Lukáš Vik strana 5 z 7

Velký zájem o Peru, který se u autora knihy projevoval již od dětských let, ho přivedl ke spoluorganizaci expedice „Titicaca 2004, CZ“, která, kromě přírodovědeckých, topografických a socioekonomických studií, měla podat vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera Titicaca na prahu třetího tisíciletí, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit. Kniha „Incawasi – sídlo bohů“, je rovněž jedním z výsledků studií realizovaných během expedice Titicaca. Jejich koncepce vycházela ze srovnávacích studií na jiných archeologicky významných lokalitách, které předcházely vlastním pracím realizovaným následně na jezeře Titicaca. Mezi tyto patří zejména oblast kolem města Cuzca, zejména Sacsayhuaman, Puca Pucara, Kenko, Tambo Machay, Ollantaytambo, Pisac, mezi dalšími. Hodnota některých pracovních hypotéz je demonstrována studiemi přímo v terénu. Základní kapitoly knihy se věnují věhlasné architektuře Inků a materiálům, které používali pro výstavbu svých monumentálních staveb, jako jsou svatyně v Kenku, sklady potravin, administrativní a obranné stavby, jako jsou Sacsayhuaman, Incawasi a Tambo Colorado, mezi dalšími. Představení některých zajímavých ukázek je dokumentováno nejen autorem knihy, ale i malbami malíře Karla Janáka. Autor srovnává archeologické pozůstatky v Incawasi, poblíž města Huayatara, s podobnými ruinami v Machu Picchu, protože i zde používali Inkové kameny a bloky perfektně opracované na míru. Na tomto místě, na svahu před vstupem k ruinám, autor objevil na stěnách skalních formací skalní rytiny a kresby, pravděpodobně náboženského významu. Ačkoliv v Peru, hlavně na Altiplanu v údolích mezi horami, je podobných rytin či skalních kreseb registrováno několik set, každý nový a dobře dokumentovaný objev je přínosem k lepšímu poznání předkolumbovských kultur. Skalní formace či bloky se skalními rytinami z této doby se většinou vyskytují v otevřené krajině, do níž jsou včleněny a jsou přístupné jakémukoliv návštěvníkovi. Proto, s dobrým úmyslem, autor knihy varuje před nekontrolovaným turismem a doporučuje přijmout rázná opatření k zabránění dalších škod. Kniha rozšiřuje znalosti o stopách člověka a o předchozích kulturách, obývajících dnešní Peru. Svým obsahem se tak přidává k mnoha dalším písemným svědectvím, realizovaným českými výzkumníky a odborníky v minulosti i v současnosti. Předmluva: Alberto Salas Barahona, velvyslanec Peru v České republice. Rozhovor s Otto Horským: Tomáš Vladislav Novák

Odborný zájem českých zemí o Latinskou Ameriku má svou staletou tradici. Na jejím počátku stanuly jezuitské misie 17. a 18. století, na které navázal cestovatelský zájem a hospodářská a kulturní spolupráce devatenáctého a dvacátého století. Realizovaný projekt expedice Titicaca.2004.CZ, garantovaný českými odborníky z univerzit a odborných pracovišť, byl přednostně směřován k popisu současného stavu jezera Titicaca, a to v jeho přírodovědném i společenskovědném rozměru. Studie byly zaměřeny zejména na historicko-topografický popis jezera a jeho pevninského zázemí, včetně obrazové dokumentace, od geografických a biologických souvislostí po zaznamenání současných informací o stavu dědictví hmotné kultury a společností obývajících břehy a ostrovy jezera. To je, dokumentace krajiny a přítomnosti člověka tak, jak byly nalezeny v roce 2004. Získané odborné poznatky doplňují tradici české latinoamerikanistiky, která na sebe upozornila v posledním desetiletí mimo jiné úspěšnou dokumentací pramenů Amazonky (B. Janský, 2000), v poslední době pak objevem záhadných skalních rytin nad ruinami Incawasi poblíž města Huayatara (O. Horský, 2004) a zejména pak objevem ruin nejvýše položeného sídelního komplexu na světě, severovýchodně od jezera Titicaca (Barteček, 2005). Kniha, kromě přírodovědeckých poznatků, podává populární formou vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit.

