Odeon strana 69 z 87

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.

Jasutaka Cucui: Peklo Světová knihovna o Překlad Anna Křivánková o 1. vydání o Váz., cca 232 str. o Cena: 249,- ooo Poslední, na co si sedmapadesátiletý Takeši pamatuje, že tuhle nehodu vážně nezavinil on. Když se probral, seděl v baru, najednou už nebyl mrzák na jednu nohu, mohl chodit bez námahy a bez kulhání. Je to příjemné místo, jsou tu lidé, které zná, třeba Izumi, kolega z práce, který před pěti lety… Před pěti lety? Ano, před pěti lety zahynul při leteckém neštěstí. A u tamtoho stolu je jeho kamarád z dětství Júzó, o kterém se říkalo, že se přidal k jakuze a byl zabit při pouličním incidentu. A támhle sedí Sasaki, který společně se svou ženou umrzl v parku. Podle autora je peklo místo, kde tři dny trvají déle než deset let, kde si lidé dokážou číst myšlenky navzájem a zkoumat potlačené vzpomínky a závislosti. Život po životě v tomto románu zahrnuje prvky hororu, filosofické eseje, detektivky, sci-fi, psychologického románu, surrealistické prózy, cokoli budete chtít. Cucui je mistr vyprávění: jednoduchého, průzračného jako voda, ale takového, při kterém vám bude přebíhat mráz po zádech. S kým byste se po smrti chtěli setkat? A komu byste se chtěli určitě vyhnout? Stačí si vybrat… ooo Jasutaka Cucui (1934) je autorem 35 románů a 55 povídkových souborů. Nositel Tanizakiho a Kawabatovy ceny i francouzského řádu rytíře umění a literatury. Japonský "guru metafikce" se v posledních letech věnuje žánru cyber fiction.

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.

Historie může být napínavým příběhem plným romantiky i utrpení. Můžeme ji brát jako bernou minci, anebo ji různě interpretovat. Jsou autoři, kteří nechápou dějiny jako něco neměnného a daného, ale spíš jako prapodivnou, ošemetnou věc plnou omylů a přehmatů. Sebastian Barry zachytil v Tajném deníku bezmála celé 20. století. Román je strukturován jako deníky dvou pisatelů: psychiatra Williama Grena, který pracuje v léčebně pro duševně nemocné, a Roseanne McNultyové, pacientky, o které se pořádně ani neví, kolik jí je… Možná 90, možná už 100, podle záznamů je jisté jen to, že strávila v ústavech víc než 60 let. Roseanne se snaží v deníku vylíčit vlastní verzi svého nešťastného života - když byla mladá, byl její otec zabit a matka se zbláznila. Stačilo málo: nařknout ji z cizoložství, nymfomanie, udělat z ní blázna a zbavit se jí jednou provždy. Psychiatr je přesvědčen o tom, že žena blázen není a ani nikdy nebyla, a chce o jejím životě zjistit co nejvíc. Čím hlouběji se v knize noříme do jejich nitra, tím víc nás překvapuje, co všechno mají společné. Na osudech obou postav spisovatel ukázal, jak traumatické mohou být vzpomínky. Jejich příběh je nejen osobní tragédií dvou lidí, ale především metaforou Irska 20. století. I to je poznamenáno konzervativismem, netolerancí, nesnášenlivostí a agresivitou, i to se dodnes pokouší na některé události raději zapomenout. Dějiny, stejně jako lidská paměť, jsou plné nenaplněných snů, zoufalství, zklamání a proher. Román Tajný deník byl nominován do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu. V roce 2009 získal Sebastian Barry ocenění Costa Book Awards za nejlepší knihu roku.

