Odeon strana 3 z 73

Potkávají se pravidelně v jednom z městských parků - student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik. Teprve náhodné setkání v motocyklové dílně na periferii města je svede dohromady: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké předběžné plány nehrají žádnou roli... Ale už první, neplánované zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu - osvobodit místní obyvatele. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován. Svobodu medvědům je Irvingův první román. Do značné míry předznamenává spisovatelova pozdější témata i konstanty a prvky zdánlivě nespojitelné: bizarní, charakterově nejednoduché postavy a stěží uvěřitelný příběh s velmi reálnou a faktograficky dobře podloženou kulisou Vídně.

Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock byl už na první pohled zvláštní a hned vyvolal pozoruhodný ohlas. Byl oceňován jako mimořádný literární čin. Zájem nevyvolávalo samo téma - próza se přece vracela dvacet let zpátky do let války a okupace a pokračovala v řadě svědectví a dramatických vyprávění, někdy psaných i se smyslem pro komiku a ironii dějin.

Dej románu sa odohráva v malom mestečku. To čo sa má stať priam visí vo vzduchu. Každý vie, že sa chystá krvná pomsta za zneuctenie mladej ženy, len domnelý zvodca, mladý Santiago, nič netuší. Vraždiť sa chystajú bratia nevesty, ktorú ešte počas svadobnej noci ženích vráti matke, lebo nie je panna. Podľahnú bratia predsudkom a vykonajú tento čin v duchu prastarej tradície, ktorá velí zmyť vinu krvou? Román oživuje mýtus o osudovej predurčenosti. Márquez ho napísal už ako svetoznámy spisovateľ v roku 1981. Spontánny, bezprostrednný tok rozprávania nesie jeho nezameniteľný rukopis, v ktorom sa preplieta typická irónia s láskavým humorom. Vo filmovom spracovaní vytvorila hlavnú úlohu Ornela Muttiová.

Jazzový hudebník Nel, silák a kanoista Jarmil a pohledná, ale nevyrovnaná a citově otupělá Bel - hlavní aktéři této suverénně vedené prózy. Bel žije s matkou a otčímem, policejním důstojníkem, který k ní trpí podivnou láskou: uvědomuje si, jak jeho náklonnost přerůstá do sexuální touhy, přesto si nemůže pomoci. Mladý Nel je do jejich intimního světa vtažen osudovou náhodou, podobně jako druhý mužský protagonista Jarmil. Otčím na dívku žárlí a oběma `nápadníkům` jde při tom doslova o život. Próza působí jako osvěžení na domácí scéně: autor míchá archetypální vzory s civilizačními symboly, využívá strohý rytmus, úsporný jazyk a přesné metafory. Hedvábná pěšina má uhrančivou atmosféru, která vás okamžitě vtáhne do děje: vydat se po ní v sobě skrývá i riziko návratu do běžné reality.

Podstatná část díla Vladimíra Holana (1905-1980) má výrazně autobiografický ráz. I v dějinných panoramatech, vzniklých před 2. světovou válkou a po ní (Září 1938, Sen, Panychida, Rudoarmějci), je skutečnost nazírána výrazným prizmatem subjektivního prožitku. Holan si přisvojuje dějiny, jsou mu inspirací i partnerem v dialogu. Týká se to i řady básní lyrických, epických příběhů, poém (Noc s Hamletem). Jde o nejrůznější podoby básnického údělu, osudovosti, ale také o milostné adorace i vzpoury, modlitby k matce, evokace dětství a pamfletické útoky: báseň Nepřátelům, verše z poválečné sbírky publicistické poezie Tobě, válečný prozaický (kolážový) deník Hadry, kosti, kůže. Holan se přátelil s Josefem Horou, rozuměl si s Františkem Halasem, ctil Josefa Čapka a niterně se sblížil s Jaroslavem Seifertem. Těžce prožíval zradu Francie v období Mnichova, jako dávný rusofil uvítal osvobození Rudou armádou. I on propadl poválečné rudé euforii, ale už v květnu 1948 pochopil zločinnost komunismu. V

Osamělý a introvertní Jonathan zvláštním způsobem `doplňuje` svého kamaráda Bobbyho, znají se od dětství a oba jsou gayové. Zatímco Jonathan se odstěhuje do New Yorku, Bobby bydlí u jeho rodičů v Clevelandu. Do příběhu později vstupuje Clare, Jonathanova spolubydlící, a jakkoli ví o jeho sexuální orientaci, touží mít s ním dítě. Nakonec se všichni tři setkávání v NY, Clare otěhotní s Bobbym a tato zvláštní trojice založí rodinu. Rafinovaně komponovaný román, časově rozkročený mezi 60. a 80. lety minulého století, se čte doslova jedním dechem. Atmosféra knihy je podobná slavným Hodinám, a protože Domov na konci světa byl publikován dříve, dalo by se i říci, že se Cunningham tímto románem na Hodiny `připravoval`. Román reprezentuje špičku současné americké literatury a byl rovněž zfilmován.

