Jeden z nejkrásnějších Walserových textů, povídka Der Spaziergang, byla poprvé otištěna roku 1917. Walser v něm s ironií a téměř nepostižitelným smutkem, využívaje nejjemnějších odstínů jazyka, popisuje nezáviděníhodný, přitom však s ničím nesrovnatelný a nezaměnitelný úděl umělce, a nestěžuje si: v té době mu není ještě čtyřicet a netuší, jak rychle mu budou ubývat síly. Pro něho tak charakteristická nechuť podrobovat se tlakům moderní, dravě nastupující doby je už zřejmě patrná. V srpnu 1914 začala první světová válka a svět se od základů změnil. Walserova tvorba bielského období se zdá být někdy obtížně přijatelná, jako by se odvracela od světských událostí, vzdálena své době, se silným příklonem k idyle a blouznění o kráse, někdy přecházející až v manýru a hraničící s banalitou. Přesto vykazuje zřejmé stopy experimentu a (někdy riskantního?) pokusu o odklon od románu 19. století. Autor v té době hledá literární ostrov ticha, kam by se mohl uchýlit. Jeho realismus je rafinovaný a zatímco konstituuje skutečnost, pokouší se ji okamžitě destabilizovat přemírou atributů a nespoutanou exaltací. K tomu nutno přičíst neúnavnou ironii, která jako by předcházela katastrofě. Subtilní Walserova próza druhého bielského období dává tušit, kolika převleky se autorova já vystrojovalo, než dalo nahlédnout do svého nitra.

Najúspešnejšie piesne výbornej slovenskej speváčky z jej viac ako 20 ročnej kariéry - od prvých hitov (Maznáčik, Účesy) až po tohtoročný remake Nauč sa to odo mňa z Hitu storočia.
(20 piesní)

A színhely Köln városa, az úr megtestesülése 1376. esztendejében. A begina-ház öntudatos lakóira gyanú árnyéka vetül; vajon valóban eretnekek és méregkeverők ők, vagy csupán rágalom áldozatai? Almút Bossart, a fiatal begina, egy nagy tiszteletnek örvendő építőmester lánya, elhatározza, hogy fényt derít a tekintélyes de Lipa borkereskedő házában történt rejtélyes halálesetre. Almút nem teljesen önszántából cselekszik; erősen ösztönzi az a tény, hogy az inkvizítor őt gyanúsítja a gyilkosság elkövetésével. A Sötét tükör a középkor hangulatát plasztikus ecsetvonásokkal lefestő történelmi regény, melynek fordulatokban bővelkedő cselekménye mesterien ötvözi az izgalmakat és a finom humort.

Druhá část výboru krátkých próz Roberta Walsera (1878-1956) navazuje na první část (která vyšla v Opusu v roce 2008 pod názvem Život básníka) a představuje autorovy texty z let 1921-1933, tedy z bernského období a z pozdější doby, kdy už pobýval na klinice ve Waldau. Mnohé z Walserových textů patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru kdy vzniklo.

Ve stopách svého mistra, E. T. A. Hoffmana, vypráví Tarchetti uhrančivé příběhy, v nichž se realita bipolárně rozpadá. Jeho postavy se setkávají se svými dvojníky, mrtví zasahují do života živých, části původně jednotných celků se rozžívají samostatným životem, upoutávají na sebe pozornost a probouzejí ve vědomí protagonistů patologické monománie.Tento zájem o fantastické motivy jako nástroje průzkumu skrytých vrstev lidského vědomí činí z Tarchettiho jednoho z raných představitelů evropského modernismu.

Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této žijící klasičky , tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino druhé životní dílo . Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena, cesto!, 2004). Výbor zahrnuje rovněž některé novější, knižně dosud nepublikované básně.

Česko-francouzské vydání básní Jeana Follaina (1903-1971) v překladu Jana Vladislava. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se jako překladatel věnoval

Knihu Dobře utajené housle napsal Miroslav Horníček v roce 1967 a načetl o čtyři roky později. Pro psaný i mluvený projev autora a interpreta v jedné osobě je typický, příznačný a propojující kultivovaný a ironický humor. Ono ideální spojení je navíc představeno i obsahově. Jde v prvé řadě o střet myšlení muže a ženy. Na konkrétních situacích z vlastního rodinného života demonstruje Miroslav Horníček rozdíly přístupu k drobným denním událostem i k jejich řešení. Ze třinácti zde načtených povídek zvláště titulní povídka dobře charakterizuje jemnost úsměvu, jímž Horníček nahlíží na každodenní zvláštnosti soužití dvou lidí - někdy i navíc psa, dítěte, přátel nebo příbuzných. Horníčkovy noblesní myšlenky s ušlechtilým humorem je radostí číst i poslouchat. Čte Miroslav Horníček

Eseje polského básníka Zbigniewa Herberta (1924–1998) nazvané Zátiší s udidlem volně navazují na knihu Barbar v zahradě (Opus, 2010). Herbert v delších esejích a několika kratších textech, kterým říká apokryfy, na různých příkladech ze života a umění Holanďanů 17. století zprostředkovává čtenáři esenci holandského malířství a jeho kulturního a historického zázemí. V pozadí brilantních studií se čtenář dobírá zásadních úvah o umění, vědě, životě umělce, o šílenství a bizarnostech vnějškově spořádaného světa měšťanské a kupecké země.

Eseje této knihy, jejímž autorem je básník a filozof Josef Hrdlička (1969), vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině. Kontinuita chůze, jež může být fyzickou analogií kontinuity duševního života, otevírá způsob pohledu na věci a ukazuje některé jejich stránky, které běžně zůstanou v pozadí. Tento přístup dovoluje autorovi za pomoci četných příkladů ze světové poezie jedinečným způsobem popsat fenomény tzv. přirozeného světa, jako je čtveřice tradičních živlů, noc, hora, les, i lidskou přítomnost v eseji o tváři.

Tři „antické“ prózy Arno Schmidta (1914–1979) Gadir aneb Poznej sám sebe (1948), Alexandr aneb Co je pravda (1949) a Enthymesis aneb J. V. N. (Jak vás nenávidím, 1946) navazují na první vydání Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011) tohoto pozoruhodného německého autora. Ve všech třech prózách Arno Schmidt pohlíží na antické události kritickýma očima, jako by historickým pramenům nedůvěřoval a ptal se, kdo nám vlastně ony události zprostředkoval a z které doby jsou prameny, jež považujeme za hodnověrné; při tom se pokouší o další možné pohledy, než jaké nám jsou obecně předkládány. Přeložili Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.