Historie může být napínavým příběhem plným romantiky i utrpení. Můžeme ji brát jako bernou minci, anebo ji různě interpretovat. Jsou autoři, kteří nechápou dějiny jako něco neměnného a daného, ale spíš jako prapodivnou, ošemetnou věc plnou omylů a přehmatů. Sebastian Barry zachytil v Tajném deníku bezmála celé 20. století. Román je strukturován jako deníky dvou pisatelů: psychiatra Williama Grena, který pracuje v léčebně pro duševně nemocné, a Roseanne McNultyové, pacientky, o které se pořádně ani neví, kolik jí je… Možná 90, možná už 100, podle záznamů je jisté jen to, že strávila v ústavech víc než 60 let. Roseanne se snaží v deníku vylíčit vlastní verzi svého nešťastného života - když byla mladá, byl její otec zabit a matka se zbláznila. Stačilo málo: nařknout ji z cizoložství, nymfomanie, udělat z ní blázna a zbavit se jí jednou provždy. Psychiatr je přesvědčen o tom, že žena blázen není a ani nikdy nebyla, a chce o jejím životě zjistit co nejvíc. Čím hlouběji se v knize noříme do jejich nitra, tím víc nás překvapuje, co všechno mají společné. Na osudech obou postav spisovatel ukázal, jak traumatické mohou být vzpomínky. Jejich příběh je nejen osobní tragédií dvou lidí, ale především metaforou Irska 20. století. I to je poznamenáno konzervativismem, netolerancí, nesnášenlivostí a agresivitou, i to se dodnes pokouší na některé události raději zapomenout. Dějiny, stejně jako lidská paměť, jsou plné nenaplněných snů, zoufalství, zklamání a proher. Román Tajný deník byl nominován do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu. V roce 2009 získal Sebastian Barry ocenění Costa Book Awards za nejlepší knihu roku.

Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.

Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.

Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.

On Idol, ona Ideál -- vysněný pár jazzové éry, 20. let minulého století. On světoznámý spisovatel, který proslul několika veleúspěšnými romány, ona kráska amerického Jihu z vážené a zámožné rodiny -- Francis Scott Fitzgerald a Zelda Sayreová, dvojice hrdinů tohoto románu. Řeklo by se dvojice předurčená ke štěstí a dlouhému životu na výsluní - opak byl však pravdou. Na vrcholu zářili jen pár let a jejich osobní život zle ztroskotal. Kdo nesl větší vinu: Scott a jeho přezíravost, sklon k pití a přátelství s muži, nebo Zelda a její ctižádost, výstřednost, záliba ve skandálech? Román Alabama song o tom vypráví Zeldinými ústy - takže pravda může být jednostranně zkreslená. A navíc, jak zdůrazňuje autor Gilles Leroy, který za román získal v r. 2007 vysoce prestižní francouzskou literární cenu Goncourt -, jde o fikci, takže shoda či neshoda s autentickými osudy a postavami zde není podstatná. Podstatný je působivý příběh ženy, která tolik toužila žít naplno, až ji to hubilo. `Kdo jde na bál,

Egypt, 1964: Chrám v Abú Simbelu je přemisťován o 60 metrů výše, neboť se nachází pod hladinou budoucí gigantické Asuánské přehrady. Núbijci, tradičně žijící na březích Nilu, jsou vysídlováni do vzdálených míst. Práci koordinuje Angličan Avery Escher, který původně pracoval na stavbě přehrady, ale nakonec se rozhodl podílet se nikoli na ničení, ale na záchraně. Stejně smýšlí i botanička Jean, jeho pozdější manželka, která sbírá vzorky rostlin, aby nenávratně nezmizely pod hladinou. Příběh o ztrátách a opouštění, o návratech a odpouštění, pomíjení a vykořeněnosti. „Zimní krypty“ vzpomínek, které jsou v různých zemích a ve všech časových obdobích stejné.

