Maraton

Kniha přináší svědectví o společenské, politické a kulturní situaci Gruzie v přelomovém období 2024–2025, kdy se mladá demokracie s proevropským směřováním proměnila ve stát ovládaný jednou stranou. Autorka, mladá Češka, strávila v Gruzii rok jako výzkumnice, místo běžné terénní práce se ale stala svědkyní dramatického společenského zlomu. V jejím vyprávění se prolínají osobní zážitky s rozhovory s novináři, občanskými aktivisty, ale i s obyčejnými lidmi z různých regionů a společenských vrstev – včetně zástupců etnických menšin nebo přívrženců vládní strany. Každý z nich se s novou realitou vyrovnává jinak. Kniha popisuje rozpad nezávislých médií pod tlakem nové legislativy, zastrašování protestujících i proměnu veřejného prostoru. Je to portrét společnosti a země, která během jediného roku přišla o iluze – ale ne o důstojnost a odvahu.

Skutečnými událostmi inspirovaný příběh sleduje osud mladého Afričana Nsaku Ne Vundy z Konžského království, který se stane katolickým knězem a na počátku 17. století je vybrán, aby jako první vyslanec své země odcestoval do Říma a setkal se s papežem. Jeho cesta nečekaně vede přes tři kontinenty – Afriku, Ameriku a Evropu – a stává se bolestnou poutí světem kolonialismu, obchodu s otroky a střetu kultur. Z duchovní mise se postupně stává svědectví o utrpení a násilí, jehož se otrokáři dopouštějí na Ne Vundových krajanech. Autor v románu propojil historickou rekonstrukci skutečných událostí s lyrickým jazykem, křesťanskou i africkou spiritualitou, a vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších děl současné frankofonní literatury. Román byl mj. oceněn švýcarskou cenou Prix Ahmadou-Kourouma.

Francouzské přístavní město Nantes je zahalené hustou mlhou matně prozářenou svitem plynových pouličních lamp. V jednom z bytů na nábřeží někdo do vany napouští vodu a v ní se vznáší bezvládné ženské tělo… Psychologický kriminální román s mysteriózními prvky staví na tísnivé noirové atmosféře, precizní konstrukci zápletky a nečekaném až šokujícím vyústění. V jeho centru stojí morálně poněkud rozkolísaný obchodník Ravinel, jehož manželství se spořádanou Mireille je narušeno, když se jim do cesty připlete cílevědomá lékařka Lucienne. Ravinelův dosud nudný život se postupně mění v noční můru, v níž se fatálně stírá hranice mezi realitou a přeludem.

V roce 2012 havaroval v okupované části Jeruzaléma autobus s dětmi z arabské školky. Šest jich uhořelo, zahynula též jedna učitelka a mnozí byli zraněni. Autor podrobně zmapoval jak bezprostřední okolnosti nehody, konkrétní životy aktérů a příbuzných dětí, tak širší souvislosti historické a společensko-politické, především pak velice obtížné podmínky života Palestinců pod izraelskou okupací, podmínky segregace a všemožných byrokratických omezení, situaci permanentního konfliktu a vzájemné nenávisti. Kniha získala PULITZEROVU CENU za literaturu faktu v roce 2024.

Napínavý román s prvky thrilleru mladého moldavského spisovatele se odehrává v jeho rodném Podněstří. Převážně dětskýma očima zachycuje chmurnou realitu postsovětského Moldavska: chudobu a život „za zdí“ v železničním depu v nákladních vagonech přestavěných na obydlí. Součástí této reality je i občanská válka z počátku devadesátých let a vznik proruské, tzv. Podněsterské republiky. S minulostí kontrastuje současnost hlavního hrdiny, který žije ve Velké Británii a pracuje jako žurnalista. Jeho traumata a zranění z dětství – fyzická i psychická – ho však dohánějí i zde. V důsledku určitých rodinných událostí je nucen překonat svůj strach a za dramatických okolností se vrací ze svobodného světa na místa svého dětství. Tam ho však minulost dostihne naplno... Román vychází s doslovem překladatelky, romanistky Jarmily Horákové.

Mnohovrstevnatý příběh, v jehož centru stojí mladý spisovatel Miša, zachycuje pohnuté osudy jedné židovské rodiny, která se v sedmdesátých letech 20. století přestěhovala z Oděsy do Hamburku. Román umně propojuje různé časové roviny: Oděsu za druhé světové války včetně masakru oděských Židů v roce 1941, pozdně stalinské období, emigraci do Německa a vypravěčovu současnost, v níž se odráží zejména matčin stesk po rodné zemi. Čtenáři se díky tomu otevírá možnost nejen poznávat rodinnou historii, ale zároveň sledovat skrytou intimní zpověď o vztahu mezi matkou a synem. Vzpomínky na minulost protínají matčiny povídky, v nichž sama reflektuje své dětství. Kniha tak vypráví i o literatuře samé, o její schopnosti uchovávat a přetvářet minulost. Sám název románu odkazuje na na tradiční ukrajinsko-židovskou píseň, populární zejména v emigranských kruzích.

