Meander strana 8 z 10

Kritika našeho současného životního stylu a politiky, nonsens, humor, poezie. Každý strip argentinského autora Ricarda Linierse přináší překvapení a svérázný vtip. V Macanudu se objevuje množství neobvyklých figurek: Jindřiška se svým chytrým kocourem Fellinim a plyšovým medvídkem Madariagou, citlivý robot, muž, který překládá názvy filmů, Oliver Oliva, tajemný muž v černém, trpaslíci, tučňáci, ovce... Macanudo 7 a 8 přináší nové originální postavy – Křivej Chleba, trpělivého Čekatele nebo podmořského dobrodruha Alexandra Skafandra. Nechte svou mysl odpočívat a pobavte se skvělým Liniersem. Vhodné pro čtenáře od 8 do 88 let.

Při práci na Des nouvelles d'Alain zužitkoval Emmanuel Guibert své zkušenosti s vytvářením kombinovaného fotograficko-komiksového příběhu, které do dokonalosti domyslel při přípravách veleúspěšného reportážního alba Fotograf (Le Photographe, 2003 – 2010, česky Meander 2012). I tentokráte Guibert spolupracoval s přesným, dílu vždy zcela oddaným koloristou Frédéricem Lemercierem. Autorem fotografií je tu Alain Keler, proslulý francouzský válečný a dokumentární fotograf, jehož po deset let vytvářené snímky sledují osudy evropských Romů, nejpočetnější menšiny starého kontinentu. Guibertovy kresby zde jakoby zůstávaly trochu v pozadí a sloužily ponejvíce coby spojnice příběhu – rozhodně se jim tedy dostává méně pozornosti než v případě staršího Fotografa. Celkovému dojmu z alba však tato uměřenost jen pomáhá: vzniká tak koherentní umělecká a reportážní výpověď, jejíž působivost není narušována přehnanou exhibicí kteréhokoli z tvůrců.

Při práci na Des nouvelles d'Alain zužitkoval Emmanuel Guibert své zkušenosti s vytvářením kombinovaného fotograficko-komiksového příběhu, které do dokonalosti domyslel při přípravách veleúspěšného reportážního alba Fotograf (Le Photographe, 2003 – 2010, česky Meander 2012). I tentokráte Guibert spolupracoval s přesným, dílu vždy zcela oddaným koloristou Frédéricem Lemercierem. Autorem fotografií je tu Alain Keler, proslulý francouzský válečný a dokumentární fotograf, jehož po deset let vytvářené snímky sledují osudy evropských Romů, nejpočetnější menšiny starého kontinentu. Guibertovy kresby zde jakoby zůstávaly trochu v pozadí a sloužily ponejvíce coby spojnice příběhu – rozhodně se jim tedy dostává méně pozornosti než v případě staršího Fotografa. Celkovému dojmu z alba však tato uměřenost jen pomáhá: vzniká tak koherentní umělecká a reportážní výpověď, jejíž působivost není narušována přehnanou exhibicí kteréhokoli z tvůrců.

Kniha pro děti z pera básníka, muzikanta, novináře a překladatele Michala Bystrova obsahuje verše, které autor napsal v posledních sedmi letech, během nichž s údivem, dojetím i pobavením sledoval, jak rostou jeho malé neteře a děti. Právě jim – Sáře, Nikolce, Aničce a Honzíkovi – adresoval většinu básniček, vyznačujících se jazykovou hravostí a smyslem pro lehkou absurditu, jež dává velký prostor čtenářově fantazii. Sbírka, jejíž titulní text zařadilo nakladatelství Host do výboru Sto nejlepších českých básní 2012, navazuje na poetiku Jana Vodňanského, Josefa Kainara, Jiřího Suchého. Každý verš prozrazuje autorův pevný názor na psaní tzv. dětských knížek: jeho krédem je nenudit, nepoučovat, nepodlézat malým čtenářům a rozhodně je nepodceňovat. Jak sám říká: „Když jsem v dětství četl ,Šlo povidlo na vandr, koupilo si skafandr‘, nevěděl jsem, co je povidlo, vandr ani skafandr, ale pamatuju si to dodnes.“ Pokud stejně plíživým způsobem pronikne do dětské duše knížka Nech ten mech, potom splnila svůj účel.

