Paseka strana 40 z 111

"Všechny tyhle příběhy jsou pravdivé, ale někde jinde." Co všechno musí autor obětovat, aby se proslavil? A dá se vůbec dobře psát, a přitom zůstat sám sebou? Beznadějně nespolehlivý - ale beznadějně upřímný - vypravěč tohoto důmyslného románu chtěl být odjakživa spisovatelem. A tak pokukuje nejen po půvabech svůdné dívky Evelyn, ale především po úspěchu svého talentovanějšího kamaráda Juliana. Jenže když se přátelé fatálně rozhádají, Jansmův hlavní hrdina se ve snaze psát pravdivě začne zaplétat do nekonečné sítě lží… Jazzové kluby na Manhattanu, vesnice na Srí Lance, Island, Dubaj, černá Afrika - závratný děj omotává celý svět a na čtenáře vyskakují příběhy jak z ruské matrjošky. Neměnnost leopardích skvrn je nejen příběhem o vyprávění příběhů, v němž zaznívají ohlasy Fitzgeralda, Čechova, Hemingwaye, Kafky a mnoha dalších mistrů, ale především oslavou umění. Nápaditou, zábavnou, dojemnou i nevídaně vtipnou.

Špičkové historické krimi, jehož autorka, vybavená perfektní znalostí místa a doby, rekonstruuje fascinující obraz New Yorku poloviny 19. století a přivádí na scénu originálního detektiva, který se specializuje na řešení zdánlivě nevysvětlitelných případů.Když Timothymu Wildovi jeho nezdárný starší bratr, známá postava dobového New Yorku, dohodí místo u právě vznikajícího policejního sboru, mladý muž s nechutí, ale přesto úkol přijme. A zdá se, že v pravý čas. Nezletilá dívenka Bird, prchnuvší z bordelu, je nalezena ve špíně ulice celá pokrytá krví, která není její. Začínají se dít podivné věci, až nakonec Wilde s pomocníky objeví v odlehlém koutu Manhattanu hrozivý masový hrob znetvořených dětských těl.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. V příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, se skutečné sny střetávají s idealismem. Stejně jako v osudu starého zahradníka, jenž na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, která své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Autorovo literární mistrovství je empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti. Právě tyto spisovatelské kvality z něj dlouhodobě činily jednoho z nejžhavějších kandidátů na Nobelovu cenu.   Amos Oz (1939-2018), autor řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány Černá skříňka (1987, č. 1993, Paseka 2010), Fima (1991, č. 1998), Panter ve sklepě (1995, č. 1999), Můj Michael (1968, č. Paseka 2005), dvojicí novel Až do smrti (1971, č. Paseka 2002), autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018) a románem Jidáš (2015, č. Paseka 2017), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Je mimo jiné nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998), Ceny prince asturského (2007) a Ceny Franze Kafky (2013).

Odvážné svědectví sedmadvacetiletého italského novináře o nemilosrdném světě současné neapolské mafie a ničivých důsledcích jejího působení v řadě oblastí domácího i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života zaujme zasvěceným a detailním vylíčením brutálních praktik organizovaného zločinu a portréty jeho aktérů, ale i bezprecedentním osobním nasazením a statečností svého autora. Ve svém úsilí proniknout do zákulisí působení camorry se Saviano mimo jiné nechal najmout jako pracovní síla nelegální čínské textilní dílny, působil jako stavební dělník a číšník a postupně shromáždil řadu poznatků o aktivitách mafiánských kruhů ve sféře průmyslu, stavebnictví, obchodu s drogami či nezákonné manipulace s průmyslovým odpadem a jedy. Jeho strhující i alarmující výpověď, obsahující řadu konkrétních údajů o špičkách klanů camorry a jimi řízených vraždách a dalších zločinech, se záhy po svém vydání v Itálii stala bestsellerem, vyvolala značný ohlas i v mezinárodním měřítku a vyšla již ve více než dvaceti zemích.

Oproti obecnému přesvědčení nevyplývají mozkové poruchy a nemoci jen z genetické výbavy, ale převážně ze stravovacích návyků. Neurolog a dietolog David Perlmutter na základě své dlouholeté praxe dokazuje, že konzumace sacharidů, cukru a dokonce celozrnných výrobků může vést k demenci, hyperaktivitě, epilepsii, pocitům úzkosti, chronickým bolestem hlavy, depresi, poklesu sexuálního pudu a mnoha dalším problémům. Smyslem knihy přitom není jen populární výklad, ale především poskytnutí návodu, jak se těmto hrozbám bránit, včetně příkladu konkrétního čtyřtýdenního plánu, který pomůže vaší mysli, aby si uchovala svěžest a zdraví.

