Masarykův ústav Akademie věd ČR strana 2 z 8

Miroslav Šmidák, * 12. 11. 1931 v Praze, právník, absolvent Právnické fakulty UK v Praze, v letech 1960-1969 vedoucí sekretariátu prezidia ČSAV. Na stejné místo se po dvaceti letech strávených v Ústředním archivu ČSAV vrátil v lednu 1990. Po vzniku Akademie věd České republiky v letech 1993-2009 pracoval jako poradce předsedů AV ČR pro legislativní a vědecko-organizační otázky. Za svou práci byl oceněn v roce 1992 udělením Pamětní medaile Josefa Hlávky za významné zásluhy o podporu a rozvoj vědy a v roce 2009 udělením Čestné medaile za zásluhy o Akademii věd České republiky. Publikace svébytným způsobem, kombinujícím osobní svědectví autora s pečlivě dohledanými historickými prameny, nabízí souhrnný a zároveň poměrně detailní pohled na organizační a institucionální dějiny ČSAV v letech 1960-1969 z konkrétní perspektivy centra Akademie.

Časový úsek vymezený roky 1953-1971 se v oblasti organizace zahraničních styků Československé akademie věd vyznačoval dynamickým vývojem, s nímž souvisela i sílící emigrace z řad jejích pracovníků do zemí svobodného světa. Prostřednictvím dokumentů zpřístupněných v této knize můžeme sledovat posun od uzavřenosti vůči světu v padesátých letech 20. století, přes postupné uvolňování v letech šedesátých vrcholící v první polovině roku 1968, reakce na srpnovou okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a nástup normalizace a zásadní omezení kontaktů se Západem v letech 1970 a 1971.

Kniha zpřístupňuje vzájemnou korespondenci mezi historičkou Miladou Paulovou (1891-1970) a kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1867-1941) jako historicky významný a zajímavý pramen, který zaznamenává nejen osobní život první československé profesorky, ale i vývoj československé historické vědy a kultury v jejich provázanosti s politickou scénou první republiky. Korespondence je svědectvím o komplikovaném životě vědkyně, která jako první žena, Češka, dosáhla nejvyššího univerzitního gradu (1935 mimořádná profesorka, 1939 řádná profesorka dějin slovanských národů a byzantologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy) a stala se členkou celé řady prestižních domácích i zahraničních vědeckých organizací. Edice je též důležitým pramenem pro bouřlivé dějiny Jugoslávie v meziválečném období, v nichž Paulová v několika případech sehrála aktivní roli. První díl edice obsahuje vzájemnou korespondenci obou aktérů z let 1921-1935, tedy od první studijní cesty M. Paulové do Jugoslávie až po získání titulu mimořádné profesorky všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jaké byly vztahy mezi Československem a Rakouskem v meziválečné době? Co je ovlivňovalo a jak je vnímali aktéři těchto vztahů - politikové a diplomaté na obou stranách? Těmto otázkám se věnuje kniha Nevyvážené vztahy. Československo a Rakousko 1918-1933. Ve třech hlavních kapitolách jsou zkoumány dezintegrační procesy, vedoucí k ustavení dvou suverénních států, formování vzájemných vztahů počátkem dvacátých let a nakonec rozdílné představy o střední Evropě a o vlastním místě v tomto regionu a v Evropě obecně.

V letech 2008-2011 postupně vznikaly v rámci řešení grantového projektu "Čeští vědci v exilu 1948-1989" pamětnické rozhovory s významnými vědci, které spojovalo, že prošli cestou emigrace a před svým odchodem do zahraničí působili v ústavech ČSAV. Vzhledem k diskontinuitě vývoje našich zemí v průběhu XX. století mohly by se následné vlny odchodů obyvatelstva do exilu jevit jako přirozený ba logický důsledek politických zvratů, kterému netřeba věnovat zvláštní pozornost. Opak je pravdou, a tak v poslední době vlivem různých okolností se prokazatelně zvyšuje zájem i o osudy specifické skupiny emigrantů - významných českých či československých vědců, kteří odešli do zahraničí v rozmezí let 1948-1989. S odstupem desítek let od těchto událostí nabývá zároveň na naléhavosti potřeba zajistit a shromáždit jejich svědectví o okolnostech emigrace, o privátních i pracovních zkušenostech, o badatelské práci v Československu a pak v zahraničí, o kontaktech s významnými světovými vědci a mnoha dalších aspektech jejich života a díla. Pamětnické rozhovory pořízené podle metody oral history se staly zdrojem jedinečných informací, které většinou nelze získat jinými cestami, přičemž zásadním tématem interview zde publikovaných byl právě jejich odchod do zahraničí a vliv exilu na vědeckou kariéru. Lidé, kteří byli ochotni vydat svá svědectví, měli velký nadhled a moudrost, dokázali pojmenovat podstatné momenty, které ovlivnily jejich osobní a profesní život, vystihnout životní přínosy či ztráty v důsledku emigrace. Ač tyto rozhovory proběhly v rámci vědeckého projektu a byly primárně určeny k odborným účelům, díky osobitosti a zajímavosti zpovídaných vznikl zajímavý a čtivý text pro širší publikum.

