Masarykův ústav Akademie věd ČR strana 7 z 8

Vědecký katalog připravený k výstavě Československo v Orientu: Orient v Československu 1918–1938 seznamuje čtenáře s československým kulturním a hospodářským pronikáním do Orientu v době První republiky. Vědecké studie jsou zaměřeny na instituce a osobnosti, jež stály u zrodu československé orientalistiky a vědeckého zájmu o Orient. Významnou roli při propojení snah hospodářských a kulturních hrál Orientální ústav, který v roce 2022 slaví sté výročí od svého založení. Stal se zastřešující institucí propojující vědu českou i německou, univerzitní i neuniverzitní a dokázal ji propojit též s kruhy hospodářskými. Katalog má bohatou obrazovou část, jež představuje předměty vystavené na výstavě a mnoho dalších archivních dokumentů a dobových fotografií s doprovodným textem.

Předmětem zájmu této knihy jsou vzpomínky a část sbírky autogramů Jana Slánského (1889–1981), správce Muzea Aloise Jiráska v Hronově, osoby v maximální možné míře aktivní ve veřejném životě, disponující v rámci svých možností rozsáhlou sítí společenských kontaktů a nepopíratelným kulturním rozhledem. Tyto vlastnosti byly navíc podmíněny a umocněny členstvím v místní sokolské jednotě a především prostředím Hronova, spojeného neoddělitelně s osobou spisovatele a jedné ze symbolických postav protirakouského odboje, Aloise Jiráska. Slánského sbírka autografů představuje svébytný a výjimečný dokument ilustrující osobní vztah svého tvůrce k českému protirakouskému odboji a vzniku Československa. Jako základní kameny domácí části české cesty vedoucí k 28. říjnu 1918 zřetelně vystupují Manifest spisovatelů z května 1917 a působení skupiny osob označovaných po skončení první světové války jako Maffie. Slánským aktivně přijímaný a čile rozvíjený narativ let 1914–1918 byl zcela v souladu s hlavním meziválečným výkladovým proudem reprezentovaným pracemi Edvarda Beneše, T. G. Masaryka, Jana Hajšmana, Milady Paulové apod.

Doprovodná česko-anglická publikace ke stejnojmenné výstavě, která proběhla v roce 2020 u příležitosti 100. výročí publikování ústavy. Její snahou bylo přiblížit úsilí o dosažení volebního práva žen v českých zemích, které bylo korunováno úspěchem v podobě nové ústavy schválené v roce 1920. Kromě základní časové osy kniha představí také životní osudy aktivistek za volební právo i prvních zvolených poslankyň, první úspěšné i neúspěšné cesty do poslaneckých křesel a spolupráci politických stran se ženami v době boje za volební právo i v nové republice. Publikace pomůže přiblížit problematiku volebního práva učitelům dějepisu i laické veřejnosti.

Sborník Věda a armáda - věda a válka (1914-2004) shrnuje příspěvky ze stejnojmenné mezinárodní vědecké konference, která se konala ve dnech 24. - 25. 11. 2004 v Praze. Konferenci uspořádal Masarykův ústav AV ČR ve spolupráci s Ústavem strategických studií Univerzity obrany v brně a Výzkumným centrem pro dějiny vědy, společným pracovištěm ÚSD AV ČR a UK v Praze (nyní Oddělení pro dějiny vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR). První den konference byl věnován vlastním referátům, druhý den se konal diskusní kulatý stůl na téma i Věda a armáda v současné době /i , jehož průběh je ve sborníku rovněž zachycen. Jednotlivé příspěvky si všímají změn, k nimž v průběhu 20. století došlo ve vztahu vědy a vojenství a připomínají též úlohu vědců samotných a jejich zodpovědnost za zneužití výsledků vědeckého výzkumu ve válečných konfliktech. Většina referátů je zaměřena na první polovinu 20. století, zvláště na období druhé světové války, některé pak přibližují vliv vědy i na změny v soudobém vojenství nebo sledují proměny české obranné doktríny a stav současného obranného výzkumu v České republice.

Korespondence matky a dcery z let 19151916, kdy byla Alice vězněna ve Vídni. K poprvé publikovanému souboru připojeny vzpomínky A. Masarykové Kriminál. Bohatá obrazová příloha, poznámkový aparát, jmenný rejstřík. Ed. D. Hájková a J. Soukup.

Kritické komentované vydání Masarykova vědeckého díla, které si klade základní noetické otázky, aktuální po více než 100 letech. Spisy TGM sv. 2, editor Jiří Olšovský a Jindřich Srovnal.

