Odeon strana 75 z 87

Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal "jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex - to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje - aniž by si to plně uvědomoval - otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i "nevyzpytatelností" hlavních postav.

Byl jsem jedináček, konstatuje hrdina lapidárně hned v první kapitole románu: tohle zjištění pro něj není příjemné, naopak mu přináší pocity nenormality, méněcennosti, a společnost, v níž se jako dítě pohybuje, mu oplácí stejně: vyloučí ho. Hadžime tuší, že do standardizovaného světa nepatří, a zařídí se po svém - otevře si jazzový bar, pak druhý, je úspěšný a bohatý, má rodinu a dvě děti, může být takzvaně šťastný. Úspěch a peníze ho však neuspokojují a v době pragmatického blahobytu 80. let v Japonsku se nemá ani s čím identifikovat, ani proti čemu protestovat. Nicméně se odmítá podílet na finančních machinacích svého tchána, které považuje za podvodné. Jednoho dne se v jeho poněkud stereotypním životě zjeví spolužačka a kamarádka z dětství, tajemná Šimamoto, odmítající mluvit o své minulosti. I ona byla jedináček a krom toho ji z kolektivu vyřazoval tělesný handicap. Před námi se otvírá komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání.

Prvotina Ivana Blatného (1919-1990) Paní Jitřenka (1940) a po ní následující Melancholické procházky (1942) je zpěvnou lyrikou, má názvuky seifertovské i nezvalovské, je adorací rodného Brna. Sugestivní melodičnost, melancholické ladění, mládí proměněné v naléhavost poezie. Městskou kulisu má také třetí sbírka napsaná v intencích Skupiny 42. Návrat k rytmicky pravidelnému verši přináší Hledání přítomného času (1947). Blatný, Kainarův druh (bydleli spolu), byl se dvěma dalšími autory vyslán Syndikátem čs. spisovatelů do Velké Británie a 29. března 1948 se rozhodl emigrovat. Čekal ho svízelný úděl - záhy u něho propukla duševní choroba. Od r. 1954 až do smrti byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Poezii přesto neopustil. R. 1969 byl v Anglii `objeven` svým bratrancem. Z bohaté pozůstalosti byly publikovány básně v souborech Stará bydliště a Pomocná škola Bixley, poprvé vyšly v nakladatelství 68 Publishers v Torontu. Editor Antonín Brousek se o první z nich tehdy vyjádři

Ti dva si nemohou být vzdálenější. Arthur Conan Doyle právě slavnostně vzkřísil z mrtvých Sherlocka Holmese a převzal šlechtický titul, kdežto George Edalji je jako provinční advokát a životní zelenáč zahloubán do práva odtrženého od jeho vykonavatelů. Arthur pluje na obláčku slávy a dovede si ji užít, zatímco George by rád prošel životem bez povšimnutí druhých, pokud budou respektovat pár jeho neškodných zásad. Ale neklame nás pod vlivem životopisných klišé zrak? Nestojí před námi ve skutečnosti vdovec sužovaný tím `že miloval, jak nejlépe může muž milovat ženu, kterou nemiluje`? A na druhé straně mladík „poněkud nevhodné` pleti, jehož tunelové vidění nedovoluje pochopit, že se stal terčem rasové nenávisti, která mu klade za vinu neslýchané násilnosti páchané na zvířatech?

Ti dva si nemohou být vzdálenější. Arthur Conan Doyle právě slavnostně vzkřísil z mrtvých Sherlocka Holmese a převzal šlechtický titul, kdežto George Edalji je jako provinční advokát a životní zelenáč zahloubán do práva odtrženého od jeho vykonavatelů. Arthur pluje na obláčku slávy a dovede si ji užít, zatímco George by rád prošel životem bez povšimnutí druhých, pokud budou respektovat pár jeho neškodných zásad. Ale neklame nás pod vlivem životopisných klišé zrak? Nestojí před námi ve skutečnosti vdovec sužovaný tím `že miloval, jak nejlépe může muž milovat ženu, kterou nemiluje`? A na druhé straně mladík „poněkud nevhodné` pleti, jehož tunelové vidění nedovoluje pochopit, že se stal terčem rasové nenávisti, která mu klade za vinu neslýchané násilnosti páchané na zvířatech?

