Odeon strana 73 z 87

Aj v tomto slávnom Prosperovom výroku sa skrýva metafora začarovaného ostrova. A ostrov, kde milánsky vojvoda a čarodejník Prospero pomocou kníh nadobudne moc nad divochom Calibanom, to nie je len veľká metafora Shakespearovej doby, v ktorej sa rodilo anglické impérium - je to aj ustavične aktuálna metafora súčasného sveta. Je iba krásnym snom dobro kultúry, ak jej pomocou mocné impérium expanduje na územie kohosi slabšieho? A máme iba ako zlý sen odsudzovať impérium, ktoré napokon suverenitu toho slabšieho uznáva a z jeho územia odchádza, ale svoju kultúru mu zanecháva? Aj Shakespearova predposledná samostatná hra bola dielom génia, ktorý si vždy vedel položiť tie najťažšie otázky v tej najbásnickejšej podobe. William Shakespeare (1564 - 1616) nebol len veľký dramatik, o ňom sa vždy bude hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad je dielom básnika - hru preložil Ľubomír Feldek.

Soubor sedmi povídek přináší texty ze šedesátých a ze začátku sedmdesátých let. I zde samozřejmě nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru.

Už motto knihy, citát z Božské komedie, naznačuje, že se autor inspiroval Dantem. Devět kruhů pekla přenesl Quintreau do světa vpravdě současného, navíc do světa vysokého byznysu. Děj se odehrává v rozmezí dvou hodin v zasedací místnosti managementu jisté velké firmy zabývající se komunikacemi. Řeč je o dividendách, akciích, restrukturalizaci a licencích, ale do toho se míchají i ty nejintimnější myšlenky, což dohromady tvoří děsivě věrohodnou i podivnou mozaiku příběhů.

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední.

I v tomto díle nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých. S notnou dávkou nadsázky spisovatel líčí, jak na její pohřeb přijel prezident státu i papež, ministři a generálové, ale i královna zelené tykve, moučné juky či královna gujávových plodů. Závěr je mnohem realističtější i relativizující: sotva samotný pohřeb začne a průvod se dá do pohybu, ulice se zaplní smrdutými odpadky a příbuzní se začnou dohadovat o majetek… Soubor osmi povídek, datovaných rokem 1962, přináší texty známé (jako například V tomhle městečku se nekrade nebo Baltazarovo podivuhodné odpoledne) i povídky publikované česky poprvé: Úterní siesta, Takový obyčejný den, Umělé růže a další. Roku 1979 vyšel v nakladatelství Odeon výbor ze tří Márquezových knih pod názvem V tomhle městečku se nekrade. Současné vydání představuje autorovu tvorbu v původním rozsahu.

Zatímco hrdinové Spielbergova hororu se třásli před bestií s jasnými obrysy, protagonista Hallova románu bojuje se zabijákem, který nebaží po krvi, ale po myšlenkách a vzpomínkách. Hrdina tedy nemá, kam se uchýlit. Vody myšlení a paměti jsou hluboké a pojmový predátor se v nich cítí jako doma. Vypravěč příběh se probírá se z kómatu, neví o sobě nic. Zvládne souboj s dravcem, který pase po jeho myšlenkách? Románový debut anglického autora vychází ve 30 zemích.

Vypravěči románu jsou čtyři šestileté děti, každé zastupující jinou generaci, ale patřící k téže rodině. Chronologie jde proti proudu času - od rozmazleného kluka Sola, který je fascinován pornografií na internetu, po Sadie, jež pátrá po válečné minulosti své matky. Více než zločiny či konflikty víry autorku zajímá, nakolik dějinné události zasahují osobnost člověka, jakou psychickou výbavu mu do života přinášejí…

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední.

Šest záhadných a volně propojených povídek a novel o tajemství srdce, snů, zrcadel i záhadách minulosti. Tajemství je věčné, kulisy se mění. Dramatický příběh lásky a nenávisti v titulní novele Listy Markétě nás zavede nejprve do šedesátých let minulého století, kdy se na rekreačním zámečku setkávají dvacetiletí vrstevníci Tony, Shane a Markéta i její stárnoucí muž, lékař Vilém Ryba. Jejich osudy se proplétají až do let devadesátých, kdy do příběhu vstupuje Markétina dcera Dora: historie se opakuje a vše osudově vrcholí. Hrdinkami povídek Sobecký itinerář a Požár v muzeu jsou osamělé ženy, jež svádějí boj se svou melancholií; mladá žena pohřbívá za normalizace "podle itineráře" otce i sebe samotnou. Díky Pozorovateli pronikneme do světa špionážních afér v době sarajevského atentátu. Spánek je příběhem italských umělců a kurtizán v raně barokní Praze - jedna z nich má tajemné sny, po kterých jiní umírají. V magické povídce Jan Richard ze Stříbra líčí autorka ošidný osud českého skláře, který v sedmnáctém století uloupil v Benátkách tajemství skleněných zrcadel, a hodlá jej výhodně zpeněžit, prodat Albrechtu z Valdštejna. Jsou příběhy, které se možná nikdy nestaly, ale přesto je všichni známe: zážitky na pomezí snů, vzpomínek a nejasných tušení… Listy Markétě jsou rozšířeným vydáním autorčiny prvotiny z roku 1996.

