Meander strana 10 z 10

Souborné vydání slavné trilogie Alanova válka. Biografický komiks podle vzpomínek amerického veterána Alana Copea zachytil uznávaný francouzský komiksový tvůrce Emmanuel Guibert. Guibertovo umění už měli možnost čtenáři poznat v mnoha zemích světa a Alanova válka se všude dočkala opakovaných vydání. Českému čtenáři přináší zvlášť přitažlivý moment druhý díl komiksu – po vylodění v Normandii v únoru 1945 postupuje Alanova jednotka přes válkou vyčerpanou Evropu až do Plzně a z ní co nejrychleji do květnové Prahy zježené barikádami a přízračně světélkující ohni.

Známý básník a muzikant, člen legendární kapely The Plastic People of the Universe vypráví dětem své příběhy. Není nutné zrovna jezdit o Vánocích na Velikonoční ostrov, abychom prožili něco úžasného. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe...??Vráťa Brabenec psal kdysi dávno pohádky a povídky o zvířatech své malé dceři Nikole. Těžko však z původního rukopisu, který měl ilustrovat Karel Nepraš, něco dohledávat - vždyť estébáci u Brabenců tolikrát obrátili domácnost vzhůru nohama, tolik písemností zabavili a v exilu se Brabencovi tolikrát stěhovali, že se sotva mohlo něco dochovat.??A tak to sepsal znovu - a jeho příběhy se zcela vymykají všemu, co se u nás pro děti píše a vydává. Jeho vyprávění je dokonale prosto všech výchovných doporučení, stejně jako vyfantazírovaných zápletek, protože podle něj se děckám nic nalhávat a vymýšlet prostě nemá.??Karel Nepraš už Vráťovu knížku ilustrovat nemůže, a tak si Vráťa Brabenec vybral Matěje Formana - je podobný komediant jako on.?Matěj se do malování pustil s velkým gustem, a když na závěr v hospodě na Wilsoňáku kreslil Vráťův portrét do knížky, kolem nich sedící Romové, kteří právě vysedli z rychlíku z Anglie, chtěli taky portrétovat, za což panu malíři nabídli štangli irské uzeniny a tři Euro. Plácli si, ale do knížky už se dostat nestihli - tak třeba budou v nějaké příští povídce...

Známý básník a muzikant, člen legendární kapely The Plastic People of the Universe vypráví dětem své příběhy. Není nutné zrovna jezdit o Vánocích na Velikonoční ostrov, abychom prožili něco úžasného. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe...??Vráťa Brabenec psal kdysi dávno pohádky a povídky o zvířatech své malé dceři Nikole. Těžko však z původního rukopisu, který měl ilustrovat Karel Nepraš, něco dohledávat - vždyť estébáci u Brabenců tolikrát obrátili domácnost vzhůru nohama, tolik písemností zabavili a v exilu se Brabencovi tolikrát stěhovali, že se sotva mohlo něco dochovat.??A tak to sepsal znovu - a jeho příběhy se zcela vymykají všemu, co se u nás pro děti píše a vydává. Jeho vyprávění je dokonale prosto všech výchovných doporučení, stejně jako vyfantazírovaných zápletek, protože podle něj se děckám nic nalhávat a vymýšlet prostě nemá.??Karel Nepraš už Vráťovu knížku ilustrovat nemůže, a tak si Vráťa Brabenec vybral Matěje Formana - je podobný komediant jako on.?Matěj se do malování pustil s velkým gustem, a když na závěr v hospodě na Wilsoňáku kreslil Vráťův portrét do knížky, kolem nich sedící Romové, kteří právě vysedli z rychlíku z Anglie, chtěli taky portrétovat, za což panu malíři nabídli štangli irské uzeniny a tři Euro. Plácli si, ale do knížky už se dostat nestihli - tak třeba budou v nějaké příští povídce...

Na rozdíl od zidealizované americké Pollyanny, která jako zázrakem překoná i ochrnutí, nemá holčička Bibiana, upoutaná na invalidní vozíček, žádnou naději na uzdravení. Babička, u níž žije, ji naučí pískat na prsty, a v tu chvíli se začnou dít neobyčejné věci. Zahvízdání přenese Bibianu do obživlého loutkového divadélka, kde už vozíček nepotřebuje. Přemluví líného a hloupého Honzu, aby se s ní vydal hledat princeznu, jež je mu souzena, a po cestě prožívají mnohá dobrodružství pod zemí, ve vodě, ve vzduchu i v ohni. Ze zapeklitých situací jim pomáhají Bibianina domácí zvířátka: kočka, akvarijní rybka a papoušek. Nakonec Honza, který se konečně přiměl k činu, vysvobodí Bibianu ze chřtánu ohnivého draka. Cesta končí v královském zámku – ukáže se, že král a královna jsou Bibianini rodiče. Svatba se však nekoná, protože princezna Bibiana je na vdavky ještě malá a Honza zase hloupý, a musí proto do školy. Bibiana se vrací zpátky k babičce, na vozíček, do skutečného světa. S vědomím, že stačí zahvízdat na prsty... Ačkoli se v životě obvykle zázraky nedějí, přesto lze – díky fantazii – žít naplno, dobrodružně, vesele a krásně i na invalidním vozíčku. Mnohovrstevný příběh malé Bibiany nestaví na povrchním poměřování kontrastů. Povzbuzuje proti poraženectví a negativitě, je oslavou neviditelné každodenní statečnosti postižených lidí a připomenutím relativity slova „štěstí“.