Blair a Gordon, kterému se přezdívá Zajda, byli obyčejní kluci. Kluci, kteří si nikdy nezahrají kriket na stadionu Lord's. Kluci, kteří nikdy nevzlétnou na stíhacím bombardéru Dagger ze základny v Leemingu. Kteří se ani nestanou popeláři. Narodili se jako siamská dvojčata a byli překvapivě odděleni až v dospělosti. Jejich vztah je ale hlubší, takže nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní. Vlastně teprve po třicítce začínají objevovat svět. A taky sex. Silnější a rozhodnější Blair si vyhlédne na internetu kráskou dívku odkudsi z Východu a rozhodne se, ze si ji přiveze do Londýna. Mávnutím kouzelného proutku se přesouváme do jakési kavkazské republiky a potkáváme Ludmilu. Její bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasuje rodina chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou. Při charakteristice Pierrova románu se nelze vyhnout označení absurdní či sureálný. Jako by autor pozoroval realitu západního i postsovětského prostoru skrze zakřivenou čočku: kulisy i rekvizity zhruba sedí, ovšem co se v nich odehrává, přijde člověku ztěží uvěřitelné. Jenomže život, který musí Ludmila a ostatní žít, je tak strašný, že pokud by ho začal někdo brát jen trochu vážně, musel by se buď zbláznit, nebo se rovnou zabít. A přesně tím autor boduje a přitahuje pozornost: bláznivá a mnohdy logicky pokulhávající tragikomedie, přisprostlé primitivní dialogy, bezohledný černý humor, těžko přijatelné scény. Extrémní hrdinové ze dvou částí světa se setkávají za prapodivných okolností na neuvěřitelném místě. DBC Pierre svým druhým románem potvrdil hvězdnou reputaci i mimořádný literární talent.

Blair a Gordon, kterému se přezdívá Zajda, byli obyčejní kluci. Kluci, kteří si nikdy nezahrají kriket na stadionu Lord's. Kluci, kteří nikdy nevzlétnou na stíhacím bombardéru Dagger ze základny v Leemingu. Kteří se ani nestanou popeláři. Narodili se jako siamská dvojčata a byli překvapivě odděleni až v dospělosti. Jejich vztah je ale hlubší, takže nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní. Vlastně teprve po třicítce začínají objevovat svět. A taky sex. Silnější a rozhodnější Blair si vyhlédne na internetu kráskou dívku odkudsi z Východu a rozhodne se, ze si ji přiveze do Londýna. Mávnutím kouzelného proutku se přesouváme do jakési kavkazské republiky a potkáváme Ludmilu. Její bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasuje rodina chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou. Při charakteristice Pierrova románu se nelze vyhnout označení absurdní či sureálný. Jako by autor pozoroval realitu západního i postsovětského prostoru skrze zakřivenou čočku: kulisy i rekvizity zhruba sedí, ovšem co se v nich odehrává, přijde člověku ztěží uvěřitelné. Jenomže život, který musí Ludmila a ostatní žít, je tak strašný, že pokud by ho začal někdo brát jen trochu vážně, musel by se buď zbláznit, nebo se rovnou zabít. A přesně tím autor boduje a přitahuje pozornost: bláznivá a mnohdy logicky pokulhávající tragikomedie, přisprostlé primitivní dialogy, bezohledný černý humor, těžko přijatelné scény. Extrémní hrdinové ze dvou částí světa se setkávají za prapodivných okolností na neuvěřitelném místě. DBC Pierre svým druhým románem potvrdil hvězdnou reputaci i mimořádný literární talent.

Blair a Gordon, kterému se přezdívá Zajda, byli obyčejní kluci. Kluci, kteří si nikdy nezahrají kriket na stadionu Lord's. Kluci, kteří nikdy nevzlétnou na stíhacím bombardéru Dagger ze základny v Leemingu. Kteří se ani nestanou popeláři. Narodili se jako siamská dvojčata a byli překvapivě odděleni až v dospělosti. Jejich vztah je ale hlubší, takže nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní. Vlastně teprve po třicítce začínají objevovat svět. A taky sex. Silnější a rozhodnější Blair si vyhlédne na internetu kráskou dívku odkudsi z Východu a rozhodne se, ze si ji přiveze do Londýna. Mávnutím kouzelného proutku se přesouváme do jakési kavkazské republiky a potkáváme Ludmilu. Její bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasuje rodina chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou. Při charakteristice Pierrova románu se nelze vyhnout označení absurdní či sureálný. Jako by autor pozoroval realitu západního i postsovětského prostoru skrze zakřivenou čočku: kulisy i rekvizity zhruba sedí, ovšem co se v nich odehrává, přijde člověku ztěží uvěřitelné. Jenomže život, který musí Ludmila a ostatní žít, je tak strašný, že pokud by ho začal někdo brát jen trochu vážně, musel by se buď zbláznit, nebo se rovnou zabít. A přesně tím autor boduje a přitahuje pozornost: bláznivá a mnohdy logicky pokulhávající tragikomedie, přisprostlé primitivní dialogy, bezohledný černý humor, těžko přijatelné scény. Extrémní hrdinové ze dvou částí světa se setkávají za prapodivných okolností na neuvěřitelném místě. DBC Pierre svým druhým románem potvrdil hvězdnou reputaci i mimořádný literární talent.