Tato kniha je krátkou vzpomínkou na účast autora knihy na budovatelském táboře v Egyptě v roce 1966. Tato krátká, velmi dobrodružná, ale i poučná cesta byla prvním naplněním jeho tužeb po cestování a poznávání světa. Otto Horský si od dětství kladl otázku, proč je svět tak velký a rozmanitý a sám si na ni odpověděl: Svět je proto tak velký, aby byl poznáván. Tato krátká epizoda více než měsíčního pobytu v Egyptě v době poznamenané blížícím se válečným konfliktem na Blízkém východě pro něj byla velkým zdrojem poučení na politickém kolbišti mezi mládeží ze západních a východních zemí a mezi mládeží ze zemí t.zv. třetího světa, kteří střídavě kolísali mezi oběma ideologiemi. Autor prožil v Egyptě mnohá někdy i nebezpečná dobrodružství, získal odborné zkušenosti z výstavby Asuánské přehrady, zpíval v rozhlase píseň na oslavu egyptského prezidenta Násira a jeden den byl i nosičem vody pro žíznivé účastníky pracovního tábora. Ale získal nejen první cenné zkušenosti. Díky účasti na budovatelském táboře navázal pevná přátelství, přesahující hranice času i vzdálenosti.

Kniha Bájné jezero Titicaca popisuje historii a prehistorii osídlení okolí jezera od roku 1200 př. n. l. až do dnešní doby. Zabývá se ale i historií jezera v pleistocénu a holocénu, stavem jezera ke konci doby ledové až do dnešní doby, vlivem tajících ledovců na jezero Titicaca a náhorní plošinu Altiplano, hodnotí ekologické problémy jezera v současnosti. V knize je vyjádřen názor, zda hrozí či nehrozí zánik jezera v důsledku globálního oteplování, dále se autor zabývá otázkou vlivu slunečních skvrn na výšku hladiny v jezeře, hodnotí vliv fenoménu El Niňo na jezerní kotlinu. Z hlediska běžného čtenáře jsou zajímavé poznatky o možném výskytu dinosaurů v dané oblasti, zda existovala Atlantida v oblasti Altiplana a jak žijí Urové na plovoucích ostrovech na jezeře na pokraji třetího tisíciletí. Kromě přírodovědeckých poznatků kniha podává populární formou vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit.

Kuba, Jamaika, Portoriko… Který kluk by nesnil o oslnivě krásných dívkách s čokoládovou pletí, o omamné vůni tropického koření a o úžasných barvách jižních květů… Jména dalekých ostrovů a vzdálených zemí sladce zněla v hodinách zeměpisu i mladému studentovi prostějovské střední školy, Ottovi Horskému. Nejvíce ho přitahovala Kuba a cílevědomě šel za svým cílem. Poprvé přistál v Havaně v roce 1978 (to mu bylo 40 let). Působil nejdříve jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii na Ministerstvu stavebnictví v Havaně (až do roku 1982) a potom jako vedoucí československé expedice pro průzkumné práce projektu přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambray (1984–1988). O tom vypráví jeho kniha. V jejím úvodu nastínil velmi stručnou historii karibského ostrova. Do hodnocení politického vývoje po revolučním převratu v roce 1959 se však záměrně nepustil. Vždyť Otto Horský je především přírodovědcem, geologem a obdivovatelem přírodních krás a lidí z masa a kostí, bez ohledu na jejich politické názory. Jako takový si všímá nejen zajímavostí ze života prostých Kubánců, ale například i Fidela Castra a jeho bratra Ramóna, s nimiž se měl rovněž možnost setkat. Na nejvyšší místa žebříčku hodnot každé lidské bytosti staví především charakter, pracovitost a cílevědomost vedoucí krok za krokem k vytčenému cíli. Povrchní patina politických souvislostí ho nezajímá.

