Paseka strana 40 z 111

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít. Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.   A. Gravensteen je jméno na dveřích jednoho bytu. Kdo za nimi tento román napsal, zůstává tajemstvím.

Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén "černých labutí", tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, globální nástup Internetu či propad akciových trhů z roku 1987. Podle autora - jednoho z hrstky odborníků, kteří předvídali nástup nedávné finanční a ekonomické krize - je příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry v ekonomy a prognostiky, přehnaného kategorizování či uchylování se k dosavadním zkušenostem tam, kde bychom měli přemýšlet co nejotevřeněji a nejobecněji. Talebova kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve své oblasti, deníkem The Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem. Je to kniha jediné myšlenky: lidská mysl má mimořádně špatnou schopnost odhadovat budoucnost, a navíc si to nepřipouští. Může za to naše zčásti vrozená a zčásti získaná slepota vůči tzv. černým labutím, tedy mimořádným událostem velkého dopadu. Podle Taleba mají černé labutě v dějinách mnohem větší význam, než si připouštíme: kvůli nim se „dějiny neplazí, ale skáčou“. Až na to, že je ve zpětném zrcátku vidíme jinak: události dáváme do souvislostí a věříme, že sledovaly jakýsi „plán“.

Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací.

Salím Sináí, vypravěč a hlavní hrdina nejznámějšího románu Salmana Rushdieho, je jedním z 1001 dětí zrozených v první hodině indické nezávislosti a obdařených zázračnými schopnostmi, zároveň však bolestně spojených s historií a osudem své země. Jeho fascinující vyprávění, postupně se odvíjející mezi řadou indických a pákistánských měst, provede čtenáře ságou tří generací Salímovy rodiny, více než šesti desítkami let moderní indické historie i hrdinovou strastiplnou poutí za smyslem osudu vlastní existence, který jako by ztělesňoval rozporuplnou a stěží postižitelnou identitu samotné Indie. Rushdieho barvitá a podmanivá próza, mistrně mísící realitu s imaginací a kroniku politického vývoje s fantastickým příběhem, byla r. 1993 jmenována nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní britskou literární cenou Booker Prize, r. 2008 zvítězila ve čtenářské anketě ke čtyřicátému výročí této ceny a dnes je řazena mezi stěžejní díla moderní světové literatury. Salman Rushdie (1947) je autorem jedenácti románů a několika dalších svazků próz, esejů a publicistiky. Jeho druhý román Děti půlnoci (1981, č. 1995, 2009), barvitá mnohovrstevná sága o šesti desetiletích moderních indických dějin, byl r. 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní literární cenou Booker Prize. Rushdie je rovněž nositelem Whitbreadovy ceny a literární ceny Evropské unie Aristeion za román Maurův poslední vzdech (1995, č. 1999, 2013) a řady dalších ocenění. R. 2007 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.

Nadaný a ambiciózní lékař Pavel Alexejevič Kukockij se snaží prosadit znovuzavedení práva na potrat, o něž sovětské ženy přišly Stalinovým nařízením z roku 1936. Tento boj za vnitřní svobodu člověka a možnost vlastní volby však překazí jeho slibně zahájenou kariéru. A otřese se také jeho idylický rodinný život, když do něj vpadne sirotek po sousedce, jež zemřela právě při nelegálním potratu. Kukockého případ je typický pro Sovětský svaz 40. a 50. let, kdy se soukromí ocitlo ve vleku nelidské epochy.     Ljudmila Ulická rozehrává svůj román na pozadí krátké poválečné euforie, stalinských kampaní proti genetice a kosmopolitismu, Stalinovy smrti a následného dočasného tání. Čtenáře provází tehdejší Moskvou, Petrohradem, ale i rozvalinami starověké civilizace na černomořském pobřeží. Ptá se přitom na sílu rodinné tradice, schopnost lidské paměti, na hranice mezi zdravím a nemocí či životem a smrtí. V roce 2001 získala autorka za Případ Kukockij prestižní ocenění Ruský Booker.

