Odeon

Mladá žena pozoruje svojho lektora gréčtiny pri tabuli. Pokúša sa hovoriť, ale je nemá. Prednášajúci cíti, že ho mĺkva žena priťahuje, kým pomaly, deň za dňom, prichádza o zrak. Čoskoro sa ukáže, že ich spája aj hlbšia bolesť. Ona v priebehu pár mesiacov prišla o matku aj o nárok na starostlivosť o dieťa. On vyrastal striedavo v Kórei a Nemecku, cíti sa rozpoltený medzi dvomi jazykmi a kultúrami a bojí sa straty vlastnej nezávislosti. Hodiny gréčtiny sú príbehom dvoch obyčajných ľudí, ktorí sa stretli v ťažkej životnej etape – muža prichádzajúceho o zrak a ženy, ktorá stratila schopnosť hovoriť. Napriek tomu sa navzájom priťahujú. Obaja postupne objavujú hlbokú spolupatričnosť ? ich hlasy sa prelínajú s prekvapivou krásou, keď prechádzajú z tmy do svetla, z ticha do dychu. Hodiny gréčtiny sú aj nežným ľúbostným listom ľudskej intimite a spojeniu – románom, ktorý prebúdza zmysly, románom, ktorý farbisto vykresľuje podstatu toho, čo to znamená byť nažive.

Pohyblivý svátek, v němž autor vzpomíná na bujará léta strávená v Paříži, vyšel až posmrtně roku 1964. Jeho memoárové črty sugestivně zachycují atmosféru města dvacátých let minulého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scotta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda. Hemingway začal dílo psát roku 1957 na Kubě; je to kniha muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem.

Město a jeho nejisté zdi – dlouho očekávaný román Harukiho Murakamiho volně navazuje na autorovu starší novelu z roku 1980 a tematicky se prolíná s jeho kultovním dílem Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Bezejmenný vypravěč se v sedmnácti letech zamiluje do dívky, která tvrdí, že její skutečné já existuje v tajemném městě za zdí. Když dívka náhle zmizí, hrdina hledá cestu za ní. Aby mohl do tohoto paralelního světa vůbec vstoupit, musí se oddělit od svého stínu. Ve městě se stává čtenářem starých snů v tajemné knihovně, kde dívku znovu potká – ta ho však už nepoznává. Nakonec se mu v dospělosti podaří vrátit se do reálného světa, aby našel smysl života. Haruki Murakami přináší melancholický a filozofický román o ztracené lásce, hledání sebe sama a možnosti překonat zdi, snové i reálné.

„Sme opustení ako deti a skúsení ako starí ľudia, sme suroví a povrchní – myslím, že sme stratení.“ Vojnový román Na západe nič nové, ktorý vyšiel v roku 1929, preslávil autora takpovediac za noc. V priebehu osemnástich mesiacov bol preložený do 25 jazykov a vyšiel v celkovom náklade 3,5 milióna výtlačkov. Jeho filmové spracovanie vyvolalo skutočný škandál: verejnosť bola šokovaná pravdivým, realistickým zobrazením vojny, ktorá zničila celú vtedajšiu mladú generáciu, pretože neodvratne predurčovala osudy – aj osud devätnásťročného Paula Bäumera a jeho šiestich spolužiakov, ktorí nasadzovali svoje životy v nezmyselných bojoch netušiac, že z hrozného vojnového besnenia pre nich už niet návratu. ERICH MARIA REMARQUE (1898 - 1970) je jedným z najúspešnejších a najčítanejších európskych spisovateľov 20. storočia. Jeho diela boli preložené do tridsiatich jazykov a najmä vďaka príťažlivým opisom s prvkami žurnalistického štýlu dosahujú neobyčajnú silu výpovede. Zachytávajú napínavé vojnové i povojnové príbehy ľudí, poznačené rasovou nenávisťou, nacionalizmom, odcudzením či emigráciou.

