Odeon strana 16 z 87

Nemajetní Szilárda Borbélye, fikce s autobiografickými prvky, je prózou až nezvykle temnou a krutou, která však přesto ve čtenáři nezanechává pocit marnosti a bezvýchodnosti. Popisuje malou vesničku na severovýchodě Maďarska s její charakteristickou uzavřeností, obyvateli, vzpomínkami a pověrami, tak jak to všechno vidí dětské oči. Autor při líčení zvoleného mikroprostředí nehodlá ani v nejmenším nic idealizovat; chudoba a bída nejsou nijak přikrášleny a venkované tvoří uzavřené společenství, jehož obzor končí těsně za humny... Dílo je považováno za nejdůležitější maďarský román nynějšího desetiletí; postupně vyjde ve třinácti zemích.

Nemajetní Szilárda Borbélye, fikce s autobiografickými prvky, je prózou až nezvykle temnou a krutou, která však přesto ve čtenáři nezanechává pocit marnosti a bezvýchodnosti. Popisuje malou vesničku na severovýchodě Maďarska s její charakteristickou uzavřeností, obyvateli, vzpomínkami a pověrami, tak jak to všechno vidí dětské oči. Autor při líčení zvoleného mikroprostředí nehodlá ani v nejmenším nic idealizovat; chudoba a bída nejsou nijak přikrášleny a venkované tvoří uzavřené společenství, jehož obzor končí těsně za humny... Dílo je považováno za nejdůležitější maďarský román nynějšího desetiletí; postupně vyjde ve třinácti zemích.

Hlavní postavou nového románu Sofi Oksanen je mladá žena Norma Ross, která bydlí v helsinské bohémské čtvrti Kallio. Je osamělá, avšak osamělost je částečně dobrovolná. Jediným blízkým člověkem, a také jediným, kdo znal Normino tajemství, byla její matka Anita. Ta spáchala sebevraždu skokem pod metro… Po pohřbu kontaktuje Normu neznámý muž a přesvědčuje ji, že je i v jejím zájmu si s ním promluvit. Strhující thriller z pera známé finské spisovatelky.

Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.

New York, LP 1895. Chrám divů je název cirkusu nebo možná spíš freak show vedené ráznou Friendship Churchovou. Příběh, vyprávěný z několika perspektiv, je neuvěřitelnou exkurzí do života prapodivných existencí – nešťastníků, chodících reklam na to, co všechno je člověk schopen přežít. Autorka jedinečným stylem zachycuje, jak je krása, ošklivost, dokonalost a nedokonalost skutečně v oku toho, kdo se dívá.

Fejetony o lásce ke kolu, k níž se autorka vysloveně nerada, těžce a v podivném dobrovolném donucení v průběhu let dopracovala, a o jiných vášních a někdy i mukách. Taky o úplně obyčejných, smutných i veselých věcech života, o manželství, šťastných mužích, nešťastných volbách, blbých politicích, krásných knihách, dojemných filmech. A třeba i o Romanovi a jeho rychlostním rekordu. Fejetony o mužích a lidech, které byly opět napsány s největší láskou, a taktéž otištěny v letech 2004–2009 v Hospodářských novinách, Pražském deníku, MF DNES a Právu. Některé nebyly otištěny nikdy, protože je Tereza Boučková napsala až pro tuto knížku. S láskou, jak jinak.

Fejetony o lásce ke kolu, k níž se autorka vysloveně nerada, těžce a v podivném dobrovolném donucení v průběhu let dopracovala, a o jiných vášních a někdy i mukách. Taky o úplně obyčejných, smutných i veselých věcech života, o manželství, šťastných mužích, nešťastných volbách, blbých politicích, krásných knihách, dojemných filmech. A třeba i o Romanovi a jeho rychlostním rekordu. Fejetony o mužích a lidech, které byly opět napsány s největší láskou, a taktéž otištěny v letech 2004–2009 v Hospodářských novinách, Pražském deníku, MF DNES a Právu. Některé nebyly otištěny nikdy, protože je Tereza Boučková napsala až pro tuto knížku. S láskou, jak jinak.

Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zprvu vzpírají logickému chápání, činí z Baskervillského psa nejslavnější Doylův detektivní román. Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné krajině vřesovišť. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Geniální dílo v novém překladu Richarda Podaného.

Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat. Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné... Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.

Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos, vesničanka středního věku, která se bouří proti mašinerii státního aparátu a dotáhne to v soudním sporu až do nejvyšších pater. Nebouří se ale z politické uvědomělosti, ale proto, že přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť podruhé otěhotněla. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou, a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou. Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím najde mladší a už se k ní vrátit nechce. Tragikomická satira současného čínského autora.

Jméno Heloisa dostala ta dívka patrně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí bylo osm let, strýc ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdělávala v různých oborech. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard... A zde začíná tragický milostný osud Abelarda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdramatičtějších příběhů skutečné lásky všech dob. Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách originální, nejednou připomíná prózy Umberta Eca.

Reedice populárního díla známého latinskoamerického autora. Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky "osamělých lovců" i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Fiona pracuje jako soudkyně Nejvyššího soudu a při svém mimořádném pracovním vytížení vnímá manželův zálet s mladší ženou, na který mu přijde, sice bolestně, ale zároveň na nějaká hluboká řešení prostě nezbývá čas. Řeší komplikovaný právní spor – sedmnáctiletý mladík umírá na leukemii a rodiče odmítají transfuzi krve; patří ke Svědkům Jehovovým. Soudkyně v precizně vedeném sporu potvrdí, že právo na život je víc než právo rodičovské…

Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.

Mé jméno je Světlana Allilujevová. Narodila jsem se 28. února 1926. Můj otec zemřel roku 1953. Jmenoval se Josif Stalin. Jediná dcera sovětského diktátora měla až neuvěřitelný osud. V šestnácti se zamilovala do židovského lékaře, kterého její otec poslal do gulagu. Roku 1963 se vášnivě zamilovala do indického komunisty, a když si po jeho smrti prosadila, že s jeho popelem odjede do Indie, požádala na ambasádě USA o politický azyl. V Americe zbohatla na své slavné knize Dvacet dopisů příteli, o všechno ji ale obrala náboženská sekta. Musela se skrývat nejen v USA, ale i v Eropě. Zemřela roku 2011 ve Wisconsinu. Biografický román Moniky Zgustové je originální, napínavý a plný zvratů.

Student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik se poznají v motocyklové dílně na periferii města: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké plány nehrají žádnou roli. Už první zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu - zvířata osvobodit. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován. Svobodu medvědům je Irvingův první román. Do značné míry předznamenává spisovatelova pozdější témata i konstanty a prvky zdánlivě nespojitelné: bizarní, charakterově nejednoduché postavy a stěží uvěřitelný příběh s velmi reálnou a faktograficky dobře podloženou kulisou Vídně.