Odeon strana 82 z 87

Potkávají se pravidelně v jednom z městských parků - student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik. Teprve náhodné setkání v motocyklové dílně na periferii města je svede dohromady: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké předběžné plány nehrají žádnou roli... Ale už první, neplánované zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu - osvobodit místní obyvatele. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován. Svobodu medvědům je Irvingův první román. Do značné míry předznamenává spisovatelova pozdější témata i konstanty a prvky zdánlivě nespojitelné: bizarní, charakterově nejednoduché postavy a stěží uvěřitelný příběh s velmi reálnou a faktograficky dobře podloženou kulisou Vídně.

Jde o svéráznou románovou biografii Williama Shakespeara, jež však výrazně vybočuje z řady literárních děl o tomto dramatikovi. Burgessův Shakespeare je totiž především lidskou bytostí s několika přednostmi a mnoha slabostmi. Dozvíme se např., že byl sveden svou pozdější manželkou, když se vracel opilý z knajpy, že měl homosexuální sklony (jeho milencem byl sám hrabě ze Southamptonu, oblíbenec královny Alžběty), že postava z jeho slavných Sonetů byla přístavní děvka… Burgess rovněž podporuje teorii, že ho žena podváděla s jeho bratrem a že jeho syn Hammet byl předobrazem Hamleta. Autor se zde vydal proti všem oslavovatelům velkého dramatika a načrtl jeho parodickou biografii

Jazzový hudebník Nel, silák a kanoista Jarmil a pohledná, ale nevyrovnaná a citově otupělá Bel - hlavní aktéři této suverénně vedené prózy. Bel žije s matkou a otčímem, policejním důstojníkem, který k ní trpí podivnou láskou: uvědomuje si, jak jeho náklonnost přerůstá do sexuální touhy, přesto si nemůže pomoci. Mladý Nel je do jejich intimního světa vtažen osudovou náhodou, podobně jako druhý mužský protagonista Jarmil. Otčím na dívku žárlí a oběma `nápadníkům` jde při tom doslova o život. Próza působí jako osvěžení na domácí scéně: autor míchá archetypální vzory s civilizačními symboly, využívá strohý rytmus, úsporný jazyk a přesné metafory. Hedvábná pěšina má uhrančivou atmosféru, která vás okamžitě vtáhne do děje: vydat se po ní v sobě skrývá i riziko návratu do běžné reality.

Hansenovy povídkové soubory z konce 30. let, Šípkový keř a Koroptev, znamenaly zlom v jeho tvorbě; motivy a polohy lidského nitra oscilují mezi náboženským a noetickým nazíráním světa, převažují však otázky existenciální. Knížka je výborem z povídkov ého souboru Koroptev. V titulní povídce se Hansen nejvyhroceněji představuje jako moderní autor 20. století: v prostředí nádražní čekárny sledujeme dialog-zápas dvou žen, prozrazující nesmyslnost a chaotičnost života ,sdílné ženy". Hlavním motivem je jího jednání je nuda, vyvolaná prázdnotou okolního světa, života bez iluzí a bez naděje. Martin A. Hansen (1909-1955), dánský prozaik a esejista.

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky `osamělých lovců` i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Paměti nejvýznamnějšího latinskoamerického spisovatele španělského jazyka, nositele Nobelovy ceny, vyvolaly loni ve světě obrovskou pozornost. Ve španělštině vyšly v nákladu neuvěřitelných 1,2 milionu výtisků, v Mexiku je kniha označována za událost století. Co je vlastně na pamětech tak zázračného? Márquez má úžasnou básnickou paměť, poznamenal v odpovědi recenzent časopisu Time. A nejen romány, ale i paměti píše svým nezaměnitelným stylem, v němž se mísí fantazie s realitou... Vyprávění začíná scénou, v níž se Márquez vrací do svého rodného města Aracataca, doprovází matku, která chce prodat dům po prarodičích, v němž autor jako dítě poslouchal babiččina fantastická vyprávění. Text postihuje 30 let autorova života, větší část knihy je věnována jeho novinářské činnosti, psaní pro Heraldo a Espectador, ale i přátelství s Fidelem Castrem. Poznali se roku 1959 v Havaně, kam Márquez přijel psát o vítězství revoluce. Castro mu nabídl místo korespondenta v Bogotě a od té doby mu spisovatel

Formálně úsporná, sevřená kniha je rozdělena do pěti kapitol - `třenic`, jež korespondují s pěti etapami života literárního hrdiny. V první sledujeme počátek až patologicky závislého vztahu vypravěče - zde teprve jedenáctiletého - a jeho matky, který pokračuje celá další desetiletí a logicky narušuje hrdinovy milostné a partnerské vztahy. Není divu, že nenajde klid ani v roli otce dospívající dcery. Téměř pět dekád jsme svědky hrdinova hledání pevného bodu, jeho samoty a nevědomých závislostí, pocitu, že lidé si nemohou rozumět, protože nejsou schopni komunikace… Djian je mistrem tragikomických scén a také má výtečnou schopnost vytvářet `odposlouchané` dialogy - leckterý čtenář pocítí s jeho postavami nejen určité souznění, ale i znepokojení.

V řadě Fuksových próz představují Myši (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení, marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury - z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika, tentokrát ústící do překvapivé pointy.

Prvotina autora, jež zaujme jak nevšedními tématy, tak specifickým zpracováním. Lidé na okraji společnosti, na okraji života, ale ne ztroskotanci bez naděje jsou hrdinami povídek Michala Bečváře.

