Milan Hodek

Šestačtyřicet uměřeně experimentálních textů těžce vykutaných ze života, ale i s nesnesitelnou lehkostí vycucaných z prstu. Ostatně podtitul Nepravděpodobné povídky mnohé naznačuje.

Obrazy Jaroslav Valečky jsou často inspirovány různými příběhy, které se vztahují ke krajině malířova dětství stráveného v českém pohraničí, zle zasaženého odsunem a sovětskou okupací. Většina obrazů je postavena na konkrétním příběhu, který je výtvarně zpracován. Některé příběhy jsou strašidelné, třeba když jako kluci na místním zcela zdevastovaném německém hřbitově marně hledali zlaté zuby a toužili ukrutně zbohatnout. Jiné jsou poetické, například když se nad Máchovým jezerem nečekaně objevila velmi silná polární záře, která ovšem nebyla přírodním jevem, ale hořícím palivem vypuštěným z vážně poškozené sovětské stíhačky přistávajícím na nedalekém letišti.

Čechy na počátku dvacátého století, Amerika třicátých let, Praha a Paříž roku 1942, Československo v šedesátých a osmdesátých letech, Rio de Janeiro, Sarajevo a New York dnes. Vypravěč aktuálně pobývající v New Yorku přemýšlí o svém původu, životu emigranta, své pravé identitě i dalších možných životech. Vzpomínky na dětství a rodinná historie poznamenaná nejprve nacistickým násilím a poté komunistickými represemi jsou spojené s velkými dějinnými událostmi, ale také s osudy barvitých fiktivních postav uprostřed chaosu moderní doby. Autobiografie je velká románová freska kloubící osobní vzpomínky, historické události a literární fikci, síla vyprávění, imaginace, rychlý spád a strhující zápletky se opírají o autorovu schopnost uchopit svět ve vší jeho rozporuplnosti.

Známá autorská dvojice Zdena Bratršovská a František Hrdlička má na svém kontě již bezmála třicet knižních titulů. Jejich legendární román Sebranci, který odstartoval jejich literární spolupráci, zaujal kritiky i čtenáře a dočkal se tří vydání. Autoři píšou kromě románů, novel a povídek také eseje, poezii, rozhlasové hry a publicistické texty. Tentokrát přicházejí s novým souborem povídek pod názvem Cela pro ctitele, v němž se setkáme s nevšedním průvodem povah a osudů, lidí, zakotvených v současném světě plném protikladů.

Začalo to v září 2014 s novým formátem kulturního magazínu Uni. Od té doby píše Eugen Brikcius měsíc co měsíc pro tohle médium své postily. Pak, v roce 2017, vyšlo prvních šestatřicet postil knižně. Tomáš Kubíček je označil v doslovu směle za „román o románu“. Tedy za šestatřicet minutových románů, které skládají background nebo pandán k Eugenově Nepředmětné odyseji. Tu můžeme číst jako jistou bilanci autorova života a díla: žitého díla a dělaného života. Prostě života učiněného dílem, fyziku povýšenou na metafyziku. Autorovi se ta žánrová škatulka náramně zalíbila. Bodejť by ne, když ve svých dosavadních titulech předvádí právě tohle: funkční žánrový mix, kde jsou v jedné řadě skočný verš, napínavé dějové vyprávění, aforistická zkratka, filozofická hloubka i esejistická šíře. A vždycky přes vybraná jména, napříč víc než dvěma tisíciletími času, napříč kulturami a živými i mrtvými jazyky, jako by ti spříznění volbou seděli s Evženem u jednoho stolu – právě teď a právě tady.

„Nemáš zájem o rvačku? Rvačka má zájem o tebe!“ Na počátku je nabídka, která se neodmítá. Zakázka pro svaly, jednoho kovového boxera, pár tisícovek pod rukou od kamaráda s nevěrnou manželkou. Vítejte v chlapském světě! Zde se spory řeší pěstí a najímáním fyzicky zdatnějších kamarádů. Každý dostane hned, co potřebuje. Jenže, co v civilizovaném světě s rváčem jako vypadlým z dávného Bronxu? Co s touhle spravedlností? Ulice, chlast, rvačky, náhodní známí a vztahy. Vše funguje do doby, než se něco pokazí. Zatraceně hodně pokazí. A z rváče se stane chlápek na útěku. Zločinec. Vyvrhel. Jak dlouho unese svou vinu? Roman Vojkůvka ve své novele s psychologickými prvky zkoumá hraniční situaci. Je to příběh, který prožít nechceme. Přesto je blíž, než si v každodenním rytmu připouštíme. Vojkůvka celou situaci okolo hlavního hrdiny pevně kontroluje. Ví přesně, co jeho vyvrhel prožívá. Čtenáře vtáhne do děje a nedá mu nadechnout. Vypráví s lehkostí a nadhledem. Je strhující, cynický i banální. V příběhu nejsou teatrální gesta. Jeho svět je neutěšený. Je to okraj společnosti a přesto svět, v němž žijeme všichni. Je to svět viny a zavržení, ale taky odpuštění. „Nikdo není nevinný, každý v životě něco napáchá,“ tvrdí Vojkůvka. Jak se ale vykoupit?

