Odeon strana 11 z 73

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace - otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce, Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze, zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po `průmyslové` období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do inferna obklíčeného Stalingradu. Text je sice psán stej

Soubor devatenácti povídek laureátky Nobelovy ceny za literaturu 2007 přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), které nyní vycházejí ve zrevidovaných překladech, jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání z roku 1963, jež museli tehdejší čeští editoři z nejrůznějších důvodů pominout, například incestní momentku Jedno tělo. Doris Lessingové v dobách největší povídkářské slávy, kdy se o její přízeň přetahoval jeden britský sobotník za druhým, učarovala nejen atmosféra dospívání v okrové krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic tu autorka vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky nejtěžšího psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí. Zajímají ji stereotypy anglické povahy při kastování společnosti nebo v soužití mužů se ženami, v nichž senzitivně pojmenovává chvíle, kdy se slabost mění v pomatení. Snad proto cítí prozaička potřebu prokládat tyto velkoměstské truchlohry symbolickými bájemi o povaze přírodních národů, instinktech zvířat či hmyzu konfrontované s řádem věčnosti, neboť kdo vyrostl na okraji africké pouště, je přesvědčen o tom, že náš nicotný život stráží majestát neměnného. Kombinace těchto motivů, v níž Lessingová prokazuje zejména výjimečné umění skloubit satiru s jemnocitem a existenciální strach s nabokovovskou láskou k barvitému cvrkotu ulice, vrcholí v závěrečné povídce Pokoj číslo devatenáct, ve které jedna z nejvýraznějších britských spisovatelek druhé poloviny 20. století skládá svébytnou poklonu předchůdkyni Virginii Woolfové.

Poprvé se na scéně objevuje právník Keit, který dorazí 11. září odpoledne do bytu své bývalé partnerky celý zakrvácený, špinavý a šokovaný. Šokovaná je pochopitelně i ona, protože už ví, co se stalo. Několik dnů po útocích není v chaosu jen město, služby, doprava, obchody, ale také lidé. Autor se věnuje především psychologii odloučeného manželského páru a jejich synovi. Keith už se do zaměstnání nikdy nevrátil. Podruhé je vypravěčem mladý Arab Hammad, jeden z těch, kteří se v Americe zúčastnili výcvikového programu pro pilotování letadel. Právě jeho očima spatříme hrůzný čin: to on pilotuje letadlo, které narazí do Severní věže. Potřetí se ocitáme znovu ve středu dění, ale z jiné strany: ve věži, právě když se k ní blíží letadlo… DeLillo nezaměnitelným způsobem zachycuje nejrůznější, často protikladné aspekty moderní reality, hlavně všeprostupující pocit paranoie a nesmiřitelný konflikt mezi jedincem a moderní technologií. Kritika román hodnotí jako jedno z nejlepších děl o 9/11 a vrch

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední.

Ostrov kdesi v Tichomoří, zmítaný nepokoji a výbušnou politickou situací. Na místo zmizelého učitele přichází záhadný pan Watts řečený Bulva: namísto výuky dětem každý den čte kapitolu z Nadějných vyhlídek Charlese Dickense. Když se mu kniha ztratí, spolu s dětmi dá znovu celý příběh dohromady. Citlivé zamyšlení nad silou psaného slova, nad nestálostí dějin a vzpomínek…

Strhující román se dá charakterizovat jako science fiction, detektivka a postmoderní manifest dohromady. Sledujeme muže, který podniká cestu do podsvětí Tokia - a předem netuší, jak složitá bude. Zároveň však podstupuje cestu do temnot vlastní mysli. A konec světa je tak neuvěřitelně blízko… Další do češtiny přeložené dílo světoznámého japonského autora.

Zatímco hrdinové Spielbergova hororu se třásli před bestií s jasnými obrysy, protagonista Hallova románu bojuje se zabijákem, který nebaží po krvi, ale po myšlenkách a vzpomínkách. Hrdina tedy nemá, kam se uchýlit. Vody myšlení a paměti jsou hluboké a pojmový predátor se v nich cítí jako doma. Vypravěč příběh se probírá se z kómatu, neví o sobě nic. Zvládne souboj s dravcem, který pase po jeho myšlenkách? Románový debut anglického autora vychází ve 30 zemích.

V barvité galerii Palahniukových vyšinutých hrdinů zaujímá jedno z předních míst protagonista románu Viktor Mancini. Aby mohl platit nákladnou lékařskou péči své matce, vymyslí důmyslný plán: v restauracích předstírá, že se zalyká jídlem, a lidé, kteří jej pak zachrání, jsou tak nadšeni svým hrdinstvím, že jej po léta finančně podporují. Dochází také na terapeutická sezení, kde se lidé chronicky závislí na sexu snaží své mánie zbavit - Viktor zde ale spíš než léčbu hledá nové partnerky a nezvyklé sexuální techniky. Roku 2008 byl podle scénáře Clarka Gregga natočen stejnojmenný film.

