Nakladatelství KAZDA

Nemoc a uzdravení mají svá pevná pravidla, která nejsou všeobecně známá. Autor popisuje z hlediska své pětadvacetileté léčitelské praxe zdraví a nemoc jako zákonité důsledky našeho pojetí života. Velkou pozornost věnuje autor průběhu léčení pomocí vkládání rukou. Kniha se může stát průvodcem všech lidí, kteří se snaží porozumět nejen nemoci, ale také svému životu. MUDr. Jan Palouček vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, léta pracoval jako ortoped-traumatolog. Od roku 1990 žije v jižních Čechách, působí v oblasti alternativní medicíny, zdravého životního stylu a léčitelství. Přednáší rovněž na témata sebepoznání, rozvoje osobnosti a vnímání energií. Je spoluautorem knihy Cesta k životu a autorem knihy Poselství barev. Je uveden v životopisné encyklopedii osobností Who is… ? v České republice.

Andreas Michalsen, primář Immanuelovy nemocnice v Berlíně a profesor klinické přírodní medicíny v berlínské univerzitní nemocnici Charité, podrobil vědeckému průzkumu tradiční postupy, jako je léčba pijavicemi, pouštění žilou, jóga či půst, a s velkými úspěchy je uplatňuje v klinické praxi. Účinně jimi léčí nejrozšířenější onemocnění jako vysoký krevní tlak, artrózu či cukrovku, ale i mnohá další. V této knize ukazuje, jak lze čelit výzvám moderního života prostřednictvím metod odbourávání stresu a zdravého životního stylu. V osobně pojatém vyprávění ze své praxe Andreas Michalsen vysvětluje, proč jsou dnes tradiční léčebné postupy aktuálnější než kdykoli dřív.

Přírodní bytosti hrají podle autorky důležitou roli v našem životním prostoru. Lidem pomáhají vnímat energii stromů, dosáhnout vyššího stavu vědomí, očistit lidskou auru, uvědomit si některé malichernosti, které řešíme v každodenním životě, vnímat intenzivněji barvy a vůně přírody a více se zajímat o ochranu životního prostředí. V existenci přírodních bytostí ani nemusí čtenář uvěřit, i přes to kniha učí vnímat, co nás obklopuje, pozorovat přírodu a pečovat o ni s větší úctou. Po přečtení mnozí dospějí k vědomějšímu a pečlivějšímu zacházení se vším, co žije a roste a návštěva lesů, vodopádu či vodních toků už nikdy nebude jako dříve.

Přemýšlejí ryby? Skutečně mají třívteřinovou paměť? A dokáží rozpoznat lidi, kteří na ně zírají nad hladinou? V knize Co ryba ví? etolog Jonathan Balcombe vyvrací mýty a přináší odpovědi nejen na tyto otázky. Vezme vás do hlubin moří, do potoků a ústí řek i na druhou stranu akvarijního skla, kde odhalí překvapivé dovednosti ryb. Co ryba ví? překypuje postřehy a vzrušujícími objevy, a tak vybízí k přehodnocení našeho vztahu k rybám a ke stále více ohroženému mořskému životu. Navždy změní váš pohled na naše podvodní bratrance. A to včetně zlatých rybiček. Autor: Jonathan Balcombe býval ředitelem oddělení pro studium vědomí zvířat v institutu Humane Society Institute for Science and Policy ve Washingtonu. Nyní je nezávislým autorem a redaktorem a přednáší o vědomí zvířat. Je autorem čtyř knih včetně Second Nature (Druhá přirozenost) a Pleasurable Kingdom (Království potěšení) a více než šedesáti vědeckých článků a kapitol knih o chování zvířat a jejich ochraně. Je populárním hostem rádií, objevil se také v televizním kanálu National Geographic a v několika dokumentárních filmech. Píše pro The New York Times, The Washington Post a do dalších periodik. Žije v Ontariu. Najdete ho na Facebooku, můžete ho sledovat i na Twitteru na @Jonthanpb1959 nebo navštívit jeho webové stránky.

Louka – zázrak přírody, o nějž nesmíme přijít! Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožen: Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí. Text doplňuje řada působivých fotografií. Biolog JAN HAFT (nar. 1967) je autorem řady oceňovaných dokumentárních filmů o přírodě (mj. Tajemné kouzlo bažin, Království lesa). S manželkou a třemi dětmi žije na statku v údolí Isental nedaleko Mnichova. Jednu ze svých oblíbených luk má přímo v sousedství. Lučním biotopům se věnuje i jeho nejnovější film: Louka – Ráj na dosah (2019).

Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení. Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou - toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené. Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa? A z druhé strany: Je možné, že stromy dýchají?Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti? Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl - díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat "dlouhý nos". Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu. Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují - a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.

