Odeon strana 18 z 74

DEKAMERON patří k významným dílům italské renesanční literatury. Jde o cyklus, který tvoří 100 novel zasazených do rámcového příběhu, v němž si na venkovském sídle v době, kdy ve Florencii řádil mor (1348) deset mladých šlechticů po deset dnů krátí čas vyprávěním – a to rozpustilých, žertovných, naučných i úsměvných příběhů, které o mnoho přežily dobu svého vzniku.

Serena je mladá pohledná žena a v posledním ročníku v Cambridge prožije krátký románek se starším mužem. Na milencovu přímluvu nastoupí do britské tajné služby MI5. Píše se rok 1972 a Británie čelí hospodářskému propadu, nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Bojuje se na všech frontách – i na té kulturní. Tajná služba distribuuje pod zástěrkou různých nadací peníze umělcům, kteří budou propagovat „správné názory“. Tak je koncipována i operace MLSOUN. Hrdinka ovšem brzy poruší nejen základní pravidlo špionáže – nevěřit nikomu -, ale brzy i ta další: a do mladého spisovatele se zamiluje…

Slavný romantický román se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné uslyší příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě.

Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.

Poušť, vítr a prach. Nezkušení nováčci, ostřílení mazáci, cynický lékař. Předsunutá operační základna v Gulistanu, provincie Faráh, jihozápadní část Afghánistánu. A daleko v zázemí hlavní štáb, který vede válku, v níž životy jednotlivců nehrají roli. Paola Giordana ale právě zajímají osudy jednotlivců, které svede dohromady válka. Moderní novodobá válka, kterou známe ze zpravodajství, ale nevíme o ní vlastně nic. Dílo uvozené citátem z knihy Na západní frontě klid se otevřeně hlásí k linii protiválečných literárních děl.

„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.

Capoteho novela Snídaně u Tiffanyho je prózou nepříliš rozsáhlou, svým významem se však řadí k pilířům americké literatury. Hrdinka knihy, Holly Golightlyová, je dívka lehčích mravů, která má za sebou tvrdé dětství a chce za každou cenu dosáhnout úspěchu. Protože to neumí jinak, prostředkem je jí vlastní půvab a slabůstky starších bohatých pánů.

K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední. Za tuto knihu získal autor v roce 2007 Nebula Award a v roce 2008 Locus Award, Hugo Award a Cenu České akademie science fiction, fantasy a hororu.

Románový životopis Bohumila Hrabala (1914–1997) vznikal ještě za jeho života. Čtyři roky se autorka s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění, a tak nás provází jeho dětstvím, mládím plným trampot, meziválečným obdobím v Nymburce, druhou světovou válkou na nádraží v Kostomlatech, prvními roky po komunistickém převratu ve slévárnách na Kladně a ve Sběrných surovinách v Praze. Dává nahlédnout do jeho prvních básnických a prozaických pokusů, do jeho nitra v 60. letech i v období depresí, výčitek svědomí a pocitů prázdnoty let posledních… Kniha vychází při příležitosti stoletého výročí Hrabalova narození.

Když „kráska z Jihu“ Zelda Sayre poprvé poznala Francise Scotta Fitzgeralda, bylo jí sladkých sedmnáct a on měl na sobě slušivou uniformu. Psal se rok 1918 a oba se do sebe okamžitě zamilovali. Staly se z nich vyhledávané celebrity, hvězdy večírků. Přicházelo však i vyčerpání, excesy, období bez peněz. Jejich manželství bylo spletí žárlivosti, zášti a vzájemného ubližování. Kým doopravdy Zelda byla kromě toho, že ji vnímáme jako manželku slavného – a později polozapomenutého – spisovatele? Byla lepší autorkou než Scott? Kdo komu vykrádál témata románů? A jak to bylo s její schizofrenií a záhadným úmrtím?

Rút: Narodila se jako holka místo očekávaného syna, který měl nahradit dva starší tragicky zemřelé sourozence. V dětství zažila rozpad manželství svých rodičů, milostný vztah matky s otcovým tajemníkem… Eddie: Byl vychováván jako vzorný syn učitelské rodiny, místo spisovatelské praxe se však stal milencem spisovatelovy manželky… Dva prolínající se příběhy. Se spoustou peripetií, komplikací. Z Rút i Eddieho vyrostou spisovatelé, z ní slavná a úspěšná, z něho téměř neznámý autor, ale o to úspěšnější milenec starších dam. Zážitky z dětství na oba tragicky působí celý život. Román Rok vdovou, přitažlivý svým poutavým i kuriózním dějem, vyvolává „nepříjemné“ otázky: Smí člověk zkusit všechno a překročit všechny meze, aniž by za to musel zaplatit?

Životní příběh Jacka Burnse. Jako čtyřletý putuje s matkou po přístavech Severního moře a snaží se vypátrat otce, který před nimi zřejmě úspěšně uniká. V Kanadě chodí do dívčí školy, kam smějí i chlapci, a v „moři“ dívek se rychle rozvíjí jeho sexualita… Na vysoké hraje studentské divadlo, vyniká v ženských rolích. Zažívá strmou kariéru, slaví umělecké úspěchy, je bohatý, obletovaný kráskami. Smrt matky jeho pohled na život změní: zjistí, že příběh o hledání otce byl ve skutečnosti jiný. Otec neprchal, naopak se zoufale snažil synovi přiblížit.