Hitlerovo spojenectví se Stalinem, známé jako pakt Ribbentrop-Molotov, nebylo jen dočasným příměřím mezi oběma totalitními mocnostmi, ale prakticky umožnilo nacistickému Německu rozpoutat druhou světovou válku v podobě napadení Polska a stalinskému Sovětskému svazu obsadit Pobaltí a po válce s Finskem i část jeho území. Během prvních dvaadvaceti měsíců druhé světové války tak spolupráce obou diktátorů od základu změnila politickou situaci na celém kontinentu. Claudia Weberová ve své monografické, a přitom čtivé práci na základě historických pramenů a archivních dokumentů pečlivě sleduje, co onomu osudovému spojenectví předcházelo, plasticky líčí, jak si Hitler a Stalin v letech 1939–1941 rozdělili kontinent, jak probíhala konkrétní vyjednávání a jak se toto spojenectví nakonec rozpadlo. Mj. při tom analyzuje německo-sovětskou spolupráci v populační a přesídlovací politice a odhaluje otřesné kroky proti válečným uprchlíkům: proti Židům, Polákům a Ukrajincům.

Částečně autobiografický román česko-německého spisovatele Karla von Wetzky se odehrává krátce po druhé světové válce. Dvanáctiletý Heinrich-Adolf má být i se svou matkou odsunut do Německa, vydávají se proto do střediska na severní Moravě, které shromažďuje Němce z českých zemí určené k vysídlení. Shodou okolností a vinou úřednické chyby se ale dostávají do městečka, v němž se soustřeďují přeživší Židé chystající se na cestu do Palestiny. Matka zde díky své odbornosti získává práci a pro chlapce, později nazývaného Gojele, nastává období plné zvratů, těžkých zkoušek, ale také čas naplněný přátelstvím, nezištnou pomocí a dobrodružstvím. Dosavadní vidění světa a nacistická ideologie, kterou mladému hrdinovi ve škole vtloukali do hlavy, se střetávají s dosud nepoznaným a naprosto odlišným světem Židů, jejich tradic, jazyka, náboženství, ale i kuchyně. Přes zakořeněnost vzájemných zkreslených představ o světě toho druhého a přes nevraživost přecházející často až v nenávist si německý chlapec nachází k židovským obyvatelům městečka cestu – a oni k němu –, učí se jejich jazyk a proniká do kultury, která ho ovlivní na celý život.

V románu barvitě a mnohovrstevnatě rezonuje současné celospolečenské téma, jak být dobrou matkou. Kolotoč událostí během jediného dne v životě matky dvou malých dětí, mezi něžnými chvilkami rodičovské lásky, vyhrocenými konflikty a naprostým vyčerpáním, doprovázejí metafory a obrazy o čase, kdy ženy po světě chodily s odhalenými ňadry a pily vodu z pramenů, zkrátka o čase, kdy matkou dítěti nebyla pouze matka, ale celé společenství, dávno před plastovou džunglí a dětskými hřišti. Současně s živými obrazy hrajících si šelem, prvohor a bobtnajících těl novopečených matek přináší próza vedle úvah o dělení, prázdnotě a chybějící touze také téma výchovy, rodinného kruhu, strachu a obav, tělesných hranic nebo nevyžádaných rad. A hlavně nespočet otázek a úhlů pohledu pro hledání odpovědí. Můžete být dobrou matkou, i když dáte svému dítěti facku?

V předvánočním čase se dvěma klukům poflakujícím se po pražském Andělu změní život, když se z rádoby rychlé vloupačky stane děsivé střetnutí s organizovanou skupinou, která obchoduje s drogami. Ve stejnou dobu přichází za soukromým detektivem Kobem nová klientka – chce pomoct vypátrat svého syna za každou cenu. Akční detektivka zavádí čtenáře do pražských barů a podsvětí, kde se to hemží pochybnými existencemi a nelegálními praktikami, i do zasněžených lesů kolem Děčína, odkud každý den vyjíždějí kamiony s tajemným zbožím. Napínavému příběhu dodává spád svižná dějová linka i zvláštnost detektivova nového případu. Nejen postavy, ale i čtenář by tak měl být neustále ve střehu...

Horkého léta roku 2010, kdy evropskou část Ruska zachvátily požáry, přijíždí ze Sibiře dvacetiletá dívka, aby se setkala se svým otcem, kterého neviděla deset let. Vyrážejí spolu na dalekou cestu jeho kamionem a jejich cílem je nedozírná step na jihu země. Otec, který to nehostinné prostranství považuje za svůj domov a jediný majetek, by se o něj s dospělou dcerou rád podělil. Avšak rodačku z tajgy otevřená krajina spíš děsí a je jí cizí. A cizí je jí i otec. A tak se cestou v kabině kamionu snaží pochopit, kdo je ten předčasně zestárlý muž, kterému ze zvyku říká tati, a přemýšlí o dětství, které s ním prožila na sibiřském maloměstě devadesátých let, o romantizovaném světě zločinu, ke kterému otec patřil, o nemocech, o kterých se raději mlčí, o rodné zemi, která si neví rady se svou vlastní minulostí. Step je druhá část autofikční trilogie, která vypráví o autorčiných zemřelých blízkých i o ní samotné. Ránu i Step protíná téma lesbické identity. Dávají nahlédnout i do dětství a rané dospělosti a zprostředkovávají čtenáři prožitek odlišné sexuální orientace v netolerantní společnosti.

