Masarykův ústav Akademie věd ČR strana 5 z 8

Kniha přináší pohled na status, formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století, které představuje prostřednictvím vybraných dobových textů a na pozadí různých přístupů (etického, genderového a třídního). Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci rodem, třídou, náboženstvím nebo regionem.

Kniha obsahuje úvodní studii, ediční úvod, vlastní edici korespondence prezidenta Masaryka s ministrem zahraničních věcí z let 1918-1937, seznam korespondence, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík. Editovaný konvolut korespondence zahrnuje 324 položek. Dokumenty vypovídají o úzkém vzájemném vztahu obou politiků a přibližují jejich podíl na budování nově konstituovaného československého státu. Publikace je hlavním výstupem grantového projektu GA ČR První republika ve světle korespondence T. G. Masaryka a E. Beneše.

Publikace je věnována vzájemným vztahům mezi Československem a Svatým stolcem v prvním desetiletí existence meziválečného Československa a je výsledkem několikaletého výzkumu v českých i vatikánských archivech. V našem dějepisectví představuje první podrobnější práci zaměřenou na tuto problematiku. Svatý stolec reprezentuje římskokatolickou církev, která si i přes výrazný propad podpory po roce 1918 udržovala pozici nejsilnější konfese v ČSR. Církevní a náboženské otázky, včetně vztahů s Vatikánem, ovlivňovaly v této době významně celý společenský život československého státu - politiku, kulturu a vzdělání, národnostní vztahy i sociálně ekonomické poměry. Navíc problematika náboženského a církevního vývoje podstatně zasahovala také do vývoje u československých sousedů, v okolních středoevropských státech.

Monografie je věnována talentovanému sudetoněmeckému historikovi Josefu Pfitznerovi (1901 Petrovice-1945 Praha), který svoji slibnou odbornou kariéru obětoval politice nacionálního socialismu. Během okupace působil jako první muž třetí říše na pražském magistrátu, a to ve funkci zástupce primátora hlavního města, kde se stal symbolem germanizace. Své snažení z doby války zaplatil v roce 1945 životem, když byl na pankráckém náměstí veřejně popraven.

Druhý svazek edice deníkových zápisků české spisovatelky a libretistky Marie Červinkové-Riegrové (1854–1895), dcery českého politika Františka Ladislava Riegra. Celá edice bude mít 4 svazky a bude obsahovat zápisky z let (1880–1891).

Publikace přináší zápisy z jednání československé exilové vlády v Londýně od ledna do června 1943. Základem edice jsou zápisy ze zasedání vlády v Londýně, dále programy jednotlivých jednání vlády a její usnesení. Součástí edice jsou také přílohy k jednáním vlády. Všechny publikované dokumenty byly podle pravidel vědecké ediční práce podrobeny vnitřní i vnější kritice, edičně zpracovány a odborně komentovány. Také 1. svazek III. dílu edice obsahuje úvodní historickou studii a ediční úvod včetně příloh, které se vztahují i k připravovanému 2. svazku (červenec - prosinec). Edice zpřístupňuje veřejnosti jeden ze základních pramenů k československým dějinám v období druhé světové války.

Práce, která je výsledkem autorova několikaletého bádání, se zabývá organizováním odborných činností pro československou delegaci na mírové konferenci v Paříži roku 1919. Pozornost je zde zaměřena na tzv. Úřad pro přípravu mírové konference (1918-1919) a následně tzv. sbor odborných poradců, organizační jednotku československé delegace v Paříži (1919). Autor se mj. pokusil rekonstruovat organizační strukturu Úřadu, jeho fungování po stránce administrativní i odborné, a dále i způsob jeho spoluúčasti na formování vlastní delegace. Československá delegace je podrobena analýze z hlediska jejího organizačního rámce a skutečného fungování, tj. kategorizace a vymezení jejich práv a povinností v závislosti na proměně postavení zástupců ČSR na konferenci. Rozbor činnosti odborníků v delegaci završuje nastolením otázky jejich případné návazné součinnosti při provádění mírových smluv v ČSR.. Studii doprovází obrazové i textové přílohy..

Předkládaný svazek přináší 24 rozprav a studií našeho předního právního historika, husitologa a kodikologa Doc. JUDr. Jiřího Kejře, DrSc., které jsou průřezem jeho celoživotního díla a představují jeden ze základních vkladů do bibliografie kanonického práva a kodikologie nejen v naší, ale i evropské odborné literatuře. Jednotlivé studie jsou řazeny chronologicky, s výjimkou čtyř článků, které tvoří souvislý celek a jsou výsledkem studijního pobytu v knihovně Corpus Christi College v Cambridgu. Nalezneme zde rozpravy k základním rukopisným pramenům týkajících se disputací na pražské univerzitě i s nimi souvisejícími sbírkami kvestií. Dějin prvního století existence právnické fakulty pražské univerzity a jejích profesorů se týká i několik dalších příspěvků zařazených do připraveného souboru. Další skupina prací se zabývá rukopisným dochováním základních kanonicko-právních sbírek - dekretu Gratianova, Dekretálů Řehoře IX. a Klementin - dochovaných v našich knihovnách. S tím souvisí i komentáře k těmto sbírkám a profily významných kanonistů, jejichž texty jsou v našich sbírkách uloženy. Zcela základní jsou studie věnované summám confessorum a penitenciální literatuře, které jsou často objevné i v celoevropském kontextu. Pro zájemce z řad historiků, kteří nejsou specialisty v právních dějinách jsou cenné studie týkající se rozšíření kanonistických rukopisů v českých zemích a bilanční zpráva o příspěvku české kodikologie k právní historii. Celému výboru předchází zasvěcený úvod Kejřova kolegy prof. Pavla Spunara, zatímco přední evropský kanonista Martin Bertram zhodnotil Kejřův přínos do kanonického práva a právní historie vůbec. Na závěr je připojena úplná kodikologická bibliografie Kejřových prací, rejstřík citovaných rukopisů s místem jejich současného uložení, jmenný rejstřík seznam použitých zkratek, ediční poznámka a obsah. Odborníkům, studentům práva, historie a pomocných věd historických, ale i zájemcům z řad odborné veřejnosti se tak v poměrné úplnosti dostává do rukou soubor studií, které by pracně hledali v řadě časopisů a sborníků, z nichž řada je zahraničních, které by v našich knihovnách obtížně hledali, nebo jsou zcela nedostupné.

