Odeon strana 68 z 74

Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státe Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.

Nejnovější román Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klí čová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě. Její doslova otrockou lásku k africkému kováři zapříčinilo někdejší upření lásky mateřské, a Florens se tudíž zb aví šance na budoucí štěstí zrovna ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost jej dosáhnout. A krutou ironií osudu se s matkou v jistém slova smyslu opětovně setká pouze na závěrečných stránkách knihy Devátý román Toni Morrisonové je více než důstojným p okračováním toho, co John Updike nazval vznešeným a nutným literárním projektem, jehož cílem je odhalení hrůz otroctví a potíží, s nimiž se potýkají Afroameričané. Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesv oboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.