Odeon strana 84 z 87

Osamělý a introvertní Jonathan zvláštním způsobem `doplňuje` svého kamaráda Bobbyho, znají se od dětství a oba jsou gayové. Zatímco Jonathan se odstěhuje do New Yorku, Bobby bydlí u jeho rodičů v Clevelandu. Do příběhu později vstupuje Clare, Jonathanova spolubydlící, a jakkoli ví o jeho sexuální orientaci, touží mít s ním dítě. Nakonec se všichni tři setkávání v NY, Clare otěhotní s Bobbym a tato zvláštní trojice založí rodinu. Rafinovaně komponovaný román, časově rozkročený mezi 60. a 80. lety minulého století, se čte doslova jedním dechem. Atmosféra knihy je podobná slavným Hodinám, a protože Domov na konci světa byl publikován dříve, dalo by se i říci, že se Cunningham tímto románem na Hodiny `připravoval`. Román reprezentuje špičku současné americké literatury a byl rovněž zfilmován.

Ve svém v pořadí třetím románu zachycuje John Irving spletitý milostný vztah dvou manželských párů. Osudy této čtveřice se po výměně partnerů zapletou tak, že už není úniku ani návratu… Snad jen čtenář se o to může pokusit - může vážit, potěžkávat, zamýšlet se nad magickou váhou 158 liber a zároveň se ptát, zda je to všechno komedie, tragédie nebo sen? Příběh neočekávaně graduje, avšak protagonistům románu láska postupně hořkne a hořkne… Již v tomto díle je rozpoznatelný typický autorský styl i Irvingova oblíbená témata a smysl pro sarkasmus a černý humor.

Prvotina autora, jež zaujme jak nevšedními tématy, tak specifickým zpracováním. Lidé na okraji společnosti, na okraji života, ale ne ztroskotanci bez naděje jsou hrdinami povídek Michala Bečváře.

Desátý román Johna Irvinga začíná neobvyklou nehodou: při natáčení v Indii ukousne lev televiznímu reportérovi ruku. Jistá dáma nabídne k transplantaci ruku svého manžela - ovšem dosud živého a zdravého... Román zprvu připomíná humoristickou satiru č i erotickou frašku, závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z autorových dosavadních knih. Současně nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají "druhé šance" a ochota ke změně. Váz., 272 stran, 12,5 x 20 cm EF25408

Novinář Carl Streator, který pro místní plátek píše sérii článků o syndromu náhlého úmrtí nemluvňat, si povšimne, že na místech, kde k nim došlo, se obvykle vyskytuje kniha Básně a říkanky celého světa. Na straně 27 je v knížce neškodná říkanka, uspávanka. Ve skutečnosti jde o šamanskou formuli, která po přednesení, dokonce i v duchu a na dálku, v mžiku zabíjí. Carl se vcelku náhodně seznámí s Helen, která podniká v realitách - prodává domy, v nichž straší. Společně s její asistentkou Monou, z níž se vyklube čarodějnice, a s chlapíkem přezdívaným Ústřice, který ani neskrývá svůj negativní vztah ke světu a lidem, se vydávají na cestu. Na cestu po Spojených státech, aby po knihovnách ničili všechny výtisky inkriminované knihy. Při tom však sami říkanku používají a zanechávají za sebou mrtvé. Carl možná trpí mesiášským komplexem, ostatní ale na záchranu světa rozhodně nemyslí, jde jim o moc a peníze, chtějí ovládat druhé. Časem zjišťují, že formule je pouhopouhou součástí celé knihy kouze

Komika či absurdní situace jsou pro Irvinga prostředkem, jak poukazovat na vážnější témata. Fred Trumper je dalším z plejády jeho svérázných hrdinů. Má problémy doma, nejen finanční, a řeší je útěkem z rodiny. Autor poukazuje na delikátnost partnerských vztahů i třeba na svéráz amerického univerzitního provozu.

Karel Toman je autorem sedmi útlých sbírek, které jsou dokladem přirozeného a plynulého básnického vývoje. Je to stavba o sedmi prostorách, monument, který se nevnucuje. Tuláctví je všudypřítomné i tehdy, kdy básník dýchá vůni domova. Stejně všudypřítomný je i `tomanovský` mélos. Jeho verše, nejednou ostatně pojmenované píseň, jsou zpěvné, stroficky vyvážené, rytmicky `samozřejmé`. Tomuto nepřestajnému tulákovi byl vlastní smysl pro řád tvorby i života, což je patrné už v prvních knížkách (Torzo života, 1902, Melancholická pouť, 1906). Tomanovo bytostné národní cítění dokládají pak v celistvosti Měsíce (1918): jejich téma je tu osobní, tu obecné, zásadní. Pozdější Verše rodinné a jiné (1914-1917) jsou také hlasem víry v čase válečných hrůz, i v této sbírce, podobně jako v posledním souboru Stoletý kalendář (1926) stále bije srdce tulákovo, především tehdy, kdy nemoralistně zaznívá apel morálního dosahu.

