Odeon strana 67 z 87

Nejnovější román Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klí čová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě. Její doslova otrockou lásku k africkému kováři zapříčinilo někdejší upření lásky mateřské, a Florens se tudíž zb aví šance na budoucí štěstí zrovna ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost jej dosáhnout. A krutou ironií osudu se s matkou v jistém slova smyslu opětovně setká pouze na závěrečných stránkách knihy Devátý román Toni Morrisonové je více než důstojným p okračováním toho, co John Updike nazval vznešeným a nutným literárním projektem, jehož cílem je odhalení hrůz otroctví a potíží, s nimiž se potýkají Afroameričané. Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesv oboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.

Autorův románový opus magnum je vlastně zpráva anděla svému nadřízeném o splněném poslání. Bůh zjistí, že lidstvo uzavřelo pakt s ďáblem, a rozhodne se ukončit svou smlouvu s lidmi, vytesanou na dvou kamenných deskách, které snesl Mojžíš z hory. Desky je třeba vrátit do nebe. Začíná fantastická cesta za kamennými deskami, která potrvá celé dvacáté století... Zároveň jde o strhující příběh přátelství Onna a Maxe, kteří společně ztělesňují turbulentní proměny Nizozemska. Onno pochází z významné staré přísně kalvinistické rodiny. Max je synem válečného zločince a židovské matky. Společně s cellistkou Adou, Maxovou milenkou, později Onnovou ženou, tvoří v bouřlivých šedesátých letech trojúhlý střed celého příběhu, který se klene přes druhou polovinu dvacátého století, od Osvětimi, přes Kubu, až do svatého města Říma. Objevení nebe v lecčem připomíná řecké tragédie, v nichž má každá z postav hlubokou symboliku, ale v okamžiku, kdy splní svůj účel, je nemilosrdně odstraněna za hry jako figurka ze šachovnice. Nejvýznamnější a nejpřekládanější nizozemský spisovatel Harry Mulisch (1927) – česky dosud vyšly čtyři romány: Atentát, Dvě ženy, Procedura, Siegfried.

Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přerovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Přestože ani jedna z žen nehraje úplně otevřenou hru a jediný, kdo vlastně zná pravdu, je sám čtenář, začíná mezi nimi postupně vznikat bližší vztah – jako by Aliide chtěla na Zaře napravit chyby, kterých se dopustila při výchově své vlastní dcery, jako by na ní chtěla odčinit hříchy spáchané na její rodině. Závěr románu končí zločinem, ale i očištěním od minulosti s příslibem nové svobody. Bravurně zvládnutý vnitřní vývoj postav v delším časovém úseku dává nahlédnout do životního příběhu obou žen s takovou silou, že se čtenář snadno stává součástí děje. Elegantní strohost a přímočarost autorčina stylu je osvěžující – Očista nabízí tragický příběh, který se stal nebo mohl stát, s osvobozující lehkostí a s dávkou pochmurné romantiky.

Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přerovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Přestože ani jedna z žen nehraje úplně otevřenou hru a jediný, kdo vlastně zná pravdu, je sám čtenář, začíná mezi nimi postupně vznikat bližší vztah – jako by Aliide chtěla na Zaře napravit chyby, kterých se dopustila při výchově své vlastní dcery, jako by na ní chtěla odčinit hříchy spáchané na její rodině. Závěr románu končí zločinem, ale i očištěním od minulosti s příslibem nové svobody. Bravurně zvládnutý vnitřní vývoj postav v delším časovém úseku dává nahlédnout do životního příběhu obou žen s takovou silou, že se čtenář snadno stává součástí děje. Elegantní strohost a přímočarost autorčina stylu je osvěžující – Očista nabízí tragický příběh, který se stal nebo mohl stát, s osvobozující lehkostí a s dávkou pochmurné romantiky.

