Masarykův ústav Akademie věd ČR strana 6 z 8

V letech 2008-2011 postupně vznikaly v rámci řešení grantového projektu "Čeští vědci v exilu 1948-1989" pamětnické rozhovory s významnými vědci, které spojovalo, že prošli cestou emigrace a před svým odchodem do zahraničí působili v ústavech ČSAV. Vzhledem k diskontinuitě vývoje našich zemí v průběhu XX. století mohly by se následné vlny odchodů obyvatelstva do exilu jevit jako přirozený ba logický důsledek politických zvratů, kterému netřeba věnovat zvláštní pozornost. Opak je pravdou, a tak v poslední době vlivem různých okolností se prokazatelně zvyšuje zájem i o osudy specifické skupiny emigrantů - významných českých či československých vědců, kteří odešli do zahraničí v rozmezí let 1948-1989. S odstupem desítek let od těchto událostí nabývá zároveň na naléhavosti potřeba zajistit a shromáždit jejich svědectví o okolnostech emigrace, o privátních i pracovních zkušenostech, o badatelské práci v Československu a pak v zahraničí, o kontaktech s významnými světovými vědci a mnoha dalších aspektech jejich života a díla. Pamětnické rozhovory pořízené podle metody oral history se staly zdrojem jedinečných informací, které většinou nelze získat jinými cestami, přičemž zásadním tématem interview zde publikovaných byl právě jejich odchod do zahraničí a vliv exilu na vědeckou kariéru. Lidé, kteří byli ochotni vydat svá svědectví, měli velký nadhled a moudrost, dokázali pojmenovat podstatné momenty, které ovlivnily jejich osobní a profesní život, vystihnout životní přínosy či ztráty v důsledku emigrace. Ač tyto rozhovory proběhly v rámci vědeckého projektu a byly primárně určeny k odborným účelům, díky osobitosti a zajímavosti zpovídaných vznikl zajímavý a čtivý text pro širší publikum.

Jaké byly vztahy mezi Československem a Rakouskem v meziválečné době? Co je ovlivňovalo a jak je vnímali aktéři těchto vztahů - politikové a diplomaté na obou stranách? Těmto otázkám se věnuje kniha Nevyvážené vztahy. Československo a Rakousko 1918-1933. Ve třech hlavních kapitolách jsou zkoumány dezintegrační procesy, vedoucí k ustavení dvou suverénních států, formování vzájemných vztahů počátkem dvacátých let a nakonec rozdílné představy o střední Evropě a o vlastním místě v tomto regionu a v Evropě obecně.

Časový úsek vymezený roky 1953-1971 se v oblasti organizace zahraničních styků Československé akademie věd vyznačoval dynamickým vývojem, s nímž souvisela i sílící emigrace z řad jejích pracovníků do zemí svobodného světa. Prostřednictvím dokumentů zpřístupněných v této knize můžeme sledovat posun od uzavřenosti vůči světu v padesátých letech 20. století, přes postupné uvolňování v letech šedesátých vrcholící v první polovině roku 1968, reakce na srpnovou okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a nástup normalizace a zásadní omezení kontaktů se Západem v letech 1970 a 1971.

Kniha zpřístupňuje vzájemnou korespondenci mezi historičkou Miladou Paulovou (1891-1970) a kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1867-1941) jako historicky významný a zajímavý pramen, který zaznamenává nejen osobní život první československé profesorky, ale i vývoj československé historické vědy a kultury v jejich provázanosti s politickou scénou první republiky. Korespondence je svědectvím o komplikovaném životě vědkyně, která jako první žena, Češka, dosáhla nejvyššího univerzitního gradu (1935 mimořádná profesorka, 1939 řádná profesorka dějin slovanských národů a byzantologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy) a stala se členkou celé řady prestižních domácích i zahraničních vědeckých organizací. Edice je též důležitým pramenem pro bouřlivé dějiny Jugoslávie v meziválečném období, v nichž Paulová v několika případech sehrála aktivní roli. První díl edice obsahuje vzájemnou korespondenci obou aktérů z let 1921-1935, tedy od první studijní cesty M. Paulové do Jugoslávie až po získání titulu mimořádné profesorky všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Miroslav Šmidák, * 12. 11. 1931 v Praze, právník, absolvent Právnické fakulty UK v Praze, v letech 1960-1969 vedoucí sekretariátu prezidia ČSAV. Na stejné místo se po dvaceti letech strávených v Ústředním archivu ČSAV vrátil v lednu 1990. Po vzniku Akademie věd České republiky v letech 1993-2009 pracoval jako poradce předsedů AV ČR pro legislativní a vědecko-organizační otázky. Za svou práci byl oceněn v roce 1992 udělením Pamětní medaile Josefa Hlávky za významné zásluhy o podporu a rozvoj vědy a v roce 2009 udělením Čestné medaile za zásluhy o Akademii věd České republiky. Publikace svébytným způsobem, kombinujícím osobní svědectví autora s pečlivě dohledanými historickými prameny, nabízí souhrnný a zároveň poměrně detailní pohled na organizační a institucionální dějiny ČSAV v letech 1960-1969 z konkrétní perspektivy centra Akademie.

