Odeon strana 3 z 87

Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.

V noci na 27. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou, jaký moderní dějiny země pamatují. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačen í lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Román sleduje osudy několika mladých hrdinů, které se oné osudné noci protnou. Ti, kteří přežili, musí čelit pronásledování ze strany státních orgánů i vlastním vzpomínkám na prožité trauma.

Básnická sbírka Křoví záškoláků je pozoruhodným debutem vyzrálého autora, který má vlastní osobitý jazyk i výraz. Básně lze číst jako úzkostné a horečnaté samomluvy. Zvettler hovoří o každodenním světě, který je protkán nitkami utrpení. Za verši je hmatatelně cítit nevyřčená, soumračná událost, která básníka navždy přikovala k určitému vidění, ve kterém se spájí něha se zběsilostí. S potlačovaným vztekem. Poezie Jana Zvettlera je temná. Jako by mu řeč vyrážela přímo z neklidně tlukoucího srdce. Skutečnost se autorovi mění v bolestné tělo, které je třeba ošetřit a ukonejšit. Kniha je odrazem tohoto neustávajícího zápasu.

Sbírka napsaná uprostřed neklidné Evropy vyhlížející klimatickou katastrofu. Autorka v ní čelí pandemii, mateřství, očekávání společnosti i sobě samé. Píše o vlasech, kamenech, prsou a matkách. Píše o těle, protože to jediné vlastní.

Na samém počátku Schlinkova románu stojí událost ryze osobní, ne-li přímo soukromá: totiž onemocnění žloutenkou. V jeho průběhu však dojde k přesahu, který se bezprostředně dotýká osudu a svědomí jednoho z největších evropských národů. Když se patnáctiletému chlapci Michaelu Bergovi udělá na ulici zle, pomůže mu jistá žena, Hanna Schmitzová. Hoch ji později vyhledá a z jejich setkání se vyvine milostný vztah – vztah nerovný a současně ojedinělý, neboť oba aktéry od sebe dělí více než dvacet let. Přestože Hanna pracuje jako průvodčí tramvaje a její vzdělání očividně není valné, po svém milenci vyžaduje, aby jí ve volných chvílích předčítal knihy. Později však Hanna za tajemných okolností zmizí a Michael se s ní opět setká jako student práv na konci šedesátých let – při procesu s nacistickými válečnými zločinci. Předčítač se po svém vydání dočkal rozporuplného přijetí; od nadšených ohlasů, srovnávajících jej například s Grassovým Plechovým bubínkem, až po odsudky vyčítající knize, že morálně nivelizuje vztah mezi oběťmi a vrahy. Ať už se však jeho čtenáři přiklánějí na jakoukoliv stranu, je takový rozptyl názorů jasným dokladem toho, že Předčítač je stále živé dílo, které zneklidňuje a pokládá otázky.

Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století objevovaly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským. Vypráví nejen o houževnaté snaze zvítězit nad divokou zvěří, překonat dřinu a války, ale také o úžasu nad novým světem. Mladý český Němec Hans si staví hnízdo a v noci se z něj vydává na náměsíčné toulky pralesem. Potkává se s prastarou indiánkou, jezuity, botaniky a potulnými zabijáky. Při putování neznámem se musí neustále proměňovat, aby obelstil osud. Jeho cesta je cestou mnoha českých Němců, kteří dodnes žijí na jihu Brazílie – pocházejí z Liberecka, mluví portugalsky a německy a jsou přesvědčení, že jsou Češi. Říkají si bohemios.

Anna Bartáková měla nutkání natrhat všechny léčivé byliny ve svém širokém okolí. Zhmotnila se v románu Do tmy, který byl vydán v roce 2015. Deset let od zveřejnění Annina příběhu se na veřejnost dostávají i její texty – básnické výkřiky vysílené osoby, jež byla čtenáři povětšinou chápána jako podivínka. Trhala všechno, co se objevilo na výkupním seznamu sběrny, a myslela si své.

Colette, celým jménem Sidonie-Gabrielle Colette (1873–1954), byla francouzská spisovatelka, novinářka a varietní umělkyně. Roku 1948 byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Ve své tvorbě se zaměřovala na líčení citů, instinktů a erotických vztahů. V novele Gigi se soustředí na mladou pařížskou dívku, která se připravuje na kariéru kurtizány. V próze Kočka vypráví o specifické formě nevěry. Texty vycházejí v novém překladu Dany Melanové.

Na samém počátku Schlinkova románu stojí událost ryze osobní, ne-li přímo soukromá: totiž onemocnění žloutenkou. V jeho průběhu však dojde k přesahu, který se bezprostředně dotýká osudu a svědomí jednoho z největších evropských národů. Když se patnáctiletému chlapci Michaelu Bergovi udělá na ulici zle, pomůže mu jistá žena, Hanna Schmitzová. Hoch ji později vyhledá a z jejich setkání se vyvine milostný vztah – vztah nerovný a současně ojedinělý, neboť oba aktéry od sebe dělí více než dvacet let. Přestože Hanna pracuje jako průvodčí tramvaje a její vzdělání očividně není valné, po svém milenci vyžaduje, aby jí ve volných chvílích předčítal knihy. Později však Hanna za tajemných okolností zmizí a Michael se s ní opět setká jako student práv na konci šedesátých let – při procesu s nacistickými válečnými zločinci. Předčítač se po svém vydání dočkal rozporuplného přijetí; od nadšených ohlasů, srovnávajících jej například s Grassovým Plechovým bubínkem, až po odsudky vyčítající knize, že morálně nivelizuje vztah mezi oběťmi a vrahy. Ať už se však jeho čtenáři přiklánějí na jakoukoliv stranu, je takový rozptyl názorů jasným dokladem toho, že Předčítač je stále živé dílo, které zneklidňuje a pokládá otázky.

Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.

Čtenáři, kteří mají v souvislosti s Houellebecqovou tvorbou jistá očekávání, budou překvapeni – v knize není jediná sexuální scéna. Autor se evidentně rozhodl znovu šokovat, ale tím nejméně očekávaným způsobem: je „vyklidněný“ a úspěšně se snaží o poctu realistům devatenáctého století. Houellebecq vypráví příběh malíře a fotografa Jeda Martina. Jeho matka spáchala sebevraždu, s otcem se vídá jen sporadicky. Kariéru umělce začal na akademii Beaux-Arts fotografováním neživých objektů, když ale zjistil, jak fascinující záležitostí je mapa, a začal se zabývat zejména relací mapy a zobrazeného území. Objevil zcela originální tvůrčí postup spočívající ve fotografování michelinovských map z různých úhlů – vzniklé umělecké fotky při náležitém zvětšení a patřičné instalaci dostávají rozměr neobyčejného uměleckého díla…

Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.

Anna Bartáková měla nutkání natrhat všechny léčivé byliny ve svém širokém okolí. Později se převtělila do románu Do tmy, který byl vydán v roce 2015. Deset let od zveřejnění Annina příběhu se na veřejnost dostávají i její texty – básnické výkřiky vysílené osoby, jež byla čtenáři povětšinou chápána jako podivínka. Trhala všechno, co se objevilo na výkupním seznamu sběrny, a myslela si své.

Básnická sbírka Křoví záškoláků je pozoruhodným debutem vyzrálého autora, který má vlastní osobitý jazyk i výraz. Básně lze číst jako úzkostné a horečnaté samomluvy. Zvettler hovoří o každodenním světě, který je protkán nitkami utrpení. Za verši je hmatatelně cítit nevyřčená, soumračná událost, která básníka navždy přikovala k určitému vidění, ve kterém se spájí něha se zběsilostí. S potlačovaným vztekem. Poezie Jana Zvettlera je temná. Jako by mu řeč vyrážela přímo z neklidně tlukoucího srdce. Skutečnost se autorovi mění v bolestné tělo, které je třeba ošetřit a ukonejšit. Kniha je odrazem tohoto neustávajícího zápasu.

Hrdinka historického románu Sim Sison přijde za korejské války (1950–1953) o rodinu a podaří se jí utéct do Spojených států. Tam je ale zneužita německým malířem a po mnoha peripetiích se vrací na rozdělený poloostrov. Život zasvětí vzdělávání a ženskému aktivismu. Zanechá po sobě rozvětvenou rodinu a neobvyklé přání – aby po její smrti potomci nepořádali tradiční česa, konfuciánský obřad k uctění předků. Nejstarší dcera se však po deseti letech od Sisoniny smrti rozhodne svolat celou rodinu na Havaj, kde Sison kdysi krátce pobývala, aby jí obřad vystrojila. Sison představuje zástupkyni poválečné generace korejských žen, které volily riskantní cestu ze země rozvrácené válkou – emigraci na vlastní pěst. Jejich životní zkušenost byla často v rozporu s tradiční morálkou, a to jim následně ztěžovalo návrat do společnosti. Ženský aktivismus dostává díky Sison nový historický rámec, přesahující hranice Korejské republiky: stále zůstává mnohé nevyřčeno, nicméně jednotlivá vlákna se začínají spojovat do tkaniny. Román bývá přirovnáván k bestselleru Pačinko (česky 2019) – oproti tomuto dílu však Svět podle Sison nevyužívá romantizovanou fabulaci, ale drží se realistické, až dokumentární formy.

Hrdinka historického románu Sim Sison přijde za tragických okolností o rodinu a podaří se jí utéct do Spojených států. Tam je ale zneužita německým malířem a po mnoha peripetiích se vrací na rozdělený poloostrov. Život zasvětí vzdělávání a ženskému aktivismu. Zanechá po sobě rozvětvenou rodinu a neobvyklé přání – aby po její smrti potomci nepořádali tradiční konfuciánský obřad k uctění předků. Nejstarší dcera se však po deseti letech od Sisoniny smrti rozhodne svolat celou rodinu na Havaj, kde Sison kdysi krátce pobývala, aby jí obřad vystrojila. Sison představuje zástupkyni poválečné generace korejských žen, které volily riskantní cestu ze země rozvrácené válkou – emigraci na vlastní pěst. Jejich životní zkušenost byla často v rozporu s tradiční morálkou, a to jim následně ztěžovalo návrat do společnosti. Ženský aktivismus dostává díky Sison nový historický rámec, přesahující hranice Korejské republiky: stále zůstává mnohé nevyřčeno, nicméně jednotlivá vlákna se začínají spojovat do tkaniny. Román bývá přirovnáván k bestselleru Pačinko (česky 2019) – oproti tomuto dílu však Svět podle Sison nevyužívá romantizovanou fabulaci, ale drží se realistické, až dokumentární formy.