Esej Jonathana Littella Suché a vlhké vznikla jako „přidružený produkt“ rešerší k románu Laskavé bohyně. Její ústřední postavou je belgický fašista Léon Degrelle. Text se ovšem nezabývá jeho životem, nýbrž jeho jazykem. Littell navazuje na dílo Klause Theweleita Mužské fantazie z roku 1977, v němž se tento německý sociolog pokouší na základě dvou stovek textů příslušníků německých Freikorps analyzovat psychologickou osobnost fašisty. Pro Theweleita i pro Littella je fašista člověkem, který se nikdy úplně neoddělil od matky, který si nikdy nevytvořil vlastní Já ve freudovském slova smyslu a jenž zoufale brání integritu vlastní osobnosti proti „všemu, co teče“ – vlhkost, spojovaná s ženskostí, je v tomto případě ztělesněním hrozby a zmaru. Littell si za materiál rozboru zvolil Degrellovu vzpomínkovou knihu Tažení v Rusku 1941–1945 (č. 1996), která byla jedním ze stěžejních zdrojů jeho monumentálního románu Laskavé bohyně (č. Odeon 2008).

Esej Jonathana Littella Suché a vlhké vznikla jako „přidružený produkt“ rešerší k románu Laskavé bohyně. Její ústřední postavou je belgický fašista Léon Degrelle. Text se ovšem nezabývá jeho životem, nýbrž jeho jazykem. Littell navazuje na dílo Klause Theweleita Mužské fantazie z roku 1977, v němž se tento německý sociolog pokouší na základě dvou stovek textů příslušníků německých Freikorps analyzovat psychologickou osobnost fašisty. Pro Theweleita i pro Littella je fašista člověkem, který se nikdy úplně neoddělil od matky, který si nikdy nevytvořil vlastní Já ve freudovském slova smyslu a jenž zoufale brání integritu vlastní osobnosti proti „všemu, co teče“ – vlhkost, spojovaná s ženskostí, je v tomto případě ztělesněním hrozby a zmaru. Littell si za materiál rozboru zvolil Degrellovu vzpomínkovou knihu Tažení v Rusku 1941–1945 (č. 1996), která byla jedním ze stěžejních zdrojů jeho monumentálního románu Laskavé bohyně (č. Odeon 2008).

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého. Mohli, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti. Autor vypráví o lidské samotě a trápení, za něž si lidé často můžou sami, ale jen proto, že si nedokážou pomoci. Jeho přesný, chladný styl je adekvátním výrazem světa, kde běžná každodenní gesta jsou ta nejtěžší a kde blízko a daleko jsou relativní pojmy. ••• Paolo Giordano (1982) vystudoval fyziku a Osamělost prvočísel je jeho první román. Získal za něj řadu literárních cen a kniha vyjde v pětatřiceti jazycích. Připravuje se také film.

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství, vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Ku lka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne z abít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a jejím přítel em Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni sl ušně uživí... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit "terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním - tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Jak bude vypadat Izrael roku 2024? Autorova vize je mrazivě apokalyptická. Izrael se po dlouhých letech marného boje se sílícími pumovými a raketovými útoky Palestinců a po neúspěšných pokusech o mírový proces scvrkne na proužek území u pobřeží s Tel Avivem. Kdo mohl, ze země uprchl. Nový román významného nizozemského spisovatele je mrazivě aktuálním poselstvím.

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství, vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Ku lka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne z abít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a jejím přítel em Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni sl ušně uživí... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit "terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním - tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Součástí názvu románu je slovo biography spisovatelka zde podává životopis Orlanda, syna anglického šlechtice vysokého postavení z doby královny Alžběty I. Kromě skutečnosti, že je to životopis fiktivní, má ještě jiné zvláštnosti. Orlandův (či Orla ndin) život ubíhá v normálním čase asi od šestnácti do třiceti let jeho věku. Postava si pak svoje stáří víceméně podrží po celý zbytek románu, kde se postupně střídají jednotlivé historické epochy, až do konce knihy, který je totožný s okamžikem j ejího dopsání rokem 1928. Orlando je literárním putováním napříč staletími, kde historie splývá s fikcí v typicky impresionistickém a humorném podání. V mistrné zkratce vyjadřuje autorka povahu jednotlivých historických údobí, zkoumavým okem pátrá i v literárních dějinách a s nadhledem hodnotí vlastní profesi stejně jako lidskou touhu po slávě a nesmrtelnosti. Kromě bohatých dramatických vnějších událostí a popisů se nám dostává také psychologicky zajímavého pohledu do nitra člověka, kde nechy bí ani feministické téma. Vrcholná představitelka anglického modernismu Virginia Woolfová (18821941) se proslavila romány, povídkami a eseji. Díla mj. Paní Dallowayová, K majáku, Vlny.