Národní památkový ústav strana 3 z 4

Publikace podává ucelený přehled o vývoji odívání ve 14. a 15. století. V tomto období proběhla největší změna ve způsobu konstruování oděvu, vznikl totiž střih kopírující tvary lidské postavy. Díky tomu začal oděv zdůrazňovat krásu lidského těla i jeho individualitu. Začalo se rozvíjet krejčovské umění, jež umožnilo rychlejší proměny oděvu i vznik zcela nových oděvních součástí. Byly tak položeny základy módy v její hravosti a frivolnosti, změnilo se vnímání lidského těla i jeho krásy. Na základě podrobného studia písemných i obrazových pramenů sleduje autorka nejen vývoj módy, ale i vztah středověkých lidí k oděvu a tělesné kráse. V centru pozornosti je prostředí šlechty a královského dvora, kde se vytvářely jak módní a estetické vzory, tak dobová etiketa. Nahlédneme však i do prostředí měšťanů, venkovanů a seznámíme se i s odíváním lidí na okraji společnosti. Bohatý obrazový doprovod čerpá ze všech oblastí dobového výtvarného umění, není však pouhou ilustrací. Autorka jej používá jako pramen k poznání vzhledu a střihu oděvu, ale i ke zkoumání dobového vkusu a estetiky.

Richly illustrated booklet introduces readers to the history of five generations of Schwarzenberg primogeniture. It is clearly structured according to the ruling couples, brings their portraits and describes not only their public activities, but also their private life.

Richly illustrated booklet introduces readers to the history of the first five generations of the Schwarzenberg family in Bohemia. It is clearly structured according to the ruling couples, brings their portraits and describes not only their public activities, but also their private life.

Uzavřená otopná zařízení se stala tradičním způsobem vytápění a zdrojem rovnoměrného sálavého tepla nejen v aristokratických sídlech, ale i ve městech a na vesnicích. Postupně se proměňovala v objekty uměleckého ztvárnění a reprezentace. Jejich architektura i výtvarné řešení podléhaly dobové estetice. V Jihočeském kraji se na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu dochovalo přibližně dvě stě padesát stojících kamen a několik desítek rozebraných celků uložených v depozitářích. Většina z nich nebyla nikdy publikována. Kniha je výsledkem čtyřleté spolupráce historiků umění, archeologa, kamnářů, restaurátorů kamen a archiváře. Je rozdělena do čtyř částí. První blok představuje pokus o poznání historických kachlových kamen v jižních Čechách prostřednictvím archeologických nálezů, archivních dokladů i dochovaných kamen v prostorách jihočeských hradů a zámků ve správě NPÚ. V druhé části se autoři pokouší o shrnutí základních poznatků o technologii výroby, výtvarném i technickém řešení, slohovém ztvárnění a stavbě kachlových kamen v historii i v současnosti. Kniha přináší ukázky materiálových průzkumů kachlové produkce, ale i poznatky o metodách restaurování kachlových kamen. Technologická část je doplněna o dvě případové studie, které představují stavbu historicky poučených kachlových kamen. Katalog zahrnuje reprezentativní výběr 75 historických kachlových kamen v interiérech jihočeských hradů a zámků.

Návesní kaple vybudované do poloviny 19. století svým nanejvýš harmonickým architektonickým a výtvarným řešením spoluurčují obecně vnímanou asociaci jihočeské vesnice, zároveň jsou i projevem a příznakem jedinečnosti konkrétních obcí. K budování zvonic na vesnických návsích nabádala státní i vrchnostenská protipožární nařízení druhé poloviny 18. století. Hluboce zbožná mentalita venkovanů ovšem nedokázala vnímat civilní ochranu obyvatel a jejich majetku bez kontextu duchovní ochrany obce. Zvonice se tak od samého počátku propojovaly s prostory určenými pro obrazy a sochy světců, osobní i kolektivní modlitby a v některých případech i liturgické úkony včetně sloužení mší svatých. Příběh proměn typologie těchto staveb na území vymezené současnými hranicemi Jihočeského kraje je o to zajímavější, že splétá dvě tendence vedle pozvolného nabývání sakrálního obsahu výstražných zvonků i vliv odlišné situace na Moravě, kde se rozsáhlejší prostory s liturgickými funkcemi objevovaly již v 18. století. Fotograficky bohatě vybavená publikace výběrově zachycuje 284 lokalit. Některé typové a vývojové skupiny zkoumaných staveb jsou vázané na užší regiony, jiné si naopak odpovídají napříč krajem i mimo něj. Většina z nich nese rukopis snahy o přizpůsobení barokních a klasicistních prvků venkovskému prostředí. S jistou nadsázkou se proto dá říci, že stavitelé návesních kaplí stáli na počátku stavební proměny, která na jihu Čech vedla od druhé čtvrtiny 19. století k té podobě venkovských sídel, kterou dodnes většina místních i návštěvníků vnímá jako nezpochybnitelnou kulturní hodnotu. Knihu vydalo českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu v rámci reprezentativní ediční řady Monumenta.

