Meander strana 2 z 10

Ve svém nejnovějším komiksu Visa transit 1 de Crécy po mnoha letech se svým typickým výtvarným viděním znovustvořil dávnou cestu, na kterou se vydal v létě 1986, pár měsíců po Černobylu, se svým bratrancem. Opravili si vrak Citröenu Visa a naházeli do něj knihy, které pak nečetli, spacáky, cigarety... a vyrazili na cestu bez jasného cíle, hlavně aby je zavedla co nejdál. Projeli severem Itálie, Jugoslávií, Bulharskem a hnali se dál, do Turecka.

Ludvík je celkem normální desetiletý kluk, který má na světě ze všeho nejraději svoje dlouhé vlasy. Právě kvůli nim se dostane do konfliktu s učitelkou angličtiny, Přeučenou Ruštinářkou. On je totiž tak trochu spratek. Svou kštici všelijak využívá, aby učitelku naštval. Jednoho dne to ale přežene a mazaná kantorka zosnuje pomstu. Nasadí Ludvíkovi do vlasu vši, s nimiž jeho rodiče marně bojují. Problém vyřeší až nůžky. Vlasy musí pryč – šmik a šmik a zmizí jedním spláchnutím v záchodu. Ale tím to nekončí, naopak vše začíná. Vlasy se ocitnou na břehu neznámého moře… A jejich putování zpátky domů muže začít. Cestou vlasy potkávají různé bytosti v nouzi a ochotně jim pomáhají. Rybářovi upletou vlasový vlasec, Malíři zas věnují pár svých druhů na výrobu štětce a Meteorologovi poslouží jako součástka do vlhkoměru. Zbylé vlasy pak putují dál a dál… až dojdou na konec světa.

Mladý mnich Stibor žije v klášteře obklopeném toxickou mlhou. Strávil tu celý svůj život a stejně jako všichni ostatní věří, že mlha pokrývá celý svět. Jeho dny sestávají z práce a modliteb, ale nyní se dostává do věku, kdy mu jednoduchý klášterní řád přestává stačit. Jednotvárnost dění a řada podivných předpisů v mnišském životě jej přinutí hledat odpovědi a snažit se o změnu zavedeného systému. Podaří se mu rozbít jednotvárnost všedních dnů a vyjít za obzor?

Tajné bratrstvo Barbro Lindgrenové patří k výjimečným knihám, které dokáží učarovat dětem i dospělým jako třeba medvídek Pú. V Honzíkově království za šeříkovým plotem žije spousta prapodivných bytůstek, a ať už jsou plyšoví, gumoví, z korku nebo hlíny, prožívají své velké radosti i strasti a snaží se přijít na kloub záhadám, přesně jako v opravdovém životě. Vždyť už je z předchozí knihy Tajné bratrstvo trochu známe. V druhém díle očekávají Honzík a všichni jeho kamarádi s napětím přílet potrhlého Špunta. Starouš Méďa se ovšem mezitím věnuje bádání o svých předcích, Pižmovka jako vždy sepisuje báseň a Ruda najde malou medvědí holčičku Punťu, do které se všichni naráz zamilují, i když jim do života vnese pořádný zmatek. A hlavně si všichni lámou hlavu s tím, jakým způsobem se asi Špunt objeví. Přiletí, připluje nebo přiskáče?

Čtení knih je zábava… ale co si takhle jednu vyrobit? Jindriška se vyzbrojila novými pastelkami a je odhodlaná se o to pokusit. A vy jí teď můžete nahlížet přes rameno, zatímco kreslí příběh statečné holčičky, tříhlavé příšery a světa plného dobrodružství. A věřte, že i vám se bude chtít popadnout pastelky a pustit se do díla.

Petr Nikl má slabost pro zvířata – už si pohrával s rybami, lvy, jeleny, dokonce i se zvěřincem nafukovacím. Tentokrát se ale zaměřil na hravé akrobatky opice. A s těmi si teprve užijete legraci! Ve třináctém autorově svazku ze sebe totiž jednotlivé druhy lidoopů vyskládaly celou abecedu a vy si tak v knize můžete luštit jako v rébusu. Je támhleten šimpanz spíš J nebo I? Co se mi to ty opice snaží sdělit? A i když tajemství opičího písma rozluštíte, k tomuto originálnímu atlasu plného básní o různých druzích opic, se budete vracet stále znovu. Teď nezbývá než trénovat a cvičit, abyste už v příštím roce čínské Opice jejich tajuplný jazyk ovládali. Z doslovu spisovatele Ondřeje Hníka: Věděli jste, že opice jsou mistryněmi abecedy? Jestli ne, tak se o tom v Jino tajích opic sami přesvědčíte. Svými polehy, posezy a ocasy umí opice vykouzlit všechna písmena abecedy, a možná ještě mnohá další. A jsou to písmena krasopisná, neroztřesená, nerozpitá, zkrátka dokonalá. Až nadpozemsky krásná.