Kolik šancí, životů a světů potřebujeme, abychom našli ideálního partnera? Co všechno musíme opustit, pochopit a přijmout, než dozrajeme a vydáme se po vlastní cestě? Psychologická novela s magickými prvky Kočka na křižovatce je sondou do nitra ženy a její touhy po ideálním manželství. Ústředním tématem je nesvoboda v partnerském soužití. Manipulace, ponížení, vzestupy, naděje… a vedle toho i cosi člověka přesahujícího. Emílie se při návštěvě přátel stává ve svém vlastním domě terčem nechutného žertu. Zdá se, že níž už se v domácí hierarchii dostat nemůže, není ale jisté, zda ji tato epizoda opravdu donutí řešit neblahou životní situaci. Naštěstí se na zahradě nečekaně objeví malá zatoulaná kočka Laura a začnou se dít podivné věci; propojí se paralelní světy a sny se stanou realitou. Kniha odhalující složitosti mezilidských vztahů je věnována těm, kdo mají smysl pro nadsázku a věří, že ztráta nemusí nutně znamenat prohru.

U příležitosti malířových padesátin vychází ve spolupráci s Jolanou Pastor povídková kniha, jejíž obsahem je volná umělecká interpretace obrazů, která našla svůj počátek ve vypravování oblíbeného výtvarníka. Pro Valečkovu tvorbu je příznačných několik námětů i motivů, k nimž se ve svém díle opakovaně vrací. Čtenář se tak v padesáti příbězích Jolany Pastor může dozvědět o osudech jednotlivých postav z malířových obrazů a nahlédnout i jeho inspiraci. Humorně i s nadsázkou, která je blízká oběma tvůrcům, dochází k ojedinělému dialogu textu a obrazu, jenž není v českém i světovém prostředí běžný. Publikace je opatřena padesáti konkrétními obrazy. Předmluvou doplnil Jaroslav Rudiš.

Časopis Humus byl přeshraničním projektem zvláštní, dobrodružné povahy. Vydavatelem byl český básník a výtvarník Roman Erben, od roku 1980 žijící v německém exilu. Časopis naformátoval jako místo setkávání přátel a známých: kreslířů a malířů, básníků, prozaiků, esejistů. V konkrétních textech a obrazech se tu pěstovaly hry, mystifikace a komika. Obecně pak časopis dával zprávu o jednom úrodném kulturním poli, kde se mísily nejen umělecké druhy a žánry, ale také exilová tvorba s domácí, česká se zahraniční, mladá a mladší s klasiky šedesátých let. Ve čtyřech číslech časopisu publikovali své přívěsky například básníci Josef Hiršal a Bohumila Grogerová, Petr Král,, Ivan Wernisch, Ivan Diviš, ale i kritické osobnosti jako Sylvie Richterová, Josef Vojvodík nebo Jan Štolba. Sebraný Humus (kompletní čtyři čísla) plní důležitou funkci: zpřítomňuje jednu důležitou fasetu živého a pohyblivého podloží (zejména české) literatury a kultury devadesátých let. Je zajímavé sledovat, co z té doby přežilo, jakým dalším vývojem konkrétní aktéři ze stránek revue prošli.

Nový román plodného spisovatele, scenáristy a výtvarníka Jana Kameníčka se v tom nejlepším slova smyslu vymyká z jeho dosavadní tvorby. Jde o impresi, podobenství, které velice výstižně zachycuje dusivou atmosféru pandemického uzavření v našich těsných místech. Těsných bytech, hlavách a zvyklostech. Jak už napovídá motto: To, co je pro jednoho dobro, pro druhého může být tím největším trestem. A tak se dostáváme do kosmu stárnoucího muže, který byl sám už před pandemií a nyní je milionkrát osamělejší pro dobro věci, totiž aby nezemřel na novou nemoc! Jak šílené, jak strašné, když už celé roky hyne na nemoc starou jako lidstvo samo na samotu. Stigma telefonování, léků na spaní se prohlubuje k nesnesitelnosti. Nesnesitelná absence blízkosti milovaných bytostí se ještě stupňuje s nevyžádanými návštěvami pomocníků, tak velice neznámých a cizích zodpovědných spoluobčanů. Lék nepřichází, světlo na konci tunelu leží možná na dně lahve s alkoholem, ale také možná až ve smrti. Dusivé, šíleně skutečné a přesvědčivé podobenství.