Jakmile začnete pečovat o rostliny, naučíte se lépe starat i sami o sebe, své blízké i naši planetu. Vydejte se do světa rostlin a objevte, jak si můžete začít vytvářet svůj vlastní zelený koutek - a to jak doma, tak v mysli a v srdci. Díky této inspirativní příručce získáte zcela nový vztah k rostlinám kolem sebe a naučíte se: zastavit se a věnovat pozornost rostlinám ve svém okolí, dokonce i těm, které odvážně klíčí v prasklých chodnících věřit, že rostliny jsou něčím víc než jen pěknou dekorací pohlížet na svět z perspektivy zástupců rostlinné říše a přemýšlet o udržitelnosti posloužit rostlinám tím, že poznáte, které druhy se hodí do vaší domácnosti, a vytvoříte pro ně přirozený biotop (bonus: ani jedna rostlina vám neuhyne!) Začnete-li pečovat o zeleň, brzy vás pohltí uklidňující radost. Kromě těch samozřejmých výhod – krásy a čistšího vzduchu – se při pečování o rostliny vydáte na cestu všímavosti a přinese vám to ještě mnoho dalšího: díky rostlinám minimalizujete stres, sníží se vám krevní tlak a na svět se budete celkově dívat pozitivněji. Když jsem se před čtrnácti lety přestěhovala z pensylvánského venkova do Brooklynu, věděla jsem, že budu muset zapojit hodně kreativity, abych se tu cítila jako doma. A tak jsem si do svého nového bytu začala nosit rostliny, které jsem nacházela u silnic, v dávno zapomenutých květináčích, na farmářských trzích a v místních zahradnictvích. Objevila jsem způsob, jak je dávat na police, zavěšovat, přivazovat, kotvit a zajišťovat, abych se vypořádala s nedostatkem světla a úzkými parapety. Od té doby se starám o více než tisícovku pokojových rostlin. Své pokojové rostliny miluju a naučila jsem, jak se o ně starat tak, aby mi lásku vracely. Tuto knihu jsem napsala, abyste i vy mohli ocenit rostliny – a život mezi nimi.

Pohled do tajuplného světa pod mořskou hladinou. Pod vodou se dějí úžasné věci: moře v noci podivuhodně září a světélkuje, ty nejmenší organismy tvořící plankton ovlivňují celý koloběh života nejen pod hladinou a ryby nejsou vůbec němé, naopak navzájem pěkně nahlas komunikují. Mořská bioložka Frauke Baguscheová vypráví fascinující příběhy těch nejmenších i největších tvorů na naší planetě, vysvětluje, kde má původ ona charakteristická vůně, která nás doprovází při procházkách po pláži, a proč na nás moře tak silně působí a ovlivňuje nás i celou Zemi. Přestože oceány pokrývají dvě třetiny naší planety a tvoří tak největší ekosystém na Zemi, o tom, co se v nich děje, toho zatím víme jen překvapivě málo. Nedlužíme jim za nic menšího než za vlastní život, neboť kyslík pro každý náš druhý nádech pochází z mořských mikrořas - a je jedno, jestli dýcháte vzduch v Brně, Praze nebo třeba Boce Kotorské. Moře, jeho teplé a studené proudy, řasy podílející se na formování mraků a mořský cyklus odpařování zásadně ovlivňují také podnebí u nás. Získáváme z něj rovněž jídlo, poskytuje nám ochranu a nabízí pracovní místa i atraktivní lokality, kde můžeme strávit dovolenou. Šumění vln, mořský vánek a široširá rozlehlost, to vše nás uklidňuje i inspiruje. Ale teprve když se do mořských hlubin ponoříme, zažijeme na vlastní kůži svůj "modrý zázrak", protože pod mořskou hladinou to překypuje životem. Ten barevný, neustále se proměňující svět vás naprosto okouzlí. „V této knize bych se s vámi chtěla podělit o svou fascinaci mořem a vydat se na pouť životním prostorem, o němž toho víme vlastně příliš málo, ale kterému svou každodenní činností stále více škodíme. Společně však můžeme napomoct tomu, aby se moře zotavilo - a možná tak po sobě zanecháme svět obyvatelný i pro budoucí generace. Ponořte se tedy do fascinujícího světa moří a oceánů!” - Frauke Baguscheová

Suzanne Simardová nás zavede do svého světa, do srdce lesa. Uká­že nám, že stromy nejsou pouze zdrojem dřeva či buničiny, ale že tvoří složitý a vzájemně provázaný koloběh života. Právě její pře­vratné pátrání vedlo k objevu „lesního internetu“ (Wood Wide Web), který ve svých knihách popisuje také Peter Wohlleben. S ob­jevitelskou vášní popisuje, jak se stromy rostoucí stovky let vedle sebe vyvíjejí, jak se učí a přizpůsobují okolnostem, poznávají své sousedy a rafinovaně spolu soupeří i spolupracují. V centru jejího výzkumu přitom stojí tzv. mateřské stromy – prastaré, mocné a ta­jemné velikány, které spojují a chrání ostatní stromy ve svém okolí. „Není to kniha o tom, jak můžeme zachránit stromy. Je to kniha o tom, jak stromy můžou zachránit nás.“