Národní památkový ústav

Historický oděv byl dosud představován z pohledu uměleckohistorického, historického nebo méně často archeologického. Publikace „Oděv vrcholného středověku: Od hmotných pramenů k rekonstrukci“ se zaměřuje na samotnou fyzickou podstatu oblékání našich předků a přibližuje problematiku jejich provedení. Kniha popisuje jednotlivé materiály uplatňované na oděvu včetně těch z dnešního pohledu méně obvyklých, dále jednotlivé způsoby sešívání, používané stehy a švy. Podrobně se věnuje proměnám střihové konstrukce a sleduje tak vývoj evropského oděvu od volných netvarovaných kusů až po individuálně krejčovsky pojednané kusy sledující a někdy i upravující tvar postavy. V rámci obrazového doprovodu jsou připojeny také experimentálně provedené ukázky, které dokládají možnost rekonstrukce daných příkladů př. pro edukační aktivity či výstavní projekty. Obsah: -Vývoj oděvu vrcholného středověku Oděv 13. století Oděv 14. století Oděv 15. století -Materiály užívané k výrobě oděvů ve středověku -Krejčovské techniky, stehy a švy -Spodní prádlo -Vrchní oděvy pro trup -Vrchní oděvy dolní poloviny těla -Svrchní oděvy a doplňky -Závěr -Prameny a literatura -Seznam fotografií -Rejstřík jmenný -Rejstřík věcný -Rejstřík místopisný

2. svazek ediční řady Zahradní kultura v souvislostech Publikace, respektive kritický katalog, který vznikl ke stejnojmenné výstavě, mapuje odraz starověkých kultur – egyptské, řecké a římské – v kompozici zahrad a parků v Evropě a na území České republiky. Po obecném úvodu následuje přehled vlivu starověkých kultur na architektonickou výbavu zahradních kompozic od období renesance do závěru 19. století v jednotlivých evropských zemích. Na tuto část navazuje podrobný popis situace na našem území, vycházející z terénních průzkumů, studia literatury a archivních dokumentů. Sledované období je doplněno stručnou kapitolou věnovanou období první republiky. Text je bohatě doplněn dobovými vyobrazeními i aktuální fotografickou dokumentací.

Publikace s bohatým obrazovým doprovodem přibližuje fenomén šlechtického cestování v 19. a na počátku 20. století v širokém kulturně-historickém kontextu. Zaměřuje se především na cesty středoevropské aristokracie za odpočinkem, léčbou, poznáním, zábavou i lovem. Kolektiv autorek a autorů se věnuje počátkům moderního turismu, popisuje průběh tehdejších cest i možnosti dobové dopravy. Kniha tak funguje jako bedekr oblíbených destinací a míst spjatých se životem urozené společnosti. Zároveň může inspirovat i dnešní čtenáře a čtenářky a nabídnout zajímavé srovnání se současnými podobami cestování. Jednotlivé texty vynikají čtivým a srozumitelným stylem, který osloví nejen odborníky, ale i širší veřejnost se zájmem o historii, cestování a životní styl šlechty.

Publikace je zároveň kritickým katalogem stejnojmenné výstavy zahájené na podzim 2025 v prostorách bíloveckého zámku. První část knihy je věnována středověkým a raně novověkým dějinám Bílovce v kontextu Opavského vévodství jednak prostřednictvím vybraných mužských i ženských osobností šlechtických rodů (Vladěnínských, Pražmů z Bílkova či Sedlnických z Choltic), držitelů bíloveckého panství, jednak skrze stavební přeměnu městského hradu v Bílovci na renesanční zámek. Prezentované dějiny jsou zasazeny také do evropských souvislostí. Druhou část publikace tvoří katalog trojrozměrných předmětů, nálezů z realizovaných archeologických výzkumů, a ukázek architektonických článků pocházejících z bíloveckého zámku. Mimořádná pozornost je zaměřena na unikátní nález renesančního snubního prstenu z osmnáctikarátového zlata s rubínem a tyrkysem.

