Odeon strana 76 z 87

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu… Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.

Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu… Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.

Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv - ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. `Stařec` se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o `lehčí` žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin - svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.

Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv - ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. `Stařec` se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o `lehčí` žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin - svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.

Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv - ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. `Stařec` se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o `lehčí` žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin - svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.

Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd.

Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd.

Román Penzista patří mezi Durrenmattova významná prozaická díla a zapadá do linie detektivních románů zpochybňujících fenomén justice a relativizujících otázku viny a trestu.

Román Penzista patří mezi Durrenmattova významná prozaická díla a zapadá do linie detektivních románů zpochybňujících fenomén justice a relativizujících otázku viny a trestu.

Rút a Eddie – dva prolínající se příběhy se spoustou peripetií a komplikací, z obou vyrostou spisovatelé, z ní slavná a úspěšná, z něj téměř neznámý autor, ale o to úspěšnější milenec starších dam, zážitky z dětství však na oba tragicky působí celý život.

Milionářská dcera Nicole, ne zcela vyléčená z těžké duševní nemoci a hluboce závislá na svém muži-psychiatrovi. Dick, úspěšný lékař, spolumajitel sanatoria pro duševně choré, vděčící však za financování závratné kariéry tučnému kontu své ženy. A do vzájemného vztahu těchto amerických manželů, žijících uprostřed hojnosti na francouzské Riviéře, vstoupí jednoho dne mladičká nadějná herečka Rosemary. Půdorys psychologického románu, který vyšel poprvé roku 1934, skrývá fascinující pohled na život boháčů, kteří si mohou dovolit vše, nač jen pomyslí. Konzumní způsob života autora vždycky fascinoval a uchvacoval, ale dokázal ho podrobit bystré, nemilosrdné kritice, jež je pro jeho psaní charakteristická. Dvojí tvář hlavních hrdinů, působících jako párek spokojených manželů, otvírá další témata, především přetvářku a snobismus. Předností románu je dynamický děj a výborná charakteristika postav. Můžeme na něj nahlížet jako na sociálně kritický dokument 30. a 40. let, zároveň je nutné říci, že r

Román je do jisté míry poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce V. Woolfové. První příběh je totiž střípkem ze života autorky v době její nemoci a líčí i její sebevraždu. Druhý uvádí na scénu Lauru, která si po druhé světové válce `prostě musí` vzít mladíka, jenž se jako hrdina vrátil z Tichomoří - s vražednou upřímností se snaží v typickém stereotypu americké nepracující ženy padesátých let nalézt životní štěstí. Třetí a hlavní rovinou je den v životě Clarissy, lesbičky a majitelky nakladatelství, která pořádá večírek pro svého přítele, homosexuála v pokročilém stadiu AIDS… Je to kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být často hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i okamžiky štěstí.

Zápisky z mŕtveho domu začal Dostojevskij písať ešte v roku 1855. Zobrazuje všetky hlbiny ľudských duší schovaných v ďalekej drsnej Sibíri, kde tisíckykilometrov od svojich domovov žijú trestanci zo všetkých končín Ruskej ríše. Sú to najrozličnejší ľudia – vrahovia, lupiči, zlodeji, primitívi i vysokí vzdelanci, ľudia vinní i nevinní. Týchto všetkých Dostojevskij ukazuje z hlboko ľudského pohľadu. Zápisky z mŕtveho domu nám pomôžu nazrieť ako do vnútra samotného autora, tak aj do temných a nešťastných čias, v ktorých sa dej odohráva.

Datum 11. září vstoupilo do historie už skoro třicet let před osudným rokem 2001: 11. 9. 1973 došlo v Chile za podpory americké tajné služby CIA k vojenskému puči, který stál životy tisíců lidí a další tisíce donutil k emigraci. Jedním z nich byl i filmový režisér Miguel Littín, který šťastnou náhodou unikl smrti. A své jméno našel na seznamu 5000 Chilanů, kteří se neměli nikdy vrátit. Přesto se roku 1985 rozhodl zemi nejen ilegálně navštívit, ale natočit o Pinochetově diktatuře film. Režisér změnil vlastní totožnost - kromě fyzické podoby i držení těla a přízvuk, v rámci příprav žil s fiktivní manželkou, budoucí spolupracovnicí, v Paříži. Jako `uruguayský obchodník` přiletěl do země a navázal kontakt se třemi evropskými filmařskými týmy, které měly oficiálně točit mj. o seismické činnosti. Natáčel po celé zemi a materiál ihned odesílal do bezpečí. Po šesti týdnech, kdy se informace o jeho pobytu objevila v novinách, opustil Littín za dramatických okolností Chile podruhé... Výsledkem b