Kniha pro děti z pera básníka, muzikanta, novináře a překladatele Michala Bystrova obsahuje verše, které autor napsal v posledních sedmi letech, během nichž s údivem, dojetím i pobavením sledoval, jak rostou jeho malé neteře a děti. Právě jim – Sáře, Nikolce, Aničce a Honzíkovi – adresoval většinu básniček, vyznačujících se jazykovou hravostí a smyslem pro lehkou absurditu, jež dává velký prostor čtenářově fantazii. Sbírka, jejíž titulní text zařadilo nakladatelství Host do výboru Sto nejlepších českých básní 2012, navazuje na poetiku Jana Vodňanského, Josefa Kainara, Jiřího Suchého. Každý verš prozrazuje autorův pevný názor na psaní tzv. dětských knížek: jeho krédem je nenudit, nepoučovat, nepodlézat malým čtenářům a rozhodně je nepodceňovat. Jak sám říká: „Když jsem v dětství četl ,Šlo povidlo na vandr, koupilo si skafandr‘, nevěděl jsem, co je povidlo, vandr ani skafandr, ale pamatuju si to dodnes.“ Pokud stejně plíživým způsobem pronikne do dětské duše knížka Nech ten mech, potom splnila svůj účel.

Sedm příběhů, bajek nebo moderních autorských pohádek, tak jak to u oblíbeného básníka Radka Malého hned nepoznáme… Rozhodně se tu ovšem nejedná o příběhy prvoplánově naučné, jak prozrazuje už popis hlavní postavy: „Příroda vypadala jako taková zanedbaná vesnická tetka, vlastně tulačka, která žila v lese a vůbec, kde se dalo. Spávala na mezích, pod širokými stromy, občas v medvědím brlohu a je téměř jisté, že kdyby už tehdy byly v lesích krmelce pro lesní zvěř, spávala by i tam. Z jedné boty jí čouhala suchá tráva, druhá noha byla bosá. Z jedné strany voněla po fialkách, z druhé po králičím bobku. Na hlavě měla neforemnou květovanou hučku a na ní bylo ptačí hnízdo. Taková to byla divná osoba.“ Příběhy dětem i dospělým odpoví na sedm všetečných otázek. A tak jestli vás zajímá, proč vrabec vypadá, jako by spadl do louže, proč stromy nemluví nebo proč mouchy nemají královnu, určitě se to dozvíte v Příhodách matky Přírody. A nakonec se dozvíte i to, proč matka Příroda neměla zaspat.

Předstírat je prostě lhát je svým způsobem terapeutická kniha. Autorka Dominique Goblet se v ní rozhodla oživit ne vždy příjemné vzpomínky, silné osobní zážitky a postavy, které se však nevynořují chronologicky, snad proto, aby vzniklý meziprostor mohl spáchané bezpráví poněkud relativizovat. Námětem knihy je příběh rodiny, lásky, vzájemných vztahů a pout. Autorka zkoumá, jakou roli hrají v intimních vztazích slova, naslouchání, zvuky (hudba) a ticho a vytváří jakýsi léčivý odstup, který bolestnou vzpomínku dokáže částečně absorbovat. Goblet však není jen svéráznou vypravěčkou, ale především originální výtvarnicí, která v průběhu vyprávění expresivně mění jak výtvarnou techniku, tak písmo. Nedisciplinovaně si pohrává s hranicemi komiksového média a otvírá čtenáři-divákovi novou výtvarnou perspektivu. Její hutné tkanivo spředené ze slov, letmých grafických skic a formátově náročnějších maleb prostupuje směs něhy, násilí, smutku, humoru, ironie, ale především poezie, která je jasným východiskem pro tady a teď.

Sedm příběhů, bajek nebo moderních autorských pohádek, tak jak to u oblíbeného básníka Radka Malého hned nepoznáme… Rozhodně se tu ovšem nejedná o příběhy prvoplánově naučné, jak prozrazuje už popis hlavní postavy: „Příroda vypadala jako taková zanedbaná vesnická tetka, vlastně tulačka, která žila v lese a vůbec, kde se dalo. Spávala na mezích, pod širokými stromy, občas v medvědím brlohu a je téměř jisté, že kdyby už tehdy byly v lesích krmelce pro lesní zvěř, spávala by i tam. Z jedné boty jí čouhala suchá tráva, druhá noha byla bosá. Z jedné strany voněla po fialkách, z druhé po králičím bobku. Na hlavě měla neforemnou květovanou hučku a na ní bylo ptačí hnízdo. Taková to byla divná osoba.“ Příběhy dětem i dospělým odpoví na sedm všetečných otázek. A tak jestli vás zajímá, proč vrabec vypadá, jako by spadl do louže, proč stromy nemluví nebo proč mouchy nemají královnu, určitě se to dozvíte v Příhodách matky Přírody. A nakonec se dozvíte i to, proč matka Příroda neměla zaspat.