Kolektiv autorů různorodého odborného zaměření se soustředil na rozsáhlý areál staveb, dnes využívaných jako pivovar, v krajinně dominantní poloze vltavského meandru v Českém Krumlově. Zkoumají jej nejen z hledisek památkářských, archeologických, uměleckohistorických či vědy o historických zahradách, ale i prostřednictvím písemných pramenů, které vytvářejí průzory do života jeho obyvatel. Proměna z měšťanského dvora, který v daném místě stál ještě ve vrcholném středověku, ve vznosnou stavbu panského domu se začala uskutečňovat již v devadesátých letech 15. století. Rožmberkové ji užívali jako rekreační a reprezentativní letohrádek. Z této doby se dochovala pozdně gotická část krovu a zejména unikátní dvoulodní sál se dvěma středovými kamennými pilíři. V polovině 16. století byl dům přestavěn na renesanční palác vdovského sídla s charakteristickými arkádovými loggiemi a sgrafitovými fasádami. Sídlila v něm Anna z Rogendorfu, charismatická žena s širokými společenskými kontakty, bývalá dvorní dáma královny Anny Jagellonské a v neposlední řadě ovdovělá matka posledních Rožmberků. A zanedlouho ji vystřídala její nejmladší dcera Eva z Rožmberka, bývalá manželka hrdiny protitureckého boje Mikuláše Zrinského ze Serynu. Následně budova fungovala převážně jako součást dolní panské zahrady, opečovávané „pro potěchu srdce a ku prospěchu zdraví“ svých majitelů. Roku 1600 její krásy v latinské básni podrobně popsal Johann Brachmann, rektor evangelické školy, které v panském domě poskytl několikaletý azyl Petr Vok z Rožmberka. Ještě větší věhlas vzbudila přístavba rozlehlé panské zbrojnice, kterou Petr Vok budoval v době narůstajícího tureckého nebezpečí. Trojkřídlá renesanční budova poskytovala rozsáhlý prostor pro ambiciózní militarizační program, který svým rozsahem, promyšleností a cíleným utvářením paměti na rodové ctnosti neměl v tehdejších českých zemích obdoby. Zahradu i zbrojnici vlastníci českokrumlovského zámku využívali i v průběhu 17. a 18. století, kdy stále významnější díl areálu zaplňoval pivovarský provoz. Pečlivou obnovou a restaurováním v letech 2021–2023, které přinesly mnoho nových informací, pozoruhodné historické stavby po letech chátrání znovu ožily a oslovují jak odborníky, tak širokou kulturní veřejnost.

Kniha shrnuje vývoj zbroje především u elitních vojáků - rytířů ve středoevropském prostoru v letech 1200-1420. V této době dochází k rychlému technologickému rozvoji, který lze charakterizovat jako přechod od kroužkových, přes kombinované až po rané plátové zbroje. Tento vývoj je prezentován na základě srovnání všech typů pramenů, mj. historických, archeologických či muzejních exponátů. Publikace obsahuje přehledové tabulky chronologického vývoje jednotlivých částí zbrojí, obrázky a fotografie originálních exemplářů i kvalitních replik pro lepší představu čtenáře o jejich vrstvení a funkcionalitě. 2.vydání publikace (1.vydání 2024)

Druhé, upravené vydání systematického souhrnu terminologie středověké fortifikační architektury pro území České republiky, podaný v širších evropských souvislostech. Výkladová část představuje druhy opevněných staveb a sídel, jejich strukturu a jednotlivé prvky, přehledným způsobem vysvětluje vzájemné vztahy a funkce. Všechny uvedené položky jsou pak seřazeny ve čtyřjazyčném slovníku (vedle češtiny angličtina, němčina a francouzština), který dosud citelně chyběl. Správnému pochopení velkého množství informací napomáhá bohatá obrazová příloha. Kniha je určena odborníkům i laickým čtenářům, u nichž se středověké hrady, městská opevnění a další fortifikační stavby těší značné pozornosti.

V dobách konzulátu a prvního císařství ve Francii se vyjímala na nebi umělecké imaginace Napoleonova hvězda. Obraz nového suveréna byl synonymem světla, štěstěny a úspěchu. Jeho vojenské porážky a ukončení vleklých válek vytvořily v letech 1814–1815 podmínky pro vznik souhvězdí „vítězů nad Napoleonem“, které poutalo obrazotvornost umělců i zámožných vrstev. Jedním z těch, kdo si chtěl pamatovat Napoleona (1769–1821), byl rakouský ministr zahraničí Klemens Wenzel Lothar von Metternich-Winneburg (1773–1859). Během svého života shromáždil cenné umělecké sbírky a memorabilie s vazbami na proslulé události a osobnosti. Vedle samotného francouzského císaře byl mezi nimi i francouzský ministr zahraničí Charles-Maurice de Talleyrand-Périgord (1754–1838) či sekretář Vídeňského kongresu Friedrich von Gentz (1764–1832). Artefakty spravované Národním památkovým ústavem vypovídají nejen o reáliích a vkusu své doby, ale spolu s osobnostmi, které připomínají, jsou autentickými svědky, kteří promlouvají v historické paměti jako ti, kteří pamatují Napoleona. Druhý díl knihy Pamatují Napoleona navazuje na první svazek a je volným pokračováním knih Zrcadlo moci a Třináctá komnata Napoleonova, analyzujících formování obrazu Napoleona Bonaparta v umění a odraz napoleonské epochy ve fondech hradů a zámků České republiky. Kniha se vedle Napoleonovy (re)prezentace zaměřuje rovněž na další významné osobnosti Napoleonovy doby, které přitahovaly pozornost umělců v různých evropských zemích a zůstaly spjaty také s českým prostředím. Výzkum artefaktů v českých hradozámeckých fondech byl realizován komparativní metodou v kontextu kulturního dědictví uchovávaného v příslušných zahraničních paměťových institucích či ve vybraných privátních sbírkách. Recenzovaná monografie je výsledkem výzkumného úkolu podpořeného Ministerstvem kultury ČR. Obsah: LEO / V souhvězdí Napoleona GEMINI / Když hvězdy tančí: Vídeňský kongres v ateliéru Evropy AQUARIUS / Kníže se šesti hlavami: Charles-Maurice de Talleyrand-Périgord TAURUS I / Kancléř šarmu a obratnosti: Klemens Wenzel Lothar von Metternich-Winneburg TAURUS II / Rytíř s duší kontrarevolucionáře: Friedrich von Gentz ZODIACUS / Hvězdné nebe nad námi SUPPLEMENTUM

