Milan Hodek strana 4 z 4

Kdo nikdy nesnil o tom vydat se na dlouhou a dalekou cestu jen tak, s blízkým člověkem, bez peněz a bez plánu, společně čekat, až se svět otevře a odhalí tajemství, za kterými se vydají? Obrazy z jedné takové cesty, již autor absolvoval v letech 2010–2012 se svou přítelkyní Anais, psem Barnabášem a malou pojízdnou výstavou fotografií najdete v této knížce. A najdete tam nejen popis nejbizarnějších míst Evropy, kde je možné provozovat výstavu, přírodopis nejpodivuhodnějších návštěvníků této výstavy na kolečkách, ale především literární, nepřikrášlenou a velmi přesvědčivou a vtipnou výpověď o jednom splněném snu.

Otázky uvedené v této knížce mohou být nadějným úvodem k inteligentní a dušezpytné konverzaci, eventuelně v případě absence vhodného protějšku k sebeanalýze. Velká část z nich je jednořádkových, v jiných případech se jedná o tzv. psycholity (vytěžení psychologických témat z literatury či filmu), které vyžadují o něco delší úvod. Publikace navazuje na dvě obdobné, totiž na Knihu otázek (Portál, 2001) a Kurz sebepoznání (Triton, 2009), přesto se však v něčem liší. Do výběru jsem zařadil převážně – ovšem ne výhradně – takové otázky a úlohy, které mají potenciál čtenáře navést na řekněme pozitivní asociační řetězce. Takže například namísto otázky „S kým jste se dali dohromady z nouze, ale už jste si na něj zvykli?“, čtenář narazí spíše na „Co byste udělali s tisícikorunou, kterou byste našli na večerní procházce?“, a to přesto, že ta první má k žitému životu blíže a je o stupeň zajímavější. Tento přístup plyne z autorem nově adoptované životní filosofie, že totiž k dobrému pocitu se člověk nedostane tím, že bude bojovat proti nepříjemnostem a zlu, které jsou tak jako tak většinou v převaze, případně tak, že „půjde po chybách“, jako spíše tím, že se soustředí na pozitivní obrazy. Jednou z největších radostí autora je, když může druhé intelektuálně obohatit, a tím částečně kompenzovat to, co se jim nedostalo v rodině, na školách, v životě a vůbec. Věří, že se mu to touto knížkou alespoň u několika čtenářů podaří.

Pozoruhodný čin Vladimíra Stibora, obsáhlý almanach české poezie, nemá ambice být zlatým řezem básnící komunity v našich zemích, ale minimálně zlatavým průřezem současnou poezií určitě je. Zastoupeno 54 autorů. Aburh, Aksamit, Bartošková, Bátor, Cikánová, Čermáková, Dachovský, Dubský, Eiblová, Erbová, Franc, Halama, Hejdová, Hlasivcová, Holoubek, Kašpárek, Klímová , Klímová-Brejchová, Koliáš, Kopecká, Kovář, Krůta, Kukal, Lírová, Ludíková, Majerová, Malaníková, Marhoul, Muška, Nováková, Nytrová, Pokorná, Přidal, Rečková, Salmanová, Setěkovská, Schnerch, Spáčil, Stibor, Stiborová, Suchý, Šimůnková, Šochová, Tarkó, Tylšar, Uher, Václavek, Vávrová, Vorlíčková, Vrbenská, Witthedová, Jakubčíková, Žantovský, Ždichynec.

Druhá sbírka poezie básníka a fotografa Igora Malijevského. Ten své texty nechrlí, píše z potřeby, zapisuje co žije a vidí. "Druhý den po konci světa" tak vychází s desetiletým odstupem od "Bělomorky". Novou sbírku tvoří osm delších civilně laděných poem s výraznou vnitřní rytmizací a existenciálním nábojem. Zdařilá je kombinace Malijevského poezie a perokreseb Jaroslava Valečky, které vznikaly v dialogu s textem. Naléhavé, soudobé, vtipné.

"EVENTS a jiné drobné akce" jsou parafrází komiksu, rozvedením představ o životě v běhu a na místě, o životě v pasti i v oblacích. Pocta životu i výsměch naší civilizaci. Tužka, pero, křída, rozlévaná tuš, pohyb plynulý. V soukolí času lze kvést, zpívat a hlásat pravdu i bludy a neodvolatelně pak splývat se svým okolím. Nuže tedy...

Epos Cung oán ngâm khúc - Nářky ženy z harému - patří spolu s několika dalšími k nejslavnějším dílům Vietnamu 18. století, jež se nazývá zlatým věkem vietnamské literatury. Jeho autor Nguyen Gia Thieu (1741 -1798) zastával vysoké funkce ve státní správě a za zásluhy dosáhl čestného titulu Ôn Nh? H?u - markýz z Ôn Nh? H?u. V literatuře se uvádí pod oběma jmény. Když odešel do ústraní, věnoval se filosofii a literatuře. Epos byl v Orientě vysoce hodnocen, má prý "skvělost brokátu a květin, harmonii kytar a fléten, je to báseň krve a slzí". Pro svoji literární hodnotu a humanitní přístup?danému tématu podržel si vysoké hodnocení do dnešní doby. Kniha zpracováním navazuje na jinou perlu vietnamské poezie - Nářky ženy, jejíž muž odešel do války (Protis, 2009). Obě knihy přeložil MUDr. Antonín Kolek, jenž ve Vietnamu působil v letech 1959-60 jako lékař a místní kulturu si zamiloval.

Drsný román o mladé duši stižené rodinnou tragédií, napsaný freestylovým jazykem v neobyčejně naléhavém a zábavném rytmu.