Děj popisuje pokus mladého chlapce vymanit se ze společenských konvencí a jít si vlastní cestou. Ocitnete se na malou chvíli ve velkoměstě, které budete vnímat spolu s hrdinou z jiného konce, než tradiční turisti.

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první polovině 60. let pobýval na jezeře Titicaca, v polovině 70. let cestoval jádrem inckého impéria a s autorem Peruánských postřehů se tam setkal. Mimo jiné právě osobnosti Václava Šolce a Miloslava Stingla (1930) proponují autora a jeho Peruánské postřehy s obecným zájmem české a slovenské společnosti o původní kultury andských zemí. Všem učarovala Latinská Amerika. Pokusili se, a to úspěšně, uskutečnit své představy: navštívit, poznat a popsat pro Evropana vzdálené prostory. V těchto souvislostech přinášejí Otto Horského „Peruánské postřehy“ svědectví o kontinuitě českého zájmu o mimoevropský kulturní odkaz na příkladu Jižní Ameriky. Pro zájemce o dějiny československé hospodářské politiky vůči Latinské Americe jsou na příkladu Peru zajímavé a přínosné autorovy informace týkající se československých aktivit v andské oblasti.

Tato knížka je skutečným příběhem dívky, která se stala obětí zločinu a proti své vůli byla odvlečena do ciziny. Čtivý text plný dramatických zápletek a zvratů ústí do relativně šťastného konce. Jména osob a místa děje byla autorem změněna.

Příběh románu se odehrává v Praze, kde se po patnácti letech náhodně setkají dva kamarádi z dětství. Oba jsou svobodní a užívají si života plnými doušky. Ivan je bulvární fotograf a novinář na volné noze, který svými články a fotografiemi zaplňuje stránky bulvárních novin a časopisů. Jiří je inženýr-vědec ve výzkumném ústavu kvantové fyziky. Jeho převratný objev a znovu nalezený kamarád z dětství vyvolá zájem pracovníka BIS mjr. Mladého, který už delší dobu má novináře Ivana na starosti, k vůli jeho článkům a fotografiím z vysoké politiky, zveřejněných v bulvárních časopisech. Pro svou snahu se za každou cenu zviditelnit v očích svých nadřízených, rozehraje hru, která připomíná hru na kočku a myš. Sám si však neuvědomí, jak se jejich role, jeho vlastní snahou a zatvrzelosti, po čase obrátí.

Příběh začíná tím, že mladý kouzelník Darius, je představenou čarodějkou Řádu vyslán, aby ji v doprovodu svého mýtického zvířecího společníka zastoupil na každoročním čarodějnickém sletu. Zdánlivě jednoduchý a nudný úkol se zvrtne ve chvíli, kdy Darius narazí na první z potíží, jenž mu jeho cesta chystá, protože přesto, že dosáhne brzy cíle, jeho cesta ve Městě Roklin rozhodně nekončí. Potom co je svědkem tragédie které jen ztěží sám unikne, ztrácí kouzelník paměť a začíná jeho pouť za nalezením ztracených vzpomínek. Na své cestě se seznámí se spoustou podivuhodných osob, a v některých z nich postupně nalézá přátele. Jeho putování mu přinese spoustu dobrodružství, ale i nebezpečí. Dariova cesta se nakonec ukáže daleko zajímavější a složitější, než jak se zpočátku zdála. Jeho dobrodružství se totiž skládá z mnoha úkolů a cílů, a zavede jej i na místa kam by jistě netušil že zavítá....