Areál bývalého cisterciáckého kláštera Plasy (okr. Plzeň-sever) prošel na sklonku 17. a v průběhu 18. století významnou barokní přestavbou, kdy vznikla také novostavba reprezentativního opatského sídla od architekta Jean Babtisty Matheye a jeho následovníka Jana Blažeje Santiniho Aichela. Objekt tzv. prelatury se v letech 2015–2023 dočkal obnovy a zpřístupnění veřejnosti. Součástí přípravných prací pro realizaci projektu byl mimo jiné zjišťovací záchranný archeologický výzkum a průzkum kanalizačního, vodního a větracího systému. K sondáži bylo vybráno i místo rozvolněné a sesedlé kamenné dlažby na konci rezidenčního křídla prelatury, pod kterou byla objevena a následně i vytěžena jímka barokních záchodů. Exkavační práce vyvrcholily archeologickým výzkumem historického fekálního sedimentu v roce 2017. Jak se potvrdilo, jímka sloužila za fungování záchodů, přibližně mezi lety 1707–1826, také k příležitostnému odhazování odpadu. Bohaté druhové spektrum nálezů, jejich stav dochování i získané množství se stalo podnětem k širokému mezioborovému zpracování výzkumu, jehož výsledky tato kolektivní monografie souhrnně představuje.

Na stavby postavené v letech 1945–1989 stále ještě nepanuje jednotný názor. Přitom již od jejich vzniku uplynulo několik desítek let, tedy doba, kterou odborná i širší veřejnost často podmiňuje nárok na památkovou ochranu. Cílem publikace je přiblížit roli Národního památkového ústavu (NPÚ) v péči o poválečnou architekturu a objasnit výzvy a problémy, kterým v této oblasti čelí. Katalog stejnojmenné výstavy je členěn do několika kapitol podle charakteru činností NPÚ, k nimž patří vytipovávání potenciálních nových památek, vedení jejich seznamu a v neposlední řadě také dozor při rekonstrukcích. Hlavní část katalogu pak pojednává o pražském metru, jemuž se autoři věnovali v rámci výzkumu v posledních letech. Soustředí se na původní architektonické řešení tohoto nejrozsáhlejšího veřejného interiéru, který v období normalizace v Československu vznikl, a na jeho památkový potenciál. Posláním publikace je rozšířit povědomí o hodnotách nedávné, ale rychle mizející architektonické vrstvy.

Kniha Kresby. Mistrovská díla ze sbírek Národního památkového ústavu je katalog významné části sbírek českých, moravských a slezských hradů a zámků, která zahrnuje architektonické plány, skici, akvarely, návrhy a kresby. Katalog, navazující na knihu Obrazy. Mistrovská díla ze sbírek Národního památkového ústavu je důležitý zejména proto, že většina představených děl není návštěvníkům památek běžně zpřístupněná a mnohé z nich se tak k veřejnosti dostávají poprvé. Publikace je tvořená rozsáhlou úvodní studií, vysvětlující význam kreseb v umění a jejich vztah ke sběratelství středoevropské aristokracie, na kterou navazuje výběrový katalog s odbornými hesly, obsahující více než šedesát nejpozoruhodnějších a umělecky nejvýznamnějších kreseb. Patří mezi ně například díla Tommasa Lauretiho, Giovanni Battisty Naldiniho, Pietra Stevense, Antonia Beduzziho, Johanna Adama Delsenbacha, Cornelise Troosta, Johanna Eliase Ridingera, Francesca Casanovy, Jakoba Matthiase Schmutzera či Moritze von Schwinda. Kniha je doplněna kvalitními fotografiemi, nejlépe dokládajícími mimořádný význam představovaných uměleckých děl pro památkový fond naší země.