Publikace vypovídá o vztahu kolegů na pražské české univerzitě a později mladočeských poslanců, sociologa Masaryka (1850-1937) a národohospodáře Kaizla (1854-1901). Kniha obsahuje úvodní studii "Cesta Tomáše G. Masaryka a Josefa Kaizla od souhry ke konfrontaci" od Martina Kučery. Nejobjemnější část knihy tvoří vědecká edice jejich dostupné, chronologicky uspořádané vzájemné korespondence z let 1884-1895 o 149 dokumentech (Masaryk je autorem 86 kusů a Kaizl 63 kusů). Soubor dokumentů nejvýznamnějších protagonistů politického realismu odráží osobnostní a myšlenkový vývoj pisatelů, jejich profesní zájmy a společenské aktivity. Vypovídá nejprve o etapě intenzivní spolupráce při zapojení do aktivní politiky a nakonec o rozchodu obou silných osobností usilujících o směrování vývoje českého národa. Aparát publikace zahrnuje též ediční úvod, seznam editovaných dokumentů, osobní rejstřík a obrazovou přílohu.

Publikace vypovídá o vztahu kolegů na pražské české univerzitě a později mladočeských poslanců, sociologa Masaryka (1850-1937) a národohospodáře Kaizla (1854-1901). Kniha obsahuje úvodní studii "Cesta Tomáše G. Masaryka a Josefa Kaizla od souhry ke konfrontaci" od Martina Kučery. Nejobjemnější část knihy tvoří vědecká edice jejich dostupné, chronologicky uspořádané vzájemné korespondence z let 1884-1895 o 149 dokumentech (Masaryk je autorem 86 kusů a Kaizl 63 kusů). Soubor dokumentů nejvýznamnějších protagonistů politického realismu odráží osobnostní a myšlenkový vývoj pisatelů, jejich profesní zájmy a společenské aktivity. Vypovídá nejprve o etapě intenzivní spolupráce při zapojení do aktivní politiky a nakonec o rozchodu obou silných osobností usilujících o směrování vývoje českého národa. Aparát publikace zahrnuje též ediční úvod, seznam editovaných dokumentů, osobní rejstřík a obrazovou přílohu.

Publikace shrnuje a stručně hodnotí dosud vydanou zahraniční a domácí vzpomínkovou literaturu a především představuje dosud nepublikované české a slovenské memoáry reflektující dění tragického roku 1938. Rok 1938 představuje fatální přelom českých dějin, který poznamenal národní společenství hlubokým a dlouhodobě působícím traumatem. Prožitek této těžké doby se diferencovaně odrazil též v početných memoárech rozhodujících aktérů i řadových účastníků osudných událostí.

28. svazek spisů T. G. Masaryka obsahuje články, stati a studie z let 1911-1914 publikované v českých a německých odborných časopisech a v českých a německých denících. Tématicky jsou Masarykovy texty zaměřeny na vnitřní a zahraniční politiku, ekonomické problémy předválečného období a na otázky spjaté se smyslem českých dějin. Politické a filozofické texty doplňují přehledy anotované odborné a umělecké literatury, jež pravidelně vydával v měsíčníku Naše doba. Masarykovy články, stati a studie doplňuje rozsáhlá ediční poznámka.

Publikace, vydaná k významnému životnímu jubileu profesora Jaroslava Krejčího, přináší výbor z jeho prací, dokumentující více než půlstoleté vědecké úsilí na líše makrosociologicky uchopených srovnávacích dějin civilizací. Na konkrétních textech, zčá sti dosud nevydaných, zčásti obsažených v kolektivních sbornících, ukazuje, jak postupně tuto problematiku rozkrýval, jak se s ní metodologicky a terminologicky potýkal i jak se vyvíjel jeho literární styl. Profesor JUDr. Jaroslav Krejčí (*1916) patř í k mezinárodně uznávaným odborníkům v oblasti srovnávacích dějin civilizací.

