Odeon strana 71 z 87

Strhující román se dá charakterizovat jako science fiction, detektivka a postmoderní manifest dohromady. Sledujeme muže, který podniká cestu do podsvětí Tokia - a předem netuší, jak složitá bude. Zároveň však podstupuje cestu do temnot vlastní mysli. A konec světa je tak neuvěřitelně blízko… Další do češtiny přeložené dílo světoznámého japonského autora.

Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně "operuje" se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj `příběh novodobého Fausta` začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.

Ludvíček a Markétka se poznají v Terezíně. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé… Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši.

Ludvíček a Markétka se poznají v Terezíně. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé… Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši.

Poprvé se na scéně objevuje právník Keit, který dorazí 11. září odpoledne do bytu své bývalé partnerky celý zakrvácený, špinavý a šokovaný. Šokovaná je pochopitelně i ona, protože už ví, co se stalo. Několik dnů po útocích není v chaosu jen město, služby, doprava, obchody, ale také lidé. Autor se věnuje především psychologii odloučeného manželského páru a jejich synovi. Keith už se do zaměstnání nikdy nevrátil. Podruhé je vypravěčem mladý Arab Hammad, jeden z těch, kteří se v Americe zúčastnili výcvikového programu pro pilotování letadel. Právě jeho očima spatříme hrůzný čin: to on pilotuje letadlo, které narazí do Severní věže. Potřetí se ocitáme znovu ve středu dění, ale z jiné strany: ve věži, právě když se k ní blíží letadlo… DeLillo nezaměnitelným způsobem zachycuje nejrůznější, často protikladné aspekty moderní reality, hlavně všeprostupující pocit paranoie a nesmiřitelný konflikt mezi jedincem a moderní technologií. Kritika román hodnotí jako jedno z nejlepších děl o 9/11 a vrch

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce, Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze, zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po `průmyslové` období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do inferna obklíčeného Stalingradu. Text je sice psán stej

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce, Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze, zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po `průmyslové` období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do inferna obklíčeného Stalingradu. Text je sice psán stej

Soubor devatenácti povídek laureátky Nobelovy ceny za literaturu 2007 přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), které nyní vycházejí ve zrevidovaných překladech, jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání z roku 1963, jež museli tehdejší čeští editoři z nejrůznějších důvodů pominout, například incestní momentku Jedno tělo. Doris Lessingové v dobách největší povídkářské slávy, kdy se o její přízeň přetahoval jeden britský sobotník za druhým, učarovala nejen atmosféra dospívání v okrové krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic tu autorka vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky nejtěžšího psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí. Zajímají ji stereotypy anglické povahy při kastování společnosti nebo v soužití mužů se ženami, v nichž senzitivně pojmenovává chvíle, kdy se slabost mění v pomatení. Snad proto cítí prozaička potřebu prokládat tyto velkoměstské truchlohry symbolickými bájemi o povaze přírodních národů, instinktech zvířat či hmyzu konfrontované s řádem věčnosti, neboť kdo vyrostl na okraji africké pouště, je přesvědčen o tom, že náš nicotný život stráží majestát neměnného. Kombinace těchto motivů, v níž Lessingová prokazuje zejména výjimečné umění skloubit satiru s jemnocitem a existenciální strach s nabokovovskou láskou k barvitému cvrkotu ulice, vrcholí v závěrečné povídce Pokoj číslo devatenáct, ve které jedna z nejvýraznějších britských spisovatelek druhé poloviny 20. století skládá svébytnou poklonu předchůdkyni Virginii Woolfové.

Soubor devatenácti povídek laureátky Nobelovy ceny za literaturu 2007 přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), které nyní vycházejí ve zrevidovaných překladech, jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání z roku 1963, jež museli tehdejší čeští editoři z nejrůznějších důvodů pominout, například incestní momentku Jedno tělo. Doris Lessingové v dobách největší povídkářské slávy, kdy se o její přízeň přetahoval jeden britský sobotník za druhým, učarovala nejen atmosféra dospívání v okrové krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic tu autorka vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky nejtěžšího psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí. Zajímají ji stereotypy anglické povahy při kastování společnosti nebo v soužití mužů se ženami, v nichž senzitivně pojmenovává chvíle, kdy se slabost mění v pomatení. Snad proto cítí prozaička potřebu prokládat tyto velkoměstské truchlohry symbolickými bájemi o povaze přírodních národů, instinktech zvířat či hmyzu konfrontované s řádem věčnosti, neboť kdo vyrostl na okraji africké pouště, je přesvědčen o tom, že náš nicotný život stráží majestát neměnného. Kombinace těchto motivů, v níž Lessingová prokazuje zejména výjimečné umění skloubit satiru s jemnocitem a existenciální strach s nabokovovskou láskou k barvitému cvrkotu ulice, vrcholí v závěrečné povídce Pokoj číslo devatenáct, ve které jedna z nejvýraznějších britských spisovatelek druhé poloviny 20. století skládá svébytnou poklonu předchůdkyni Virginii Woolfové.

Sedmnáctiletá Kristina Kleinburgerová je ještě panna. Přijíždí z internátu v Berlíně, aby strávila prázdniny s rodiči a oslavila své osmnácté narozeniny… Německá romance se odehrává během čtyřiadvaceti hodin v Malé pevnosti, kde je velitelem její otec.Na žádost matky dostává Kristina učitelku baletu: je jí maďarská Židovka, bývalá primabalerina. Ačkoli má být řeč výhradně o tanci, naivní Kristina se nakonec právě od ní dozvídá pravdu o transportech, koncentračních táborech, o likvidaci Židů…

Sedmnáctiletá Kristina Kleinburgerová je ještě panna. Přijíždí z internátu v Berlíně, aby strávila prázdniny s rodiči a oslavila své osmnácté narozeniny… Německá romance se odehrává během čtyřiadvaceti hodin v Malé pevnosti, kde je velitelem její otec.Na žádost matky dostává Kristina učitelku baletu: je jí maďarská Židovka, bývalá primabalerina. Ačkoli má být řeč výhradně o tanci, naivní Kristina se nakonec právě od ní dozvídá pravdu o transportech, koncentračních táborech, o likvidaci Židů…

Sedmnáctiletá Kristina Kleinburgerová je ještě panna. Přijíždí z internátu v Berlíně, aby strávila prázdniny s rodiči a oslavila své osmnácté narozeniny… Německá romance se odehrává během čtyřiadvaceti hodin v Malé pevnosti, kde je velitelem její otec.Na žádost matky dostává Kristina učitelku baletu: je jí maďarská Židovka, bývalá primabalerina. Ačkoli má být řeč výhradně o tanci, naivní Kristina se nakonec právě od ní dozvídá pravdu o transportech, koncentračních táborech, o likvidaci Židů…

Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…

Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.

Tématem psychologického románu je poznání a rekonstruování vlastní identity, utváření a fungování lidského vědomí. Jsme skutečně těmi, za které se pokládáme? Nebo jsme těmi, za něž nás považují druzí? A skutečně jsem urazili tak dlouhou vývojovou cestu od jeřábů, kteří se nechávají vést instinkty a kolektivní paměti? Zároveň se autor pokouší odpovědět na otázku, co znamenají pojmy normální a nenormální, nebo zda je jazyk a lidská schopnopst promýšlet věci dopředu výsadou či výhodou. Dílo také skvěle zachycuje atmosféru Spojených států na počátku třetího tisíciletí: Powers vystihuje mluvu, obsese, iluze, hlouposti a viny své doby, přičemž v "jeho" Americe už nelze rozpoznat, co je autentické a na co se dá ještě spolehnout.