Pavel Kosatik

Básník Jaroslav Seifert celý život vedl bohatou korespondenci se svými čtenáři. Došlé dopisy si schovával, takže z nich bylo možné sestavit výbor zabírající v čase šest desetiletí (1926–1986). Většinu té doby Seifert prožil v nevábných režimech (nacistickém a komunistickém), kdy veřejný prostor byl vyprázdněn od přirozených autorit. Seifert se lidem stal autoritou náhradní; vnímali ho jako člověka nepoddajného, který unese víc než jen osud svůj a své rodiny. Zvykli si svěřovat se mu se svými trápeními a žádat pomoc: někteří nezištně a přátelsky, jiní i se zlým úmyslem. Kosatíkův výbor ze Seifertovy došlé korespondence výmluvně ukazuje, jak se v průběhu 20. století rozvíjely české komunikační strategie, ať už byli pisateli lidé známí (politici, umělci, básníci, spisovatelé), nebo takzvaně obyčejní, Seifertovi oddaní čtenáři. Z dopisů a autorových komentářů k nim povstává nekonvenčně pojatá biografie velkého básníka, dosud jediného českého držitele Nobelovy ceny za literaturu.

Audiokniha Podnikání pod Davidovou hvězdou, kterou napsal Pavel Kosatík. Příběhy židovských rodin v této audioknize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí: nejdříve proti nim vystoupili nacisté, a ti, kdo přežili, pak stáli tváří v tvář novým tvrdostem ze strany komunistů.

Audiokniha České snění, kterou napsal Pavel Kosatík. Šestnáct esejů ze souboru České snění stojí na počátku rozsáhlejšího „českého cyklu“, v němž autor odkrývá historické kořeny naší současnosti. Úvahy pojednávají o kolektivních snech českého národa v 19. a 20. století, souvisejících především s hledáním naší identity a místa Čechů mezi jejich středoevropskými sousedy.

Bondy • Kolben • Popper • Petschek • Löw-Beer • Auerbach • Waldes • Reich • Tugendhat Přes dvě stě dokumentárních fotografií, kopií důležitých listin, úředních zpráv i osobních sdělení. Příběhy židovských rodin v této knize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí: nejdříve proti nim vystoupili nacisté, a ti, kdo přežili, pak stáli tváří v tvář novým tvrdostem ze strany komunistů. Čas překryl historickou skutečnost, jak podstatně přispěly k průmyslovému rozkvětu a šíření dobrého jména první republiky rodiny židovských magnátů. Pražští Kolbenové, Bondyové a Petschkové, chrudimští Popperové, brněnští Tugendhatové a Löw-Beerové, jména Jindřicha Waldese a Josefa Auerbacha. Je dobré připomenout, že za vznikem pražských bubenečských rezidencí, dnes převážně užívaných zahraničními velvyslanectvími, za paláci v centru hlavního města, vilami obdivovanými pro architektonickou exkluzivitu se skrývala tvrdá práce a odvaha jednotlivců, jejich obchodní talent. Že například v Chrudimi se šila obuv špičkové kvality, žádaná po celém světě. Že jméno Bondy je spojeno nejenom s rozvojem železářského průmyslu, ale i s položením základů českého letectví. Že Emil Kolben pracoval v elitním týmu geniálního Edisona. Že jednoduchá patentka, drobnost až směšná, přinesla Waldesově Kooh-i-noorce světovou proslulost. Že vliv filmového magnáta Auerbacha sahal až do filmové Mekky, amerického Hollywoodu. Většina těchto podnikatelů proslula též jako filantropové. Mimoto vytvářeli promyšlené sociální programy pro své zaměstnance. Živý a kultivovaný jazykový styl Pavla Kosatíka k vyprávění těchto rodinných ság přispívá největší měrou. Jde tak o literaturu faktu, jež se čte jedním dechem.

Druhý svazek autorských portrétů z pera spisovatele Pavla Kosatíka potvrzuje povzbudivou zprávu: v české společnosti 20. a počátku 21. století vyrůstala a stále vyrůstá řada pozoruhodných osobností či – slovy Jana Patočky – duchovních lidí. Autor o nich píše svým charakteristickým způsobem, tedy čtivě, s citem pro peripetie osobních příběhů, ale přitom stručně a úsporně. Sérii padesáti textů, které vycházely každý týden na webu Deníku N i v jeho tištěné podobě, lze číst i jako lákavé pozvání k hlubšímu studiu života a díla zajímavých žen a mužů – zesnulým sociologem Ivem Možným počínaje a nejmladší z Kosatíkova výběru, filozofkou Terezou Matějčkovou, konče.

Audiokniha Bedřich Smetana – Životopis, kterou napsal Pavel Kosatík. Asi u nás nebude člověka, který by si letos, v jubilejním Roce české hudby, nepřipomínal hudebního skladatele Bedřicha Smetanu (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby. __Složil Prodanou nevěstu, Mou vlast a Louisinu polku a potom chudák ohluchl a umřel, je to smutný příběh.

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi. Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.