Autoři komiksu, nebo jejich alter ego, Luc Brunschwig a Cecil, následují doktora Watsona po stopách Sherlocka Holmese. Chtějí objevit skutečnou identitu člověka skrývajícího se za jménem slavného detektiva. Holmes I 4. května 1891. Sherlock Holmes záhadně mizí ve vodopádech ve Švýcarsku spolu se svým úhlavním nepřítelem, profesorem Moriartym. O několik dnů později je detektivův byt na Baker Street 221b vykraden lupiči. Poslal je tam zřejmě Mycroft Holmes, Sherlockův bratr, který se snaží zničit důkazy o Sherlockově šílenství. Mycroft svého bratra podezřívá, že propadl drogám. Sherlockovu smrt proto považuje za sebevraždu člověka, který nemohl snést pomyšlení, že jeho mozek je zničen drogami. Doktor Watson navzdory tomu žádným důkazům nevěří a vydá se po detektivovi pátrat po celé Evropě. Postupně odhaluje tajemství Sherlocka Holmese i celé jeho rodiny. Holmes II U Holmesových rodičů se záhada ještě prohlubuje. V dětském pokoji svého přítele Watson objevuje další tajemství. Jaký vliv mohl mít Mycroft na svého bratra Sherlocka? A jak si vysvětlit Mycroftovo tvrzení, že Moriarty, Sherlockův největší nepřítel, ve skutečnosti nikdy neexistoval?

Autoři komiksu, nebo jejich alter ego, Luc Brunschwig a Cecil, následují doktora Watsona po stopách Sherlocka Holmese. Chtějí objevit skutečnou identitu člověka skrývajícího se za jménem slavného detektiva. Holmes I 4. května 1891. Sherlock Holmes záhadně mizí ve vodopádech ve Švýcarsku spolu se svým úhlavním nepřítelem, profesorem Moriartym. O několik dnů později je detektivův byt na Baker Street 221b vykraden lupiči. Poslal je tam zřejmě Mycroft Holmes, Sherlockův bratr, který se snaží zničit důkazy o Sherlockově šílenství. Mycroft svého bratra podezřívá, že propadl drogám. Sherlockovu smrt proto považuje za sebevraždu člověka, který nemohl snést pomyšlení, že jeho mozek je zničen drogami. Doktor Watson navzdory tomu žádným důkazům nevěří a vydá se po detektivovi pátrat po celé Evropě. Postupně odhaluje tajemství Sherlocka Holmese i celé jeho rodiny. Holmes II U Holmesových rodičů se záhada ještě prohlubuje. V dětském pokoji svého přítele Watson objevuje další tajemství. Jaký vliv mohl mít Mycroft na svého bratra Sherlocka? A jak si vysvětlit Mycroftovo tvrzení, že Moriarty, Sherlockův největší nepřítel, ve skutečnosti nikdy neexistoval?

Autoři komiksu, nebo jejich alter ego, Luc Brunschwig a Cecil, následují doktora Watsona po stopách Sherlocka Holmese. Chtějí objevit skutečnou identitu člověka skrývajícího se za jménem slavného detektiva. Holmes I 4. května 1891. Sherlock Holmes záhadně mizí ve vodopádech ve Švýcarsku spolu se svým úhlavním nepřítelem, profesorem Moriartym. O několik dnů později je detektivův byt na Baker Street 221b vykraden lupiči. Poslal je tam zřejmě Mycroft Holmes, Sherlockův bratr, který se snaží zničit důkazy o Sherlockově šílenství. Mycroft svého bratra podezřívá, že propadl drogám. Sherlockovu smrt proto považuje za sebevraždu člověka, který nemohl snést pomyšlení, že jeho mozek je zničen drogami. Doktor Watson navzdory tomu žádným důkazům nevěří a vydá se po detektivovi pátrat po celé Evropě. Postupně odhaluje tajemství Sherlocka Holmese i celé jeho rodiny. Holmes II U Holmesových rodičů se záhada ještě prohlubuje. V dětském pokoji svého přítele Watson objevuje další tajemství. Jaký vliv mohl mít Mycroft na svého bratra Sherlocka? A jak si vysvětlit Mycroftovo tvrzení, že Moriarty, Sherlockův největší nepřítel, ve skutečnosti nikdy neexistoval?

