Odeon strana 67 z 87

Esej Jonathana Littella Suché a vlhké vznikla jako „přidružený produkt“ rešerší k románu Laskavé bohyně. Její ústřední postavou je belgický fašista Léon Degrelle. Text se ovšem nezabývá jeho životem, nýbrž jeho jazykem. Littell navazuje na dílo Klause Theweleita Mužské fantazie z roku 1977, v němž se tento německý sociolog pokouší na základě dvou stovek textů příslušníků německých Freikorps analyzovat psychologickou osobnost fašisty. Pro Theweleita i pro Littella je fašista člověkem, který se nikdy úplně neoddělil od matky, který si nikdy nevytvořil vlastní Já ve freudovském slova smyslu a jenž zoufale brání integritu vlastní osobnosti proti „všemu, co teče“ – vlhkost, spojovaná s ženskostí, je v tomto případě ztělesněním hrozby a zmaru. Littell si za materiál rozboru zvolil Degrellovu vzpomínkovou knihu Tažení v Rusku 1941–1945 (č. 1996), která byla jedním ze stěžejních zdrojů jeho monumentálního románu Laskavé bohyně (č. Odeon 2008).

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého. Mohli, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti. Autor vypráví o lidské samotě a trápení, za něž si lidé často můžou sami, ale jen proto, že si nedokážou pomoci. Jeho přesný, chladný styl je adekvátním výrazem světa, kde běžná každodenní gesta jsou ta nejtěžší a kde blízko a daleko jsou relativní pojmy. ••• Paolo Giordano (1982) vystudoval fyziku a Osamělost prvočísel je jeho první román. Získal za něj řadu literárních cen a kniha vyjde v pětatřiceti jazycích. Připravuje se také film.

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství, vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Ku lka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne z abít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a jejím přítel em Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni sl ušně uživí... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit "terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním - tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Jak bude vypadat Izrael roku 2024? Autorova vize je mrazivě apokalyptická. Izrael se po dlouhých letech marného boje se sílícími pumovými a raketovými útoky Palestinců a po neúspěšných pokusech o mírový proces scvrkne na proužek území u pobřeží s Tel Avivem. Kdo mohl, ze země uprchl. Nový román významného nizozemského spisovatele je mrazivě aktuálním poselstvím.

Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit "terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním - tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství, vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Ku lka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne z abít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a jejím přítel em Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni sl ušně uživí... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Vše chno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, u mně zahlazeného vodami umění Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchy lky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Součástí názvu románu je slovo biography spisovatelka zde podává životopis Orlanda, syna anglického šlechtice vysokého postavení z doby královny Alžběty I. Kromě skutečnosti, že je to životopis fiktivní, má ještě jiné zvláštnosti. Orlandův (či Orla ndin) život ubíhá v normálním čase asi od šestnácti do třiceti let jeho věku. Postava si pak svoje stáří víceméně podrží po celý zbytek románu, kde se postupně střídají jednotlivé historické epochy, až do konce knihy, který je totožný s okamžikem j ejího dopsání rokem 1928. Orlando je literárním putováním napříč staletími, kde historie splývá s fikcí v typicky impresionistickém a humorném podání. V mistrné zkratce vyjadřuje autorka povahu jednotlivých historických údobí, zkoumavým okem pátrá i v literárních dějinách a s nadhledem hodnotí vlastní profesi stejně jako lidskou touhu po slávě a nesmrtelnosti. Kromě bohatých dramatických vnějších událostí a popisů se nám dostává také psychologicky zajímavého pohledu do nitra člověka, kde nechy bí ani feministické téma. Vrcholná představitelka anglického modernismu Virginia Woolfová (18821941) se proslavila romány, povídkami a eseji. Díla mj. Paní Dallowayová, K majáku, Vlny.

Český básník a prozik, dramatik i publicista patří k významným představitelům literatury počátku 20. století. Narodil se o silvestrovké noci roku 1877, zemřel u Jaderského moře roku 1931. V počátcích se nechal ovlivnit dekadencí a symbolismem, pozděj i se přidává ironie a aforismus. Proslul skladbou Milá sedmi loupežníků, známé je drama Zmoudření Dona Quijota, proslulá je novela Krysař. Nový výbor z Dykovy poezie připravil Vladimír Justl a svazek doprovázejí ilustrace Pavla Piekara.

