Petrklíč strana 36 z 37

Vánoce od Mikuláše přes Štědrý den až po Silvestra zůstávají v naší paměti zvlášť a nejvíc v listopadu a prosinci. Lze však na ně vzpomínat, číst a povídat v průběhu celého roku. Proto vznikl tento almanach věnovaný tomuto krásnému, zvláštnímu a pohodovému období. Nejde zde o historii Vánoc, či dokonce o kuchařské recepty, jak již bylo sneseno do několika dřívějších knih. Tady jsou publikovány téměř neznámé úsměvné historky, fejetonky a výroky našich populárních a vážených osobností, jejich drobné trapasy, hravé veršíky i parafráze. Do takové literární a umělecké společnosti byli pro připamatování pozvaní Karel Čapek, Jan Zrzavý, Jaroslav Seifert, Ladislav Stehlík, Jiří Žáček, Rudolf Křesťan, Ilja Hurník, Tomáš Halík, Petr Hapka, Václav Vydra, Petr Novotný, Josef Zíma a další.

I když to na první pohled mnohdy vypadá, jak hladce proplouvají svým životem slavné herečky, pravda je často úplně jinde. Publikum zpravidla zná jen filmové role či oslňující image, ale jen málokdo ví, jak je tomu ve skutečnosti - protože i ty nejzářivější filmové divy mají svůj soukromý život a spolu s ním i své trable.

Publikace přibližuje čtenářům čtyři roční období - jaro, léto, podzim a zimu s jejich zvláštnostmi ve vztahu k zděděným hodnotám a s důrazem na mimořádnou schopnost našich předků čerpat životní návyky a zkušenosti z přírody. Tento pohled na tradiční svět přivádí čtenáře do bedlivého sledování způsobu tvorby zajímavých předmětů, které v minulosti zdůrazňovaly sílu životních okamžiků. Autorka nezapomíná na různé kulinární objekty, které přibližuje více než jen z pohledu kuchařských receptů. Každý z časových údobí roku má svou obsahovou dominantu. Jaro - Velikonoce, léto - sklizeň a poutě, podzim - posvícení, zima - Vánoce. Kniha přináší cenné informace o životě předků i o tom, že tradice stále žiji v nás, mnohdy více než si to připouštíme.

Nikdo neví, jestli se jim to podařilo, ale od té doby se v pražském ghettu odehrály hrůzné vraždy. Podezření padne i na lidskou zrůdu Josila. Chybí však jistota, že on je Golemem a vrahem zároveň. Utíká před pronásledováním a unáší s sebou milovanou bankéřovu schovanku Sáru, které nechtě přivodí smrt. Sám umírá, čímž vyvrátí podezření, že on byl Golemem. Golem je tedy stále někde uprostřed císařství? Tragickým příběhem se proplétají dramatické vztahy na Novém Městě pražském a příběh velké lásky.

„Nejčastěji se herecký život, herecká kariéra a úspěchy pohybují v sinusoidě. Lidsky řečeno: jednou si dole, jednou nahoře, čili houpy-hou…“ To jsou slova, kterymi tato nezapomenutelná herečka chrakterizovala svůj život. Vlasta Fabiánová – výborná herečka, vynikající pedagog… výtečná žena a výborná a nezapomenutelná kolegyně. Žena, která si nikdy nepotrpěla na velká slova, žena, u níž skromnost a pokora byly na předním místě. Tak Vlastu Fabianovou chrakterizují ti, kteří s ní přisšli do styku na prknech divadla, ve filmovém či televizním studiu. Kniha Ladislava Chmela je pohledem diváka, obdivovatele hereckého umění Vlasty Fabianové, novináře, který se s ní během jejího života několikrát setkal při rozhovorech, ale také vzpomínkou těch, kteří ji měli rádi a obdivaovali ji jako herečku, učitelku, ženu. Publikace je doplněna velkým množstvím černobílých fotografií.

Jan Pivec (1907 - 1980) patřil do generace herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů, jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších a stál na samém vrcholu. Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal (a díky filmu a televizi stále dokazuje) sstrhnout diváka nejprve v němý úžas a pak v halasné nadšení. Režiséři jej obsazovali do rolí dramatických (Jan Hus, Filosofská historie, Minulost Jany Kosinové) i komických (Muži nestárnou, Hotel modrá hvězda), protože v každé dokázal zazářit, ponořit se do ní naplno a odevzdat výkon, okterém se mluvilo jen v pozitivech a který pozdvihl úroveň celého filmu či televizních inscenaci.Říkalo se o něm, že je hercem intuitivním, že nad svými rolemi příliš nepřemýšlí. Jenomže opak byl pravdou. To jen ta jeho neobyčejná lehkost hraní způsobovala, že to vypadalo, jako by svou roli nehrál, ale žil. Říkalo se o něm, že je morous, škudlil a že své partnerky sužoval žárlivostí, hypochondrií a hysterickými scénami. Mezi grandy, kteří výplatu rozfofrují během jednoho večera sice skutečně nepatřil, ale k žárlivosti měl daleko, hypochondrii hrál k pobavení svého okolí, hysterické lidi z duše nesnášel a svou ženu Věru miloval celým srdcem. Od třicátých let až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla a bylo smutné sledovat, jak mu vedení Zlaté kapličky od počátku 50. let tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k rozhodnutí odejít na odpočinek. O tom všem, a ještě o mnoha jiných stránkách jeho pestrého života, se dozvíte v této knize, která vám Jana Pivce představí tak, jak ho neznáte.

