Milan Hodek strana 3 z 4

Všichni toužíme po rodině jako láskyplném prostředí, jako nejčistším místě k žití. Je to prostor, kde jsme naprosto bezbranní a zranitelní. Je to ovšem taky místo, kde i my můžeme svým blízkým nejvíce ublížit. Co je vlastně rodoklam? Rodina a klam. Naděje a zklamání. Milosrdná lež. Facka místo opory. Nenaplněná touha po harmonii. Opičí láska. Co mají společného malá Helenka z poválečného pohraničí, živočišná Liliana ovládající černou magii, krásná Karina usilující o emigraci či mladý vědec Josef, který hledá svého otce? Co spojuje ostatní hrdiny povídek? To, co nás. Všichni jsme součástí složitých rodinných vztahů, pevných a křehkých zároveň. Všichni jsme v pasti rodoklamů.

Povídky Hany Blahové vnášejí do současné české prózy tón, kterého je v ní jako šafránu - vlídný humor. Přitom mají i svůj rozměr vážný - jsou to vesměs morality, které pojmenovávají věci, nad nimiž je dobré se zamyslet. Činí tak způsobem blízkým nejširším vrstvám čtenářů. Prozaický knižní debut Hany Blahové je příjemným překvapením pro každého, koho zajímá přemýšlivá a přitom vtipná literatura.

Další román autora úspěšné autobiografické knihy Houština a předsedy Asociace spisovatelů zachycuje příběh muže středního věku, odehrávající se v devadestých letch, na konci druhého tisíciletí. Tento muž definitivně opouští břehy mladosti, ztrácí svou imaginaci, vstupuje do proudu Druhý břeh však zatím nelze dohlédnout. Tkáň rakovinných nádorů se prý v mnohém podobá tkáni embrya Už jsem si dlouho nekoupil ten černý, falešný kaviár. Jen tak Když německý wehrmacht okupoval v roce 1939 Prahu, první české slovo, které se naučili Němci, bylo: Šlehačka. V padesátých letech podával jeden náš český lékař LSD ve šlehačce, dával to přátelům, známým umělcům i normálním lidem. Vincenc Makovský i ostatní výtvarníci produkovali v tom mezistavu prakticky stále stejné, pro sebe typické kresby, jenom to bylo o trochu barevnější. Největší překvapení nastalo u výtvorů lidí, kteří s uměním neměli nikdy nic společného. Stvořili díla oslnivé krásy, originální portréty a abstraktní obrazy plné imaginace. Po několika hodinách je prozření opustilo Občas se sezení nepovedlo. Vyplavilo se něco z podvědomí, zasutá, zapouzdřená vzpomínka, teď se v plné síle zpřítomnila a její latentní energie prosákla všechno kolem. Zdivočelé, zděděné formace Jeden člověk takhle málem zešílel. Měl pocit, že ho pronásleduje, že ho na životě ohrožuje kuchyňská židle. V dětství jsem měl loutkové divadýlko. Nejraději jsem měl Smrt a Kašpárka. Jednoho dne jsem to nevydržel a prohodil jsem jim hlavičky.

Kniha Evy Kantůrkové nelze rozhodně zařadit mezi prvoplánové prózy, které dnes tak často nacházíme na knihkupeckých pultech. Dva souběžně vyprávěné retrospektivní příběhy s některými autobiografickými prvky propojuje ve třetím plánu reálný dialog mezi hlavními protagonisty, který dotváří hlavní námět románu: hledání příčin a důsledků jinakosti v podobě etnické i obecně lidské. Autorka čtenářům nabízí nevšední příležitost nahlédnout do svého myšlenkového světa, osobních názorů i do dříve tak často úzkostlivě skrývané citlivé duše. Neopominutelná, a pro tvorbu Evy Kantůrkové zcela samozřejmá, je i jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla.

Povinná četba pro všechny, kteří si aspoň někdy v kanceláři, na dovolené s rodinou, během nakupování, u jídla, po požití drog, nebo po sexu pomysleli: A to je jako všechno? Co myslíte, je to, co žijeme ještě život? Existenciálně laděná próza odkrývá Vaše nejtemnější touhy, vše, co mělo zůstat zamčeno kdesi hluboko. Odkrývá Vaši prázdnotu, Váš strach, Vaši samotu. A přitom je celkem optimistická. Kreativec, Šéfka fondu, Panic, Spolužačka a Dárce. Pět archetypů současného, pulzujícího, nejistého, proměnlivého, zkrátka tekutého světa. "Čelí tomu samému, co já," řeknete si. Co to ale vlastně je? Uvidíte sami!