Špičkové historické krimi, jehož autorka, vybavená perfektní znalostí místa a doby, rekonstruuje fascinující obraz New Yorku poloviny 19. století a přivádí na scénu originálního detektiva, který se specializuje na řešení zdánlivě nevysvětlitelných případů.Když Timothymu Wildovi jeho nezdárný starší bratr, známá postava dobového New Yorku, dohodí místo u právě vznikajícího policejního sboru, mladý muž s nechutí, ale přesto úkol přijme. A zdá se, že v pravý čas. Nezletilá dívenka Bird, prchnuvší z bordelu, je nalezena ve špíně ulice celá pokrytá krví, která není její. Začínají se dít podivné věci, až nakonec Wilde s pomocníky objeví v odlehlém koutu Manhattanu hrozivý masový hrob znetvořených dětských těl.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. V příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, se skutečné sny střetávají s idealismem. Stejně jako v osudu starého zahradníka, jenž na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, která své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Autorovo literární mistrovství je empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti. Právě tyto spisovatelské kvality z něj dlouhodobě činily jednoho z nejžhavějších kandidátů na Nobelovu cenu.   Amos Oz (1939-2018), autor řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány Černá skříňka (1987, č. 1993, Paseka 2010), Fima (1991, č. 1998), Panter ve sklepě (1995, č. 1999), Můj Michael (1968, č. Paseka 2005), dvojicí novel Až do smrti (1971, č. Paseka 2002), autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018) a románem Jidáš (2015, č. Paseka 2017), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Je mimo jiné nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998), Ceny prince asturského (2007) a Ceny Franze Kafky (2013).

Odvážné svědectví sedmadvacetiletého italského novináře o nemilosrdném světě současné neapolské mafie a ničivých důsledcích jejího působení v řadě oblastí domácího i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života zaujme zasvěceným a detailním vylíčením brutálních praktik organizovaného zločinu a portréty jeho aktérů, ale i bezprecedentním osobním nasazením a statečností svého autora. Ve svém úsilí proniknout do zákulisí působení camorry se Saviano mimo jiné nechal najmout jako pracovní síla nelegální čínské textilní dílny, působil jako stavební dělník a číšník a postupně shromáždil řadu poznatků o aktivitách mafiánských kruhů ve sféře průmyslu, stavebnictví, obchodu s drogami či nezákonné manipulace s průmyslovým odpadem a jedy. Jeho strhující i alarmující výpověď, obsahující řadu konkrétních údajů o špičkách klanů camorry a jimi řízených vraždách a dalších zločinech, se záhy po svém vydání v Itálii stala bestsellerem, vyvolala značný ohlas i v mezinárodním měřítku a vyšla již ve více než dvaceti zemích.

Oproti obecnému přesvědčení nevyplývají mozkové poruchy a nemoci jen z genetické výbavy, ale převážně ze stravovacích návyků. Neurolog a dietolog David Perlmutter na základě své dlouholeté praxe dokazuje, že konzumace sacharidů, cukru a dokonce celozrnných výrobků může vést k demenci, hyperaktivitě, epilepsii, pocitům úzkosti, chronickým bolestem hlavy, depresi, poklesu sexuálního pudu a mnoha dalším problémům. Smyslem knihy přitom není jen populární výklad, ale především poskytnutí návodu, jak se těmto hrozbám bránit, včetně příkladu konkrétního čtyřtýdenního plánu, který pomůže vaší mysli, aby si uchovala svěžest a zdraví.