Příběh muže, který se pokusil zvítězit nad vlastní nevědomostí a v tomto zápase uspěl. Příběh muže, jenž se pokusil zvítězit nad nevědomostí těch druhých a v tomto zápase podlehl... V románu o mladém námořníkovi nalezneme autorovu zpověď, jeho svědectví o velké touze po úspěchu a ještě větším zklamání, jež zakusil, když poznal marnost veškeré slávy. Slavný román, ve své době negativně hodnocený kritikou, má výrazné autobiografické prvky - včetně tragického konce.

Karel Toman je autorem sedmi útlých sbírek, které jsou dokladem přirozeného a plynulého básnického vývoje. Je to stavba o sedmi prostorách, monument, který se nevnucuje. Tuláctví je všudypřítomné i tehdy, kdy básník dýchá vůni domova. Stejně všudypřítomný je i `tomanovský` mélos. Jeho verše, nejednou ostatně pojmenované píseň, jsou zpěvné, stroficky vyvážené, rytmicky `samozřejmé`. Tomuto nepřestajnému tulákovi byl vlastní smysl pro řád tvorby i života, což je patrné už v prvních knížkách (Torzo života, 1902, Melancholická pouť, 1906). Tomanovo bytostné národní cítění dokládají pak v celistvosti Měsíce (1918): jejich téma je tu osobní, tu obecné, zásadní. Pozdější Verše rodinné a jiné (1914-1917) jsou také hlasem víry v čase válečných hrůz, i v této sbírce, podobně jako v posledním souboru Stoletý kalendář (1926) stále bije srdce tulákovo, především tehdy, kdy nemoralistně zaznívá apel morálního dosahu.

Kdybychom se měli domýšlet, které prózy Ladislava Fukse jsou "více autobiografické", pak by mezi ně určitě patřily ty, v nichž vystupuje jako hlavní vypravěč citlivý, introvertní student Michal. Po Variacích pro temnou strunu a po povídkách o černovl asých bratřích bylo by třeba jmenoval novelu Obraz Martina Blaskowitze (1980). Po letech snad nejvíc zasažených dobovou bezradností se v ní autor vrátil k rokům války a ke krušným osobním zážitkům. Tématem se stala soukromá dramata a historické událo sti, jež podstatně rozhodovaly o osudech a životech. Fuks se rovněž vrátil k napínavému a trochu tajemnému stylu a soustředil se hlavně na psychologii. Příběh se odehrává na chatě, kam Michal pozval známého, ale komerčního spisovatele, aby mu nabídl příběh o českých a německých kamarádech v předvečer války. Sledujeme tak další postavy patřící k Fuksovým oblíbeným - chlapce poznamenaného pocitem bolestného vyřazení. Nejhlubší náklonnost poutá Michala s německým přítelem Martinem Blaskowitzem. Jeh o "obraz" si také pověsil na stěnu jako připomínku tragédií i jako výzvu lehkovážnému hostovi, kterého chtěl potrestat a ironizovat. O dějinných katastrofách, o rozdílných cestách českých a německých školáků a o zraněných duších mladých lidí vyprávěl tak Fuks v jedné z próz, jež nezapřou osobní inspiraci, a které autor napsal s promyšlenou fabulí a ironií a ve vážném tónu.

Hansenovy povídkové soubory z konce 30. let, Šípkový keř a Koroptev, znamenaly zlom v jeho tvorbě; motivy a polohy lidského nitra oscilují mezi náboženským a noetickým nazíráním světa, převažují však otázky existenciální. Knížka je výborem z povídkov ého souboru Koroptev. V titulní povídce se Hansen nejvyhroceněji představuje jako moderní autor 20. století: v prostředí nádražní čekárny sledujeme dialog-zápas dvou žen, prozrazující nesmyslnost a chaotičnost života ,sdílné ženy". Hlavním motivem je jího jednání je nuda, vyvolaná prázdnotou okolního světa, života bez iluzí a bez naděje. Martin A. Hansen (1909-1955), dánský prozaik a esejista.

Slavná a kontroverzní kniha mladé polské spisovatelky, která pobouřila Polsko svou otevřeností.

Truman Capote patří k těm šťastným autorům, kterým se již za života dostalo zaslouženého uznání a čtenářského pochopení. Tato kniha čtenáře obdaruje bezprostřední zkušeností, která nechce vést k nějaké závěrečné sumarizaci pozitivního nebo negativního v životě Jihu, ale především k prostému lidskému pochopení a soucitu.

Formálně úsporná, sevřená kniha je rozdělena do pěti kapitol - `třenic`, jež korespondují s pěti etapami života literárního hrdiny. V první sledujeme počátek až patologicky závislého vztahu vypravěče - zde teprve jedenáctiletého - a jeho matky, který pokračuje celá další desetiletí a logicky narušuje hrdinovy milostné a partnerské vztahy. Není divu, že nenajde klid ani v roli otce dospívající dcery. Téměř pět dekád jsme svědky hrdinova hledání pevného bodu, jeho samoty a nevědomých závislostí, pocitu, že lidé si nemohou rozumět, protože nejsou schopni komunikace… Djian je mistrem tragikomických scén a také má výtečnou schopnost vytvářet `odposlouchané` dialogy - leckterý čtenář pocítí s jeho postavami nejen určité souznění, ale i znepokojení.