Románem Pavla Haka, balancujícím na hranici fikce a reality, pulzuje velmi vysoké napětí. Tvrdý, místy nesnesitelný, tíživý text je alegorií násilí veškerého násilí na světě. Trans ovšem rozhodně není tezovitý. Jde o velmi moderní román plný dobrodružství, násilí a sexu, o vyprávění na pomezí mezi tragickou burleskou a sci-fi , napsané navíc zvláštním, zalykajícím se, úderným rytmem. Hakovo realistické a zároveň vizionářské psaní je prosyceno zcela autentickými prožitky a bohatou obrazností: v současné literatuře jde o zcela výjimečný jev. (Franck Nouchi: Le Monde)

Předloha legendárního výpravného filmového eposu Lawrence z Arábie. Válečné zápisky anglického důstojníka, který se na sklonku 1. světové války zúčastnil osvobozenecké války Arabů z područí Osmanské říše. Obsáhlá kniha válečných dobrodružství popisuje dlouhou anabázi osvobozeneckých bojů, které probíhaly za tiché podpory Angličanů. Autor se sžil s problémy Arabů, chápal jejich pohnutky i mentalitu, jejich zvláštnosti i oblastní rozdíly. Britská vláda, která vyprovokovala vzpouru za slib arabské autonomie, uplatňovala po skončení války své mocenské zájmy. Lawrence cítil tuto zradu na Arabech velmi intenzivně a rezignoval na veškeré hodnosti i vyznamenání. Kniha pomůže pochopit střety mezi arabským světem a Západní civilizací, které se vyskytují i dnes. Druhé, rozšíření vydání knihy.

Petr Kratochvíl a Jan Beneš jdou do hospody. Letecké dny ducha! Cesta za pivem. Průnik hořkosti. Svlažit čípek. Encyklopedismus Hrmoznalectví Obšírný hospodský dialog mezi dvě přáteli, Václavem Kahudou a Emilem Haklem, na téma společnosti, politiky a sexu.

Novela napsaná jako film. Příběh plný děje, naděje i beznaděje. Příběh o jistotě a nejistotě s transsexualitou. S detailem tváře i širokým záběrem otevřené krajiny. S trochou romantiky a existenciální úzkosti, poezie i prózy prostě všech těch základních látek, z nichž si lidi odjakživa míchají své životy. Co je dneska jistější než nejistota? Nejisté je, co je, co bude i co bylo. V globálu i lokálně, obecně i konkrétně. Člověk je ale na setrvačník: Vždycky to nakonec nějak dopadne. A třeba ne nutně nejhůř

Román Sniper se odehrává během války, jejíž místo není přesně určeno, ale kterou cítíme blízko nás. Před očima čtenáře se odvíjejí současně čtyři příběhy. Skupina vesničanů utíká po vojenském útoku na jejich vesnici. Ženy mučené vojáky se dokážou vysvobodit ze zajetí a uniknou svým vražedníkům. Muž bez jména se vrací do své rodné vesnice, kde hledá ve zmrzlé zemi mrtvá těla členů své rodiny. A tyto příběhy zastřešuje halucinační monolog odstřelovače. Román sonduje hranici mezi lidskostí a nelidskostí. Obrazný popis zvěrstva a hrůzy války ukazuje, čím se stane člověk vystavený hororu války. Brutalita a krutost války jsou popsané na hranici únosnosti.

Agentura je sbírkou volně stojících, ale vzájemně komunikujících povídek, popisujících civilní situace: nástup do zaměstnání, nenápadnou chvíli vnitřního rozpadu dvojice, jízdu autobusem, vstup do svého bývalého pokoje v bytě rodičů Kuna se důsledně vyhýbá patosu, zároveň ale čtenáře neopouští vědomí, že se hraje o víc než jen o přesný a vtipný popis naší reality. Schopnost nahlédnout situaci z více perspektiv a netriviální smysl pro humor vytváří z běžných scén malá antická dramata, odehrávající se v gravitačním poli neuchopitelné, mystické Agentury.

Sympatického čtyřicátníka Marka děsí monotónní život mezi prací a rodinou. Není v tom jediný, ale východisko, pro které se rozhodne, se vymyká nejděsivějším nočním můrám většiny z nás. Cena za svobodu je vysoká, a ještě větší dilema musí Marek vyřešit, když se do jeho samotářského života připlete láska. Autor novely Potřeba hladu vystavěl příběh svého středoevropského Jacka Londona s takovou živostí, až má čtenář dojem, že spolu s Markem sdílí jeho potřebu hladu.