Jak název napovídá, kniha ŽENSKÁ MONOLOGIKA je sbírka kratších i delších divadelních monologů pro ženy a dívky. Monology jsou důležitou a obtížnou částí jak samotného hereckého projevu, tak i nácviku dramatických dovedností v uměleckých školách a kurzech. Rovněž u přijímacích zkoušek hrají kvalitně zpracované monology významnou roli při výběru uchazečů o studium. Proto tato kniha může být velice užitečnou a zábavnou pomůckou pro zájemce o divadelní práci - ať už na profesionální nebo amatérské úrovni - i pro pedagogy vyučující práci na jevišti. Sbírka je tematicky rozdělena do několika volných oddílů.

Válka skončila. V zemi vládne mír. Ale Terien ho necítí. V jejím srdci je bolest. Dokáže se někdy smířit se smrtí své jediné lásky? Odpovědi hledá ve svých vzpomínkách. Vrací se tak do doby, kdy by ji ani ve snu nenapadlo, že by se mohla zamilovat do otcova válečníka. Strach ale brzy nahradí touha a vzrušení. Láska je ale něco, co se jejímu otci, temnému vládci, příčí. Terien tak ještě netuší, že ji čeká nejtěžší boj v jejím životě.

Když se řekne marketing, většina lidí si představí reklamu. Není divu - placená propagace dlouho představovala hlavní způsob, jak dát o sobě vědět. Ale svět se mění. Vnucování se, obtěžování a agresivní prodejní techniky postupně přestávají fungovat. Jejich místo zaujímá tzv. inbound marketing, jehož hlavním principem je nabídnout hodnotu, ne zákazníka tlačit k nákupu. Jak na to? Právě o tom je kniha Marketing bez reklamy. Dozvíte se z ní, jak se buduje osobní brand, kdy není třeba mít webové stránky i na co si dátpozor při pořádání webinářů. Krok za krokem vás provede nastavením ceny, psaním blogu nebo tvorbou videa. Srozumitelně a bez odborné hantýrky vám představí nástroje, které můžete okamžitě použít ve vlastním podnikání. Všechny postupy jsou maximálně praktické, takže je bez problémů zvládnete. A pravděpodobně vás marketing začne i bavit.

Tato sbírka sci-fi povídek vznikala v průběhu několika let, ale přesto se všemi povídkami prolíná otázka lidského vnímání reality, vzniku a rozvoje civilizace. Děj některých povídek je zasazen do historicky známých období a to přináší otázku, zda se to opravdu mohlo stát? Jiné povídky jsou rámovány místopisem autorova rodného kraje a proto čtenáři znalého jižního Plzeňska mohou být některé názvy známé.

Život je hra. I když se to nezdá, od kolébky až po hrob jsme ovlivňováni zábavou. Začíná to s cinkrlaty v dětském pokoji, pokračuje halekáním na fotbalovém utkání a končí před hlasitým televizorem. Zábava je droga. A před tři čtvrtě stoletím si ji lidé začali opatřovat i úplně novým způsobem. Vynalezli elektronické hry. Dnes se s nimi baví doslova celá planeta. Počítačové hry a videohry se staly natolik významnou součástí moderní lidské společnosti, že jejich byznys překonal už i film a hudbu. Po druhé světové válce se svět opravdu změnil. Lidé jako Steve Jobs a Nolan Bushnell ho udělali zábavnějším. O tom jak si Tetris, GameBoy, Playstation a další herní fenomény získaly člověka, je tato vůbec první česky psaná kniha.

Hrabě Drake Stirling se po několika letech vrací do své rodné Anglie, aby se oženil. Jeho snoubenka Elizabeth, kterou však dosud neviděl, má na domluvený sňatek úplně odlišný názor. Miluje Nathaniela a za žádnou cenu si hraběte vzít nechce. Náhoda jí však podává pomocnou ruku a Elizabeth si tajně vyměňuje role se svou sestřenicí Emily. Vyjde jejích plán? Dokáže Emily odradit hraběte natolik, že zruší jejich zasnoubení? I když má Emily v odrazování nápadníků velké zkušenosti, ve Stirlingovi nachází silného protihráče...