Nakladatelství Olympia strana 7 z 62

K oslavám 100. výročí narození Jaroslava Foglara připravila Olympia komiksové vydání Hochů od Bobří řeky - legendy dětské literatury. Skautská dobrodružství a lovení "bobříků" na letním táboře. Román psaný, pilovaný a broušený řadu let. Nevznikl na psacím stole, byl prožit mezi chlapci v klubovnách, na vycházkách a u táborových ohňů. Byl psán okouzleným a vnímavým srdcem autora.

Literární úspěšnost knih Zdeňka Šmída (připomeňme především humornou vodácko - horáckou trilogii Proč bychom se netopili,… nepotili…, netěšili…) tkví zejména v autorově umění vtáhnout čtenáře do děje, ve schopnosti dokonale vykreslit charaktery postav a především v jeho laskavém humoru, kterým si získal srdce již několika generací. Ve své poslední knize se zaměřil na nejmladší čtenáře. Originálním průvodcem pohádkových výprav za dobrodružstvím je kniha, kterou najdou děti v lese na pařezu a vstoupí do jejích listů, jako se vstupuje do nejhlubšího lesa. A protože správná knížka má být všude, aby měla o čem vyprávět, roztáhla listy a byla z nich křídla a proletěla s dětmi celý svět.

Budokon - z japonštiny (Bu) bojovník, (Do) cesta, (Kon) duch neboli Cesta duchovního bojovníka) - je relativně nový typ cvičení, které vytvořil Cameron Shayne a hluboce je v něm zakořeněna starobylá jóga, bojové umění a meditace. Základem cvičení je přesnost, držení těla a soustředěná mysl. Cvičení se střídavě věnuje rozvoji pohyblivosti, kontrolovanému pohybu, rychlosti, síle, rovnováze a plynulosti a zahrnuje tři témata: jógovou sestavu, budo sestavu a relaxaci.

Snad každá žena touží být fit, štíhlá a atraktivní bez ohledu na věk - a po čtyřicítce to platí dvojnásob. A protože bez správného zatěžování není tělo schopno dlouhodobě zdravě fungovat je vhodné zařadit si do svého programu přiměřený tělesný pohyb. Kniha obsahuje výběr těch nejlepších a nejúčinnějších cviků na formování těla a jako bonus desetiminutovku pro každý den a týdenní plán cvičení, obojí přehledně rozdělené podle jednotlivých tělesných partií.

Zkrachovalý trenér, nyní hlavní stájník, Andy Burns se pokouší zachránit pomocí nemalé peněžní sumy manželství s krásnou, ale nepříliš věrnou Harriet. Riskuje však, že odhalení původu peněz by zničilo nejen jeho, ale i kariéru jeho nejlepšího kamaráda žokeje Pata Vincenta, přítele Harrietiny mladší sestry, nadějné jezdkyně Zoe. Všichni zúčastnění musejí přehodnotit své postoje a priority, když v jejich blízkosti zasáhne smrt a není jasné, zda se jednalo o nešťastnou náhodu, sebevraždu nebo vraždu.

Kniha má tři části: tou první je divadelní hra Tábor ve Sluneční zátoce - libreto s bohatým doprovodným materiálem (nákresy scén jednotlivých jednání, notové záznamy písní, fotografie z premiéry, divadelní plakáty, přehled repríz a další zajímavosti). Ve druhé je připomenuto všech 60 táborů, kterých se Foglar účastnil. Poslední část obsahuje text oddílové příručky, která nikdy nevyšla tiskem, ale byla jako samizdat rozmnožena pro členy oddílu v roce 1953. Nazývá se `Tábornická moudrost aneb Tábor - podnik pro celé muže, a čtenářům přibližuje táboření před padesáti lety.

