Národní divadlo strana 2 z 2

František Ferdinand Šamberk – David Drábek: Jedenácté přikázání „Nezapřeš ženy své!“ I tak by se mohla jmenovat nejhranější Šamberkova komedie o zapřisáhlých starých mládencích. Právě zapření vlastní manželky jednoho ze čtyř přátel, který se bojí ostatním přiznat, že porušil sázku a oženil se, je základní zápletkou hry. K odhalení pravdy přispěje ženskou lstí a intrikami samozřejmě ona zapřená manželka. Staromládenecký spolek je rozpuštěn. A zdá se, že v pravý čas, protože po staromládenectví už nikdo z nich netouží. František Ferdinand Šamberk měl velký cit pro komediální situace a hra je mimořádnou hereckou příležitostí nejen pro čtyři mužské představitele „starých mládenců“, ale i pro ostatní postavy. Autorem výrazné úpravy je David Drábek, jehož dramatický styl se vyznačuje mimořádnou ostrostí na hranici grotesky. Kromě textu hry kniha mj. obsahuje stručný životopis obou dramatiků, přehled šamberkovských inscenací na jevištích ND, a hlavně původní studii, v níž Jan Hyvnar píše o králi francouzské frašky Feydeauovi a jeho vlivu na Šamberka. Samozřejmostí je bohatý obrazový doprovod. Kniha vychází u příležitosti premiérového uvedení Jedenáctého přikázání na scéně Stavovského divadla v režii Davida Drábka.

Text inscenační úpravy, která má ve Stavovském divadle premiéru 28. února 2014 (v hlavní roli Karel Dobrý) doplňují původní studie o „tartuffovštině“ a překladu Moliera (prof. Vladimír Mikeš), kontextu doby a původu hry (Martin Urban), Molierova původní Předmluva k Tartuffovi a také pár dramaturgických slov o uchopení textu. Nechybí bohatá fotopříloha a soupis všech tartuffovských inscenací v ND včetně snímků z představení.

Ústřední postavou Urzidilovy povídky Poslední zvonění (Kvartýr) je služka, jejíž pány donutí nacisté uprchnout. Zanechají jí nejen byt a veškeré vybavení, ale i peníze. Náhlé a ničím nezasloužené štěstí najednou začne nabývat až hororových obrysů. Služka si do bytu nastěhuje svoji sestru, která jí se svým nacistickým milencem začne ničit život. A zatímco jsou z domu pozvolna odváděni židé, sestra si užívá peněz a cizího majetku. Tragické finále je pak jen zoufalým pokusem člověka, který se snaží najít východisko z beznaděje.

Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.

Žárlivost dokáže rozleptat i tu nejpevnější lásku. Studie o lidské slabosti? Především hra, která se neustále vrací na jeviště. Kromě textu hry kniha obsahuje také přehlednou stať o všech uvedeních Othella v Národním divadle, rozhovor s překladatelem a jeho zevrubnou studii o hře a také původní povídku, která kdysi Shakespeara inspirovala. Kromě toho nechybí obrazový doprovod historický i ze současné inscenace. Kniha vychází u příležitosti premiéry Othella ve Stavovském divadle (Othella hraje Karel Dobrý, Desdemonu Magdalena Borová, Jaga David Prachař, režie Daniel Špinar).

Sedm premiérů, jedna premiérka ale královna pořád stejná. Co se děje na pravidelných úterních setkáních, která má britská panovnice Alžběta II. s předsedy vlád, to nikdo neví, ale proč o tom nespekulovat? Hra, která vítězně táhne Velkou Británií, s e dostala na Broadway, a první neanglickou premiéru má v Praze. Režie Alice Nellis, českou Alžbětou se stane Iva Janžurová. Kromě nezkráceného textu hry (překl. Zuzana Josková) je součástí knihy také text o tradici prvního ministra ve Velké Britániii (Martin Kovář), medailon autora, článek o hře a také bohatá obrazová příloha k inscenaci, která se uvádí ve Stavovském divadle.

Mike Bartlett (*1980) patří k nejpozoruhodnějším britským dramatikům nejmladší generace. Jeho hra Zemětřesení v Londýně si v roce 2010 získala mohutný úspěch v londýnském Národním divadle. Drama postavené na learovském mýtu vypráví formou vyšinutého kabaretu o hrozbách globálního oteplování i vyprahlých vztazích současného člověka. Text (přel. Lucie Kolouchová) vychází u příležitosti premiéry hry na Nové scéně ND (rež. Daniel Špinar). Součástí publikace je mj. rozhovor s autorem, úryvek studie Václava Cílka a fotopříloha s fotografiemi z inscenace.

Nejznámější text vlámského symbolisty, nositele Nobelovy ceny Maurice Maeterlincka je jednou z nejpůsobivějších alegorií světové literatury, a proto promlouvá jak k dospělému, tak dětskému divákovi. Kromě textu hry je v knize článek o autorovi, dopis Stanislavského Maeterlinckovi, dramaturgický úvod k inscenaci a bohatá fotografická příloha s fotografiemi z počátku 20. století i ze současné inscenace.

Klasický titul, který se na jeviště vrací s každou generací. Fantastická přehlídka motivů, zápletek, záhad a tajemství, s nimiž se alespoň jednou za život musí potkat všichni skuteční divadelní diváci. Program inscenace, kterou v historické budově Národního divadla nastudoval režisér a zároveň umělecký šéf Činohry Daniel Špinar, obsahuje text hry od překladatele Jiřího Joska, celou řadu doprovodných studií a fotografie historické i aktuální.

Chanoch Levin (1943-1999), jeden z nejvýraznějších dramatiků moderní izraelské literatury, není v Česku příliš znám. Hra Strasti života patří mezi jeho „sousedská dramata“ – trojlístek stárnoucích „obyčejných lidí“ ukazuje s hořkou komikou naši každodenní bezvýznamnost. Hra (přel. Lenka Bukovská) vychází v programu Činohry ND u příležitosti české premiéry 12. března 2015 na Nové scéně ND (rež. Eduard Kudláč). Kromě úplného textu hry je součástí programu také studie překladatelky o Levinovi s podrobným přehledem jeho díla, nedílnou součástí je i fotopříloha z inscenace (hrají J. Štěpnička, J. Boušková a A. Švehlík).

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.