Světová současná

Formálně úsporná, sevřená kniha je rozdělena do pěti kapitol - `třenic`, jež korespondují s pěti etapami života literárního hrdiny. V první sledujeme počátek až patologicky závislého vztahu vypravěče - zde teprve jedenáctiletého - a jeho matky, který pokračuje celá další desetiletí a logicky narušuje hrdinovy milostné a partnerské vztahy. Není divu, že nenajde klid ani v roli otce dospívající dcery. Téměř pět dekád jsme svědky hrdinova hledání pevného bodu, jeho samoty a nevědomých závislostí, pocitu, že lidé si nemohou rozumět, protože nejsou schopni komunikace… Djian je mistrem tragikomických scén a také má výtečnou schopnost vytvářet `odposlouchané` dialogy - leckterý čtenář pocítí s jeho postavami nejen určité souznění, ale i znepokojení.

Text románu působí jako silná osobní zpověď, niterné ohlédnutí za začátkem, vývojem a náhlým koncem jednoho milostného vztahu. Louise přijíždí krátce po druhé světové válce do Londýna, kde se setkává s psychiatrem Robertem Gordonem. Ten ji nijak nepřitahuje, přesto se mu po kratičké známosti oddá na lavičce v parku. Od začátku víme, že jde o vztah submisivní: Gordon se Louisy zmocňuje pokaždé brutálně, tak trochu ji i znásilňuje, a to nejen fyzicky, ale i verbálně. Nejde však o explicitně popsané sexuální scény, vše se odehrává v sugestivních náznacích. Román je zároveň „dobrodružstvím“ lingvistickým, neboť autorka „hledá slova“, jimiž by vypravěčka popsala své choulostivé prožitky – používá dnes již zautomatizované výrazy, například z oblasti psychoanalýzy. Kniha je rovněž pozoruhodná jako dokument doby.

Spisovatel proslulý složitostí (a rovněž délkou) svých románů napsal vlastní životopis, pozoruhodně jednoduchý - a také krátký. Vzpomínky jsou věnovány památce dvou zápasnických trenérů a dvou přátel, spisovatelů. Imaginární přítelkyně je portrétem spisovatelů a zápasníků, kteří hráli klíčovou roli v kariéře Johna Irvinga jako spisovatele, zápasníka i zápasnického trenéra. A také je tento upřímný životopis obrazem autorova obětavého vztahu k jeho synům: Irving jako trenér dovedl oba své syny Colina a Brendana k titulům šampionů Nové Anglie - k titulu, který sám jako zápasník nikdy nezískal… John Irving začal s psaním a zápasením ve čtrnácti letech. Zápasnických soutěží se účastnil po dobu dvaceti let, jako rozhodčí působil čtyřiadvacet let a zápasnickým trenérem byl až do svých sedmačtyřiceti. Oněch třiatřicet `zápasnických` let je trojnásobek doby, kterou strávil jako student a učitel tvůrčího psaní. Jeho stručný životopis se přesto podrobně věnuje vztahu mezi psaním a zápasením - o

Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Cloud's a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty.

Mistrně napsaný příběh s prvky sci-fi má blízko k psychologickému románu stejně jako k hororu. Autor přichází s podobenstvím, při němž běhá mráz po zádech, okamžiky hrůzy se tu střídají s vytříbeným černým humorem. Dokonale vystavěný románový děj nás pomalu, velmi pomalu vtahuje do svých útrob, do svého mystéria. Michel Faber (1960) se narodil v Holandsku, vyrůstal v Austrálii a nyní žije ve Skotsku. Román Pod kůží (2000) mu přinesl slávu mezinárodního formátu: byl přeložen do patnácti jazyků a připravuje se filmové zpracování díla. Román se dostal do užšího výběru na Whitbreadovu cenu pro románový debut.

Potkávají se pravidelně v jednom z městských parků - student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik. Teprve náhodné setkání v motocyklové dílně na periferii města je svede dohromady: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké předběžné plány nehrají žádnou roli... Ale už první, neplánované zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu - osvobodit místní obyvatele. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován. Svobodu medvědům je Irvingův první román. Do značné míry předznamenává spisovatelova pozdější témata i konstanty a prvky zdánlivě nespojitelné: bizarní, charakterově nejednoduché postavy a stěží uvěřitelný příběh s velmi reálnou a faktograficky dobře podloženou kulisou Vídně.

Potkávají se pravidelně v jednom z městských parků - student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik. Teprve náhodné setkání v motocyklové dílně na periferii města je svede dohromady: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké předběžné plány nehrají žádnou roli... Ale už první, neplánované zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu - osvobodit místní obyvatele. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován. Svobodu medvědům je Irvingův první román. Do značné míry předznamenává spisovatelova pozdější témata i konstanty a prvky zdánlivě nespojitelné: bizarní, charakterově nejednoduché postavy a stěží uvěřitelný příběh s velmi reálnou a faktograficky dobře podloženou kulisou Vídně.

Jde o svéráznou románovou biografii Williama Shakespeara, jež však výrazně vybočuje z řady literárních děl o tomto dramatikovi. Burgessův Shakespeare je totiž především lidskou bytostí s několika přednostmi a mnoha slabostmi. Dozvíme se např., že byl sveden svou pozdější manželkou, když se vracel opilý z knajpy, že měl homosexuální sklony (jeho milencem byl sám hrabě ze Southamptonu, oblíbenec královny Alžběty), že postava z jeho slavných Sonetů byla přístavní děvka… Burgess rovněž podporuje teorii, že ho žena podváděla s jeho bratrem a že jeho syn Hammet byl předobrazem Hamleta. Autor se zde vydal proti všem oslavovatelům velkého dramatika a načrtl jeho parodickou biografii