Odeon strana 10 z 87

Dva mladí lidé, Cinka a Ach, se seznámí na výletě s přáteli a po půl roce se odstěhují z Dublinu na venkov. Chtějí žít na samotě se svými psy a odříznout se od starého způsobu života, známých i rodiny. Ani na novém místě se s nikým nepřátelí a nechávají věci plynout a dům chátrat. Jejich život je svým způsobem experimentem, zda dokážou dva samotáři žít pohromadě, tvořit společný domov, sdílet životní prostor. V poetickém románu Sedm věží sledujeme koloběh ročních období tak dlouho, až se z jednotvárných měsíců stanou roky: po sedmi letech se hrdinové odhodlají vystoupat na vrchol hory, aby objevili sami sebe.

Zítra se stane všechno. Všechna vysvědčení budou zbytečná, vlak zmizí, jako by nikdy nebyl, pod zemí stejný prales jako nad zemí. Štíhlé zvíře vyplení hnízda, báseň prosvětluje, smrtka se dře. Pokaždé se počíná nějaký nový rok: začne zaříkání, začne počítání. Bude to doutnat, ale my ještě přiložíme. Na všechno bude shlížet měsíc, který churaví. Ewald Murrer vydává další básnickou sbírku omamné obrazivosti a sugestivní nálady, knihu nekonečné radostné tesknoty: Nemocný měsíc se dívá, srdce přizvukuje.

Krátce před francouzskými prezidentskými volbami v roce 2027 se na síti objeví video, které jako by ukazovalo popravu možného kandidáta Bruna Jugeho. Paul Raison vystudoval elitní univerzitu a pracuje jako vysoký úředník na ministerstvu hospodářství. Jako Jugův zaměstnanec a důvěrník má za úkol vypátrat tvůrce videa. V průběhu jeho vyšetřování dojde k sérii záhadných teroristických útoků, mezi nimiž nelze najít žádnou souvislost. Nejen práce, ale i soukromý život Paula Raisona je všechno, jen ne snadný. S manželkou Prudence stále žijí spolu, ale už spolu nic nesdílejí. Dokonce i přihrádky v lednici jsou oddělené. Zatímco Juge bojuje o svou kandidaturu, Paul je schopen poskytnout klíčové indicie k vyřešení útoků. Nakonec však Juge prohrává s populárním bývalým televizním moderátorem a výsledky Paulova výzkumu jsou pro politiku země neméně zničující. Když je Paul propuštěn ze zaměstnání, sblíží se se svou ženou a oba k sobě opět najdou cestu. Nečekané, i když křehké štěstí...

V románu Přijde kůň do baru odpaluje přední izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká samotné podstaty lidské duše. Jednoho horkého srpnového večera se na pódiu maloměstského klubu objeví se svou stand-up show zatrpklý, stárnoucí bavič Dovík G. Po chvíli začne divákům místo laciných vtipů líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života: o dlouhé cestě na smuteční obřad, během níž nevěděl, koho ze svých blízkých najde na marách. Divákům v hledišti tuhne úsměv na rtech, večer se začíná podobat brutálnímu zúčtování – s Dovíkem, s publikem i s hluboce poškozenou společností. Dokud nespadne opona.

Klára je vysokointeligentný, špeciálne naprogramovaný robot, ktorého účelom je byť priateľkou a spoločníčkou dospievajúcemu dieťaťu. Vďaka výnimočným schopnostiam zo svojho miesta v obchode vnímavo pozoruje správanie zákazníkov aj bežných okoloidúcich. Skenuje, zaznamenáva, analyzuje a vyhodnocuje. Deje sa tak v blízkej budúcnosti, vo svete, kde sú technologicky nevylepšení ľudia prežitok. Jedného dňa si Kláru kúpia rodičia ťažko chorej Josie a vtedy sa Klára prvýkrát skutočne stretáva s labyrintom emócií, ktoré tvoria fascinujúci ľudský svet. Kazuo Ishiguro, držiteľ Nobelovej ceny za literatúru, prichádza s dojímavým dielom, v ktorom potvrdzuje svoje literárne majstrovstvo a žánrovo sa vracia k vynikajúcemu románu Neopúšťaj ma. Ishiguro skúma rýchlo sa meniaci moderný svet očami nezabudnuteľnej a nesmierne prívetivej detskej rozprávačky, ktorá sa zo všetkých síl snaží pochopiť lásku, život, smrť, smútok, strach či samotu. Z anglického originálu Klara and the Sun (Faber and Faber Limited, London 2021) preložil Vladislav Gális.

Celé jedno století uplynulo od událostí první světové války, které tvoří pozadí nejznámějšího díla Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu, novely Petr a Lucie. V mistrně vykreslené atmosféře města, přírody, světla a tmy, válečného rachotu i ticha sní svůj křehký sen o lásce nesmířlivý, trochu zhýčkaný mladík, procházející nelehkým obdobím dospívání, a života znalejší dívka, která však umí bezmezně milovat. Spíš než jako literární postavy působí jako skute ční lidé, s nimiž dýcháte i přicházíte o dech - a nejen proto, že jejich příběh se stejně tak může odehrát i dnes.