Sympatického čtyřicátníka Marka děsí monotónní život mezi prací a rodinou. Není v tom jediný, ale východisko, pro které se rozhodne, se vymyká nejděsivějším nočním můrám většiny z nás. Cena za svobodu je vysoká, a ještě větší dilema musí Marek vyřešit, když se do jeho samotářského života připlete láska. Autor novely Potřeba hladu vystavěl příběh svého středoevropského Jacka Londona s takovou živostí, až má čtenář dojem, že spolu s Markem sdílí jeho potřebu hladu.

Muž v doprovodu mladé ženy vyráží do Afriky na loveckou výpravu. Jakmile se ocitne na místě, noří se do světa válečného a sexuálního násilí, které jako by neznalo hranic. Střetem s vojáky, pytláky, nemocemi a samotnou přírodou hrdinové tohoto barbarského románu zachycujícího krutost bez jakýchkoli příkras, a to i těch literárních dosahují naprostého odosobnění, jež je uvrhuje do světa mimo jakákoli pravidla. Ve dvou částech autor líčí osudovou zkušenost dvojice bílých turistů bažících po silných emocích. Ať nikdo netvrdí, že si libujeme v násilí, podobný text totiž dosahuje úspěchu právě za cenu zvráceného vzrušení z četby některých pasáží. V epilogu se příběh překlápí v podobenství o světě, v němž je člověk ztracen, neschopen nalézt jakýkoli smysl, včetně toho orientačního. Laurent Goumarre: les Inrockuptibles

Agentura je sbírkou volně stojících, ale vzájemně komunikujících povídek, popisujících civilní situace: nástup do zaměstnání, nenápadnou chvíli vnitřního rozpadu dvojice, jízdu autobusem, vstup do svého bývalého pokoje v bytě rodičů Kuna se důsledně vyhýbá patosu, zároveň ale čtenáře neopouští vědomí, že se hraje o víc než jen o přesný a vtipný popis naší reality. Schopnost nahlédnout situaci z více perspektiv a netriviální smysl pro humor vytváří z běžných scén malá antická dramata, odehrávající se v gravitačním poli neuchopitelné, mystické Agentury.

Román Sniper se odehrává během války, jejíž místo není přesně určeno, ale kterou cítíme blízko nás. Před očima čtenáře se odvíjejí současně čtyři příběhy. Skupina vesničanů utíká po vojenském útoku na jejich vesnici. Ženy mučené vojáky se dokážou vysvobodit ze zajetí a uniknou svým vražedníkům. Muž bez jména se vrací do své rodné vesnice, kde hledá ve zmrzlé zemi mrtvá těla členů své rodiny. A tyto příběhy zastřešuje halucinační monolog odstřelovače. Román sonduje hranici mezi lidskostí a nelidskostí. Obrazný popis zvěrstva a hrůzy války ukazuje, čím se stane člověk vystavený hororu války. Brutalita a krutost války jsou popsané na hranici únosnosti.

Novela napsaná jako film. Příběh plný děje, naděje i beznaděje. Příběh o jistotě a nejistotě s transsexualitou. S detailem tváře i širokým záběrem otevřené krajiny. S trochou romantiky a existenciální úzkosti, poezie i prózy prostě všech těch základních látek, z nichž si lidi odjakživa míchají své životy. Co je dneska jistější než nejistota? Nejisté je, co je, co bude i co bylo. V globálu i lokálně, obecně i konkrétně. Člověk je ale na setrvačník: Vždycky to nakonec nějak dopadne. A třeba ne nutně nejhůř

Předloha legendárního výpravného filmového eposu Lawrence z Arábie. Válečné zápisky anglického důstojníka, který se na sklonku 1. světové války zúčastnil osvobozenecké války Arabů z područí Osmanské říše. Obsáhlá kniha válečných dobrodružství popisuje dlouhou anabázi osvobozeneckých bojů, které probíhaly za tiché podpory Angličanů. Autor se sžil s problémy Arabů, chápal jejich pohnutky i mentalitu, jejich zvláštnosti i oblastní rozdíly. Britská vláda, která vyprovokovala vzpouru za slib arabské autonomie, uplatňovala po skončení války své mocenské zájmy. Lawrence cítil tuto zradu na Arabech velmi intenzivně a rezignoval na veškeré hodnosti i vyznamenání. Kniha pomůže pochopit střety mezi arabským světem a Západní civilizací, které se vyskytují i dnes. Druhé, rozšíření vydání knihy.