Pavel Kosatík sestavil Masarykův plastický obraz pro 21. století. Pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti byl přesvědčen. Výsledkem zápasů bylo pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň, paradoxně, zakladatel zatížil republiku břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Jiný TGM je pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků. Pavel KosatíkSpisovatel a scenárista Pavel Kosatík (1962) je autorem řady monografií význačných osobností české historie a kultury (například Olga Havlová, Pavel Kohout, Ferdinand Peroutka, Přemysl Pitter, Pavel Tigrid, Jarmila Novotná), televizních scénářů a originálních sond do české historie, jako jsou knihy České snění (2010) nebo České okamžiky (2011). Bestsellerem se stala i Sběrná kniha (2017), jeho knižní rozhovor s Helenou Třeštíkovou. Získal mnohá ocenění, mj. Cenu Toma Stopparda (2001) či Cenu Ferdinanda Peroutky (2009).

Stávají se jí legrační i podivné věci a většina z nich souvisí s její diagnózou. Mladá novinářka Denise Linkeová, které ve dvaadvaceti byl zjištěn Aspergerův syndrom, by mohla sepsat celý seznam lidských reakcí na svou diagnózu. Co lidi nejvíc zklamalo? Že neumí ani jeden trik jako Rainman. A co bylo nejhezčí? Vlastně všechno ostatní. Tedy až na předsudky, ty snáší autorka těžce. A tak místo seznamu napsala knihu, jaké to je, mít zesílené smyslové vnímání, i co obnáší udržování vztahů, když nedovedete pořádně udržet ani oční kontakt. Nečekejte však stesky nad "nenormálním" životem, Denise Linkeová o sobě totiž vypráví dost dobře. Denise Linkeová (1989) je novinářka a spisovatelka. Studovala politologii a soudobé dějiny v Berlíně a Postupimi. Působila jako stážistka v denících Zeit a Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ve dvaadvaceti jí diagnostikovali Aspergerův syndrom, o tři roky později také ADHD. Tehdy založila časopis N#mmer pro lidi s autismem a ADHD.

V čem jsou liberálové stejní jako fašisti? Jaké to je, když vás vaše společnost nenávidí? Lze překonat společenské propasti? Nad tématy naší současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů: česko-slovenský intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá, a nadějní žurnalisté, narození do svobodné společnosti.   Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se kniha také věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. Během rozhovoru se karta několikrát obrací, ten, kdo odpovídal, se také ptá a mezigenerační dialog odhaluje, kde se dvě odlišné životní zkušenosti střetávají a na čem se naopak shodnou.   Martin M. Šimečka (1957) po dráze samizdatového spisovatele (Vojenská knížka, Výpoveď, Žabí rok - Cena Jiřího Ortena 1988, Džin) na Slovensku založil a vedl vydavatelství Archa (1990-1996), působil jako šéfredaktor týdeníku Domino fórum (1997-1999) a deníku SME (1999-2006), poté v Čechách vedl týdeník Respekt (2006-2008) a do roku 2016 v něm působil jako editor. Je redaktorem a šéfem redakční rady slovenského Denníku N.   Filip Zajíček (1992) po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci strávil Erasmus v belgické Lovani. Pracuje jako editor nových projektů v internetové televizi DVTV. S Kirillem Ščeblykinem se vystřídali v pozici šéfredaktora studentského webu The Student Times a za interview s Andrejem Babišem získali Novinářskou cenu udělovanou Nadací Open Society Fund za nejlepší rozhovor roku 2016 v kategorii psané žurnalistiky. Kirill Ščeblykin (1993) studuje právo a východoevropská studia na Karlově univerzitě. V rámci programu Erasmus strávil část studia v německém Heidelbergu. Pracuje v Deníku N jako redaktor zahraničního zpravodajství.

Mladá Češka provdaná za kanadského naftaře se musí vyrovnávat s drsným klimatem kanadské Alberty i s velmi svéráznými obyvateli tohoto nádherného koutu Země. Výstřední kousky excentrické sousedky, která jí ustavičně „leze do soukromí“, se snaží brát s nadhledem a typicky českým humorem. Originální humoristická novela napsaná jadrným jazykem a svébytným stylem pobaví vtipnými konfrontačními postřehy a dovede rozesmát hned po pár stránkách.

Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.