Co uděláte, když se u vás doma zčistajasna objeví živý slon? A co když zjistíte, že nejste jediní? V nové satirické alegorii Saši Filipenka se jednoho dne v každé domácnosti, na každém dvorku, v každém sídlišti objeví slon. Obrovský, hmatatelný, mlčící. Nikdo neví proč. Nikdo neví odkud. A většina raději dělá, že ho nevidí. Román Slon je alegorická satira, jež se odehrává ve společnosti, která jednoho dne zažije absurdní a symbolické trauma – náhlé a nevysvětlitelné objevení živých slonů v domácnostech po celé zemi. Autor pracuje s metaforou, která pochází z anglosaské kultury a označuje velký, zjevný problém nebo téma, které všichni vnímají, ale nikdo o něm nechce mluvit, obvykle kvůli tomu, že je nepříjemné, tabuizované nebo konfliktní.

Přicházet s první „řadovou sbírkou“ na konci osmého decennia obnáší mimo jiné i to, že si můžete dovolit téměř cokoli, ale vy to dělat nechcete, nepotřebujete, nemusíte. Moci, a nemuset, moudře už nevědět, co se ví, mít nadhled a pěstovat vtip, jichž nejde nabýt jinak než odžitými roky, tvoří ale jen jednu linii básní Michaela Třeštíka. Originálně vystavěné vzpomínky na uplynulé střídají postřehy o současnosti a zamyšlení nad smyslem tvorby, krásou a lidmi.

Co kdybyste mohli vstoupit do mysli jiného člověka? Enka se na umělecké škole seznámí s Mathildou a okamžitě ji okouzlí její osobnost i tvorba. Mathildino umění působí výjimečně a originálně – a Enka, odhodlaná obstát v tvrdém konkurenčním prostředí, si od jejich přátelství slibuje mnoho. Když však Mathildin rostoucí úspěch a sláva začnou jejich blízkost narušovat, zoufalá Enka ví, že udělá téměř cokoli, aby si ji udržela nablízku. Když do jejich života vstoupí převratná technologie, která má prohlubovat empatii, Enka dostane možnost vstoupit přímo do Mathildiny mysli, prožívat její vzpomínky, sdílet zdroje její inspirace i dotknout se jejích nejhlubších traumat. Zákrok by je tak navždy propojil. Jenže za jakou cenu? Neposkvrněné početí je chytrý, provokativní a zneklidňující příběh o intenzivním přátelství – něžném i pokřiveném –, který s mrazivou přesností zachycuje tenkou hranici mezi láskou a vlastněním.

Baldwinův strhující kontroverzní román je jeho nejdůslednějším zpracováním sexuality a klasikou gay literatury. V Paříži padesátých let, která se hemží emigranty a vyznačuje se nebezpečnými známostmi a skrytým násilím, zjišťuje Američan, že navzdory svému odhodlání žít konvenční život, jaký si sám představuje, nedokáže potlačit své pudy. Poté, co se seznámí s mladou ženou a požádá ji o ruku, propadne románku s italským barmanem – je zmaten a mučen svou sexuální identitou. BBC zařadila Giovanniho pokoj mezi 100 nejinspirativnějších románů napsaných anglicky. Kultovní dílo z roku 1956 vychází česky vůbec poprvé.

James – román oceněný Pulitzerovou cenou – je specifickým převyprávěním slavného příběhu Marka Twaina Dobrodružství Huckleberryho Fina. Hlavním hrdinou je však černošský otrok Jim a spolu s ním chlapec Huck. Oba se shodou okolností ocitají na útěku: Jim proto, že má být prodán, Huck zase využije příležitosti a chystá se opustit svého tyranského otce. Použije prasečí krev, aby to vypadalo, že ho někdo zabil. Nedochází mu, že jeho zmizení může být připisováno právě Jimovi. Tak začíná nebezpečná a nepředvídatelná cesta na voru po řece Mississippi k vytoužené svobodě.