Dinah Stewardová má na první pohled vše, co by od života mohla očekávat: dva nadané, vychované chlapce, profesionálně vysoce úspěšného manžela Matthewa i útulný dům ve státě Massachussetts, do kterého se nedávno přestěhovali z Londýna.V novém prostředí se však cítí izolovaně a i s manželem se stále více odcizují. Až seznámení s rodinou Parkeových a jejich čtrnáctiletou adoptivní dcerou Milly v ní oživí vzpomínky na vlastní dceru Sarah, stejně starou jako Milly, kterou ovšem dala hned po narození k adopci, protože holčička měla Downův syndrom. O tomto kroku rozhodl Matthew a Dinah byla v té době nucena volit mezi ním a dítětem. Zatímco však Matthew celou tuto událost jakoby odložil do hermeticky uzavřené schránky a nikdy o ní nemluví, Dinah stále intenzivněji touží Sarah vidět a vyrovnat se s neustále pociťovaným vědomím viny. Rozjede se do Anglie Sarah hledat… Přeložila Emílie Harantová.

14. svazek sebraných spisů Jaroslava Foglara.

Jedna z mála foglarovek, kterou autor situoval nikoli do skautského, ale do školního prostředí. Lubor a jeho spolužáci z "Bedny" prožívají v průběhu jednoho školního roku bolestný přerod vzájemných vztahů, který přináší dospívání.

Zálesácká kniha plná návodů a rad je nepostradatelnou příručkou pro práci v klubech, družinách a oddílech. Jaroslav Foglar v ní dokázal, jakým byl vnímavým pozorovatelem přírody a zároveň znalcem chlapeckých duší. Příběh klubu Ztracená stopa, pojmenovaného podle přezdívky jednoho z jejích členů, se odehrává v měsíčních odstupech po jeden kalendářní rok, od září do srpna, a je psán formou kroniky. Chlapci z klubu prožijí nesčetná dobrodružství, naučí se morseovku, dozví se spoustu zajímavostí z přírody, hrají zajímavé hry, loví bobříky, apod. Prubířským kamenem jejich svornosti a houževnatosti se stane báječný prázdninový tábor, kterým vyvrcholila celá bohatá společná činnost klubu během roku. Samostatná kapitola Hry a hříčky do klubovny i na výpravy, jak je hráli chlapci ze Ztracené stopy, navazující na Kroniku, obsahuje 31 her a hříček, např. Máte rychlé ruce?, Řetěz slov, Turnaj důvtipu, Skákání přes provaz apod. Ilustroval Gustav Krum.

Kniha je souborem na sebe navazujících povídek z let 1927 až 1937. Veselé příběhy chlapců z Foglarova skautského oddílu (O dědečkově kufru, O táborových kamnech, Naše patálie s mravenci, Jak jsme hráli divadlo a další), doplňují vzpomínky na Foglarův dvouměsíční ozdravný pobyt ve Švýcarsku, kde byl po první světové válce s Červeným křížem (Jestřábe, vypravuj, Jedeme do Švýcar a jiné) a další samostatné povídky (např. Koupání na Rejžáku).

Vzpomínky na život, lásku a olivový olej na francouzském jihu. Milostný román. Lyrické vyprávění o skutečném milostném příběhu herečky Carol Drinkwaterové a televizního producenta Michela – a opuštěné olivové farmě v Provence, do které se ti dva zamilovali a koupili si ji. A jako olivy přecházejí ze zelené do fialové, zvolna nabývají vábných purpurových odstínů hroznů a zrají do temné šťavnaté černi, jsme i my postupně vtahováni do Carolina a Michelova magického středomořského světa. Poznáváme s nimi život v Provenci, slavnosti, zvyky a místní kuchyni; děsíme se požáru a osvojíme si celou menažérii zvířat a získáme novou rodinu; zakusíme hrozbu finančního úpadku i vzrušení z vlastnoruční sklizně oliv – zvláště, když ti dva nakonec shledají, že z ní bude ten nejjemnější extra-panenský olivový olej.

