Odeon strana 86 z 87

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako „paměť“ v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, „učenec“, jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku… Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech.

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako „paměť“ v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, „učenec“, jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku… Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech.

Márquez popisuje příhodu z roku 1955, kdy se po neštěstí na torpédoborci kolumbijského válečného námořnictva Caldas pohřešovalo osm námořníků, po několikadenní neúspěšné pátrací akci byli všichni oficiálně prohlášeni za mrtvé. Týden nato se však jeden z nich objevil na opuštěné pláži severní Kolumbie, polomrtvý po mnoha dnech strávených v člunu unášeném proudem, bez jídla a vody. Luis Alejandro Velasco se stal téměř národním hrdinou, jeho dobrodružství bylo omíláno provládními novinami, ale samotná příčina námořní katastrofy zůstala utajena. Když Márquez začal pro vládu krajně nepříjemné skutečnosti publikovat v novinách a náklad El Espectadoru se zdvojnásobil, bylo jen otázkou času, kdy bude tiskovina zastavena. Přes veškerý nátlak neodvolal Velasco ani čárku. O dva roky později kolumbijská diktatura padla…. Roku 1970 spisovatel vydal tento sugestivní příběh také knižně a čeština je 19. jazykem, do něhož je Zpověď trosečníka přeložena.

Románový životopis Bohumila Hrabala (1914-1997) vznikl ještě za jeho života, čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění, a tak nás provází jeho dětstvím a mládím, meziválečným obdobím v Nymburce, druhou světovou válkou, prvními roky po komunistickém převratu ve slévárnách na Kladně a ve Sběrných surovinách v Praze. Zároveň dává nahlédnout do prvních Hrabalových básnických pokusů, do jeho nitra v době slávy v šedesátých letech i v pozdějším období depresí. Vzpomínkami Hrabalovými, jeho přátel i jeho odpůrců, ale především vlastním vyprávěním autorka vykreslila pozoruhodný portrét spisovatele, který zavrhuje jakékoli kázání či moralizování a jehož dílo se stalo jedinečným poselstvím nejen pro českého čtenáře. Kniha vychází při příležitosti 90. výročí Hrabalova narození a je doplněna unikátními, většinou dosud nepublikovanými fotografiemi.

V barvité galerii Palahniukových vyšinutých hrdinů zaujímá jedno z předních míst protagonista románu Viktor Mancini. Aby mohl platit nákladnou lékařskou péči své matce, vymyslí důmyslný plán: v restauracích předstírá, že se zalyká jídlem, a lidé, kteří jej pak zachrání, jsou tak nadšeni svým hrdinstvím, že jej po léta finančně podporují. Dochází také na terapeutická sezení, kde se lidé chronicky závislí na sexu snaží své mánie zbavit - Viktor zde ale spíš než léčbu hledá nové partnerky a nezvyklé sexuální techniky. Roku 2008 byl podle scénáře Clarka Gregga natočen stejnojmenný film.

V barvité galerii Palahniukových vyšinutých hrdinů zaujímá jedno z předních míst protagonista románu Viktor Mancini. Aby mohl platit nákladnou lékařskou péči své matce, vymyslí důmyslný plán: v restauracích předstírá, že se zalyká jídlem, a lidé, kteří jej pak zachrání, jsou tak nadšeni svým hrdinstvím, že jej po léta finančně podporují. Dochází také na terapeutická sezení, kde se lidé chronicky závislí na sexu snaží své mánie zbavit - Viktor zde ale spíš než léčbu hledá nové partnerky a nezvyklé sexuální techniky. Roku 2008 byl podle scénáře Clarka Gregga natočen stejnojmenný film.

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout… Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 - ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary.

Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela.

V barvité galerii Palahniukových vyšinutých hrdinů zaujímá jedno z předních míst protagonista románu Viktor Mancini. Aby mohl platit nákladnou lékařskou péči své matce, vymyslí důmyslný plán: v restauracích předstírá, že se zalyká jídlem, a lidé, kteří jej pak zachrání, jsou tak nadšeni svým hrdinstvím, že jej po léta finančně podporují. Dochází také na terapeutická sezení, kde se lidé chronicky závislí na sexu snaží své mánie zbavit - Viktor zde ale spíš než léčbu hledá nové partnerky a nezvyklé sexuální techniky. Roku 2008 byl podle scénáře Clarka Gregga natočen stejnojmenný film.