Justýn Merkelbach je nejmladším šéfredaktorem v Nizozemí. Vede magazín Dobré ráno, časopis specializovaný na hotelnictví. Za obrovským nákladem a nemalými zisky stojí pouze dva lidé: zakladatel časopisu, Justýnův strýc Siem, a asistentka Mabel. A také strýčkovy fígle a triky, jimiž „přinutí“ k inzerci jakékoli hotelové zařízení. Jednoho dne spáchá Siem sebevraždu. V románu se Justýn retrospektivně vrací k událostem dětství a dospívání, rozpomíná se na různé situace, okolnosti a příběhy. Mimo jiné i za pomoci terapeuta se rozhodne dopátrat pravé příčiny jeho smrti. Postupně odhaluje skutečnou podstatu sice bezdětného, ale jinak napohled harmonického manželství strýce a tety - sex jako akt marnosti, sebetrýznivé návštěvy bordelů, destrukce… Joost Zwagerman je vynikající vypravěč, dokonalý analytik lidské psychiky. Dokáže suverénně navodit atmosféru a dávkovat napětí, zaobírá se tématy, která kontrastují s puritánstvím průměrného Holanďana. Jeho vypravěčské voyeurství dává čtenáři jako by

Román Vernon Bůh Little je drsnou a hořkou komedií situovanou do zapadlého městečka kdesi v Texasu. Vernonův spolužák Jesus přišel jednoho dne do školy ozbrojen a předvedl typickou americkou tragédii: při hodině matematiky začal bezhlavě střílet do houfu svých spolužáků a nakonec obrátil zbraň proti sobě. A tím svému kamarádovi pěkně zavařil. Veřejnost přece logicky požaduje viníka, obětního beránka, chce spravedlnost. Jenže vrah už nějak není k dispozici. Místo něj to schytá Vernon: rozlícení občané jsou přesvědčeni, že musí mít v masakru sám prsty, když byl Jesusovým jediným kamarádem. Je zatčen, uvězněn, vyslýchán policií, která mu samozřejmě nevěří ani slovo, a nakonec odsouzen k trestu smrti. Výchozí bod kontroverzní prózy byl zjevně inspirován skutečnými událostmi. Příběh podávaný v první osobě má v sobě vícero rovin - především se na svět díváme očima ztřeštěného teenagera, který si vymýšlí, kde může. Nakonec stojí sám proti všem, proti své slepicoidní matce, úchylným psychologů

Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit. Nevzpomínám si už, kdo to tak dobře vyjádřil útěšnou větou: `Dobrý spisovatel se pozná spíš podle toho, co roztrhá, než co uveřejní.` (…) Vždycky jsem si myslel, že každá další verze nějaké povídky je lepší než ta předchozí. Jak potom ale zjistit, která má být ta poslední? To je tajemství řemesla, k

Tichá žena je autorčin první velký román v tom nejlepším slova smyslu, v němž sledujeme dramatické osudy aristokratické hrdinky téměř celým uplynulým stoletím. Nejenom rozpětí v historickém čase, plném nadějí i lidských tragedií, ale také rozpětí v prostoru světa je určující pro toto dílo. Tíživé téma emigrace nás uvádí do jeho téměř nejkrajnějších částí: od Sibiře po Nový svět. Sibiř, otcovo vyhnanství v lágru, Amerika, místo, kde se jeho syn snaží založit nový nebo jiný život. Hrdinka románu prožívá šťastná léta jenom ve svém mládí. Její setkání s ruským malířem, který z občanské války uprchl do Československa, je pak až symbolické. Od té chvíle se vedle emigranta jako by tichá žena stala také vyhnancem. Navíc ztrácí nejen muže, ale i syna - rodina je roztržena, každý žije jinde a jinak. Existenciální rozměr románu nás staví před otázku po smyslu a směřování života, která nás může dostihnout bez ohledu na věk, zní tísnivě ve dvaceti jako v sedmdesáti. V sedmdesáti totiž život většino

Spisovatel proslulý složitostí (a rovněž délkou) svých románů napsal vlastní životopis, pozoruhodně jednoduchý - a také krátký. Vzpomínky jsou věnovány památce dvou zápasnických trenérů a dvou přátel, spisovatelů. Imaginární přítelkyně je portrétem spisovatelů a zápasníků, kteří hráli klíčovou roli v kariéře Johna Irvinga jako spisovatele, zápasníka i zápasnického trenéra. A také je tento upřímný životopis obrazem autorova obětavého vztahu k jeho synům: Irving jako trenér dovedl oba své syny Colina a Brendana k titulům šampionů Nové Anglie - k titulu, který sám jako zápasník nikdy nezískal... John Irving začal s psaním a zápasením ve čtrnácti letech. Zápasnických soutěží se účastnil po dobu dvaceti let, jako rozhodčí působil čtyřiadvacet let a zápasnickým trenérem byl až do svých sedmačtyřiceti. Oněch třiatřicet `zápasnických` let je trojnásobek doby, kterou strávil jako student a učitel tvůrčího psaní. Jeho stručný životopis se přesto podrobně věnuje vztahu mezi psaním a zápasením - o