Historie může být napínavým příběhem plným romantiky i utrpení. Můžeme ji brát jako bernou minci, anebo ji různě interpretovat. Jsou autoři, kteří nechápou dějiny jako něco neměnného a daného, ale spíš jako prapodivnou, ošemetnou věc plnou omylů a přehmatů. Sebastian Barry zachytil v Tajném deníku bezmála celé 20. století. Román je strukturován jako deníky dvou pisatelů: psychiatra Williama Grena, který pracuje v léčebně pro duševně nemocné, a Roseanne McNultyové, pacientky, o které se pořádně ani neví, kolik jí je… Možná 90, možná už 100, podle záznamů je jisté jen to, že strávila v ústavech víc než 60 let. Roseanne se snaží v deníku vylíčit vlastní verzi svého nešťastného života - když byla mladá, byl její otec zabit a matka se zbláznila. Stačilo málo: nařknout ji z cizoložství, nymfomanie, udělat z ní blázna a zbavit se jí jednou provždy. Psychiatr je přesvědčen o tom, že žena blázen není a ani nikdy nebyla, a chce o jejím životě zjistit co nejvíc. Čím hlouběji se v knize noříme do jejich nitra, tím víc nás překvapuje, co všechno mají společné. Na osudech obou postav spisovatel ukázal, jak traumatické mohou být vzpomínky. Jejich příběh je nejen osobní tragédií dvou lidí, ale především metaforou Irska 20. století. I to je poznamenáno konzervativismem, netolerancí, nesnášenlivostí a agresivitou, i to se dodnes pokouší na některé události raději zapomenout. Dějiny, stejně jako lidská paměť, jsou plné nenaplněných snů, zoufalství, zklamání a proher. Román Tajný deník byl nominován do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu. V roce 2009 získal Sebastian Barry ocenění Costa Book Awards za nejlepší knihu roku.

Egypt, 1964: Chrám v Abú Simbelu je přemisťován o 60 metrů výše, neboť se nachází pod hladinou budoucí gigantické Asuánské přehrady. Núbijci, tradičně žijící na březích Nilu, jsou vysídlováni do vzdálených míst. Práci koordinuje Angličan Avery Escher, který původně pracoval na stavbě přehrady, ale nakonec se rozhodl podílet se nikoli na ničení, ale na záchraně. Stejně smýšlí i botanička Jean, jeho pozdější manželka, která sbírá vzorky rostlin, aby nenávratně nezmizely pod hladinou. Příběh o ztrátách a opouštění, o návratech a odpouštění, pomíjení a vykořeněnosti. „Zimní krypty“ vzpomínek, které jsou v různých zemích a ve všech časových obdobích stejné.

Dokonale zohratí manželia neváhajú v túžbe po moci páchať krvavé zločiny, lady Macbethová ako ich režisérka a Macbeth ako ich vykonávateľ. Najkratšiu a zároveň najnapínavejšiu Shakespearovu tragédiu si každý prečíta so zatajeným dychom!

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.

Jasutaka Cucui: Peklo Světová knihovna o Překlad Anna Křivánková o 1. vydání o Váz., cca 232 str. o Cena: 249,- ooo Poslední, na co si sedmapadesátiletý Takeši pamatuje, že tuhle nehodu vážně nezavinil on. Když se probral, seděl v baru, najednou už nebyl mrzák na jednu nohu, mohl chodit bez námahy a bez kulhání. Je to příjemné místo, jsou tu lidé, které zná, třeba Izumi, kolega z práce, který před pěti lety… Před pěti lety? Ano, před pěti lety zahynul při leteckém neštěstí. A u tamtoho stolu je jeho kamarád z dětství Júzó, o kterém se říkalo, že se přidal k jakuze a byl zabit při pouličním incidentu. A támhle sedí Sasaki, který společně se svou ženou umrzl v parku. Podle autora je peklo místo, kde tři dny trvají déle než deset let, kde si lidé dokážou číst myšlenky navzájem a zkoumat potlačené vzpomínky a závislosti. Život po životě v tomto románu zahrnuje prvky hororu, filosofické eseje, detektivky, sci-fi, psychologického románu, surrealistické prózy, cokoli budete chtít. Cucui je mistr vyprávění: jednoduchého, průzračného jako voda, ale takového, při kterém vám bude přebíhat mráz po zádech. S kým byste se po smrti chtěli setkat? A komu byste se chtěli určitě vyhnout? Stačí si vybrat… ooo Jasutaka Cucui (1934) je autorem 35 románů a 55 povídkových souborů. Nositel Tanizakiho a Kawabatovy ceny i francouzského řádu rytíře umění a literatury. Japonský "guru metafikce" se v posledních letech věnuje žánru cyber fiction.

Prvotina autora, jež zaujme jak nevšedními tématy, tak specifickým zpracováním. Lidé na okraji společnosti, na okraji života, ale ne ztroskotanci bez naděje jsou hrdinami povídek Michala Bečváře.

Prvotina Ivana Blatného (1919-1990) Paní Jitřenka (1940) a po ní následující Melancholické procházky (1942) je zpěvnou lyrikou, má názvuky seifertovské i nezvalovské, je adorací rodného Brna. Sugestivní melodičnost, melancholické ladění, mládí proměněné v naléhavost poezie. Městskou kulisu má také třetí sbírka napsaná v intencích Skupiny 42. Návrat k rytmicky pravidelnému verši přináší Hledání přítomného času (1947). Blatný, Kainarův druh (bydleli spolu), byl se dvěma dalšími autory vyslán Syndikátem čs. spisovatelů do Velké Británie a 29. března 1948 se rozhodl emigrovat. Čekal ho svízelný úděl - záhy u něho propukla duševní choroba. Od r. 1954 až do smrti byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Poezii přesto neopustil. R. 1969 byl v Anglii `objeven` svým bratrancem. Z bohaté pozůstalosti byly publikovány básně v souborech Stará bydliště a Pomocná škola Bixley, poprvé vyšly v nakladatelství 68 Publishers v Torontu. Editor Antonín Brousek se o první z nich tehdy vyjádři