblastech inženýrské geologie a geotechniky a ve vodním stavitelství. Život jeho manželky Olgy se však napříč všemu úsilí nepodařilo zachránit. Po předčasném návratu do Československa podlehla této zákeřné nemoci.

Tato kniha je milou vzpomínku na šťastná léta autorova dětství, prožitá v kruhu milující a mnohačetné rodiny. Tato rodina není ledajaká, vždyť maminka pocházela ze šesti sester a tatínek měl tři sestry, takže tetiček a strýčků byl bezpočet. Všichni jsme se navzájem častokrát stýkali, vzájemně se navštěvovali a měli se rádi. Tato tradice se zachovala doposud a mnozí je obdivují, jak to asi musí být krásné, když se v rodině nevyskytují žádné problémy, všichni se navzájem respektují a stýkají. Vždyť při významných rodinných oslavách se jich někdy sejde až čtyřicet. Autor si nevytkl za cíl sepsat všeobsahující paměti, zachycující celý jeho dosavadní život, neboť vystihnout krátce jeho složité životní etapy v jedné knize by bylo velmi nesnadné. Proto v závěru uvádí anotace dalších knih, které takto lze považovat za součást jeho autobiografické literatury. Aby ale představa o jeho životě byla ucelená, zařadil jako první kapitolu svůj stručný životní příběh. To proto, že předkládaná kniha je pouze vzpomínkou na jeho dětská a studentská léta a jen na první krůčky do života dospělých. Autor si také neodpustil nezařadit do těchto pamětí alespoň některé úvahy a zamyšlení, které postupně vznikaly, nesourodě, tak, jak mu přišly na mysl a cítil potřebu je vyjádřit a zachytit.