Oblíbená série komiksových stripů pokračuje dál. I v šestém díle Macanuda Vás rozesmějí svým trefným a jemně vypointovaným humorem postavy, jako jsou Jindřiška a její plyšový medvídek Madariaga, Oliver Oliva, Olga, skřítkové, tučňáci, tajemný muž v černém, Fellini, muž, který překládá názvy filmů, Lorenzo a Terezka či nepochopitelný konceptuál. Nechte svou mysl odpočívat a pobavte se skvělým Liniersem. Vhodné pro čtenáře od 8 do 88 let.

Jiří Stránský je autor u dětí mimořádně oblíbený. V PEN klubu se pořádají velmi často čtení pro děti a Jiří Stránský se jich s velkou chutí účastní nejen při četbě z vlastních knížek, které pro děti napsal. Tento román pro kluky (a trochu i pro holky) vznikl také z dopisů Jiřího Stránského z vězení, a to synovi Martinovi, který se bez táty doma pomalu blížil pubertě – aby věděl, že když člověk opravdu hodně chce, dokáže změnit skoro všechno na světě. Poutavé vyprávění o malém Ivanovi, který uteče z děcáku a ujmou se ho vodní skauti (tehdy, začátkem 70. let už zase zakázaní), a vychovávají ho k lásce ke svobodě, pevným zásadám a bratrství. Perlorodky ilustroval skvělý Matěj Forman, takže po Povídačkách pro Klárku a Povídačkách pro moje slunce byla touto třetí knihou završena úspěšná spolupráce obou výjimečných autorů.

Dělí je třicet století, a přesto… se milují! Jak požádat o ruku slečnu Lilian, dceru profesora Bowela, když je člověk ztracen v mlhavém Londýně na konci 19. století, a mumifikovaný před třemi tisíci lety? No není to prekérní situace? Profesorova dcera je skvělá viktoriánská lovestory mladé dívky a mumie Imhotepa IV. Komiks vznikl ve spolupráci Joanna Sfara (text) a Emmanuela Guiberta (kresba). Přestože jsou oba komiksoví tvůrci v České republice již známými jmény, z jejich společné tvorby dosud nic přeloženo a vydáno nebylo. Profesorova dcera (1997) je tak první ukázkou jejich plodné spolupráce (např. komiksy Sardine de l'espace, Les Olives noires). Nakladatelství MEANDER vydalo již všechny tři svazky Guibertovy Alanovy války a třísvazkového Fotografa. Profesorova dcera tak dotváří guibertovskou linii komiksové edice Pro Emu, ve které MEANDER českým čtenářům přináší nejlepší světové komiksy. Překrásnými akvarely vyvedený komiks je další originální ukázkou Guibertova kreslířského umění.

Starou královnu už koruna na hlavně tíží a ráda by se chystala do penze. Jenže aby mohl syn převzít vládu a stát se králem, musí se oženit. Začnou se sjíždět princezny z celého světa, ovšem našemu princi se žádná z nich nelíbí. Přichází poslední princezna a světe div se! princ se zamiluje se na první pohled. Avšak až na další stránce zjistíme, že vedle princezny stojí její bratr Krasomil, to pro něho se tak rozbušilo princovo srdce. Princ se zamiloval do princeznina bratra! Jejich láska je vzájemná. Jak to skončí? Zdá se, že tohle nebude pohádka… Skončí tento příběh pohádkovým happyendem? V Nizozemsku vyšla tato útlá kniha již v r. 2000 za podpory časopisu Groter groeien, místní obdoby tuzemského časopisu Betynka. Vydání nizozemské pohádky s tématikou lásky dvou lidí stejného pohlaví, určenou pro děti už od 3-4 let, je u nás v zásadě přelomové. Jde přitom i o výraznou artovou knihu, která není svérázná jen svým obsahem, ale i výrazným ilustračním a typografckým zpracováním.

Knížka s nápaditou estetikou a příběhem, v němž je v jemném poměru namíchán humor, strach a napětí. Tradiční oslava: narozeniny Beníka. Jenomže Beník je zombík. Zombíci moc nemluví a tady už trochu smrdí. Ale Beník si to zařídil tak, že má plno kamarádů. Po pravdě řečeno jsou to vlastně velcí sympaťáci a mají rádi legraci. Proto když byly Beníkovi tři, sourozenci Nehodovi mu uspořádali oslavu.