Ne všichni muži jsou prasata. Ale někteří ano, a ti bohatí, úspěšní a přitažliví jsou nejobludnější ze všech. Kurt Andersen Protagonisty Kelmanovy kontroverzní prózy jsou bohatí byznysmeni se slabostí pro lolitky. Naštěstí netrpí nouzí: těch nevinně vyhlížejících striptérek, prostitutek, děvčátek v klubech, všelijakých nymfiček či dcerušek kamarádů je opravdu dostatek. A nezajímavý postarší chlápek s počínající pleší se vždycky stane idolem dívek v baru, když vyjde najevo, že pojištění jeho bouráku přijde na víc než školné na prestižní univerzitě. Román odhaluje nejniternější mužské touhy, vyslovuje přání lidí, kteří už v životě mají něco za sebou, ale zoufale se snaží vrátit na začátek, aby bez závazků a naplno mohli milovat. Jde o neúprosnou knihu z neúprosného mužského světa. Jako odlehčující, ale i znepokojující "zprávy" prolínají textem střípky z Homérovy Íliady a Odyssey, v nichž autor hledá a nachází pozoruhodné paralely s dneškem. Drsný a cynický, pro mnohé sexistický a šovinistický debut funguje znamenitě: tuhle knížku budou manželé před svými ženami schovávat…

Když ještě ve Spojených státech zuřila segregace a o politické korektnosti si mohli nechat zdát i nejradikálnější aktivisté, stával na kraji jižanského města Silku mořský hotel Billa Coseye. Nebetyčná sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času jako mušle, které odtud pravidelně unášejí nenasytné vlny. Klan Coseyových patřil ovšem k černé honoraci, a tak klepy o něm nevymizely z všední konverzace místních obyvatel ani po půl století. Proč se jediné dědičky rodu - hoteliérova druhá manželka Heed a jeho vnučka Christina - k sobě chovají, jako by jedna druhou nemohla ani cítit? Proč tyhle bývalé kamarádky ztropily na podnikatelově pohřbu scénu, za kterou by se nemusela stydět ani antická tragédie, a ztrpčují si podzim života jako protivné babky zabarikádované ve zchátralé rezidenci? Jednotlivé postavy prózy, z nichž každá zná jen střípek pravdy, se postupně noří do vzpomínek a přicházejí

Když roku 1859 vydal čtyřiadvacetiletý Hálek sbírku básní nazvanou Večerní písně, byla to literární událost. Tématem knížečky - obsahovala 65 básní - je především láska v rouše jarní přírody, poklidné lidské soužití, radost z daru života a důraz na tehdy velmi ceněné poslání básníka. Líbezná forma představila Hálka jako pěvce, pomáchovského reprezentanta drobných laskavých básnických útvarů. Po delším intermezzu povídkovém (např. Muzikantská liduška) a dramatickém vrátil se Hálek k útvaru krátké básně ve třech cyklech souboru V přírodě, poslední z nich vyšel v roce jeho smrti. Přestože se za ta dlouhá léta ryze lyrický vztah k lásce a k přírodě proměnil, zachovala si řada z těchto básní kouzlo líbezného pohlazení. Nové vydání se může stát pro nejednoho milovníka poezie objevem.

Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný... Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda - doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a `nabízí` ruku svého manžela - ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga. Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají `druhé šance` a ochota ke změ

Jákob Flanders je citlivý mladík, jehož zrání v Angličana dobré pověsti působí v mnohém neobyčejně. Záleží ovšem, jak se díváme. Pozorujeme-li ho očima Virginie Woolfové, vytváří kaleidoskop obrazů z jeho dětství, jinošství a studentských let před první světovou válkou promyšlenou sérii pocitů a situací, ve kterých se jedinec domáhá práva na vlastní cestu a bolestivě se prosekává houštinami překážek a klišé. Svou třetí prózou dává autorka současně světu na srozuměnou, že její literární perspektiva se bude výrazně lišit od dosavadní realistické tradice ostrovní prózy, a potvrzuje to nápaditými narážkami na adresu britské společnosti, která už dlouho zaostává za názory a přáními svých nejlepších mužů a žen. Román Jákobův pokoj (1922), který vychází česky poprvé, představuje přelom v její tvorbě. Přesvědčena o tom, že spisovatel nesmí skutečnost pouze reprodukovat, nýbrž musí ji aktivně vytvářet, promítá Woolfová do Jákobova hledání a nenadálého zmizení nejen zárodky pozdějších slavných p