Na začátku románu visí mladý muž za nohy přivázaný k prolézačce na dětském hřišti. Kdosi ho málem umlátil k smrti. Muž se jmenuje Ábel Nema, pochází z jihovýchodní Evropy, odkud po maturitě utekl do města B. kdesi v západní Evropě. Ovládá perfektně deset jazyků, dokáže překládat zaslechnuté věty, ale nedovede spontánně reagovat, schází mu čich, chuť i orientační smysl. Přitahuje muže i ženy, ale není schopen s nimi žít. Ábel Nema si nedokáže vzpomenout, kdy a proč se jeho život takhle změnil. Najednou se ale nic nenachází na svém místě, dokonce ani on sám ne. Je to proto, že v jeho zemi vypukla válka? Nebo je na vině jeho otec, který uprchl od rodiny? Nebo to z toho důvodu, že jej odmítla bytost, které vyznal lásku? První a zatím poslední román Terézie Mory je komponován jako labyrint mimořádné jazykové pronikavosti plný obrazů, který současné německé literatuře chyběl. Autorka vypráví příběh o vykořeněnosti a válce, kterou si v sobě nesou hrdinové jejího románu i daleko od válečné zó

Na začátku románu visí mladý muž za nohy přivázaný k prolézačce na dětském hřišti. Kdosi ho málem umlátil k smrti. Muž se jmenuje Ábel Nema, pochází z jihovýchodní Evropy, odkud po maturitě utekl do města B. kdesi v západní Evropě. Ovládá perfektně deset jazyků, dokáže překládat zaslechnuté věty, ale nedovede spontánně reagovat, schází mu čich, chuť i orientační smysl. Přitahuje muže i ženy, ale není schopen s nimi žít. Ábel Nema si nedokáže vzpomenout, kdy a proč se jeho život takhle změnil. Najednou se ale nic nenachází na svém místě, dokonce ani on sám ne. Je to proto, že v jeho zemi vypukla válka? Nebo je na vině jeho otec, který uprchl od rodiny? Nebo to z toho důvodu, že jej odmítla bytost, které vyznal lásku? První a zatím poslední román Terézie Mory je komponován jako labyrint mimořádné jazykové pronikavosti plný obrazů, který současné německé literatuře chyběl. Autorka vypráví příběh o vykořeněnosti a válce, kterou si v sobě nesou hrdinové jejího románu i daleko od válečné zó

Na začátku románu visí mladý muž za nohy přivázaný k prolézačce na dětském hřišti. Kdosi ho málem umlátil k smrti. Muž se jmenuje Ábel Nema, pochází z jihovýchodní Evropy, odkud po maturitě utekl do města B. kdesi v západní Evropě. Ovládá perfektně deset jazyků, dokáže překládat zaslechnuté věty, ale nedovede spontánně reagovat, schází mu čich, chuť i orientační smysl. Přitahuje muže i ženy, ale není schopen s nimi žít. Ábel Nema si nedokáže vzpomenout, kdy a proč se jeho život takhle změnil. Najednou se ale nic nenachází na svém místě, dokonce ani on sám ne. Je to proto, že v jeho zemi vypukla válka? Nebo je na vině jeho otec, který uprchl od rodiny? Nebo to z toho důvodu, že jej odmítla bytost, které vyznal lásku? První a zatím poslední román Terézie Mory je komponován jako labyrint mimořádné jazykové pronikavosti plný obrazů, který současné německé literatuře chyběl. Autorka vypráví příběh o vykořeněnosti a válce, kterou si v sobě nesou hrdinové jejího románu i daleko od válečné zó

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Francouz Michel Houellebecq svými romány pokaždé někoho nadzdvihne ze židle. Dokonce byl postaven před soud za šíření náboženské a rasové nenávisti, když v jednom rozhovoru označil islám za stupidní náboženství. Ne že by se vyjadřoval o křesťanství zdvořileji...

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.