Kolektivní monografie se zabývá otázkou vztahu T. G. Masaryka k ideologii slovanství a k jednotlivým slovanským národům. Publikace obsahuje celkem 26 původních studií od historiků z devíti zemí. Podrobně jsou zde zmapovány Masarykovy kontakty s Rusy, Ukrajinci, Poláky, Slováky, národy bývalé Jugoslávie a Bulhary. Značná pozornost je v knize věnována také současným posunům ve vnímání a hodnocení T. G. Masaryka v jednotlivých slovanských státech. Monografie reflektuje současný stav poznání sledované problematiky, přináší nejen objektivnější hodnocení ( bez nejrůznější dřívější ideologizace či sklonu k přílišnému patosu), ale často také nová, dosud neznámá fakta, resp. prezentuje i relativně stará témata z netradičních úhlů pohledu.

Publikace pojednává na základě dochovaného souboru osobní korespondence o poměru a spolupráci T. G. Masaryka (1850-1937) a A. Švehly (1873-1933) ve státních funkcích v prvním desetiletí demokratického Československa. Kniha obsahuje úvodní studii Tomáš G. Masaryk - Antonín Švehla. Stěžejní částí knihy je edice dostupné vzájemné korespondence prezidenta Masaryka s prvním ministrem vnitra, premiérem a dlouholetým předsedou agrární strany Švehlou z let 1907-1933. Editovaný konvolut korespondence čítá 87 dokumentů. Masaryk je autorem 75 kusů, A. Švehla 17 kusů korespondence. Dokumenty přibližují podíl obou politiků na budování a správě nově konstituovaného československého státu. Publikace je rozšířena o přílohu, která zpřístupňuje vzájemnou korespondenci Švehlovy manželky Bohumily s T. G. Masarykem z let 1922-1936 o 39 dokumentech. Publikaci doplňuje ediční úvod, seznam editovaných dokumentů, jmenný rejstřík a obrazová příloha.

Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let "Čechem"? Jak se obsahy "češství" proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy "češství" dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.

Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let "Čechem"? Jak se obsahy "češství" proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy "češství" dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.

Předkládaná publikace, v překladu Evy Pátkové, prochází českými dějinami od mýtických počátků téměř do konce 20. století. Autorovým cílem nebylo podat základní slovníkové znalosti, nýbrž živý pohled na poměry v bezprostředně sousedních státech, ale i v Itálii, Španělsku, Velké Británii a Rusku. Připomenul, že Čechy a Morava byly po devět století prostorem, který sdíleli Češi i Němci. Všiml si také onoho zvláštního rysu, že oba národy zde nežily spolu, ale vedle sebe. Zaznamenal i výraznou odlišnost pražských Němců od jejich soukmenovců v pohraničních oblastech. Ti první patřili na počátku dvacátého století k evropské kulturní elitě, zatímco ti druzí svým radikálním nacionalismem a antisemitismem inspirovali po první světové válce Hitlerovu NSDAP. Odsun sudetských Němců autor považoval za etnickou čistku, za bezpráví, které neospravedlnily ani hrůzy nacionálního socialismu, jež předcházely. V této souvislosti ocenil vstřícné kroky podniknuté českou a německou vládou po roce 1989 a konstatoval, že Sudetoněmecký Landsmannschaft nebyl a není reprezentativní organizací, jež by měla legitimaci mluvit za všechny odsunuté Němce. Nemá ani morální právo bránit osmdesáti milionům ostatních Němců v přátelském soužití se sousedním národem. H. D. Zimmermann, emeritní profesor literární vědy z Technické univerzity Berlín, byl oceněn za zásluhy o šíření české kultury v roce 2000 řádem TGM a v roce 2008 dostal spolu s Eckhardem Thielem cenu Magnesia Litera za iniciování a vedení třiatřicetisvazkové Tschechische Bibliothek…

Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let "Čechem"? Jak se obsahy "češství" proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy "češství" dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.

Autor knihy ke svým dosavadním životopisům významných mužů připojil podobiznu velkého demokrata, filozofa a státníka, spojujícího v dokonalou jednotu teorii a praxi. Učinil tak nejen ve svém úvodním reliéfu, ale též ve věrném podání Masarykových autobiografických, filozofických a politických úvah, jež s ohledem na politické a kulturní souvislosti zasadil do dobře připraveného rámce svých kapitol. Prezident Masaryk revidoval text rukopisu, čímž vznikla kniha, na níž se podíleli dva autoři - Emil Ludwig a T. G. Masaryk. Vyšla k 85. narozeninám TGM. 10. české vydání je doplněno rozsáhlou ediční poznámkou, dodatky, vysvětlivkami a komentovaným rejstříkem.

Prameny k životu a dílu sudetoněmeckého historika a politika.