Pavel Kosatík sestavil Masarykův plastický obraz pro 21. století. Pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti byl přesvědčen. Výsledkem zápasů bylo pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň, paradoxně, zakladatel zatížil republiku břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Jiný TGM je pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků. Pavel KosatíkSpisovatel a scenárista Pavel Kosatík (1962) je autorem řady monografií význačných osobností české historie a kultury (například Olga Havlová, Pavel Kohout, Ferdinand Peroutka, Přemysl Pitter, Pavel Tigrid, Jarmila Novotná), televizních scénářů a originálních sond do české historie, jako jsou knihy České snění (2010) nebo České okamžiky (2011). Bestsellerem se stala i Sběrná kniha (2017), jeho knižní rozhovor s Helenou Třeštíkovou. Získal mnohá ocenění, mj. Cenu Toma Stopparda (2001) či Cenu Ferdinanda Peroutky (2009).

Stávají se jí legrační i podivné věci a většina z nich souvisí s její diagnózou. Mladá novinářka Denise Linkeová, které ve dvaadvaceti byl zjištěn Aspergerův syndrom, by mohla sepsat celý seznam lidských reakcí na svou diagnózu. Co lidi nejvíc zklamalo? Že neumí ani jeden trik jako Rainman. A co bylo nejhezčí? Vlastně všechno ostatní. Tedy až na předsudky, ty snáší autorka těžce. A tak místo seznamu napsala knihu, jaké to je, mít zesílené smyslové vnímání, i co obnáší udržování vztahů, když nedovedete pořádně udržet ani oční kontakt. Nečekejte však stesky nad "nenormálním" životem, Denise Linkeová o sobě totiž vypráví dost dobře. Denise Linkeová (1989) je novinářka a spisovatelka. Studovala politologii a soudobé dějiny v Berlíně a Postupimi. Působila jako stážistka v denících Zeit a Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ve dvaadvaceti jí diagnostikovali Aspergerův syndrom, o tři roky později také ADHD. Tehdy založila časopis N#mmer pro lidi s autismem a ADHD.

V čem jsou liberálové stejní jako fašisti? Jaké to je, když vás vaše společnost nenávidí? Lze překonat společenské propasti? Nad tématy naší současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů: česko-slovenský intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá, a nadějní žurnalisté, narození do svobodné společnosti.   Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se kniha také věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. Během rozhovoru se karta několikrát obrací, ten, kdo odpovídal, se také ptá a mezigenerační dialog odhaluje, kde se dvě odlišné životní zkušenosti střetávají a na čem se naopak shodnou.   Martin M. Šimečka (1957) po dráze samizdatového spisovatele (Vojenská knížka, Výpoveď, Žabí rok - Cena Jiřího Ortena 1988, Džin) na Slovensku založil a vedl vydavatelství Archa (1990-1996), působil jako šéfredaktor týdeníku Domino fórum (1997-1999) a deníku SME (1999-2006), poté v Čechách vedl týdeník Respekt (2006-2008) a do roku 2016 v něm působil jako editor. Je redaktorem a šéfem redakční rady slovenského Denníku N.   Filip Zajíček (1992) po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci strávil Erasmus v belgické Lovani. Pracuje jako editor nových projektů v internetové televizi DVTV. S Kirillem Ščeblykinem se vystřídali v pozici šéfredaktora studentského webu The Student Times a za interview s Andrejem Babišem získali Novinářskou cenu udělovanou Nadací Open Society Fund za nejlepší rozhovor roku 2016 v kategorii psané žurnalistiky. Kirill Ščeblykin (1993) studuje právo a východoevropská studia na Karlově univerzitě. V rámci programu Erasmus strávil část studia v německém Heidelbergu. Pracuje v Deníku N jako redaktor zahraničního zpravodajství.