Klára je vysokointeligentný, špeciálne naprogramovaný robot, ktorého účelom je byť priateľkou a spoločníčkou dospievajúcemu dieťaťu. Vďaka výnimočným schopnostiam zo svojho miesta v obchode vnímavo pozoruje správanie zákazníkov aj bežných okoloidúcich. Skenuje, zaznamenáva, analyzuje a vyhodnocuje. Deje sa tak v blízkej budúcnosti, vo svete, kde sú technologicky nevylepšení ľudia prežitok. Jedného dňa si Kláru kúpia rodičia ťažko chorej Josie a vtedy sa Klára prvýkrát skutočne stretáva s labyrintom emócií, ktoré tvoria fascinujúci ľudský svet. Kazuo Ishiguro, držiteľ Nobelovej ceny za literatúru, prichádza s dojímavým dielom, v ktorom potvrdzuje svoje literárne majstrovstvo a žánrovo sa vracia k vynikajúcemu románu Neopúšťaj ma. Ishiguro skúma rýchlo sa meniaci moderný svet očami nezabudnuteľnej a nesmierne prívetivej detskej rozprávačky, ktorá sa zo všetkých síl snaží pochopiť lásku, život, smrť, smútok, strach či samotu.

Na této cestě někteří zabloudí, někteří to vzdají a vrátí se zpátky, kdežto jiní možná dojdou až na její konec. A všichni vám budou vyprávět příběh o tom, co se stalo. Abram, vinař z Jižní Afriky, kterého lze považovat za Angličana nebo za Holanďana (podle toho, kdo zrovna líčení jeho nesnází naslouchá) vám řekne, že se všechno pokazilo, když ho manželka přestala milovat, když jeho děti nemohly být občany rodné vlasti a když se ho jeho země pokusila zavřít do vězení a ukrást mu volební právo i majetek. Se zábleskem ironie vám nejspíš sdělí, že se té velezrady dopustil proto, že miloval svou ženu a děti.

Noc nič nezadrží je hlboko osobným, až intímnym rozprávaním autorky o svojej matke Lucile. Nutkavá potreba uchopiť jej život prenasledovala Delphine de Vigan od matkinej samovraždy. Túžila nájsť odpoveď na otázku, prečo bol Lucilin život taký trpký a čo vlastne zapríčinilo jej psychické problémy. Matkina bolesť bola súčasťou Delphininho detstva aj dospievania, formovala ju, no každý pokus o jej vysvetlenie či pochopenie bol odsúdený na neúspech. Pátrala preto hlbšie v minulosti, u žijúcich príbuzných, v starých nahrávkach, v zachovanej korešpondencii. Neraz sa zasekla, neschopná uchopiť pravdu či zmätená zo zábleskov nesúrodých spomienok. O Lucile píše zo svojho uhla pohľadu, bez pátosu, očami dieťaťa, ktoré bolo nútené rýchlo dospieť. V príbehu sa stretávame so smrťou, s incestom, neverou aj s chorobami, všetkým, čo by iné rodiny zrazilo na kolená. Práve sila, s akou to príbuzní zvládajú, sa tiahne naprieč celým románom. Temnota ja mocná, ale človek sa jej musí vzoprieť. Z francúzskeho originálu Rien ne s’oppose a la nuit (JC Lattes, Paris 2011) preložila Andrea Černáková.

Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.

Čtvrtá básnická sbírka Kláry Goldstein znovu rozeznívá melodii měst. Tentokrát nad jejích střechami neletí v podobě sokolice, ale stoupá a klesá v ulicích po jednotlivých tónech durových i mollových stupnic, které slyší v deštích, jež město pravidelně zalévají.

Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila autorovi jako námět sebevražda jeho kolegy. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž spisovatel dokázal geniálně skloubit bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů, a autenticitu, kterou celému textu dodávají poznámky a zpráva o Wertherově smrti.

Od japonského vydání posledního románu Komturova smrt uběhly už více než čtyři roky. Haruki Murakami nyní přichází s novou sbírkou povídek, kterou identifikuje už názvem: První osoba jednotného čísla. Pro autora bylo dlouho typické, že psal v první osobě. Třetí vyprávěcí osobu začal používat až v pozdních dílech. Nejen tímto prvkem, ale i stylem a tématy se teď vrací ke kořenům. A také bilancuje. Máme tu osm textů, které si můžeme labužnicky vychutnat. Murakami píše o studentském životě v 60. letech minulého století, hovoří o lásce k jazzu nebo o obdivu ke skupině Beatles; ostatně spisovatel už dvě starší povídky nazval podle jejich písní: Drive My Car a Yesterday. V povídkách se dostávají ke slovu náhodná i záhadná setkání, autor popustí uzdu fantazii: slavný jazzový saxofonista Charlie Parker podle něj nezemřel roku 1955, ale dožil se 60. let. V úsměvné povídce Zpověď opice z Šinagawy se vypravěč na svých cestách dostane do malého hotýlku, kde narazí na mluvícího opičáka, který má rád hudbu Antona Brucknera a který mu ochotně umyje záda. Haruki Murakami v povídkovém souboru také bilancuje. Říká, že na přibývajících letech není zvláštní to, že člověk sám stárne. Překvapivé je spíš to, jak hrozně zestárli lidé z jeho generace, obzvláště ženy… Nečekejte poselství, vysvětlení nebo rozuzlení, ba ani překvapivé pointy ne. Povídky mají jinou schopnost – zůstanou vám v hlavě nadlouho. Možná už se jich nezbavíte nikdy.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Príbeh mladého Nicholasa Urfeho sa vo veľkej miere odohráva na gréckom ostrove Fraxos, kde prijal miesto učiteľa na chlapčenskej internátnej škole. Nuda a pocit odlúčenia, ktoré ho na ostrove denne sprevádzajú, v ňom prehĺbia pocit osamelosti. Zo rastúcej depresie ho vytrhne až náhodné stretnutie s miestnym usadlíkom. Ten ho očarí svojou osobnosťou, ale postupne vpletie Nicholasa do zvláštnej psychologickej hry. Stiera sa v nej rozdiel medzi realitou a fantáziou a Nicholas pochopí, že nebojuje len o zdravý rozum, ale aj o holý život. Z anglického originálu The Magus (Vintage, London 2004) preložil Jozef Kot.