Čas vlády Rudolfa II. patří k nejvýznamnějším obdobím českých dějin, kdy se Praha díky svému postavení rezidenčního města stala metropolí evropské důležitosti. Na pozvání císaře Rudolfa se do Prahy rozjela pracovat nejen spousta tehdejších vynikajících vědců, jako byli Giordano Bruno, Tycho de Brahe nebo Johannes Kepler, ale také mnoho vynikajících umělců a bohémů. Mezi nimi se však našla i spousta šarlatánů a nejrůznějších dobrodruhů. Novela Ivany Pecháčkové zpracovává známou legendu o stvoření umělé bytosti – Golema. Příběh nadaného, pro poznání, ale také po moci a bohatství prahnoucího studenta Johana, jenž zběhne ze studií v Heidelbergu, aby v Praze hledal Golema, se odehrává v závěrečných letech Rudolfovy vlády. Dobrovolná izolace chorého panovníka na Pražském hradě jistě tehdy podněcovala fantazii současníků o jeho osobě, vzácných sbírkách i tužbách po ovládnutí moci ohrožované jeho bratrem Matyášem. Příběh Johana se tak prolíná s dalšími legendami o rabbim Löwovi a jeho tajemném homunkulovi a vypráví o Praze jako o městě tolerance, kde se v rudolfínské době nejen setkávali a žili vedle sebe příslušníci nejrůznějších evropských národů a vyznání, ale kde se úzce stýkali i členové křesťanské majority se zástupci židovské menšiny. Faustovsky pointovaný příběh vypráví o věčné lidské touze po poznání, lásce a štěstí. Legendu doprovodil působivými ilustracemi výtvarník Petr Nikl, jehož jedinečné pojetí Golema magickým způsobem dokresluje tajemné kontury prastarého příběhu.

Příbeh nadaného studenta z Heidelbergu, jenž se vydá do Prahy hledat tajemného Golema rabbiho Löwa a dostane se až k samotnému císaři Rudolfovi II. Poutavé vyprávění s faustovskou pointou, jehož dvojznačný konec je ponechán na čtenář.

Čas vlády Rudolfa II. patří k nejvýznamnějším obdobím českých dějin, kdy se Praha díky svému postavení rezidenčního města stala metropolí evropské důležitosti. Na pozvání císaře Rudolfa se do Prahy rozjela pracovat nejen spousta tehdejších vynikajících vědců, jako byli Giordano Bruno, Tycho de Brahe nebo Johannes Kepler, ale také mnoho vynikajících umělců a bohémů. Mezi nimi se však našla i spousta šarlatánů a nejrůznějších dobrodruhů. Novela Ivany Pecháčkové zpracovává známou legendu o stvoření umělé bytosti – Golema. Příběh nadaného, pro poznání, ale také po moci a bohatství prahnoucího studenta Johana, jenž zběhne ze studií v Heidelbergu, aby v Praze hledal Golema, se odehrává v závěrečných letech Rudolfovy vlády. Dobrovolná izolace chorého panovníka na Pražském hradě jistě tehdy podněcovala fantazii současníků o jeho osobě, vzácných sbírkách i tužbách po ovládnutí moci ohrožované jeho bratrem Matyášem. Příběh Johana se tak prolíná s dalšími legendami o rabbim Löwovi a jeho tajemném homunkulovi a vypráví o Praze jako o městě tolerance, kde se v rudolfínské době nejen setkávali a žili vedle sebe příslušníci nejrůznějších evropských národů a vyznání, ale kde se úzce stýkali i členové křesťanské majority se zástupci židovské menšiny. Faustovsky pointovaný příběh vypráví o věčné lidské touze po poznání, lásce a štěstí. Legendu doprovodil působivými ilustracemi výtvarník Petr Nikl, jehož jedinečné pojetí Golema magickým způsobem dokresluje tajemné kontury prastarého příběhu.