Jakou paměť v sobě nesou symboly a texty zachované na náhrobcích židovských hřbitovů? Dají se informace, které předávají dalším generacím, srovnat se svědectvím jiných pramenů zachycujících stopy života židovských komunit na jihu Čech? V průběhu 20. století mnohé z těchto památek podlehly cílené devastaci i lhostejnému nezájmu. Přesto lze v jihočeském regionu nalézt téměř deset tisíc židovských náhrobních kamenů pocházejících z 16. až 20. století. Cílem této fotograficky bohatě vybavené publikace je představit jihočeské židovské hřbitovy na základě několikaleté dokumentace současného stavu a dlouhodobého archivního průzkumu 43 lokalit na historicky vymezeném území Prácheňského a Bechyňského kraje, které jsou dnes administrativně součástí Jihočeského kraje. Vedle souhrnných pojednání o různých aspektech zakládání a provozování těchto areálů či shrnutí epigrafických zvyklostí nápisů i symboliky a ikonografické výzdoby židovských náhrobků, kniha zachycuje i velké množství místních specifik. Ke každé ze zkoumaných lokalit autoři shromáždili mimo jiné informace o počátcích místního židovského osídlení i hřbitova samého, přehled nejstarších dochovaných náhrobků a pokusili se na základě komparace písemných a hmotných pramenů o mikrohistorii významnějších židovských rodin. Celkový obraz spoluvytvářejí i výběrové edice hebrejských textů na náhrobcích doplněné jejich českými překlady. Knihu vydalo českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu v rámci reprezentativní ediční řady Monumenta, svou komplexností a hloubkou záběru se stává výzvou pro následování i v dalších regionech České republiky.

Publikace Skryté půvaby českých sídlišť vznikla v rámci výzkumného cíle Moderní architektura 20. století, dílčí cíl VI. 3 Urbanistické celky, financovaného z institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace (IP DKRVO) poskytnuté NPÚ Ministerstvem kultury ČR. Výzkum sídlišť umožnil přispět odkrýváním hodnot k jejich hlubšímu poznání a rehabilitaci. Ministerstvo kultury, které dosud tvrdošíjně odmítá přiznat sídlištím kulturně-historickou hodnotu, umožňuje svými granty alespoň jejich výzkum. Kniha je rozdělena do čtyř základních částí. První úvodní část naznačí, kde se mohou na sídlištích vůbec skrývat nějaké půvaby a jak je možné, že nám tak dlouho zůstávaly skryty. Druhá část, studie, je rozdělena do tří kapitol mapujících vývoj ideí a podoby sídlišť, vliv stavebníka a doby na jejich kvalitu, památkově chráněných sídlišť a sídlišť v památkovém zájmu. Vývoj idejí a podob hromadné bytové výstavby seznamuje s předchůdci dnešních sídlišť, zamýšlí se nad množstvím podobných znaků slohů prosazovaných totalitními režimy a jejich většinovou oblíbeností a nad nižší mírou přijetí sídlišť vybudovaných na principech funkcionalismu podle zásad Athénské charty a analyzuje možné příčiny tohoto stavu, představuje vývoj a základní typy domovních dispozic. Analyzuje vliv stavebníků, jimiž byli stát, města, podniky a družstva, na kvalitu návrhu obytných souborů a jejich realizace. Druhá část je zakončena přehledem tuzemských souborů a objektů hromadného bydlení v průřezu 20. stoletím, které mají státem garantovanou památkovou ochranu. Doplněny jsou o soubory, které mají srovnatelné kvality, ale chráněny nejsou. Chronologické řazení poskytuje představu, která období jsou doceněna a která nikoliv. Objektivizace hodnocení je dosaženo srovnáním s odpovídajícími chráněnými a ceněnými soubory sousedních zemí - Slovenska, Polska a Německa.