Naše vojsko strana 132 z 174

Ponorková válka na Jadranu v letech 1914 až 1918 dosud patřila mezi témata, jimž nebylo v naší literatuře věnováno mnoho pozornosti. A je to velká škoda, neboť mezi rakousko-uherskými ponorkáři, kteří patřili mezi elitu válečnébo loďstva, působil i nemalý počet Čechů. A ti se boji rozhodně nevyhýbali.

O’Donnell bere čtenáře s sebou do soukromého světa čety námořní pěchoty… jeho popis mariňáků čistících domy od nepřátel, bojujících s těžce nadrogovanými povstalci, stejně tak i popis fyzického, psychického a emocionálního stavu námořních pěšáků patří k nejkonkrétnějším a zároveň i dech beroucím zprávám přicházejícím zpět z irácké fronty…

Norimberk, krátce po skončení druhé světové války. V celách zdejšího soudu sedí a čeká na svůj ortel „výkvět“ nacistické smetánky. Ti neznámější, Hitler a Goebbels, sice chybějí – ale přesto ti, kteří zbyli, tvoří dokonalé panoptikum perverzního nacistického světa.

Kniha MiGy nad Severním Vietnamem zobrazuje leteckou válku ve Vietnamu v letech 1965 až 1975 na základě informací získaných z dokumentů ve vietnamských archivech a z výpovědí severovietnamských letců. Publikaci doplňují fotografie, mapy a barevné kresby letadel.

Paměti Stalinovy dcery jsou vyznáním, skládáním účtů a vzpomínkami současně – jak ona samotná říká „pestrými, neuspořádanými portréty, skicami, životopisy, láskou, přirozenosti, všeobecně významnými událostmi i dílčími reflexemi.“ Název „Stalinova dcera“ vystihuje naprosto osobni charakter knihy, napsané srdcem, ženským citem a temperamentem. Osloveným přítelem je čtenář, který naslouchá zpovědi jejího života. Světlana si zvolila nevázanou formu – nikoli však proto, aby šokovala svět okázalými, neobyčejnými odhaleními. Takže nejde ani tak o politickou knihu, jako spíše o lidsky dokument ženy, která žila ve Stalinově stínu a která nemohla uniknout politickým machinacím totalitního státu. Tím vystupuji ve Světlaniných vzpomínkách najevo též velké události v Sovětském svazu. Vynáší zdrcující rozsudek nad „zmetkem“ Berijou, diktátorovým „zloduchem“. V lidsky osobním vztahu zůstává však Stalin jejím milovaným otcem i když ho nechápe a jeho chování musí ustavičně odmítat. Úděsné je vylíčení Stalinovy smrti, stejně jako okamžiku tehdejší bezradnosti jeho obrovské říše. Široký prostot zaujímá líčení jejího dětství, rodinného života a vzpomínky na předčasně zesnulou matku. Lidé jí blízcí nebo s nimiž přišla do styku, ale i lidé ze Stalinova úzkého okruhu, jsou výstižně charakterizováni. Světlana pojednává i o svých dvou manželstvích, jež ztroskotala na politice, rovněž se zmiňuje o vroucí lásce ke svým dvěma dětem, jež musela zanechat v Sovětském svazu. Tragicky byl životni osud jejího nevlastního bratra Jaši, kterého nechal Stalin zahynout v německém zajetí, stejně jako osud vlastního bratra Vasilije, který po počáteční strmé kariéře nedokázal unést morální zátěž a skončil jako notorický alkoholik.

Norimberk, krátce po skončení druhé světové války. V celách zdejšího soudu sedí a čeká na svůj ortel „výkvět“ nacistické smetánky. Ti neznámější, Hitler a Goebbels, sice chybějí – ale přesto ti, kteří zbyli, tvoří dokonalé panoptikum perverzního nacistického světa.