Počet diagnóz autismu, ADHD či demence v posledních letech strmě stoupá, deprese trápí každého desátého, bolest hlavy každého druhého z nás. Revoluce v léčení psychoneurologických poruch je však na spadnutí. Nejnovější výzkum dokazuje úzkou, příčinnou souvislost mezi kondicí mozku a stavem střevního mikrobiomu, tedy zdravím nejmenších obyvatel lidských útrob, jichž je desetkrát více než tělesných buněk.Na základě souvislostí mezi zvoleným životním stylem, stavem trávicího traktu a zdravím mozku stanoví autor několik jednoduchých způsobů, jak zlepšit kondici vyšší nervové soustavy. Cesta ke zdravému mozku vede přes prostou změnu jídelníčku a zachování programu šesti postupných kroků, o nichž se v knize dočtete.

Když známý československý fotograf Jan Lukas zmáčkl spoušť svého aparátu, mělo Vendulce Voglové zbývat několik měsíců života. Fotografie, která později udělala z dvanáctiletého děvčete symbol holokaustu, přitom nemusela vůbec vzniknout. Vendulka byla Židovka a Lukas se bál konspiračně pořízené snímky vyvolat. Kdyby u něj nacisté fotografii našli, skončil by stejně jako Vendulka a její rodina v koncentráku. Po téměř osmdesáti letech se novináři Ondřeji Kundrovi podařilo Vendulku Voglovou najít v USA, kam po válce emigrovala, a přesvědčit ji, aby o svém pohnutém životě a přátelství s fotografem Janem Lukasem vyprávěla. Ondřej Kundra (1980) je novinář. Od roku 1999 spolupracuje s časopisem Respekt, kde vede domácí rubriku. V roce 2010 získal cenu Novinářská křepelka. Je autorem životopisu Medy Mládkové Můj úžasný život (2014), knihy o ruských špionech Putinovi agenti (2016), která byla Českým rozhlasem zpracována do podoby radioknihy a za kterou získal nominaci na cenu Magnesia Litera. Spolu s Tomášem Lindnerem napsal reportážní knihu Můj syn terorista (2017).

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a — pochopitelně v roli hlavní — Grónský ledový štít. Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou.   A. Gravensteen je jméno na dveřích jednoho bytu. Kdo za nimi tento román napsal, zůstává tajemstvím.

Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén "černých labutí", tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, globální nástup Internetu či propad akciových trhů z roku 1987. Podle autora - jednoho z hrstky odborníků, kteří předvídali nástup nedávné finanční a ekonomické krize - je příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry v ekonomy a prognostiky, přehnaného kategorizování či uchylování se k dosavadním zkušenostem tam, kde bychom měli přemýšlet co nejotevřeněji a nejobecněji. Talebova kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve své oblasti, deníkem The Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem. Je to kniha jediné myšlenky: lidská mysl má mimořádně špatnou schopnost odhadovat budoucnost, a navíc si to nepřipouští. Může za to naše zčásti vrozená a zčásti získaná slepota vůči tzv. černým labutím, tedy mimořádným událostem velkého dopadu. Podle Taleba mají černé labutě v dějinách mnohem větší význam, než si připouštíme: kvůli nim se „dějiny neplazí, ale skáčou“. Až na to, že je ve zpětném zrcátku vidíme jinak: události dáváme do souvislostí a věříme, že sledovaly jakýsi „plán“.

Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací.

Salím Sináí, vypravěč a hlavní hrdina nejznámějšího románu Salmana Rushdieho, je jedním z 1001 dětí zrozených v první hodině indické nezávislosti a obdařených zázračnými schopnostmi, zároveň však bolestně spojených s historií a osudem své země. Jeho fascinující vyprávění, postupně se odvíjející mezi řadou indických a pákistánských měst, provede čtenáře ságou tří generací Salímovy rodiny, více než šesti desítkami let moderní indické historie i hrdinovou strastiplnou poutí za smyslem osudu vlastní existence, který jako by ztělesňoval rozporuplnou a stěží postižitelnou identitu samotné Indie. Rushdieho barvitá a podmanivá próza, mistrně mísící realitu s imaginací a kroniku politického vývoje s fantastickým příběhem, byla r. 1993 jmenována nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní britskou literární cenou Booker Prize, r. 2008 zvítězila ve čtenářské anketě ke čtyřicátému výročí této ceny a dnes je řazena mezi stěžejní díla moderní světové literatury. Salman Rushdie (1947) je autorem jedenácti románů a několika dalších svazků próz, esejů a publicistiky. Jeho druhý román Děti půlnoci (1981, č. 1995, 2009), barvitá mnohovrstevná sága o šesti desetiletích moderních indických dějin, byl r. 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní literární cenou Booker Prize. Rushdie je rovněž nositelem Whitbreadovy ceny a literární ceny Evropské unie Aristeion za román Maurův poslední vzdech (1995, č. 1999, 2013) a řady dalších ocenění. R. 2007 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.