Rodinná sága situovaná na území kavkazských republik dnešního Ruska se odehrává ve dvou časových rovinách: v dobách SSSR a v 90. letech po jeho rozpadu. Na začátku se setkáváme s Naďou, ovdovělou majitelkou restaurace, a jejím dospělým vnukem Denisem, který se živí jako černý taxikář. Příběh z dob SSSR představuje manželství Nadi a jejího muže Alima, který ji odvedl z Moskvy, kde byl na vojně, na Kavkaz. Ona pracuje v místní knihovně, ale na první pohled mezi místní nezapadá, její manžel pravidelně vyhledává samotu v nedalekých horách. Mají spolu dvě dcery, jejichž příběh sledujeme v próze následně. Autor realisticky líčí život na neobvyklých místech v nelehké době.

Miranda zažívá typický příběh ženy kolem padesátky – zůstala svobodnou matkou a jediné dítě se co nevidět postaví na vlastní nohy. Její rodiče žijí ve zchátralém domě na francouzském venkově, kde mají dvě lamy, osm kachen, pět slepic, dvě kočky a prastarý mrazák napěchovaný podezřelým jídlem. Otec je penzionovaný profesor filozofie, který nikdy neprohrává jedinou hádku. Matka ráda obrací konverzaci k válce, ačkoli se narodila až po ní. Jsou manželé už padesát let a každý je přesvědčen o své pravdě. Miranda při svých návštěvách hraje roli tlumočnice, která sděluje přání nebo stížnosti jednoho rodiče druhému, a pak si nahromaděnou frustraci vybíjí na dceři nebo sestře. Ironický, skvěle odpozorovaný příběh jedné výstřední rodiny, sourozenecké rivality, nepřekonatelných generačních rozdílů a dávno pohřbených tajemství.

Jeden den příměří izraelsko-arabského konfliktu: na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti nevrátili z průzkumného letu. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty. Psychologická novela přináší napínavý děj i příběh života a smrti.

Román polské spisovatelky Agnieszky Szpily Bosorky může na mnohé působit jako zjevení. Otevřenost a naštvanost, s níž píše, i určitá dávka drzosti, která je pro ni charakteristická, možná leckoho vykolejí. Ovšem fakt, že se v roce 2022 dostal do dvacítky nominovaných knih na prestižní literární ocenění NIKE, svědčí o tom, že minimálně polské kritiky a značnou část polských čtenářů román zaujal. Knihou se prolínají dva příběhy – jeden ze současnosti, druhý ze středověku. V obou vystupují výrazné ženské postavy:  generální ředitelka velké firmy Anna Šibnerová a Mathilde Spalt zvaná Zemitá, která šíří nauku o Staropanně. Bosorky jsou feministickým manifestem hlásajícím potřebu radikální změny a nové sexuality. Nositelka Nobelovy ceny Olga Tokarczuková označila dílo za knihu-torpédo.

Lunuly neboli bělavé půlměsíce na nehtech o nás vypovídají, i když mlčíme: nejvýmluvněji o našem srdci a krvi. Pavel Němec ve své druhé básnické sbírce s vytrvalostí a hledačstvím alchymisty odhaluje citlivost a křehkost drápů, jediné predátorské výbavy člověka dravce, která má obstát proti bodlinám, klům a tesákům jazyka. Hra, vtip, trik i pachtění, úmysl, bezděčnost i svobodná roztříštěnost zachycující pravdivě proces zrodu, nemoci i skonu odrážejí skutečnost, že z každého nehtu září docela jiný půlměsíc.

Hlavní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska… Nečekaně ho vyhledá jistá organizace a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na ostrov Hokkaidó, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…

První kniha Jamese Joyce Dubliňané vyšla až roku 1914, přestože tyto povídky vznikly v letech 1904 až 1907. Joyce totiž musel svádět bitvu s nakladateli, kteří měli námitky zejména k otevřenosti, s jakou přistupoval k dané tematice, dále ke zvolenému jazyku, který novátorsky zrcadlil mluvu obyčejných Irů, a k námětům, tehdy často dosud tabuizovaným či pokrytecky skrývaným. Čtenářům se tak nakonec dostala do rukou kniha, ve které se autor snažil pravdivě zobrazit soudobé Irsko, především Dublin. V patnácti povídkách představil město období přelomu 19. a 20. století až do topografických podrobností a jeho obyvatele nastínil v celé škále psychologicky hodnověrných postav a postaviček svých příběhů. Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Hilské.