Svatováclavská tradice je téměř stejně tak stará jako český stát – více než tisíc let. Svatý Václav, patron české země, je dnes v našem povědomí většinou už jen jako slavný jezdecký pomník na Václavském náměstí v Praze. O životě a smrti knížete Václava se však od nepaměti vyprávěly a psaly legendy, z nichž většina se zakládala na pravdě. Povězme si proto o životě svatého Václava, o skutcích, které vykonal, a také o zázračném palladiu země české, které kníže Václav nosíval při sobě. Další z řady edice Pražské legendy ilustrovaná Jarmilou Marešovou ve stylu středověkým iluminací.

Dlouho připravovaná kniha Petra Nikla o věčném kamarádství obrazů se slovy. Výsledkem jsou básně a experimentální texty, které jsou současně i ilustracemi. Věnováno všem názvům, které opustily obrazy, a všem podobiznám, které odmítly slova. Ono ovšem – jedno bez druhého se neobejde. Originální výtvarná knížka se zabývá vztahem a souvislostmi mezi obrazovou a slovní představivostí, symbiózou obrazu a slova. Obrazotvorností textu a slovotvorností obrazu. Ve formě typogramů si hraje s možnostmi prolínání obou výrazových prostředků nejrůznějším způsobem. Sbírku obrazových básní v japonské vazbě nápaditě koncipoval Marek Pistora ze studia Najbrt. Je určena všem lidem od sedmi let. Kniha vychází za podpory Státního fondu kultury České republiky.

Touto komiksovou trilogií Olivier Bocquet a Julie Rocheleauová ohlásili velkolepý návrat vládce zločinu a hrůzy... Návrat i v tom smyslu, že na rozdíl od filmových zpracování tohle není komedie, ale příběh, z něhož vám běhá mráz po zádech. Jsme v Paříži v roce 1911. Lidé se tlačí kolem popraviště, aby byli svědky veřejného stětí největšího zločince všech dob. Fantomas děsil v hlavním městě davy a vodil policisty za nos po dlouhých šestnáct let. Inspektor Juve to cítí jinak – skoro lituje, že ta doba, sice strašlivá, ale pro něj, bystrého kriminalistu, tak vzrušující, už skončila. Náhle však veřejností otřese hrůzyplná událost. Během divadelního představení o Fantomasově životě zrůdný zločinec vstane z hrobu a na místě zmasakruje herce i diváky. Trilogie Fantomas se zlobí nabízí zápletky, jež mohou konkurovat těm nejlepším románům světové literatury, je to však především také historický komiks, který vyvolává hrůzu i fascinaci naráz. Mistrná, mimořádně vydařená série volně inspirovaná dílem Marcela Allaina a Pierra Souvestra.

Projekt Domu myšek jde světem a všude sklízí nebývalý úspěch. A všechny děti chtějí mít doma také svoje háčkované a pletené myšky, takže jsou stále vyprodané nejen v Holandsku, v zemi svého původu, ale taky v Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, Německu, Francii, Polsku, Itálii a Turecku i Frísku, kde všude kniha vyšla. A stále na ně čekají i české děti, jimž se v několika měsících chystají další tři knihy o dobrodružstvích Julie a Sama. Když se Karina Schaapman, máma šesti dětí a žena známého sochaře, v roce 2008 rozhodla vytvořit obrázkovou dětskou knížku, nevěděla, jestli ji má namalovat nebo nakreslit. Vzala svou nejoblíbenější dětskou „Knihu o myších“ od Clinge Doorenbos, prohlížela si ty obrázky a napadlo ji postavit opravdický dům myšek. Nejprve ušila patchworkovou dečku, pak k ní vyrobila postýlku a postýlka si sama říkala o pokojíček. Jen jako dekoraci do této dětské knížky. A pokojík potřeboval dům a ten měl najednou desítky komůrek a pokojíčků… Dům myšek je celý vyrobený z krabic. Na zařízení všech interiérů používala Karina autentické látky z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let i různé vyhozené věci. Dům myšek má přední, boční a zadní trakt a je v něm již přes sto pokojů, chodebních systémů a venkovních prostranstvíček. Také myšky, které ho obývají, navrhla a vyrobila sama Karina. Během stavby a zařizování jednotlivých pokojů spontánně vznikaly příběhy do knihy se Samem a Julií v hlavních rolích. Dům myšek je vystaven ve veřejné knihovně v ulici Oosterdokskade v Amsterdamu.