Dvojčíslo Masarykova sborníku reprezentuje na 720 stranách české masarykovské bádání v letech 1999–2003. Svou koncepcí a obsahovou strukturou navazuje na předcházející svazky novodobé řady Masarykova sborníku, vydávané od počátku devadesátých let 20. století liší se pouze svou grafickou úpravou. Obsahuje třináct původních studií, věnovaných různým aspektům Masarykova díla, vědecké a politické činnosti i osobnostem několika jeho spolupracovníků a ideových spřízněnců. Po úvodním eseji Miloslava Petruska T. G. Masaryk v postheroických časech a obsáhlém rozboru Masarykovy filosofie demokracie z pera Jindřicha Srovnala následují studie Libuše Heczkové, Miloslava Bednáře a Jiřího Olšovského, vyrovnávající se z různých úhlů pohledu se vztahem T. G. Masaryka a Friedricha Nietzscheho, příspěvek Ivo Rejchrta o významu časopisu Athenaeum pro českou literární vědu a Michala Topora o Masarykově spisu Karel Havlíček a grafologická analýza Masarykova rukopisu od Stanislava Poláka. Zvláštní místo patří objevným biografiím Walthera Eugena Schmidta od Jana Štěpána, Josefa Kudely od Ivana Kudely, Jindřicha Kohna od J. F. Fraňka a Anny Horákové-Gašparíkové od Zdenky Sojkové celý oddíl pak uzavírá studie Naděždy Vitanovské o ražených medailých T. G. Masaryka v letech 1918–2000. Následující část sborníku přináší řadu pozoruhodných dokumentů, například edici originálu a paralelní český překlad Masarykovy stati Die böhmische Krise , otištěné ve vídeňském týdeníku Die Zeit v říjnu 1896, výňatky z deníkových zápisků historika Vlastimila Kybala, týkající se jeho vztahu k T. G. Masarykovi, i z korespondence T. G. Masaryka s Oldrou Sedlmayerovou. Oddíly Kronika a Literatura podávají přehled a hodnocení relevantních vědeckých konferencí, odborných i popularizačních publikací, věnovaných T. G. Masarykovi, jeho době, spolupracovníkům a souputníkům ve sledovaném období. Sborník obsahuje též soupis masarykian ve Státním ústředním archivu a v Archivu Národního musea a kompletní bibliografii prací T. G. Masaryka a literatury o T. G. Masarykovi za léta 1999–2003

Kniha je věnována životním osudům a kariéře významné české historičky Milady Paulové (1891–1970), která jako první žena v Československu dosáhla nejvyšších univerzitních gradů a do historické vědy vnesla kontroverzní otázku, zda je možné aplikovat metody historické práce na téma z moderní historie a zároveň jej objektivně vyhodnotit. Paulová byla favorizovanou žačkou historika a slavisty Jaroslava Bidla, profesora obecných dějin se zaměřením na dějiny východní Evropy a Balkánského poloostrova, který se rozhodl vychovat z ní svou nástupkyni v čele katedry obecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova. Milada Paulova tak měla pokračovat v jeho započatém díle spočívajícím ve vědeckém zkoumání dějin východních Slovanů a Byzantské říše, ale nakonec se přiklonila k tématu mapování českého a jihoslovanského protihabsburského odboje za první světové války. Jaroslav Bidlo, zastánce tzv. čisté vědy, byl konfrontován s výraznou politickou a lobbistickou angažovaností své žačky a faktem, že upřednostnila moderní téma a úzkou specializaci. Jejich spor skončil sice neochotným návratem M. Paulové k byzantologii, v níž se nakonec stala respektovanou představitelkou, která pro tento obor dokázala získat mezinárodní uznání. Do širšího povědomí se ale M. Paulová vepsala jako elitní historička českého a jihoslovanského protihabsburského odboje, přičemž její Jugoslavenski odbor zůstává dodnes fundamentálním dílem zachycujícím zrod Jugoslávie. V životě M. Paulové se zrcadlí jak proměny politických a společenských poměrů, tak proměny historické vědy (zejména slavistiky a byzantologie) a českého, resp. československého univerzitního života.

Komentovaná edice vychází v knižnici Korespondence TGM, navazuje na již vydané dva svazky obsahující korespondenci z let 1893–1895 a z roku 1896. Publikace je uvedena studií Luboše Merhauta Léta 1897 až 1900 v korespondenci Masaryk – Machar. Editováno a komentováno je celkem 255 dokumentů „důvěrného rozhovoru“ filozofa, univerzitního profesora a politika a o čtrnáct let mladšího básníka a publicisty. Mnohostranné zájmy obou pisatelů mají široký záběr: dotýkají se české i rakousko-uherské politiky (jazyková nařízení, vznik nové politické strany, úsilí o vznik nového deníku, který nakonec vyústil v přeměnu týdeníku Čas v deník) a kultury (polemiky, recenze, úvahy, fejetony) aniž by opomíjely soukromá a intimní témata (např. finanční a rodinné problémy, přátelské vztahy a jejich peripetie). Tematizována je i aktuální tvorba obou osobností (Výlet na Krym, druhá vydání Macharových děl a příprava Knih fejetonů, Masarykova Otázka sociální a studie o krizi marxismu). Od podzimu 1899 se objevují zmínky vztahující se k tzv. hilsneriádě. V příloze uveřejňujeme 6 dopisů s rodinnými příslušníky.