Ženský román s typickou zápletkou. O Nel, cudně žijící vdovu, jejíž život se od manželovy smrti točí v podstatě jen kolem tří odrůstajících dětí, domu plného psů a koček a práce v komunitě, kde organizuje farmářské trhy a snaží se pomáhat nemocným dětem, která trpí pocitem, že má celulitidu a nadváhu a marně se snaží s ní bojovat, se uchází veskrze atraktivní a hmotně zajištěný právník Jake. Evidentně o ni stojí, ona se však citu, jenž se rodí i v ní, dlouho tvrdošíjně brání. Oboustranná náklonnost přerůstá v boj o důvěru, z nějž nakonec Jake vychází jako vítěz a rytířský hrdina, jehož dobývání Nel po nekonečných peripetiích ráda podlehne.

Témata jako dětství, sex, náboženství a společenství – se opakovaně vynořují v nejlepších povídkách Franka O´Connora. Pod drobnohled si autor bere irskou posedlost úctyhodností, poté se nad ní usmívá. Neutuchající inspirací je mu irská náchylnost k debatování a k žertovnému hádání. Všechny povídky v souboru Můj oidipovský komplex začínají úderně a unášejí čtenáře v napětí a bez dechu až do konce, některé jsou i nesmírně humorné, okouzlující a líbit se budou opravdu každému. Kniha povídek Můj oidipovský komplex a jiné povídky irského spisovatele Franka O’Connora (1903–1966) poetickým, ale zároveň velmi vtipným způsobem představuje čtenáři život v malém irském městečku v první polovině 20. století. Protože autor často vychází ze svých vlastních prožitků a vzpomínek, je pro knihu typický laskavý pohled na vztah mezi chlapcem a jeho rodiči, na první lásku i na vztahy mezi sousedy. Povídky jsou barvité, s živými dialogy a překvapivými zvraty, každá má svou neopakovatelnou atmosféru, která ve čtenáři dokáže vyvolat vzpomínky na vlastní zážitky a nutí ho o příbězích přemýšlet. Je to kniha, která se nepůjčuje, protože by vám ji nemuseli vrátit.

Výborná detektivka, velmi obratně napsaná a vymyšlená. Svým způsobem je příběh založen na historických událostech. Megiddo skutečně existuje v Palestině a skupina archeologů pod vedením staršího profesora a mladé archeoložky Máji tam provádí výzkumy. A jednoho dne , když se hrdinka vrací z Londýna do Megidda, objeví se jí při jízdě taxíkem na displeji mobilu esemeska: „Zbývá vám dvanáct dní!“... A počínaje tímto okamžikem začíná série nevysvětlitelných úmrtí – první zemře právě taxikář – a stále  se vrací esemesky ve stylu „Zbývá vám...“ jenže dní stále ubývá. Mája s profesorem pochopí, že jsou v ohrožení života a mohou se zachránit jedině tak, že rozluští tajemství, které se skrývá ve staré jeskyni – jde o prokleti chaldejských kněží staré 2600 let. A do toho je zamíchána kabalistika a hrozba současného terorismu. Nechybí ani odkazy na Bibli. Myslet si o tom můžeme, co chceme, ale autorka vše solidně dokumentovala a dokonce se uvažuje o zfilmování.

Příběh dvou generací, stále se vracející literární téma, dokázala Trollopeová zpracovat se sobě vlastním entuziasmem a mistrovstvím. Ne nadarmo se její novela stala nejčtenější knihou ve Velké Británii na počátku roku 2007. Tentokrát se věnuje rodině v období, kdy z ní odcházejí děti, opouštějí rodné hnízdo a snaží se stavět na vlastní nohy. Matthew, Rosa a Ben, tři odlišné osobnosti s individuálním přístupem k životu, s vlastními problémy soukromými i pracovními, představují jakési vzorky chování dnešních mladých lidí, kteří na jedné straně touží po samostatnosti, na druhé straně však jsou – aniž si to uvědomují – téměř pupeční šňůrou svázáni s rodinou. Ale kniha není jen o dětech. Podrobně se zabývá i druhou stranou problému – rodiči, kteří zůstávají sami a jsou nuceni hledat nový vztah nejen k dětem, ale i k sobě tak, aby zaplnily prázdný prostor, jímž se najednou domov zdá být.