Odeon strana 72 z 87

Už nevím, kdy mě napadlo přestat být malou holkou. Žiju ponořená do Deníčku a jedině na jeho stránkách se chovám přirozeně a uvolněně. V něm jsem byla vždycky dospělá, předstírala jsem, že jsem holčička, ale nebyla to pravda. Příliš dospělá pro Deníček a příliš dětská pro okolní svět… Pisatelka deníku Nieve Guerra žije se svou matkou, rozhlasovou redaktorkou, a švédským otčímem, zaměstnancem jaderné elektrárny, na karibském pobřeží Kuby. Šťastné dny dětství končí ve chvíli, když se objeví její biologický otec a dostává ji do péče. Odváží ji na venkov a týrá ji, vězní, nedává jí najíst, zakazuje jakýkoli kontakt s matkou. Po mnoha výstupech je otci odejmuta - poté když si sama rozbije hlavu o trubky v tělocvičně. Deníček z dětství nás uvádí do kubánské reality roku 1978 - záměrně nemotorný styl zápisků malé holky konstrastuje s bezvýchodností situace a přízračnou realitou, kterou nám obratně zprostředkovává. Deníček z dospívání z druhé poloviny 80. let už ukazuje trochu jinou tvář: os

Už nevím, kdy mě napadlo přestat být malou holkou. Žiju ponořená do Deníčku a jedině na jeho stránkách se chovám přirozeně a uvolněně. V něm jsem byla vždycky dospělá, předstírala jsem, že jsem holčička, ale nebyla to pravda. Příliš dospělá pro Deníček a příliš dětská pro okolní svět… Pisatelka deníku Nieve Guerra žije se svou matkou, rozhlasovou redaktorkou, a švédským otčímem, zaměstnancem jaderné elektrárny, na karibském pobřeží Kuby. Šťastné dny dětství končí ve chvíli, když se objeví její biologický otec a dostává ji do péče. Odváží ji na venkov a týrá ji, vězní, nedává jí najíst, zakazuje jakýkoli kontakt s matkou. Po mnoha výstupech je otci odejmuta - poté když si sama rozbije hlavu o trubky v tělocvičně. Deníček z dětství nás uvádí do kubánské reality roku 1978 - záměrně nemotorný styl zápisků malé holky konstrastuje s bezvýchodností situace a přízračnou realitou, kterou nám obratně zprostředkovává. Deníček z dospívání z druhé poloviny 80. let už ukazuje trochu jinou tvář: os

Už nevím, kdy mě napadlo přestat být malou holkou. Žiju ponořená do Deníčku a jedině na jeho stránkách se chovám přirozeně a uvolněně. V něm jsem byla vždycky dospělá, předstírala jsem, že jsem holčička, ale nebyla to pravda. Příliš dospělá pro Deníček a příliš dětská pro okolní svět… Pisatelka deníku Nieve Guerra žije se svou matkou, rozhlasovou redaktorkou, a švédským otčímem, zaměstnancem jaderné elektrárny, na karibském pobřeží Kuby. Šťastné dny dětství končí ve chvíli, když se objeví její biologický otec a dostává ji do péče. Odváží ji na venkov a týrá ji, vězní, nedává jí najíst, zakazuje jakýkoli kontakt s matkou. Po mnoha výstupech je otci odejmuta - poté když si sama rozbije hlavu o trubky v tělocvičně. Deníček z dětství nás uvádí do kubánské reality roku 1978 - záměrně nemotorný styl zápisků malé holky konstrastuje s bezvýchodností situace a přízračnou realitou, kterou nám obratně zprostředkovává. Deníček z dospívání z druhé poloviny 80. let už ukazuje trochu jinou tvář: os

V blízkosti indicko-nepálských hranic žije osaměle soudce ve výslužbě se svým kuchařem. Jeho život je velice prostý, starý muž je zahořklý a od světa už nic neočekává. Vše se mění ve chvíli, kdy se zjeví jeho dospívající vnučka Sai, která ztratila rodiče. Do té doby mnoho ze skutečného života nepoznala, není tedy divu, že se brzo zamiluje do svého nepálského učitele. Kuchařův syn Bidžu odjíždí do vysněné Ameriky. Román, za který autorka získala roku 2006 Booker Prize, přináší poněkud jiný pohled na Indii, než na jaký jsme zvyklí.

V blízkosti indicko-nepálských hranic žije osaměle soudce ve výslužbě se svým kuchařem. Jeho život je velice prostý, starý muž je zahořklý a od světa už nic neočekává. Vše se mění ve chvíli, kdy se zjeví jeho dospívající vnučka Sai, která ztratila rodiče. Do té doby mnoho ze skutečného života nepoznala, není tedy divu, že se brzo zamiluje do svého nepálského učitele. Kuchařův syn Bidžu odjíždí do vysněné Ameriky. Román, za který autorka získala roku 2006 Booker Prize, přináší poněkud jiný pohled na Indii, než na jaký jsme zvyklí.

V blízkosti indicko-nepálských hranic žije osaměle soudce ve výslužbě se svým kuchařem. Jeho život je velice prostý, starý muž je zahořklý a od světa už nic neočekává. Vše se mění ve chvíli, kdy se zjeví jeho dospívající vnučka Sai, která ztratila rodiče. Do té doby mnoho ze skutečného života nepoznala, není tedy divu, že se brzo zamiluje do svého nepálského učitele. Kuchařův syn Bidžu odjíždí do vysněné Ameriky. Román, za který autorka získala roku 2006 Booker Prize, přináší poněkud jiný pohled na Indii, než na jaký jsme zvyklí.