Opevnění měst se svými věžemi, branami, ochozy a příkopy patřila k hlavním symbolům evropského středověku. Dnes jsou podobně jako hrady a jejich zříceniny významným pramenem pro badatele rady oboru, těší se však také zájmu široké veřejnosti. Mnohde můžeme obdivovat různě rozsáhlé pozůstatky, málo však není ani mest a městeček, kde si hradby uchovaly téměř středověkou podobu a atmosféru. Ochrana tohoto křehkého kulturního dědictví je velmi důležitá. Po trojdílné knize Středověká opevnění českých mest (Národní památkový ústav, Praha 2019–2022) předkládá autor volně navazující publikaci, která se zabývá tímto tématem v rámci celé Evropy. Kniha je zaměřená především na stavebně-historický vývoj městských hradeb od raného středověku až po úsvit renesance, nemůže však chybět ani pohled na předchozí, starověká období. Text je doprovázen množstvím fotografických, obrazových a plánových příloh, z nichž většinu autor pořídil v průběhu desítek let svého zkoumání a nyní je poprvé uceleně předkládá čtenářům. Kniha přispívá k pochopení místa českých městských opevnění a fortifikační architektury obecně ve středověké Evropě, zároveň však představuje práci, která se díky svému pojetí, skladbě a rozsahu radí k nejkomplexnějším dílům na dané téma vůbec.

Fotograficky bohatě vybavená kniha je výsledkem dlouhodobého výzkumu cca dvou set padesáti malovaných portrétních miniatur, které jsou dnes součástí mobiliáře a obrazových sbírek státních hradů a zámků ve třech krajích – Plzeňském, Jihočeském a na Vysočině (Červená Lhota, Český Krumlov, Hluboká, Horšovský Týn, Jaroměřice nad Rokytnou, Jindřichův Hradec, Kladruby, Kozel, Manětín, Náměšť nad Oslavou, Plasy, Rožmberk, Telč a Třeboň). Katalogová část přináší upřesněné a často nově zjištěné informace o kolekci 182 děl. Cílem bylo dosud opomíjené artefakty vzniklé od 16. do počátku 20. století (nejčastěji v letech 1790–1840) popsat, datovat, určit jejich provenienci a autorství, získat či opravit technologická data, pokusit se identifikovat zobrazené osoby, a vřadit tak portréty do společenských souvislostí jejich vzniku a užívání. Voleny byly proto i sofistikované metody průzkumu včetně zkoumání děl pod 3D mikroskopem, v infračerveném a modrém světle či v UV luminiscenci. V mnoha případech tak byla nalezena signatura nebo přípis identifikující portrétované jedince. Při hledání jejich totožnosti bylo nutné studovat genealogie rodin majitelů (zejména pak přivdaných žen) a jejich dalších společenských vazeb. Kniha přináší též mnoho informací o technologii tvorby malířských děl tohoto typu, jejich restaurování i způsobech dlouhodobé ochrany a péče.

S odstupem jednoho roku vychází druhý ze čtyř připravovaných svazků monumentálního díla Václava Mencla, Dějiny evropské architektury. Jde o jeho poslední, dosud nevydanou knihu, v níž předkládá smysluplný vývoj architektury od jejích počátků až do současnosti, zasazený do historických, kulturních i filosofických souvislostí. V druhém dílu nazvaném Umění antického světa Mencl pojednává o řeckém archaickém i klasickém umění a umění helénistických synkresí v různých částech antického světa: v Malé Asii, na Apeninském poloostrově, ve východních provinciích (Malé Asii a Sýrii) a v perské Mezopotámii. Dále přibližuje umění v době římského císařství, sásánovské paláce v Persii a raně křesťanské umění v latinském světě a ve Východořímské říši. Knihu uzavírá středověké umění národů v Byzantské říši, zahrnující umění řecké ortodoxní církve, arménských synkresí, ruské umění a umění nástupnických národů po rozpadu Západořímské říše. Přes množství lokalit a jejich časový rozsah tvoří kniha jednolitý obsahový celek obohacený autorovými fotografiemi. Vydáním Menclovy monumentální práce splácíme dluh významnému evropskému badateli, jehož dílo dosud nebylo plně doceněno. Kniha vychází ve spolupráci Národního památkového ústavu a Pamiatkového úradu Slovenskej republiky

K hudebně historickým fenoménům donedávna opomíjené severozápadní oblasti českého příhraničí 19. století patří mimo jiné také působnost dvou generací varhanářské dílny Fellerů z Libouchce (Königswaldu), jejichž díla v různém stavu zachování dosud najdeme na kůrech řady severočeských kostelů. Publikace zahrnuje vedle životopisných medailonů otce a synů Fellrových také charakteristiku konstrukčního řešení nástrojů a jejich chronologicky řazený popis.