Kniha pojednává o osudech a cestě životem bojského hrdiny, který je nucen opustit svou vlast a hledat štěstí i obživu v dalekých zemích. Prožije mnoha dobrodružství a dopustí se hrůzného činu, který jeho mysl přivede až na pokraj šílenství. Jen láska, přátelství a lidskost jej může zachranit

U koní vždycky bylo víc holek než kluků, a tak když chtěl Ludvík Hess, autor knih Antologie Divokého vína, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech a Satyr a nymfičky, napsat knížku o koních a jejich osudech, nemohl se vyhnout ošetřovatelkám a jezdky

Básnířka Marie Rivai ve své sbírce Pozdní vyznání prostřednictvím sama sebe hledá širší souvislosti bytí se světem, ve kterém žije. Její sbírka, ačkoliv je laskavá, zobrazuje kontrasty přetechnizované společnosti, ve které se mnohé hodnoty vytrácejí. Básn

Kniha Miloše Vacka "Má životní Capriccia" vychází během krátké doby ve druhém vydání. Skladatel, který se v tomto roce dožil 80 let, netradičním způsobem líčí svůj dlouhý život v umělecké rodině na malém městě v Kamenici n. L. Zde také usiloval o vstup na aktivní uměleckou dráhu a setkával se zajímavými lidmi. To vše líčí v krátkých pointových kapitolách. Miloš Vacek je uznávaným autorem komorních, symfonických a vokálních děl. Za zmínku stoji známá díla jako je opera Jan Želivský, dále Romance pro křídlovku, Kocour Mikeš a mnoho dalších. Je autorem hudby k 27 hraným a 169 animovaným filmům. Kniha má poutavý spád. Nešetří sebeironií a má osobitý humor a šarm / dr. Jiří Pilka/. Čtenář se na 188 stranách dozví leccos zajímavého ze zákulisí profesního i soukromého umělcova života. Nakladatelství věří, že kniha obohatí zvídavé čtenáře o nové pocity i poznatky ze světa hudby a skladatelova života.

Toto je skutečný příběh rudolfínské doby. Je to věrné vylíčení značně neveselých posledních dnů muže, který se přežil. Čtenář nahlédne do kontinuálního sledu fikcí a historických konstrukcí, které však mají společné to, že se samy o sobě reálně staly. Příběh se odehráva především v pitoreskní rudolfínské Praze se vším, co k tomuto tématu patří a tak, jak je stále všeobecně přijímáno. Vlastní story je nesenaprostřednictvím historických postav, které však žijí, myslí a jednají tak, jako jednají jejich dnešní protějšky. Toto drama se odehrává v létech 1611 a 1612. Tedy v době mezi debaklem Pasovských v Čechách a smrtí Rudolfa II. Konečně právě tento císař, jeho reálný sebezáchovný plán, popis poslední fáze jeho prapodivného života a konečně i jeho neblahý osud jsou hlavními motivy knihy i jejího příběhu. Ačkoli nabízené vyprávění pracuje se známým

Radim Uzel jako sexuolog a také jako autor mnoha zajímavých a často i zábavných publikací, je v naší zemi pojmem. Vyzbrojen zkušenostmi z dlouholeté poradenské činnosti se rozhodl napsat knihu o problému, kolem kterého je v partnerských vztazích na celém světě nejvíce živo. S partnerskou nevěrou se totiž setkal, setkává, nebo v budoucnosti setká téměř každý člověk. A pokud ji nezažije na vlastní kůži, postihne zcela jistě někoho z blízkých. Nespočetné výzkumy potvrzují, že dokonce muži sami sebe hodnotí jako pokolení nevěrné, polygamní, cizoložné a mravně uvolněné, naproti tomu ženy se považují za věrné, monogamní a sexuálně oddané. Touha po větší rozmanitosti sexuálních partnerek je společná prakticky všem mužům světa, zatímco ženy si přejí jednoho trvalého a oddaného partnera. V knize se dozvíte, že tomu tak vždycky není. A také něco o příčinách mužské a ženské nevěry. Čtenáře rozhodně zaujmou pasáže knihy pojednávající o tom, jak nevěru rozpoznat, jak zacházet s nevěrným partnerem a jak po nápravě a případném odpuštění zabránit recidivě. Uspěchaná a radikální řešení vedou sice k zachování jakési pomyslné hrdosti, ale často také ke zničení mnoha životů. Podle pana doktora není jediným lékem zatloukat, zatloukat a zatloukat, ale snaha o porozumění, dialog, toleranci a klidnou komunikaci. Není to sice snadné, ale kniha vám ukáže jak na to.