Štvorzväzková verzia úspešnej Všeobecnej encyklopédie Universum, ktorá Čechách získala viacero prestížnych cien...

Tři novely podávají satirický obraz našich porevolučních let. Doba zastihla hrdiny příběhů vesměs nepřipravené, těžko se v nové situaci orientují, a ačkoliv se snaží adaptovat a těžit z ní, nedokáží se vzdát navyklých způsobů uvažování a chování. V novele Půlokénko nahlédneme do podivné domácnosti sourozenců Jůly a Kristýny svázaných poněkud patologickými vztahy. V novele Ó, jak jsme jiné hrdinka není schopna prosadit se v kariéře ani v osobním životě. Rodinná záležitost líčí příběh dvou starých sester, které získají v restituci domy. Do hry vstupuje typický porevoluční podnikatel...

Manekýn - rozlehlý dům na samotě poblíž Rochesteru, venkovské sídlo rodiny Craxtonů. Panství, které vybudoval Henry Craxton starší, jakýsi "Henry Ford přírodovědy". Jeho specialitou bylo vycpávání zvířat, a právě tento obor mu přinesl bohatství. Dům zůstal, krom těchto neživých tvorů, obydlen i zvláštní komunitou, odtrženou od okolního světa: poměrně početné služebnictvo se stará o paní Craxtonovou, starou dámu v invalidním křesle, která tu dožívá své dny. Píše se rok 1917 A právě tehdy sem při jíždí malá Peg Griswoodová se svou matkou, novou hospodyní, a své dětství a dospívání tráví na izolovaném panství. Poklidný, stereotypní čas obyvatel domu je však narušen nečekanými tragickými událostmi, které od základu změní jejich život Styl ro mánu byl charakterizován jako odvážný, okouzlující a magický. Jeden z recenzentů napsal, že jakmile někdo začne, čte Manekýna v jakési horečce Román byl v roce 1997 jedním ze tří finalistů prestižní Pulitzerovy ceny.

Dějiny zrodu vládce pekel se táhnou napříč staletími, světadíly i kulturami. Autor v knize dokazuje, že Ďábel je vynález zprvu politický, který měl v 6. století př. n. l. posílit moc íránského kněžstva. A že se později, zvláště v dobách inkvizice, z boje proti Satanovi stala výnosná živnost pro kněžstvo.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá , když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovan ou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů. Není však vskutku žádn ý důvod k obavám: autor při tom dovede být zábavný i něžný, moudrý i mrazivý, předvádí bytostné frankofilství a účtuje s ostrovními předsudky. Jeho příspěvek o podstatě našeho konce znovu potvrzuje, proč autor patří k nejlepším anglickým stylistům. Julian Barnes (1946), prozaik, novinář a překladatel, držitel řady významných evropských literárních cen, proslul např. díly Flaubertův papoušek a Historie světa v 10 1 kapitolách.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá , když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovan ou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů. Není však vskutku žádn ý důvod k obavám: autor při tom dovede být zábavný i něžný, moudrý i mrazivý, předvádí bytostné frankofilství a účtuje s ostrovními předsudky. Jeho příspěvek o podstatě našeho konce znovu potvrzuje, proč autor patří k nejlepším anglickým stylistům. Julian Barnes (1946), prozaik, novinář a překladatel, držitel řady významných evropských literárních cen, proslul např. díly Flaubertův papoušek a Historie světa v 10 1 kapitolách.

Kultovní román, odehrávající se ve dvou paralelních světech: v současném nočním Tokiu a v jakémsi světě představ, kde neplatí minulost ani budoucnost. Hrdina, specialista na kódování počítačových dat, přijme na první pohled normální zakázku a vzápětí se stane klíčovým prvkem v podivné hře. Netuší, že se už dávno ocitl na okraji propasti a že ta propast je mnohem hlubší, než by čekal. Mrazivé podobenství o cestě do temnot, skrývajících se za nablýskanou reklamní realitou našeho světa.