Román o tenisovém zápasu, během něhož se převyprávějí události, které stály na úsvitu moderní doby i její současné krize. Na kurtu proti sobě stojí dva nepravděpodobní soupeři - na jedné straně se protahuje italský malíř Caravaggio, na druhé kontroluje výplet španělský spisovatel Francisco de Quevedo. První z nich byl kdysi pronásledovaný za to, že si jako předlohu k obrazům svatých vybíral kurtizány a zlodějíčky, druhý zase kvůli svým pikareskním románům o sympatických buřičích postrádajících morální zábrany. A zvláštní je i míček, s nímž hrají. Vyrobený je z vlasů Anny Boleynové, ženy anglického krále Jindřicha VIII., který jí nechal setnout hlavu. Caravaggio a de Quevedo spolu sehrají tři sety, během nichž se míček odráží k různým historickým událostem a postavám a stává se symbolem měnící se morálky, hrou mezi dobrem a zlem, kde se rychle střídají strany. Nejde tu ani tak o sportovní, ale umělecký, duchovní a společenský zápas o novou podobu světa. Každý úder tenisové rakety autorovi umožňuje přecházet z jednoho kontinentu na druhý, z jedné časové epochy do druhé, a to včetně současnosti a jeho osobního příběhu mexického emigranta. A všechna ta vlákna se velmi rychle začnou splétat dohromady v působivou tapiserii. Náhlá smrt je nebývale osobitá a zábavná freska přibližující dějinný zlom podobný tomu, jakým právě prochází i naše civilizace.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Nebo také elfem, gulliverovským Liliputánem či mimozemšťanem. Yens Wahlgren, odborník na umělé jazyky, kterými se mluví ve fikčních světech, se v jedinečné knize zabývá takovými lingvistickými fenomény, jaké představují například seriály Star Trek a Hra o trůny nebo Tarzanova dobrodružství či komiksy s Tintinem. Ve více než stech jazykových portrétech nabízí strhující pouť napříč historií, od záhadného spisu svaté Hildegardy z 12. století až po newspeak Orwellovy dystopie 1984 a řeč Burgessova Mechanického pomeranče. Přístupně a zábavně napsaného průvodce fantastickou lingvistikou ocení nejen akademičtí profesionálové, ale i scifističtí nerdi, fanoušci popkultury a ti, kdo si rádi čtou o zajímavostech jazyka. Zaposlouchejte se do hlasů z hlubin časů a vesmíru. Aarrr Wwgggh Waahh!

Po dlouhé době je v táboře klid, který chtějí Mal a Molly využít k randění. Jejich plány ale překazí návrat medvědí ženy a neplánovaná cesta portálem, na jehož druhé straně čekají dinosauři. Proč do všeho musejí strkat nos dinosauři? Mezitím se Jo, April a Ripley věnují sbírání nudných bobříků a činnostem, které v žádném případě nezavání dobrodružnými výpravami ani používáním bojových umění. Jenže zdobení dortů a vystřihování může být pro tvrďácký dámy daleko větší výzva než souboje s magickými bytostmi a tříokými liškami. Záleskautky se právem staly kultem pro moderní čtenářky i čtenáře. Ulítlou formou podporují hodnoty, jako jsou přátelství, tolerance, ochrana přírody a odvaha.

Druhý svazek Letohrádků, libosadů a výletních míst se prostřednictvím kreseb, maleb a grafických listů převážně z 19. století věnuje místům za pražskými hradbami na pravém vltavském břehu. Sem mířili Pražané za zábavou, odpočinkem a výlety buď po řece, nebo branami Poříčskou, Novou, Koňskou či Žitnou. Mnohé ze zahrad, sadů a letohrádků, většinou zaniklých, zůstaly dodnes v paměti města jako pomístní názvy či jména ulic Vinohrad, Žižkova, Nuslí, Vršovic, Karlína a Libně. Oblíbená byla Kanálka, Wimmerovy a Krennovy sady, v hostince proměněné letohrádky Sakrabonka, Sklenářka, Bezovka nebo Kravín, sezonní událostí bývala Fidlovačka v dosud nezastavěném Nuselském údolí, na vltavských ostrůvcích si výletníci vychutnávali romantická přírodní zákoutí, na Vyšehradě, u Chodovské tvrze či u kunratického hrádku zase doteky dávné minulosti. Kniha, reprodukující známá i dosud nepublikovaná umělecká díla, může však být nejen zprávou o životním stylu našich předků, ale také pobídkou k procházce po zobrazených lokalitách a po proměnách posledních dvou stoletích.