Součástí názvu románu je slovo biography spisovatelka zde podává životopis Orlanda, syna anglického šlechtice vysokého postavení z doby královny Alžběty I. Kromě skutečnosti, že je to životopis fiktivní, má ještě jiné zvláštnosti. Orlandův (či Orla ndin) život ubíhá v normálním čase asi od šestnácti do třiceti let jeho věku. Postava si pak svoje stáří víceméně podrží po celý zbytek románu, kde se postupně střídají jednotlivé historické epochy, až do konce knihy, který je totožný s okamžikem j ejího dopsání rokem 1928. Orlando je literárním putováním napříč staletími, kde historie splývá s fikcí v typicky impresionistickém a humorném podání. V mistrné zkratce vyjadřuje autorka povahu jednotlivých historických údobí, zkoumavým okem pátrá i v literárních dějinách a s nadhledem hodnotí vlastní profesi stejně jako lidskou touhu po slávě a nesmrtelnosti. Kromě bohatých dramatických vnějších událostí a popisů se nám dostává také psychologicky zajímavého pohledu do nitra člověka, kde nechy bí ani feministické téma. Vrcholná představitelka anglického modernismu Virginia Woolfová (18821941) se proslavila romány, povídkami a eseji. Díla mj. Paní Dallowayová, K majáku, Vlny.

S koncem studené války napsal McEwan dva romány, do nichž se promítla aktuální politická situace. Oba se odehrávají na evropském kontinentě v době krátce po druhé světové válce s přesahem do současnosti. Zatímco Nevinný (1990) reflektuje bolestnou zk ušenost z rozděleného Berlína, kniha Černí psi (1992) se na půdorysu rozpadlého vztahu mladých manželů, kteří v mládí krátce zahořeli pro komunistickou myšlenku, zabývá tématy hlubšími a její existenciální rozměr výrazně přesahuje prvoplánovou kritik u společenských utopií. Na nevšední zážitek, jenž se mladému páru přihodí během nekonvenční svatební cesty po francouzském venkově, zareagují oba po svém a jejich láska toto bytostně odlišné vnímání světa neunese. Spisovatel se nestaví ani na jednu s tranu sporu. Neposmívá se Bernardovi, z něhož umíme si představit by se o pár set kilometrů dál na východ stal jistě úspěšný osmašedesátník, ale ani náboženskému vytržení hlavní hrdinky.McEwan nesoudí ideály, ale varuje před zaslepeností jakého koli druhu. Ian McEwan, jeden z nejvýznamnějších britských prozaiků (1948), autor desítky románů a souborů povídek. Díla mj. Betonová zahradau, Nezničitelná láska, Pokání.

S koncem studené války napsal McEwan dva romány, do nichž se promítla aktuální politická situace. Oba se odehrávají na evropském kontinentě v době krátce po druhé světové válce s přesahem do současnosti. Zatímco Nevinný (1990) reflektuje bolestnou zk ušenost z rozděleného Berlína, kniha Černí psi (1992) se na půdorysu rozpadlého vztahu mladých manželů, kteří v mládí krátce zahořeli pro komunistickou myšlenku, zabývá tématy hlubšími a její existenciální rozměr výrazně přesahuje prvoplánovou kritik u společenských utopií. Na nevšední zážitek, jenž se mladému páru přihodí během nekonvenční svatební cesty po francouzském venkově, zareagují oba po svém a jejich láska toto bytostně odlišné vnímání světa neunese. Spisovatel se nestaví ani na jednu s tranu sporu. Neposmívá se Bernardovi, z něhož umíme si představit by se o pár set kilometrů dál na východ stal jistě úspěšný osmašedesátník, ale ani náboženskému vytržení hlavní hrdinky.McEwan nesoudí ideály, ale varuje před zaslepeností jakého koli druhu. Ian McEwan, jeden z nejvýznamnějších britských prozaiků (1948), autor desítky románů a souborů povídek. Díla mj. Betonová zahradau, Nezničitelná láska, Pokání.

U této autorky bychom obtížně hledali tradičně vystavěný příběh, její knihy jsou na první pohled přerušované, osamělé reflexe, vzpomínky, poznámky, náznaky, útržky. Podobnost se stylem francouzské prozaičky Camille Laurens je patrná, ale Španělka je mnohotvárnější a niternější. Pokud je literatura sebereflexe a (auto)terapie, zde to platí dvojnásob: autorce zemřela ve třech letech matka, měla problematický vztah k otci, který se promítl do vztahu k oběma jejím manželům (dnes už přiznává, že auto rem starší dcery je Samuel Beckett. Ale to, co vzniká v knihách, nejsou prvoplánové autobiografické příběhy. Jsou to dokonale komponované osobní prožitky psané jednou nádherným básnickým jazykem, podruhé surově a bezohledně hodnotící vlastní minulost : o matce a otci, dětech, přátelích, milencích. Tak trochu soupis životních traumat, vše, co se mi stalo a jak jsem to zpracovala Nuria Amat řeší v každé kapitole svůj vztah k té či oné osobě. Nuria Amat (1951) je významná španělská prozaička. Vydala dvě desítky děl románových i literatury faktu. Je přispěvatelkou prestižního deníku El País. V češtině se představuje poprvé.