Román pro tři pornoherce a jednu asistentku. Termínem "snuff" se označují ilegální pornofilmy, v nichž je zachycena vražda či zabití. Nebo předstírání téhož, ale to už není ono. Jde o žádané zboží na trhu. V Palahniukově románu jde o smrt netradiční a přízračnou - jinak to ani u něj být nemůže: slavná pornoherečka Cassie Wrightová chce překonat stávající rekord v souložení s muži, který vytvořila annabel Chong. Ta za deset hodin absolvovala 251 milostných aktů se zhruba sedmdesáti muži. Cassie nechce podvádět, a tak hodlá obsloužit rovných 600 mužů. A smrt? Podle Palahniuka nedokáže lidské tělo zvládnout takovou zátěž, herečka předpokládá, že při tom zemře na embolii. Cassie chce utvořit rekord na věčné časy: doufá, že když při něm zemře, oficiální místa honbu za dalšími rekordy zakáží a její výkon zůstane navždy nejlepší. Každý z oněch 600 mužů má svůj specifiký důvod. Číslo 600 je bývalý slavný pornoherec Branch Bacardi, který s Cassie, které je skoro čtyřicet, natočil spoustu scén. Číslo 137 by si Cassie chtěl vzít a pořád se dopuje viagrou. A číslo 72 je její odložený syn, jenž touží po setkání s matkou. Všichni tři čekají v místnosti k prasknutí nacpané dalšími muži, kteří se udržují neustále připraveni k akci, v čemž je podporují i slavné filmové kousky z profesionální minulosti hlavní aktérky. Show může začít. o o Americký prozaik Chuck Palahniuk (1962) vystudoval žurnalistiku. Kultovní Klub rváčů byl zfilmován. Další, čtenářsky veleúspěšné romány: Program pro přeživší, Zalknutí, Ukolébavka, Deník, Strašidla.

Kombinace pohádky pro děti a drsné školy Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta či Rosse MacDonalda. Jednoho dne Erika Medvěda navštíví majitel kasina Nicholas Holub, jeho někdejší chlebodárce. Předloží Medvědovi lákavou nabídku: Holubovo jméno figur uje na seznamu smrti a Medvěd má seznam najít a jméno vyškrtnout, jinak si Holubovy gorily pohrají s jeho přítelkyní Emmou Ramlicí. Začátek gangsterky jako z učebnice až na to, že Medvěd, Holub i Emma jsou plyšáci. Jelikož s Holubem není legrace, d á Erik dohromady starou partu Sama Gazelu, Hada Marka a Tom-Toma Vránu. S nimi pak pátrá po seznamu smrti, o němž nikdo ani vlastně neví, jestli vůbec existuje. Po celou dobu zůstává nezodpovězená otázka, jak to autor s plyšáky vlastně myslel: Js ou jako ti v animovaném filmu, kteří se pohybují sami od sebe, nebo si za románem máme představit ruku třeba dospívajícího dítěte, které plyšáky vodí a jednotlivé scény s nimi hraje? Amberville je zábavné, neotřelé a čtivé dílko, které potěší nejen f anoušky drsné školy. Tim Davys je pseudonym. Autor, údajně známá a veřejně činná osoba, napsal román švédsky a jde o jeho debut. Práva byla prodána do více než dvaceti zemí.

Kombinace pohádky pro děti a drsné školy Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta či Rosse MacDonalda. Jednoho dne Erika Medvěda navštíví majitel kasina Nicholas Holub, jeho někdejší chlebodárce. Předloží Medvědovi lákavou nabídku: Holubovo jméno figur uje na seznamu smrti a Medvěd má seznam najít a jméno vyškrtnout, jinak si Holubovy gorily pohrají s jeho přítelkyní Emmou Ramlicí. Začátek gangsterky jako z učebnice až na to, že Medvěd, Holub i Emma jsou plyšáci. Jelikož s Holubem není legrace, d á Erik dohromady starou partu Sama Gazelu, Hada Marka a Tom-Toma Vránu. S nimi pak pátrá po seznamu smrti, o němž nikdo ani vlastně neví, jestli vůbec existuje. Po celou dobu zůstává nezodpovězená otázka, jak to autor s plyšáky vlastně myslel: Js ou jako ti v animovaném filmu, kteří se pohybují sami od sebe, nebo si za románem máme představit ruku třeba dospívajícího dítěte, které plyšáky vodí a jednotlivé scény s nimi hraje? Amberville je zábavné, neotřelé a čtivé dílko, které potěší nejen f anoušky drsné školy. Tim Davys je pseudonym. Autor, údajně známá a veřejně činná osoba, napsal román švédsky a jde o jeho debut. Práva byla prodána do více než dvaceti zemí.

Dokonale zohratí manželia neváhajú v túžbe po moci páchať krvavé zločiny, lady Macbethová ako ich režisérka a Macbeth ako ich vykonávateľ. Najkratšiu a zároveň najnapínavejšiu Shakespearovu tragédiu si každý prečíta so zatajeným dychom!