Publikace přináší zápisy z jednání československé exilové vlády v Londýně v roce 1942. Základem edice jsou zápisy ze zasedání vlády v Londýně, dále programy jednotlivých jednání vlády a její usnesení. Součástí edice jsou také přílohy k jednáním vlády . Všechny publikované dokumenty byly podle pravidel vědecké ediční práce podrobeny vnitřní i vnější kritice, edičně zpracovány a odborně komentovány. Celou edici doprovází úvodní historická studie, ediční úvod včetně příloh, dále zeměpisný a jmenný r ejstřík a anglické resumé. Edice zpřístupňuje veřejnosti jeden ze základních pramenů k československým dějinám v období druhé světové války.

Kniha je vydána při příležitosti životního jubilea předního českého historika Jana Galandauera, jenž se ve své bohaté publikační činnosti soustředil na výzkum českých a rakouských dějin 19. a 20. století, zvláště pak na problematiku prvního odboje a vzniku Československa. V tomto kontextu se také zabývá výzkumem festivit a problematikou míst paměti. V knize se sešli čeští i zahraniční historikové, kteří se badatelsky tímto obdobím či tématy zabývají. Jejich příspěvky jsou doplněny hodnocením věd ecké i organizační činnosti Jana Galandauera a bibliografií jeho prací. Publikace je příspěvkem jak k dějinám historiografie, tak k politické, literární a kulturní historii.

Název knihy, která má ambici být příspěvkem k poznání feministického myšlení v českých zemích v 19. a 20. století, je inspirován článkem spisovatelky, političky a aktivistky Boženy Vikové-Kunětické. Její zvolení poslankyní českého zemského sněmu v roce 1912 vyvolalo ve své době velký ohlas v celé Evropě a vystavilo "vysvědčení" soudobému ženskému hnutí. Byla to příležitost k bilancování více než půlstoletí trvající cesty od prvního ženského spolku k sociálnímu hnutí, které si vytklo za svůj cíl vybojovat pro ženy stejná práva, jakými disponovali muži. Kolektivní boj za emancipaci a za rovná práva žen však nebyl možný bez teoretického a ideologického zázemí, které ovšem mnohdy poskytovali muži. Zmiňovat v této souvislosti Vojtu Náprstka a zejména Tomáše Garrigua Masaryka je sice takřka zbytečné, nicméně zásadní. Nutí nás totiž k hledání kořenů feministického myšlení v českých zemích, jeho osobností a proměn v kontextu vývoje moderní společnosti. Cílem této publikace je zmapovat pomocí vybraných dokumentů vývoj feministického myšlení v českých zemích od poloviny 19. do poloviny 20. století. Vybrané dokumenty reprezentují jednotlivé etapy vývoje feministického myšlení, jeho osobnosti a v neposlední řadě dobový a sociální kontext jejich vzniku. Texty zařazené do této knihy představují reflexi základních paradigmat ženského hnutí v českých zemích: mateřství, vzdělávání a (placené) práce.

Kniha poskytuje vcelku komplexní analýzu, interpretaci a zhodnocení života a díla Karla Kramáře v širokém kontextu. Sledován je jako stranický vůdce, politik, první československý ministerský předseda či jako propagátor ideálu novoslovanství a rusofil, i jako martyr, object literární karikatury a rovněž jako průmyslník, finančník, stavitel nebo mecenáš a manžel.

Sborník ze stejnojmenné konference, pořádané s univerzitou v Tübingen. (V němčině)

Práce se zabývá dosud málo probádanou problematikou sovětizace v českých přírodních a lékařských vědách po roce 1948. Přejímání "pokrokových sovětských zkušeností" se zde mimo jiné projevovalo i průnikem dobových nauk spojovaných s agrobiologem Trofimem Děnisovičem Lysenkem, fyziologem Ivanem Petrovičem Pavlovem nebo šlechtitelem Ivanem Vladimirovičem Mičurinem. V mnoha ohledech klíčovým momentem se stala několikaměsíční stáž 24 předních českých a slovenských odborníků v oboru přírodních a lékařských věd v SSSR v závěru roku 1950. Studie osvětluje význam této cesty za pomoci edice některých důležitých dokumentů spojených s výpravou, především dopisů českého mikrobiologa a v dané době výrazného stoupence Lysenkova učení Ivana Málka (1909-1994) své ženě Jindře. Čtenáři se tak otvírá pozoruhodný průhled do myšlenkového světa vědců, kteří na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století zcela propadli kouzlu stalinistické "vědy". Dalším zajímavým dokumentem, který je zde vydán, je záznam z diskuse českých a slovenských vědců s hlavním guru tehdejší sovětské biologie T. D. Lysenkem.