Masarykova univerzita strana 14 z 14

Sborník 15 příspěvků z vědecké konference, pořádané Ústavem archeologie a muzeologie FF MU v roce 2004, metodicky zaměřené k řešení problémů sociálních a duchovních struktur pravěku a rané doby dějinné. Vedle statí, vycházejících z dlouhodobého terénního výzkumu neolitické osady s rondelem u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku, jsou ve sborníku otištěny teoretické příspěvkyk řešené problematice doby bronzové, halštatské a staroslovanské.

Sborník zachycuje pojetí evropské otázky v okamžiku, který lze přinejmenším pro kandidátské země považovat za zlomový. Představuje také základ pro výzkum dalšího vývoje postojů politických stran, až budou konfrontovány s novými požadavky voličů plynoucími z míry naplnění očekávání, které kandidátské i doposud hraniční země Evropské unie vkládaly do východního rozšíření. br / Rok 2002 byl v celoevropském rozměru rokem ukončení předvstupních rozhovorů s kandidátskými zeměmi, které připravilo podmínky umožňující realizaci východního rozšíření Evropské unie. V řadě států pak byl rokem volebním, jenom volby do parlamentu (resp. jeho dolní komory) se konaly v patnácti zemích kontinentu. Ve středoevropském regionu proběhly parlamentní volby ve třech kandidátských zemích (České republice, Maďarsku, na Slovensku) a ve dvou členských zemích EU (Německu a Rakousku). br / Sborník vybírá z pěti zemí středoevropského regionu tři, přičemž se věnuje jak státům kandidátským - ČR a Slovensku, tak členskému Rakousku. br / Texty autorů popisují pojetí evropské otázky v programech kandidujících subjektů a pokoušejí se také zachytit její využití ve volební kampani. Závěrečná studie srovnává a shrnuje poznatky získané v jednotlivých zemích a snaží se identifikovat, co je společné a co je rozdílné ve významu a pojetí evropské otázky v jednotlivých zemích.

Politolog Stein Ringen z Oxfordské univerzity nabízí čtenářům provokativní zamyšlení nad principy demokratického vládnutí: jak vláda přiměje občany, aby respektovali její autoritu? Každá vláda musí prosazovat i nepopulární opatření, od výběru daní přes vymáhání práva po dodržování předpisů. Podle Ringena na to však síla nestačí; občané musejí byt ochotni se podřídit a nechat se vést. Autor tento politicky rébus rozplétá bez rozpaků, na příkladu Spojených států a Velké Británie břitce a přesvědčivě demonstruje, jak se vytváří a udržuje národní kultura poslušnosti. Ukazuje, jakými cestami se musejí vydat vůdci, kteří chtějí vládnout pomocí autority spíše než pomocí síly a kteří chtějí, řečeno s Immanuelem Kantem, „udržet pořádek v národě ďáblů“.

Kniha polského politologa a mediologa Karola Jakubowicze (1941–2013) je jeho posledním knižním dílem (vydána v r. 2013 ve Varšavě), které svým způsobem shrnuje jeho celoživotní profesní i osobní zaměření na vztah médií a společnosti. První tři kapitoly sledují dynamiku vývoje demokracie, hlavní projevy krize demokracie, příčiny dekompozice jejího rámce v kontextu globalizace, neoliberalismu, nacionalismu a populismu. Krizi médií popisuje ve vybraných aspektech, zejména komodifikace, tabloidizace a mediokracie ve čtvrté kapitole. Pátá a šestá kapitola se věnuje demokratizaci médií a médiím veřejné služby, jejichž zastáncem i kritikem byl jak ve svém teoretickém díle, tak i ve veřejném působení na úrovni Polska, EU i UNESCA. V závěrečných kapitolách (sedmá kapitola a závěr) téma médií a demokracie promýšlí autor ještě jednou, tentokrát v kontextu nových technologií v médiích i nových podob demokracie.

Publikace s názvem Lidská práva v Evropské unii si v prvé řadě klade za cíl teoreticky popsat, zda a případně jak dochází k postupnému prorůstání vlivu nadnárodní úrovně vlády do tradiční sféry zájmu národních států - úpravy a provádění problematiky lidských práv. Jak se do státního monopolu rozhodování o nakládání se subjekty v jurisdikci státu vměstná nadnárodní autorita? Jak je možné, že z původně převážně ekonomické organizace se po padesáti letech vyvine subjekt usilující o vlastní právně závazný katalog základních práv? A zejména - jací aktéři za tímto posunem stojí? Snaze porozumět integraci a vysvětlit, proč státy úzce spolupracují a vzdávají se rozhodovacího monopolu ve prospěch nadnárodního subjektu, se věnují klasické integrační teorie intergovernmentalismus a neofunkcionalismus, považované však již déle za překonané. Kniha proto představuje i současné teorie evropské integrace, jež by měly lépe vysvětlit integrační proces. Publikace se přímo na aplikaci teorií nezaměřuje, snaží se nabídnout vlastní zobecňující schéma pro vysvětlení stálého rozšiřování působnosti Evropské unie. Konkrétně se tedy pokouší přijít s vysvětlením celého procesu začleňování problematiky lidských práv do působnosti Evropské unie.