Román se odehrává v době velkého ukrajinského hladomoru z let 1932 a 1933. Příběhem provázejí tři postavy – Dusja, Svyryd a Solja –, jejichž osudy, které se na první pohled zdají protikladné, se postupně propojují a gradují spolu s vrcholícím hladomorem. Vedle tří dějových linií hlavních postav nastiňuje autorka i kontrast vymírající tradiční vesnice a utlačovatelského sovětského systému. Ztělesnění hladu jakožto alegorické postavy požírající vše kolem sebe působivě zachycuje otřesnou a mnohdy hrůznou každodenní realitu dané doby. Román tak nabízí autentický vhled do situace hladomoru spolu se čtivým příběhem postav založených na skutečných předobrazech. Českéhu čtenáři umožní hlubší porozumění této tragické části ukrajinských dějin také doslov ukrajinistky Terezy Chlaňové.

Velice působivá próza rozplétá příběh, v jehož centru stojí trojice dívek – dospívající Élisabeth v roce 1963 na francouzském maloměstě poslouchá pod kavárenským stolkem hovory dospělých v den pohřbu své starší přítelkyně Thérese a při tom si čte deník Henrietty psaný zhruba dvacet let předtím. Na povrch postupně vyplouvají tajemství držená v poválečných maloměstských poměrech pod pokličkou. Pozvolna a velmi nenápadně se v samém závěru odkrývá velký a tragický příběh zrady, kolektivní viny a kolaborace.

Fundovaná práce předního německého historika si klade za cíl osvětlit z historického hlediska současnou ruskou agresivní válku a protizápadní postoje s jejich dějinnými kořeny. Sleduje dynamiku budování ruského impéria za posledních zhruba tři sta let, tj. od doby Petra I. Centrem jejího zájmu jsou rusko-ukrajinsko-polské vztahy, respektive konfrontace ukrajinské a polské státnosti s ruskou expanzí na západ. Nejde však o studii nějakých lokálních konfliktů – autor je zasazuje do širších evropských souvislostí a souhry, spolupráce či konkurence hlavních mocností; zvláštní pozornost přitom věnuje dlouhodobé kooperaci Ruska a Německa, jejíž neblahé důsledky byly patrné až donedávna. Snaha budovat ruskou identitu na základě imperiální myšlenky, v případě Ukrajiny coby vnitřního impéria a Polska jako součásti impéria vnějšího, vedla vždy k zásadním konfliktům, které zpětně impérium oslabovaly a směřovaly k jeho dezintegraci – to Schulze Wessel nazývá „prokletím impéria“. Vedle mocenskopolitických aspektů analyzuje též náboženské a ideologické souvislosti, především pak ruský, ukrajinský i polský nacionalismus, přičemž obzvlášť působivé jsou portréty jeho tří představitelů – Puškina, Ševčenka a Mickiewicze.

Nejnovější román spisovatelky Ivy Tajovské nás zavádí na počátek 20. století, do doby prvních letců a propagátorů aviatiky Jana Kašpara nebo Eugena Čiháka. Veřejnosti méně známá, ale o to zajímavější osobnost je Božena Laglerová, která jako první Češka a třináctá žena na světě řídila letadlo. Vzlety a pády jejího „motýlka“ jsou metaforou pro události jejího života. Božena se nejprve potýká s předsudky mužů vůči ženám v technických oborech a s protesty matky, která na ni tlačí, aby dostála své roli. Nakonec si však mladá žena prosadí svou a s letadlem se vydává na Kubu, na Haiti a nakonec také do New Yorku. Její život je provázen neustálým překonáváním překážek, nedostatkem peněz i podpory ze strany rodiny i společnosti. Tajovská s citem a empatií líčí, jak se mladá žena, na svou dobu nesmírně moderní a emancipovaná, dokáže vždy znovu zvednout a pokračovat ve svém úsilí, přestože se situace často jeví bezvýchodně.

Příběh maďarského povstání 1956 Čtivá a působivá kniha o brutálně potlačeném maďarském povstání začíná rokem 1944 a podrobnou historii dvanácti revolučních dnů z října a listopadu 1956, v nichž spočívá těžiště knihy, dovádí až k dnešní době. Známá i neznámá fakta kombinuje autor tak, že četbu ocení každý zájemce o historii dané doby a oblasti. Kniha obsahuje rovněž nově vydané oficiální dokumenty a archivní materiály, rodinné deníky a svědectví očitých svědků. O maďarských událostech kolem roku 1956 sice má česká veřejnost nějakou rámcovou představu, ale kniha britského publicisty a historika maďarského původu Victora Sebestyena představuje první ucelenou a do kontextu maďarských dějin a mezinárodní situace zasazenou monografií o maďarském povstání, která je přístupná v českém jazyce.