Tuleň Diego je mimořádně citlivý. Romantická dušička. Sotva tušil, co se s ním začne dít, když se vylodil v New Yorku nad Loirou, v tom městě potu a kovu, v metropoli, kde vše je krajností. Někteří si o něm myslí, že je vyvolený. Je snad opravdu bohem? Ach, jen jedno je o něm jisté: stane se z něj favorit na příští Nobelovu cenu lásky. Ale na to se ještě něco nadře. Konkurentů je hodně a cesta k ceně plná překážek. Tím víc, že Ďábel se svým kostkovaným bryndáčkem pod krkem ho moc rád nemá a chce mu všechno pokazit. A Ďábel, jak říká autor, to je vážná věc! Hodlá zaujmout místo profesora Lombaxe, který (nebo aspoň to málo, co z něj zbylo) je vypravěčem příběhu... Je těžké být chudým tuleněm v New Yorku nad Loirou... Nebeský bibendum je velké dílo o šílenství všedního dne. Bravurně vykresluje potrhlý a někdy krutý svět, svět zasutých dětských nočních můr, ozvláštněný prapodivným humorem a poezií typickými pro celé mistrovské dílo autora, který již dlouhá léta patří mezi klasiky moderního světového komiksu. Vydání integral (tři alba v jednom) Podpořeno Francouzským kulturním institutem v Praze Ministerstva zahraničních věcí Francie

Když se člověk zběžně podívá, co o Macanudu obvykle píší recenzenti, setkává se s podivnými slovy, jako absurdní, surrealistické, svérázné, ale taky křehké, hravé, lehce melancholické, či dokonce dětsky nevinné. Autorův kolega Roberto Fontanarrosa přirovnal Liniersovu poetiku k bezelstnosti lva požírajícího gazelu. Komiksové stripy Macanudo argentinského výtvarníka Ricarda Siri Linierse jsou zkrátka úplně jiné než všechno, co jste kdy v komiksových stripech viděli. Autor se důsledně vzpěčuje všem zavedeným normám a poučkám o tom, jak má takový novinový strip vypadat. Například nemá žádného hlavního hrdinu. Ani antihrdinu. Jeho magicky přitažlivým světem se potulují filozofující tučňáci, skřítci či akvarijní rybičky, sečtělá Jindřiška s kocourem Fellinim, zamilovaný páreček Lorenzo a Terezka, přecitlivělý robot, Oliver Oliva, záhadný muž v černém, stejně jako desítky obyčejných lidí včetně samotného autora v podobě bílého králíka. Kniha vychází v rámci Programu na podporu překladů „Sur“ Ministerstvo zahraničních věcí a církevních záležitostí Argentinské republiky.

Nemocný Jakub měl doma v posteli dlouhou chvíli a třeskutě se nudil… Nudil se tak, že očima skoro posouval ručičky hodin, aby čas rychleji ubíhal a maminka se už konečně vrátila z práce domů. A vtom se mu jeho dlouhá chvíle zhmotnila – zničehonic se vysoukala z ciferníku hodin na stěně... A protože dlouhá chvíle se nejlíp krátí vyprávěním, pustila se do toho. A jak ta uměla vyprávět! Viola Fischerová napsala tuto prvotinu již jako velmi uznávaná básnířka. Její vyprávění nás zavede do africké pouště, do pralesa, do cirkusu i do domu, v němž je možno si hrát v ještě menším domečku. Violiny příběhy vycházejí z pohádkové fantazie, ale je v nich mnoho z toho, po čem toužíme i v našem všedním životě; po lásce, spravedlnosti, dobrodružství, ale třeba i po umění. Vyprávění Dlouhé chvíle doprovázejí snové obrázky Jana Híska, které jako by se z pohádek vynořovaly lehce, lehounce, a snad ještě ze vzdálenějších pohádkových končin... Ale nemylte se, jsou vytvořeny velmi obtížnou technikou, které říkáme mezzotinta a která je v ilustrovaných knížkách spíše výjimečná. Autor pečlivě a dlouze vyrývá obrázek do vyhlazené měděné desky a k vám se dostane jeho otisk, anebo jinak – záblesk grafikovy fantazie. A obojím, vyprávěním i obrazy, se můžete nechat unášet do pohádkového světa.