Národní divadlo

Nejznámější text vlámského symbolisty, nositele Nobelovy ceny Maurice Maeterlincka je jednou z nejpůsobivějších alegorií světové literatury, a proto promlouvá jak k dospělému, tak dětskému divákovi. Kromě textu hry je v knize článek o autorovi, dopis Stanislavského Maeterlinckovi, dramaturgický úvod k inscenaci a bohatá fotografická příloha s fotografiemi z počátku 20. století i ze současné inscenace.

Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.

Nejslavnější hra českého klasika - báchorka určená dospělým i dětem. V půvabné pohádce se prolínají reálné, typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil. Je to také národní mýtus, součást naší společné paměti – vypráví o našich kořenech. Co generace, to interpretační přístup: o otevřenosti textu pojednává studie prof. Jana Císaře Rozporuplný Tyl. Jungiánský rozbor hry pro knihu napsal Tomáš Halík, obě stati zásadním způsobem doplňují původní Tylovu hru v drobné úpravě režiséra (J. A. Pitínský). Kromě toho svazek obsahuje přehledný Tylův životopis, úryvek z ohlasu na premiérové uvedení v roce 1847, předmluvu ke knižnímu vydání z konce 19. stol. od J. L. Turnovského, několik pověstí o dudácích a samozřejmě bohatý obrazový doprovod (jak z historie uvádění Strakonického dudáka v ND, tak ze současné inscenace, v níž titulní roli ztvárňuje Igor Orozovič).

Jemná a přitom drsná hra "po noční směně" (jak zní podnázev) se odehrává v pochybném bistru na benzínce u starého Fügnera, kde se scházejí unavení lidé se svými tužbami a strachy. Špína každodennosti a prodejnosti kontrastuje s čistotou skla z nedaleké fabriky, kterou budou beztak brzy zavírat... Hlavní hrdinka Draha by chtěla zpět svoje dítě, tajemnou Karlu, s níž se během hry nikdy nesetkáme, stejně tak, jako ostatní touží po tom, aby neztratili práci. Příběh o čekání a hledání v sobě nese naději na štěstí a svým poetickým jazykem připomíná tu nejlepší tradici české dramatiky. Text původní české hry doprovází studie Marty Ljubkové o Františákově dramatické tvorbě a úvaha Jiřiny Šiklové. Vychází u příležitosti premiéry inscenace režiséra Jana Kačera (ND na scéně Divadla Kolowrat, 18. května 2012). Martin Františák (nar. 1974 ve Valašském Meziříčí) Režisér a dramatik, absolvent brněnské JAMU. Studoval obory výchovná dramatika, herectví a režie, kde byl žákem Arnošta Goldflama, jehož stále považuje za svého guru. Po absolutoriu nějakou dobu žil na horské samotě, k divadlu se posléze vrátil jako umělecký šéf a režisér brněnského Divadla Polárka, dnes je uměleckým šéfem ostravského Divadla Petra Bezruče, kde inscenoval svou hru Nevěsta. V Národním divadle byla v režii Michala Dočekala uvedena jeho hra Otec (2007). Jeho texty byly uvedeny též v rozhlase.