Nakladatelství KAZDA strana 7 z 7

Stephan Orth cestuje s velkou oblibou po zemích, které mají špatnou pověst, a píše o nich bestsellery. V této knize po tři měsíce objevuje Čínu a zjišťuje, jak funguje nová světová velmoc. Navštíví zde metropole, které experimentují s totální kontrolou. Na své cestě od gauče ke gauči si vyzkouší roli soutěžícího při pletení košů, tančícího učitele angličtiny nebo vyzkouší štěstí v kasinu - a zjišťuje, jakými sny a jakými strachy zde lidé žijí. Stephan Orth, ročník 1979, pracoval jako redaktor v dovolenkovém resortu při redakci Spiegel Online, až se v roce 2016 osamostatnil coby nezávislý novinář. Jako couchsurfer cestuje už od roku 2004. Měl u sebe hosty z celého světa a setkal se s hostiteli ve více než třiceti zemích. Orth je autorem bestselleru „Couchsurfing v Íránu“, u vydavatelství Malik vyšla kromě toho také jeho kniha „Dědečkův ledovec“. Za své reportáže získal Orth několikrát cenu „Columbus“, udělovanou Svazem německých cestovatelských novinářů.

Přírodovědkyně a autorka populárně-naučné literatury Sy Montgomeryová poodkrývá emocionální i tělesný svět chobotnic — a popisuje fascinující vazby, které tyto neuvěřitelně komplexní a energické bytosti navazují s člověkem. Za účelem poznat tyto divoké, samotářské a dravé měkkýše předvádí ukázkovou „zážitkovou“ dokumentaristiku a neváhá se za nimi vydat do Akvária New England ani ke korálovým útesům Francouzské Polynésie a Mexického zálivu. Díky tomu se spřátelila hned s několika chobotnicemi s výrazně odlišnou osobností — mírnou Athénou, průbojnou Octavií, zvědavou Kálí a hravou Karmou. Svůj důvtip chobotnice dokazují nepřeberným počtem způsobů: unikají z nádrží jako orangutani, uchylují se k všemožným lstím, aby získaly potravu, a proudem vody ze své nálevky si hrají s míčem. „Chobotnice se mi vždycky líbily. Ani mimozemšťané z toho nejpotrhlejšího sci-fi nejsou tak zvláštní jako ony. Jsou to tvorové, kteří navzdory tomu, že dorůstají váhy bezmála padesáti kilogramů a délky skoro dvou půl metru, dokážou své rosolovité tělo protáhnout mezerou o velikosti pomeranče. Jsou to živočichové… se zobákem jako papoušek, jedem jako had a jazykem osázeným zuby… kteří dokážou měnit tvar i barvu a vypouštět inkoust. Ale co je nejpozoruhodnější… chobotnice jsou mimořádně inteligentní.“ Teprve nedávno vědci přisoudili inteligenci i psům, ptákům a šimpanzům. Teď s údivem sledují, jak chobotnice dokážou řešit různorodé úkoly, a snaží se rozluštit význam jejich barevných změn. Montgomeryová zde toto rostoucí uznání pro chobotnice zachycuje a zároveň vypráví příběh o lásce, který je střídavě vtipný, zábavný, dojemný i hluboký. Mají chobotnice duši? nám sděluje, co nás mohou chobotnice naučit o setkávání dvou velice odlišných myslí.

Oficiálně je couchsurfing v Íránu zakázaný. Přesto procestuje Stephan Orth touto formou celou zemi. Přespává na desítkách perských koberců, zažije bláznivá i rozpustilá dobrodružství a při tom pozná zemi, která vůbec neodpovídá obrazu zločinného státu. Íránci jsou totiž nejen mistry světa v šachu a v pohostinnosti, ale také v tom, jak uštědřit vedoucím duchovním utajený políček. Nádherná kniha Süddeutsche Zeitung Kniha je strhujícím vyprávěním o drobných svobodách a velkých tužbách Íránců.

Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Překvapeně ucouvnu. Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší chovat tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění? Zatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotný akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.

Andreas Michalsen, primář Immanuelovy nemocnice v Berlíně a profesor klinické přírodní medicíny v berlínské univerzitní nemocnici Charité, podrobil vědeckému průzkumu tradiční postupy, jako je léčba pijavicemi, pouštění žilou, jóga či půst, a s velkými úspěchy je uplatňuje v klinické praxi. Účinně jimi léčí nejrozšířenější onemocnění jako vysoký krevní tlak, artrózu či cukrovku, ale i mnohá další. V této knize ukazuje, jak lze čelit výzvám moderního života prostřednictvím metod odbourávání stresu a zdravého životního stylu. V osobně pojatém vyprávění ze své praxe Andreas Michalsen vysvětluje, proč jsou dnes tradiční léčebné postupy aktuálnější než kdykoli dřív.

Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak. Jennifer Ackerman (narozena 1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana. Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. Genialita ptáků (The Genius of Birds) je nejnovější z nich, v pořadí sedmá.

PRVNI KNIHA O RUSKU BEZ MEDVĚDŮ A BALALAJEK! Co je propaganda a co je skutečnost? O žádné části zeměkoule nepanují tak zmatené a rozporuplné informace jako o Rusku. V tom případě pomůže jediné: vyrazit na cestu a udělat si svůj vlastní obrázek. Po deset týdnu sbírá autor bestselleru Stephan Orth mezi Moskvou a Vladivostokem malé i velké postřehy. A od jednoho gauče ke druhému objevuje na své cestě zemi, v níž se za strohou fasádou skrývá nekonečná srdečnost.

Německý bestseller Tajný život stromů se již druhým rokem drží na žebříčku nejprodávanějších knih a získává si nadšené čtenáře ve stále více zemích. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody. Jen v Německu se za rok od vydání prodalo na 500 000 kusů a práva na překlad byla dosud prodána do 27 zemí.

Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truchlící laně - také si tyto city spojujete jen s lidmi? Peter Wohlleben, lesník a autor bestsellerů, člověk s vášnivým zaujetím pro přírodu, čtenáře opět přivádí v úžas, tentokrát nad netušeně bohatým emočním světem zvířat. V této knize nám Peter Wohlleben zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky a prokládá je poutavými příběhy a vlastními prožitky. Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a chování lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědomíme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné!

Lesy jsou jeho prací, práce se stromy zase jeho životem. Když Peter Wohlleben píše o lese, píše hlavou i srdcem, proto jsou i jeho knihy „Tajný život stromů“ a „Citový život zvířat“ bestsellery. V jádru ale zůstává stále lesníkem, odborníkem, s cílem předávat a sdílet co nejvíce informací o lese a přírodě obecně, aby je lidé mohli více milovat i chránit. V této knize nám poskytuje doprovod na cestu do lesa a shrnuje, na co bychom se tak mohli chtít zeptat, a k tomu nabízí vydatnou zásobu nových podnětů. Sdílí s námi své poznatky, jako vždy fundovaně, čtivě a s humorným nadhledem toho, kdo je v lese stále jako doma. Představuje jednotlivé stromy a jak je od sebe rozeznat, jak stopovat a pozorovat zvířata, jak se vhodně obléci, jak si zajistit dřevo, čeho se bát a nebát či kde se schovat. Že už jste byli v lese tisíckrát a průvodce nebylo zapotřebí? Co mají společného jilmy s jasany, proč jsou jedle bělokoré, ačkoli jehličnany, v podstatě listnaté stromy? Bojíte se liščí tasemnice od své kočky? Víte, že stromy přes noc tloustnou? Peter Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku, a také o mateřských dovednostech lesních buků. Stačí se na chvíli začíst a cesta do lesa se znovu změní v dobrodružství, na která jste možná dávno zapomněli nebo jste ještě neobjevili.