I v tomto díle nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých. S notnou dávkou nadsázky spisovatel líčí, jak na její pohřeb přijel prezident státu i papež, ministři a generálové, ale i královna zelené tykve, moučné juky či královna gujávových plodů. Závěr je mnohem realističtější i relativizující: sotva samotný pohřeb začne a průvod se dá do pohybu, ulice se zaplní smrdutými odpadky a příbuzní se začnou dohadovat o majetek… Soubor osmi povídek, datovaných rokem 1962, přináší texty známé (jako například V tomhle městečku se nekrade nebo Baltazarovo podivuhodné odpoledne) i povídky publikované česky poprvé: Úterní siesta, Takový obyčejný den, Umělé růže a další. Roku 1979 vyšel v nakladatelství Odeon výbor ze tří Márquezových knih pod názvem V tomhle městečku se nekrade. Současné vydání představuje autorovu tvorbu v původním rozsahu.

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední.

Už motto knihy, citát z Božské komedie, naznačuje, že se autor inspiroval Dantem. Devět kruhů pekla přenesl Quintreau do světa vpravdě současného, navíc do světa vysokého byznysu. Děj se odehrává v rozmezí dvou hodin v zasedací místnosti managementu jisté velké firmy zabývající se komunikacemi. Řeč je o dividendách, akciích, restrukturalizaci a licencích, ale do toho se míchají i ty nejintimnější myšlenky, což dohromady tvoří děsivě věrohodnou i podivnou mozaiku příběhů.

Vypravěči románu jsou čtyři šestileté děti, každé zastupující jinou generaci, ale patřící k téže rodině. Chronologie jde proti proudu času - od rozmazleného kluka Sola, který je fascinován pornografií na internetu, po Sadie, jež pátrá po válečné minulosti své matky. Více než zločiny či konflikty víry autorku zajímá, nakolik dějinné události zasahují osobnost člověka, jakou psychickou výbavu mu do života přinášejí…

Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl. Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.

Šest záhadných a volně propojených povídek a novel o tajemství srdce, snů, zrcadel i záhadách minulosti. Tajemství je věčné, kulisy se mění. Dramatický příběh lásky a nenávisti v titulní novele Listy Markétě nás zavede nejprve do šedesátých let minulého století, kdy se na rekreačním zámečku setkávají dvacetiletí vrstevníci Tony, Shane a Markéta i její stárnoucí muž, lékař Vilém Ryba. Jejich osudy se proplétají až do let devadesátých, kdy do příběhu vstupuje Markétina dcera Dora: historie se opakuje a vše osudově vrcholí. Hrdinkami povídek Sobecký itinerář a Požár v muzeu jsou osamělé ženy, jež svádějí boj se svou melancholií; mladá žena pohřbívá za normalizace "podle itineráře" otce i sebe samotnou. Díky Pozorovateli pronikneme do světa špionážních afér v době sarajevského atentátu. Spánek je příběhem italských umělců a kurtizán v raně barokní Praze - jedna z nich má tajemné sny, po kterých jiní umírají. V magické povídce Jan Richard ze Stříbra líčí autorka ošidný osud českého skláře, který v sedmnáctém století uloupil v Benátkách tajemství skleněných zrcadel, a hodlá jej výhodně zpeněžit, prodat Albrechtu z Valdštejna. Jsou příběhy, které se možná nikdy nestaly, ale přesto je všichni známe: zážitky na pomezí snů, vzpomínek a nejasných tušení… Listy Markétě jsou rozšířeným vydáním autorčiny prvotiny z roku 1996.

Paula Hooková leží v noci z 16. na 17. června 1995 vedle spícího manžela, vnímá odstíny tmy za oknem a je odhodlána neusnout. Uvědomuje si, že nadešel čas "popravy". Až zítra ráno vstanou, dozvědí se jejich šestnáctileté děti konečně rodinné tajemství, jehož obsah už nelze zamlčovat. Sevření Swiftovy nové prózy do několika málo hodin jen zvyšuje úzkost, s níž je toto rozhodnutí spojeno. Co to vlastně nad Hookovými visí, že to může hned po snídani zničit vzorové soužití v domku na předměstí, který by si L. N. Tolstoj pro své manželské drama zřejmě nevybral, protože jeho obyvatelé jsou zdánlivě až příliš šťastní? Hrdinka, jejíž zpověď autor zasadil do nejvýmluvnější noci v dějinách literatury, má však daleko do paničky pociťující potřebu producírovat se před divákem jako v reality show. Podobně jako u Joyceovy Molly Bloomové se formou monologu "na polštáři" ocitáme až v myšlenkách protagonistky, a to ve chvíli, kdy už sice nabyly tvar, ale ještě nejsou vysloveny a přizpůsobeny vývoji situace. Paula si v penelopiádě ohraničené brzkým svítáním nacvičuje, co bude záhy odtajněno, a zároveň se probírá půlstoletím okolností, jež tomu předcházely. Jako obchodnice s uměním představí čtenáři svůj život jako galerii, kterou stojí za to projít. Jako jedináček, jenž pochoval otce a vygumoval z mysli snobskou matku, uvažuje o tom, nakolik může jedinec přežít bez druhých. Přemýšlí o síle rodiny, která nás v těžkých chvílích drží doslova nad vodou, a vzhledem ke svým zkušenostem chápe tuto instanci jako společenství otců i "otců", strýčků i "strýčků" a dědečků i "dědečků", neboť sounáležitost bývá silnější než hlas krve. Graham Swift znovu potvrzuje, jak blízko má k moderním klasikům. Jeho osmý román Zítřek (2007) navazuje na vzývání magie všedního dne, mění ho za pomoci obyčejných slov v neobyčejných situacích ve výjimečný portrét jednoho manželství a přivádí nás k meditaci nad pravdou, kterou je třeba střežit jako oko v hlavě. Člověk coby svědek vlastních dějin vypráví naprosto neopakovatelný příběh, dokládající podle modernistů osobitou melodii uloženou v každém srdci. Aspoň v literatuře jsme si tedy s ohledem na všechny radosti, kompromisy i útrapy všichni rovni.