Přes dvě stě dokumentárních fotografií, kopií důležitých listin, úředních zpráv i osobních sdělení. Příběhy židovských rodin v této knize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí: nejdříve proti nim vystoupili nacisté, a ti, kdo přežili, pak stáli tváří v tvář novým tvrdostem ze strany komunistů. Čas překryl historickou skutečnost, jak podstatně přispěly k průmyslovému rozkvětu a šíření dobrého jména první republiky rodiny židovských magnátů. Pražští Kolbenové, Bondyové a Petschkové, chrudimští Popperové, brněnští Tugendhatové a Löw-Beerové, jména Jindřicha Waldese a Josefa Auerbacha. Je dobré připomenout, že za vznikem pražských bubenečských rezidencí, dnes převážně užívaných zahraničními velvyslanectvími, za paláci v centru hlavního města, vilami obdivovanými pro architektonickou exkluzivitu se skrývala tvrdá práce a odvaha jednotlivců, jejich obchodní talent. Že například v Chrudimi se šila obuv špičkové kvality, žádaná po celém světě. Že jméno Bondy je spojeno nejenom s rozvojem železářského průmyslu, ale i s položením základů českého letectví. Že Emil Kolben pracoval v elitním týmu geniálního Edisona. Že jednoduchá patentka, drobnost až směšná, přinesla Waldesově Kooh-i-noorce světovou proslulost. Že vliv filmového magnáta Auerbacha sahal až do filmové Mekky, amerického Hollywoodu. Většina těchto podnikatelů proslula též jako filantropové. Mimoto vytvářeli promyšlené sociální programy pro své zaměstnance. Živý a kultivovaný jazykový styl Pavla Kosatíka k vyprávění těchto rodinných ság přispívá největší měrou. Jde tak o literaturu faktu, jež se čte jedním dechem.

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi. Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi. Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.

Pavel Kosatík představuje padesát osobností, které na sebe vzaly zodpovědnost a měnily věci veřejné v naší zemi.

Audiokniha Zápasy slepého muže - Život a doba komunisty Klementa Lukeše, kterou napsal Pavel Kosatík. České dějiny 20. století by nebyly úplné bez příběhu Klementa Lukeše (1926–2000). Po roce 1945 se nadchl pro politiku komunistické strany, která člověku se závažným zdravotním handicapem (byl nevidomý) dala nečekanou šanci: Svěřila mu školení stranických kádrů.

České dějiny 20. století by nebyly úplné bez příběhu Klementa Lukeše (1926–2000). Po roce 1945 se nadchl pro politiku komunistické strany, která člověku se závažným zdravotním handicapem (byl nevidomý) dala nečekanou šanci: Svěřila mu školení stranických kádrů. Jako vychovatel Antonína Novotného, Lubomíra Štrougala, Miloše Jakeše a dalších se Lukeš coby jeden z prvních dozvídal o závažných mentálních limitech tehdejších vládců. Od poloviny padesátých let patřil k předním revizionistům, ve snaze najít alternativu vůči stalinismu se inspiroval jugoslávským systémem podnikových samospráv. V roce 1961 byl označen za hlavu projugoslávského spiknutí; nový proces se Slánským a spol. se neuskutečnil jen proto, že Sovětský svaz už na tom neměl zájem. Lukeš však jako opozičník pokračoval i nadále, v roce 1968, v Chartě 77, oři organizaci samizdatu v 80. letech ap. Tehdejší režim měl jen málo tak schopných protivníků jako tohoto člověka, který se vzepřel předurčení k životu v neplnoprávné pozici.

Audiokniha Slovenské století, kterou napsal Pavel Kosatík. Jak prožil 20. století národ nám Čechům ze všech nejbližší? S rokem 2022 se pojí jedno trochu smutné výročí – 30 let uplynuvších od zániku společného státu Čechů a Slováků. O důvod víc, abychom se pokusili našim sousedům lépe porozumět a připomněli si, jakými cestami se ubíraly moderní dějiny obou našich národů.

Brzy tomu bude třicet let, kdy se Česká a Slovenská republika vydaly každá vlastní cestou. Spisovatel Pavel Kosatík, který se slovenskou minulostí i současností zabývá dlouhodobě, se zamýšlí nad tím, kam slovenská společnost za oněch třicet let samostatnosti dospěla. Tuto problematiku autor nahlíží jak z hlediska Slováků, tak z hlediska Čechů. Kniha složená z reportáží, rozhovorů i analýz hledá odpovědi na mnohé otázky; například: Jsou slovenská a česká společnost politicky zdravé? Jsme na maximu možného ve vzájemných vztazích? Lze si reálně představit i těsnější formy spolupráce, prospěšné demokracii ve střední Evropě? Autor neskrývá, že v této spolupráci vidí pro střední Evropu naději, jak čelit geopolitickým hrozbám.

Rozhovor Jiřího Plannera se spisovatelem Pavlem Kosatíkem. V padesátých letech se Jiří Planner poznal s Jiřím Suchým, Waldemarem Matuškou a dalšími hvězdami divadla Semafor, kde se stal od jeho vzniku v roce 1959 provozním ředitelem. Zažil jeho nejslavnější éru, kdy v divadle působili Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová, Jiří Šlitr a mnoho dalších, a vzpomíná, jak se žilo v umělecké Praze navzdory komunistům. Protože toužil po životě ve svobodném světě, emigroval na Západ. Stal se tam redaktorem Svobodné Evropy, nejprve v její mnichovské a pak newyorské redakci, kde proslul hudebními pořady, do kterých si zval hosty počínaje Louisem Armstrongem a Ellou Fitzgerladovou a konče Beatles. Je asi jediným Čechem, který se kromě plejády jazzmanů znal třeba s Andy Warholem a Jimi Hendrixem, byl s Janis Joplin na festivalu ve Woodstocku, ale který byl také dlouholetým osobním přítelem Ferdinanda Peroutky, Pavla Tigrida, Jiřího Voskovce nebo Miloše Formana. A dokáže o tom všem mluvit s duchaplností a vtipem. Kniha je zprávou o tom, jak se v obtížném 20. století dal také prožít český život: s kuráží vůči všem, kdo se snažili člověka ovládat, a s respektem a láskou k tvůrcům, kteří tomu životu dodávali originální smysl.