Prameny k životu a dílu sudetoněmeckého historika a politika.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané ve dnech 12.-14. září 1997 v Praze.

Publikace pojednává na základě dochovaného souboru osobní korespondence o poměru a spolupráci T. G. Masaryka (1850-1937) a A. Švehly (1873-1933) ve státních funkcích v prvním desetiletí demokratického Československa. Kniha obsahuje úvodní studii Tomáš G. Masaryk - Antonín Švehla. Stěžejní částí knihy je edice dostupné vzájemné korespondence prezidenta Masaryka s prvním ministrem vnitra, premiérem a dlouholetým předsedou agrární strany Švehlou z let 1907-1933. Editovaný konvolut korespondence čítá 87 dokumentů. Masaryk je autorem 75 kusů, A. Švehla 17 kusů korespondence. Dokumenty přibližují podíl obou politiků na budování a správě nově konstituovaného československého státu. Publikace je rozšířena o přílohu, která zpřístupňuje vzájemnou korespondenci Švehlovy manželky Bohumily s T. G. Masarykem z let 1922-1936 o 39 dokumentech. Publikaci doplňuje ediční úvod, seznam editovaných dokumentů, jmenný rejstřík a obrazová příloha.

Předkládaná publikace, v překladu Evy Pátkové, prochází českými dějinami od mýtických počátků téměř do konce 20. století. Autorovým cílem nebylo podat základní slovníkové znalosti, nýbrž živý pohled na poměry v bezprostředně sousedních státech, ale i v Itálii, Španělsku, Velké Británii a Rusku. Připomenul, že Čechy a Morava byly po devět století prostorem, který sdíleli Češi i Němci. Všiml si také onoho zvláštního rysu, že oba národy zde nežily spolu, ale vedle sebe. Zaznamenal i výraznou odlišnost pražských Němců od jejich soukmenovců v pohraničních oblastech. Ti první patřili na počátku dvacátého století k evropské kulturní elitě, zatímco ti druzí svým radikálním nacionalismem a antisemitismem inspirovali po první světové válce Hitlerovu NSDAP. Odsun sudetských Němců autor považoval za etnickou čistku, za bezpráví, které neospravedlnily ani hrůzy nacionálního socialismu, jež předcházely. V této souvislosti ocenil vstřícné kroky podniknuté českou a německou vládou po roce 1989 a konstatoval, že Sudetoněmecký Landsmannschaft nebyl a není reprezentativní organizací, jež by měla legitimaci mluvit za všechny odsunuté Němce. Nemá ani morální právo bránit osmdesáti milionům ostatních Němců v přátelském soužití se sousedním národem. H. D. Zimmermann, emeritní profesor literární vědy z Technické univerzity Berlín, byl oceněn za zásluhy o šíření české kultury v roce 2000 řádem TGM a v roce 2008 dostal spolu s Eckhardem Thielem cenu Magnesia Litera za iniciování a vedení třiatřicetisvazkové Tschechische Bibliothek…

Autor knihy ke svým dosavadním životopisům významných mužů připojil podobiznu velkého demokrata, filozofa a státníka, spojujícího v dokonalou jednotu teorii a praxi. Učinil tak nejen ve svém úvodním reliéfu, ale též ve věrném podání Masarykových autobiografických, filozofických a politických úvah, jež s ohledem na politické a kulturní souvislosti zasadil do dobře připraveného rámce svých kapitol. Prezident Masaryk revidoval text rukopisu, čímž vznikla kniha, na níž se podíleli dva autoři - Emil Ludwig a T. G. Masaryk. Vyšla k 85. narozeninám TGM. 10. české vydání je doplněno rozsáhlou ediční poznámkou, dodatky, vysvětlivkami a komentovaným rejstříkem.

Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let "Čechem"? Jak se obsahy "češství" proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy "češství" dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.

Výsledky Masarykovy obsáhlé vědecké, politické a literární činnosti. Spisy TGM sv. 17, ed. Stanislav Polák, Jiří Brabec.

Předkládaný svazek přináší 24 rozprav a studií našeho předního právního historika, husitologa a kodikologa Doc. JUDr. Jiřího Kejře, DrSc., které jsou průřezem jeho celoživotního díla a představují jeden ze základních vkladů do bibliografie kanonického práva a kodikologie nejen v naší, ale i evropské odborné literatuře. Jednotlivé studie jsou řazeny chronologicky, s výjimkou čtyř článků, které tvoří souvislý celek a jsou výsledkem studijního pobytu v knihovně Corpus Christi College v Cambridgu. Nalezneme zde rozpravy k základním rukopisným pramenům týkajících se disputací na pražské univerzitě i s nimi souvisejícími sbírkami kvestií. Dějin prvního století existence právnické fakulty pražské univerzity a jejích profesorů se týká i několik dalších příspěvků zařazených do připraveného souboru. Další skupina prací se zabývá rukopisným dochováním základních kanonicko-právních sbírek - dekretu Gratianova, Dekretálů Řehoře IX. a Klementin - dochovaných v našich knihovnách. S tím souvisí i komentáře k těmto sbírkám a profily významných kanonistů, jejichž texty jsou v našich sbírkách uloženy. Zcela základní jsou studie věnované summám confessorum a penitenciální literatuře, které jsou často objevné i v celoevropském kontextu. Pro zájemce z řad historiků, kteří nejsou specialisty v právních dějinách jsou cenné studie týkající se rozšíření kanonistických rukopisů v českých zemích a bilanční zpráva o příspěvku české kodikologie k právní historii. Celému výboru předchází zasvěcený úvod Kejřova kolegy prof. Pavla Spunara, zatímco přední evropský kanonista Martin Bertram zhodnotil Kejřův přínos do kanonického práva a právní historie vůbec. Na závěr je připojena úplná kodikologická bibliografie Kejřových prací, rejstřík citovaných rukopisů s místem jejich současného uložení, jmenný rejstřík seznam použitých zkratek, ediční poznámka a obsah. Odborníkům, studentům práva, historie a pomocných věd historických, ale i zájemcům z řad odborné veřejnosti se tak v poměrné úplnosti dostává do rukou soubor studií, které by pracně hledali v řadě časopisů a sborníků, z nichž řada je zahraničních, které by v našich knihovnách obtížně hledali, nebo jsou zcela nedostupné.

Práce, která je výsledkem autorova několikaletého bádání, se zabývá organizováním odborných činností pro československou delegaci na mírové konferenci v Paříži roku 1919. Pozornost je zde zaměřena na tzv. Úřad pro přípravu mírové konference (1918-1919) a následně tzv. sbor odborných poradců, organizační jednotku československé delegace v Paříži (1919). Autor se mj. pokusil rekonstruovat organizační strukturu Úřadu, jeho fungování po stránce administrativní i odborné, a dále i způsob jeho spoluúčasti na formování vlastní delegace. Československá delegace je podrobena analýze z hlediska jejího organizačního rámce a skutečného fungování, tj. kategorizace a vymezení jejich práv a povinností v závislosti na proměně postavení zástupců ČSR na konferenci. Rozbor činnosti odborníků v delegaci završuje nastolením otázky jejich případné návazné součinnosti při provádění mírových smluv v ČSR.. Studii doprovází obrazové i textové přílohy..

Publikace přináší zápisy z jednání československé exilové vlády v Londýně od ledna do června 1943. Základem edice jsou zápisy ze zasedání vlády v Londýně, dále programy jednotlivých jednání vlády a její usnesení. Součástí edice jsou také přílohy k jednáním vlády. Všechny publikované dokumenty byly podle pravidel vědecké ediční práce podrobeny vnitřní i vnější kritice, edičně zpracovány a odborně komentovány. Také 1. svazek III. dílu edice obsahuje úvodní historickou studii a ediční úvod včetně příloh, které se vztahují i k připravovanému 2. svazku (červenec - prosinec). Edice zpřístupňuje veřejnosti jeden ze základních pramenů k československým dějinám v období druhé světové války.