Byli tři. Tři spoutaní za to, že bojovali za svobodu svého národa, ochotní obětovat to nejcennější, co měli, tj. vlastní život. Ocitli se v jednom z nejproslulejších nacistických vězení na našem území, v Malé pevnosti Terezín, vybudované již v letech 1780–1790 jako pevnost, střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. Za habsburské monarchie proslula pevnost jako věznice a trestnice pro vojenské a politické vězně. V červnu 1940 zde vznikla policejní věznice pražského gestapa a v listopadu 1941 bylo ve městě založeno židovské ghetto, určené ke konečnému řešení židovské otázky. Nebyl to sice klasický vyhlazovací koncentrační tábor, byl to „jen“ tábor sběrný a průchozí. Přesto si podmínkami s vyhlazovacími tábory v ničem nezadal. Historické prameny uvádějí, že zde zahynulo 35 000 mužů, žen a dětí. Dalších 83 000 vězňů po deportaci z Terezína zahynulo ve vyhlazovacích táborech, v pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války. Kromě židů zde čekali na smrt také političtí vězni, mezi kterými byl Josef Mattas, Miloš Ešner a František Maršík, členové Druhé lehké tajné divize, napojené na ilegální ústředí NEMO v Praze. Jedinou možností k záchraně byl útěk. Všechny dosavadní pokusy vězňů o útěk byly neúspěšné. Běženci byli dopadeni a zpravidla krutě umučeni. Přesto se tito muži k zoufalému činu odhodlali. Ukázalo se, že jejich útěk byl v historii Malé pevnosti Terezín jediným, který se podařil. „Jak vše provedli a jaké byly jejich další osudy, o tom vypráví kniha Miloše Ešnera – Útěk z Malé pevnosti Terezín, doplněna poznámkami Antonína Ešnera, který knihu upravil a zpřístupnil čtenářům.“

Poslední třetina 19. století. Co o ní víme? Co víme o těch, kteří se v té době narodili a vydávali se na svou životní pouť? Drtivá většina z nich žila na venkově. Jaký byl jejich každodenní život? Jak si vydělávali na svůj chléb vezdejší? Čím se bavili, co je rmoutilo, na co se těšili...

Autor Ladislav Kudrna se tentokrát zaměřil na první vietnamskou válku a působení Čechoslováků v cizinecké legii. Kniha obsahuje řadu unikátních fotografíí a dosud nepublikovaných dokumentů.

Norimberk, krátce po skončení druhé světové války. V celách zdejšího soudu sedí a čeká na svůj ortel „výkvět“ nacistické smetánky. Ti neznámější, Hitler a Goebbels, sice chybějí – ale přesto ti, kteří zbyli, tvoří dokonalé panoptikum perverzního nacistického světa.

Poslední třetina 19. století. Co o ní víme? Co víme o těch, kteří se v té době narodili a vydávali se na svou životní pouť? Drtivá většina z nich žila na venkově. Jaký byl jejich každodenní život? Jak si vydělávali na svůj chléb vezdejší? Čím se bavili, co je rmoutilo, na co se těšili...

Autor Ladislav Kudrna se tentokrát zaměřil na první vietnamskou válku a působení Čechoslováků v cizinecké legii. Kniha obsahuje řadu unikátních fotografíí a dosud nepublikovaných dokumentů.