Muž v doprovodu mladé ženy vyráží do Afriky na loveckou výpravu. Jakmile se ocitne na místě, noří se do světa válečného a sexuálního násilí, které jako by neznalo hranic. Střetem s vojáky, pytláky, nemocemi a samotnou přírodou hrdinové tohoto barbarského románu zachycujícího krutost bez jakýchkoli příkras, a to i těch literárních dosahují naprostého odosobnění, jež je uvrhuje do světa mimo jakákoli pravidla. Ve dvou částech autor líčí osudovou zkušenost dvojice bílých turistů bažících po silných emocích. Ať nikdo netvrdí, že si libujeme v násilí, podobný text totiž dosahuje úspěchu právě za cenu zvráceného vzrušení z četby některých pasáží. V epilogu se příběh překlápí v podobenství o světě, v němž je člověk ztracen, neschopen nalézt jakýkoli smysl, včetně toho orientačního. Laurent Goumarre: les Inrockuptibles

Nový román plodného spisovatele, scenáristy a výtvarníka Jana Kameníčka se v tom nejlepším slova smyslu vymyká z jeho dosavadní tvorby. Jde o impresi, podobenství, které velice výstižně zachycuje dusivou atmosféru pandemického uzavření v našich těsných místech. Těsných bytech, hlavách a zvyklostech. Jak už napovídá motto: To, co je pro jednoho dobro, pro druhého může být tím největším trestem. A tak se dostáváme do kosmu stárnoucího muže, který byl sám už před pandemií a nyní je milionkrát osamělejší pro dobro věci, totiž aby nezemřel na novou nemoc! Jak šílené, jak strašné, když už celé roky hyne na nemoc starou jako lidstvo samo na samotu. Stigma telefonování, léků na spaní se prohlubuje k nesnesitelnosti. Nesnesitelná absence blízkosti milovaných bytostí se ještě stupňuje s nevyžádanými návštěvami pomocníků, tak velice neznámých a cizích zodpovědných spoluobčanů. Lék nepřichází, světlo na konci tunelu leží možná na dně lahve s alkoholem, ale také možná až ve smrti. Dusivé, šíleně skutečné a přesvědčivé podobenství.

Časopis Humus byl přeshraničním projektem zvláštní, dobrodružné povahy. Vydavatelem byl český básník a výtvarník Roman Erben, od roku 1980 žijící v německém exilu. Časopis naformátoval jako místo setkávání přátel a známých: kreslířů a malířů, básníků, prozaiků, esejistů. V konkrétních textech a obrazech se tu pěstovaly hry, mystifikace a komika. Obecně pak časopis dával zprávu o jednom úrodném kulturním poli, kde se mísily nejen umělecké druhy a žánry, ale také exilová tvorba s domácí, česká se zahraniční, mladá a mladší s klasiky šedesátých let. Ve čtyřech číslech časopisu publikovali své přívěsky například básníci Josef Hiršal a Bohumila Grogerová, Petr Král,, Ivan Wernisch, Ivan Diviš, ale i kritické osobnosti jako Sylvie Richterová, Josef Vojvodík nebo Jan Štolba. Sebraný Humus (kompletní čtyři čísla) plní důležitou funkci: zpřítomňuje jednu důležitou fasetu živého a pohyblivého podloží (zejména české) literatury a kultury devadesátých let. Je zajímavé sledovat, co z té doby přežilo, jakým dalším vývojem konkrétní aktéři ze stránek revue prošli.

U příležitosti malířových padesátin vychází ve spolupráci s Jolanou Pastor povídková kniha, jejíž obsahem je volná umělecká interpretace obrazů, která našla svůj počátek ve vypravování oblíbeného výtvarníka. Pro Valečkovu tvorbu je příznačných několik námětů i motivů, k nimž se ve svém díle opakovaně vrací. Čtenář se tak v padesáti příbězích Jolany Pastor může dozvědět o osudech jednotlivých postav z malířových obrazů a nahlédnout i jeho inspiraci. Humorně i s nadsázkou, která je blízká oběma tvůrcům, dochází k ojedinělému dialogu textu a obrazu, jenž není v českém i světovém prostředí běžný. Publikace je opatřena padesáti konkrétními obrazy. Předmluvou doplnil Jaroslav Rudiš.