Nesčetněkrát mi ženy, o něž jsem se ucházel, položily otázku: Kolikrát jsi byl ženatý? Odpovídal jsem po pravdě: Nevím... kdo by se s tím počítal... Počet sňatků nezjistíte v žádné centrální evidenci, nedoklikáte se k němu na internetu. A tak jsem jej zveřejnil v této knížce. Nemyslete si ovšem, milí čtenáři, že jsem své ženy čísloval a že jejich sumu snadno zjistíte nahlédnutím do poslední kapitoly. Ne, ne, knížku je potřeba přečíst nebo minimálně pečlivě celou prolistovat s tužkou v ruce a dělat si čárky. Zeptáte-li se mě, autora knížky, kolik jsem měl žen, nedokážu odpovědět, musel bych si vzít tužku, listovat a dělat si čárky...

Když se řekne Rudolf Schönbach, černovický "Baťa", zakladatel kožedělné výroby v Černovicích, jen málo lidí ví, o jak významnou osobnost jde. Přitom tento človek je přirovnáván právě k našemu nejúspěšnějšímu podnikateli Baťovi. Oba měli některé rysy společné. Především podnikavého ducha a nezdolné pragmatické myšlení. Líčení černovického "Bati" se opírá především o vzpomínky Josefa Hrdličky, Schönbachova kamaráda z dětství, o dobové dokumenty, novinové články a další materiály. Tato kniha spisovatelky Jany Dohnalové je připomínkou jednoho obdivuhodného člověka, který dokázal velké věci i navzdory své nemoci. Podnik, který založil, tu stále stojí jako tichý svědek všech změn. Dnes je opět soukromým majetkem a můžeme jen litovat, že už ne rodiny Schönbachů.

Ota Pavel, autor, jenž se do myslí čtenářů zapsal nejen zajímavým přístupem ke sportovní žurnalistice, ale též svými malebnými povídkami z křivoklátských lesů a o řece Berounce, neměl jednoduchý život. Dětství poznamenané druhou světovou válkou, mládí a zrání zas komunistickým režimem. Autorem byl více než kvalitním, jakým byl ale člověkem? Z dobových fotografií na nás kouká milý člověk, který by nikdy nikomu neublížil, který má život rád a raduje se z něj, ale též člověk, jehož srnčí zrak je zakalen smutkem a bolestí, který se trápí a neví, co má dělat. Osobnost dvou tváří, dvou protikladů, dne a noci…? Právě za Den bychom mohli ve spisovatelově životě brát jeho vyrovnanost, laskavost a dobrosrdečnost, které byly Otově povaze dané a které z něho dělaly člověka vlídného až bezbranného, hodného syna, bratra, manžela a tátu. Nocí se zas může chápat ona melancholie, úzkost a deprese, které do autorova života však vtrhly nečekány, nezvány a které se neblaze podílely na deformaci jeho bytosti a vědomí. V této biografii jsou čtivou formou zachyceny radostné a stinné stránky Otova života, což výborně dokresluje i rodinná korespondence, kde sám čtenář může posoudit den i noc života Oty Pavla.

Herecké umění Růženy Šlemové se vyznačovalo nápadně osobitým, charakteristickým projevem, který převyšovala už snad pouze její vrozená noblesa a elegance, s jakou ke všem filmovým postavám přistupovala. O umění, životních radostech i strastech generace herců první československé republiky, bylo již v minulosti vydáno mnoho knih. Od Adiny Mandlové, přes Vlastu Buriana až po přehledné soubory několika osobností. Titulem "Pikantní dáma Růžena Šlemrová" však dochází v moderní filmové historii k poměrně zásadnímu momentu, neboť autorka přichází s ucelenou filmografií této významné a nezapomenutelné osobnosti. Herecké umění Růženy Šlemové se vyznačovalo nápadně osobitým, charakteristickým projevem, který převyšovala už snad pouze její vrozená noblesa a elegance, s jakou ke všem filmovým postavám přistupovala. Až na drobné, poválečné výjimky se proto všechny její postavy staly právem vizuálním i uměleckým klenotem prvorepublikového filmu, neboť charismatickou, vždy vysoce elegantně oblečenou ženu, s darem pikantního konverzačního projevu a nezaměnitelně pronikavým hlasem, nešlo za žádných okolností přehlédnout. Vznikla tak nedostižitelná představitelka salonních úloh - "dam z vysoké společnosti", jež neměla ve své době konkurenci. Zatímco její osobní život byl šťastně urovnaný a naplněný, o to pikantnější a mnohdy byl její umělecký vzestup a dráha přinášející i nejedno překvapení. Autorka předkládá čtenářům knihu, která stojí rozhodně za přečtení.