Byli tři. Tři spoutaní za to, že bojovali za svobodu svého národa, ochotní obětovat to nejcennější, co měli, tj. vlastní život. Ocitli se v jednom z nejproslulejších nacistických vězení na našem území, v Malé pevnosti Terezín, vybudované již v letech 1780–1790 jako pevnost, střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. Za habsburské monarchie proslula pevnost jako věznice a trestnice pro vojenské a politické vězně. V červnu 1940 zde vznikla policejní věznice pražského gestapa a v listopadu 1941 bylo ve městě založeno židovské ghetto, určené ke konečnému řešení židovské otázky. Nebyl to sice klasický vyhlazovací koncentrační tábor, byl to „jen“ tábor sběrný a průchozí. Přesto si podmínkami s vyhlazovacími tábory v ničem nezadal. Historické prameny uvádějí, že zde zahynulo 35 000 mužů, žen a dětí. Dalších 83 000 vězňů po deportaci z Terezína zahynulo ve vyhlazovacích táborech, v pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války. Kromě židů zde čekali na smrt také političtí vězni, mezi kterými byl Josef Mattas, Miloš Ešner a František Maršík, členové Druhé lehké tajné divize, napojené na ilegální ústředí NEMO v Praze. Jedinou možností k záchraně byl útěk. Všechny dosavadní pokusy vězňů o útěk byly neúspěšné. Běženci byli dopadeni a zpravidla krutě umučeni. Přesto se tito muži k zoufalému činu odhodlali. Ukázalo se, že jejich útěk byl v historii Malé pevnosti Terezín jediným, který se podařil. „Jak vše provedli a jaké byly jejich další osudy, o tom vypráví kniha Miloše Ešnera – Útěk z Malé pevnosti Terezín, doplněna poznámkami Antonína Ešnera, který knihu upravil a zpřístupnil čtenářům.“

Kniha osvědčené dvojice autorů se podrobně zabývá všemi možnými signály – bubnovanými či troubenými. Čtenář se doví mnoho zajímavostí o jednotlivých odvětvích, která těchto signálů užívají v komunikačním procesu. Knihu doplňuje řada ilustrací, notových záznamů apod.

BING WEST je veterán námořní pěchoty. Sloužil jako tajemník náměstka ministra obrany v Reaganově administrativě. Kniha „Nejmocnější kmen“, která vychází ze čtrnácti dlouhodobých cest za období téměř šesti let, je jeho třetím dílem v kronice války v Iráku. Jako dopisovatel listu The Atlantic napsal klasické dílo z oblasti potlačování povstalců The Village. Jeho knihy o Iráku získaly cenu zakladatele nadace námořní pěchoty generála Wallace M. Greena juniora v oblasti literatury faktu, Colbyho cenu za literaturu faktu vojenského charakteru a Mediální cenu veteránů zahraničních válek. Bing West se objevuje ve zpravodajských pořadech veřejnoprávního vysílání, je členem Rady pro zahraniční vztahy a pěchotního řádu Sv. Kryšpína. Žije v Newportu na Rhode Islandu. Napínavá historie od všeobecně uznávaného válečného dopisovatele vychází z šesti let frontových reportáží o vývoji války a možnostech, před nimiž nyní Amerika stojí. V průběhu zuřivých bojů o Falúdžu se Bing West zeptal svého známého plukovníka nové irácké armády, proč jeden z vůdců teroristů Abú Musab al-Zarkáví uprchl z města v přestrojení do ženských šatů. Plukovník kývl hlavou k hlídce americké námořní pěchoty procházející okolo a řekl: „Vy Američané jste totiž nejmocnější kmen.“ Spojené státy se dopouštěly v Iráku jedné chyby za druhou. Mnozí Američané začali proto na válku kašlat. Pak však došlo k prudkému obratu. Generálové David Petraeus a Raymond Odierno začali předvádět způsob velení, který Amerika očekávala. Toto pozoruhodné vyprávění přivádí čtenáře z Bílého domu přímo mezi americké vojáky účastnící se pouličních bojů a vysvětluje, proč dokázali situaci zvrátit. Bing West se během čtrnácti cest v průběhu téměř šesti let zúčastnil akcí v sestavě více než šedesáti frontových jednotek a probíral strategii s generály a taktiku s desátníky. Při odborném hodnocení potlačování povstání se oprostil od všech mýtů. Podrobným popisem povahy bojů v jednotlivých městech dává čtenáři možnost hlubokého pochopení, které pomůže formovat debatu o válce. V podstatě se jedná o rozhodující studii o tom, jak američtí vojáci ve skutečnosti bojovali. Je to poutavá kniha měnící náš názor o válce, důležitá pro pochopení budoucích kroků, jež je třeba ještě učinit.

Autoři se v publikaci snaží najít odpovědi na otázku: Proč schopné vojenské organizace chybují? Na mnoha případech ukazují, jak dochází k selhání v bitvě, co je jeho příčinou...