Skvělá společenská mozaika ze současného New Yorku. V popředí stojí trojice postav, spolužáků z elitní Brownovy univerzity, kteří měli spoustu plánů, snů a předsevzetí. Teď je jim třicet a nejsou o mnoho dál než před deseti lety - kariéra a peníze se jim vyhýbají. Potácejí se mezi frustracemi z osobních selhání a euforickými stavy. Veškerá hra jednou ráno končí: to ráno, kdy narazí první letadlo do Světového obchodního centra. Podle autorky je 11. září kulisa dějin, událost, po které zůstává jen kocovina.

Skvělá společenská mozaika ze současného New Yorku. V popředí stojí trojice postav, spolužáků z elitní Brownovy univerzity, kteří měli spoustu plánů, snů a předsevzetí. Teď je jim třicet a nejsou o mnoho dál než před deseti lety - kariéra a peníze se jim vyhýbají. Potácejí se mezi frustracemi z osobních selhání a euforickými stavy. Veškerá hra jednou ráno končí: to ráno, kdy narazí první letadlo do Světového obchodního centra. Podle autorky je 11. září kulisa dějin, událost, po které zůstává jen kocovina.

Tereza Boučková . Spisovatelka, která nemůže psát. Tíseň úplně strašlivá. Nikomu to neříkám. Stejně to nepomůže. Já mám tíseň a já s tím musím něco dělat. Nikomu to neříkám a přitom mám čím dál větší potřebu s někým se objímat (a být objímaná), někoho hladit (a být pohlazená), s někým se milovat (a být milovaná), k někomu se schoulit... Je devět. Patrik má mít první výslech na policii (z úterka přeloženo na středu, nevím proč). Když jsme mu nestáli ani za telefonát, z účasti jsem se omluvila. Nezajímá mě to. Jak to asi probíhá? Policie už Patrika dávno neznervózňuje ani nestresuje, po všech útěcích z výchovného ústavu, po šťárách v pražských nočních klubech, kde se převážně zdržuje, po tom, co ho několikrát sebrali a drželi na vyšetřovně, dokud si pro něj z ústavu nepřijeli... Je v pohodě. Tíseň.

Tereza Boučková . Spisovatelka, která nemůže psát. Tíseň úplně strašlivá. Nikomu to neříkám. Stejně to nepomůže. Já mám tíseň a já s tím musím něco dělat. Nikomu to neříkám a přitom mám čím dál větší potřebu s někým se objímat (a být objímaná), někoho hladit (a být pohlazená), s někým se milovat (a být milovaná), k někomu se schoulit... Je devět. Patrik má mít první výslech na policii (z úterka přeloženo na středu, nevím proč). Když jsme mu nestáli ani za telefonát, z účasti jsem se omluvila. Nezajímá mě to. Jak to asi probíhá? Policie už Patrika dávno neznervózňuje ani nestresuje, po všech útěcích z výchovného ústavu, po šťárách v pražských nočních klubech, kde se převážně zdržuje, po tom, co ho několikrát sebrali a drželi na vyšetřovně, dokud si pro něj z ústavu nepřijeli... Je v pohodě. Tíseň.

Reedice populárního díla známého latinskoamerického autora. Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky `osamělých lovců` i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Zatímco autorovy slavné hororové povídky (shrnuté např. ve výboru Líbej mě, líbej) charakterizuje jedovatá bizarnost, čtyři povídky ze sbírky Milostné rošády jsou precizně komponované originální anekdoty s překvapivou, až šokující pointou - povídky o `bezbolestné bolesti`, v různých hávech obměňující české přísloví `kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá`… Jsou to mistrné, dějově sevřené grotesky naplněné černým humorem, které často připomenou vycizelované arabesky Poeovy.

Román Idiot se řadí ke klíčovým a nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, ho označují za idiota. Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe.

Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.

I v tomto díle nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých. S notnou dávkou nadsázky spisovatel líčí, jak na její pohřeb přijel prezident státu i papež, ministři a generálové, ale i královna zelené tykve, moučné juky či královna gujávových plodů. Závěr je mnohem realističtější i relativizující: sotva samotný pohřeb začne a průvod se dá do pohybu, ulice se zaplní smrdutými odpadky a příbuzní se začnou dohadovat o majetek… Soubor osmi povídek, datovaných rokem 1962, přináší texty známé (jako například V tomhle městečku se nekrade nebo Baltazarovo podivuhodné odpoledne) i povídky publikované česky poprvé: Úterní siesta, Takový obyčejný den, Umělé růže a další. Roku 1979 vyšel v nakladatelství Odeon výbor ze tří Márquezových knih pod názvem V tomhle městečku se nekrade. Současné vydání představuje autorovu tvorbu v původním rozsahu.

Zatímco hrdinové Spielbergova hororu se třásli před bestií s jasnými obrysy, protagonista Hallova románu bojuje se zabijákem, který nebaží po krvi, ale po myšlenkách a vzpomínkách. Hrdina tedy nemá, kam se uchýlit. Vody myšlení a paměti jsou hluboké a pojmový predátor se v nich cítí jako doma. Vypravěč příběh se probírá se z kómatu, neví o sobě nic. Zvládne souboj s dravcem, který pase po jeho myšlenkách? Románový debut anglického autora vychází ve 30 zemích.