Petrklíč strana 37 z 37

Soudě podle současných marketingových studií nejoblíbenějším žánrem v tisku je interview, v knižní produkci pak memoárová literatura. Nemůže tak být pochyb, že zásluhy o tento boom lze připsat k dobru tvůrcům této literatury. Publicista Rudolf Mihola se v této oblasti pohybuje téměř čtyřicet let. Publikoval více jak tisíc rozhovorů v široké škále novin a časopisů, ze stovky čtenářsky nejlépe přijatých uspořádal svoje knižní tituly. Z obsahu jeho knih je možné vysledovat, že osudy protagonistů jsou autentické. Autor tak respektuje právo svých aktérů na pravdivou výpověď. Činí tak s rizikem, že vnese pochyby do hlav nejednoho tzv. historika. Výsledek tohoto přístupu je pozitivní, neboť čtenáři se dostávají k pravdivé podstatě života a osudů osobností. Všechna jména herců a zpěváků, která jsou uvedena v této knize, můžeme právem chápat jako důvěrně známé souputníky našich cest.

Felix Krumlovský, autor několika pozoruhodných knížek o české historii, si vzal na paškál celkem 35 osobností, slavných Čechů a Moravanů, aby se podíval, na některé záhady, které jsou s nimi spojeny. Každá z těchto slavných osobností má svoji třináctou komnatu, do níž se nás pokusí zavést. Bude to vzrušující cesta do dávno minulých dějů, jež byly z nejrůznějších důvodů ututlány. Ukáže nám, že zdaleka ne všechno, co se o slavných Češích a Moravanech traduje, odpovídá skutečnosti. A historická pravda má v jejich případě někdy hodně podivnou podobu!

Kniha Miroslava Polreicha je ojedinělým a unikátním svědectvím o mezinárodně politických událostech poslední doby. Rozkrývá pozadí a dává přehled o politické geografii rozhodujících diplomatických postupů při přípravě a průběhu transformačního procesu se

Zajímají-li vás čeští filmoví herci a máte navíc knihu "Kdo je kdo v českém filmu /poprvé/", která vyšla v nakladatelství Petrklíč už na začátku roku 2006, pak vězte, že se váš obzor ještě rozšíří. Jistě i díky této knížce, kterou právě držíte v rukou, se dozvíte o známých hereckých osobnostech, na něž v prvním dílu této řady prostě nedošlo.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočitatelností i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. V českých dějinách to vesměs byla kvítka o nic méně odporná a zavrženíhodná jako všechny jejich světové předobrazy dohromady, ačkoliv někteří z nich mohli být i naivní idealisté. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Což se v českých dějinách občas stává. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti.

Karalen a Saisfríd se ocitli v Zemi na Nebesích. Nepanuje tam však ani zdaleka takový klid, jaký by se dal očekávat od jejího nebeského jména. V tamním světě jsou lidé souženi bídou a strachem z tajemného muže Hanadaka. Bojí se jeho mužů v kápích, kteří noc co noc přinášejí smrt stovkám nevinných lidí. Naši dva hrdinové si tak už k dosti nesnadnému úkolu (najít ve veliké zemi mezi sta tisíci žen jen jedinou; Sidžu) ještě přibírají další: vyhledat Hanadaka a pomstít se mu za všechny ty nešťastníky. Dlouhou cestou odhalují nejednu záhadu. Na jejich pouti je stíhá jakoby jedno neštěstí za druhým. Oba si kladou už jen jedinou otázku: jak jen tohle všechno může skončit?

V třiceti básních zpočátku třetího tisíciletí se básnířka vyznává ze svých citových postojů k životu. Opěvuje krásu, radost, lásku, tvořivost, ale nezapomíná přitom také na pochybení, zklamání a bolest člověka. Přestože z některých veršů zaznívá lehce satirický až kritický tón, nevzdává se víry, že…zítřek zlá rozhodnutí změní, naděje umírá poslední.

Ota Pavel, autor, jenž se do myslí čtenářů zapsal nejen zajímavým přístupem ke sportovní žurnalistice, ale též svými malebnými povídkami z křivoklátských lesů a o řece Berounce, neměl jednoduchý život. Dětství poznamenané druhou světovou válkou, mládí a zrání zas komunistickým režimem. Autorem byl více než kvalitním, jakým byl ale člověkem? Z dobových fotografií na nás kouká milý člověk, který by nikdy nikomu neublížil, který má život rád a raduje se z něj, ale též člověk, jehož srnčí zrak je zakalen smutkem a bolestí, který se trápí a neví, co má dělat. Osobnost dvou tváří, dvou protikladů, dne a noci…? Právě za Den bychom mohli ve spisovatelově životě brát jeho vyrovnanost, laskavost a dobrosrdečnost, které byly Otově povaze dané a které z něho dělaly člověka vlídného až bezbranného, hodného syna, bratra, manžela a tátu. Nocí se zas může chápat ona melancholie, úzkost a deprese, které do autorova života však vtrhly nečekány, nezvány a které se neblaze podílely na deformaci jeho bytosti a vědomí. V této biografii jsou čtivou formou zachyceny radostné a stinné stránky Otova života, což výborně dokresluje i rodinná korespondence, kde sám čtenář může posoudit den i noc života Oty Pavla.

Kniha se zabývá hlavními ekologickými problémy světa, které rozebírá populárním stylem. Velká pozornost je věnována lesům, ať už našim, nebo tropickým. Autor pracoval a cestoval po celém světě, lesnictví se věnuje už 70 let, z toho 60 let pedagogicky působil na lesnické fakultě. Patřil také k prvním v Československu, kteří se zabývali tropickým lesnictvím. V průběhu 26 let pracoval v tropech celkem 9 let na projektech bilaterálních (Tanzanie, Afrika) a na čtyřech projektech multilaterálních pro FAO OSN (Bangladéš, Vietnam, Laos). Kniha pojednává nejdříve o českých lesnících, kteří spolu s rakouskými a německými kolegy prakticky založili lesnictví jako obor i jako resort, který se pak šířil do celého světa. Autor vychází z toho, že naše středoškolská mládež se nedozvídá nic o našem lesnictví, které začalo už v 60. letech pronikat do světa, a to především tropického, kde se už řešily významné problémy světové ekologie a lesnictví. Otevřeně hodnotí masové ubývání tropických deštných lesů v Africe, Asii i Jižní Americe. Zcela jednoznačně také odsuzuje situace, kdy se svolávají světové summity, které nic nikdy nevyřešily, ale zato trpěly rabování světových tropických lesů. Kniha dokazuje, že i o velkých a světových ekologických a lesnických problémech se dá psát prostými slovy. Autor věří, že publikace pomůže otevřít oči mnoha lidem, kterým matou hlavu světoví politici, byznysmeni a média, hlavní opory ničení lesů na světě.

Tento sugestivní a mysteriózní historický román s názvem Temný osud jménem d´Este nabízí v netradičním zpracování zajímavý pohled na různé záhadné okolnosti, předzvěsti a varovná znamení, které předcházely atentátu na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku vévodkyni Žofii Hohenbergovou v Sarajevu, 28. června 1914. V románu se prolínají známé faktografické údaje s fiktivním milostným příběhem hlavní postavy následníka trůnu, jeho tajné milenky Maryčky, a dále potom jejího pozdějšího manžela lokaje Kazimíra Ctibora, předurčenost jejich osudů a reinkarnací. Milostný příběh arcivévody Františka Ferdinanda a Maryčky, a další jeho životní osudy, odhalují a více přibližují jinak nepřístupného a většině lidí nepříjemného následníka trůnu, a představují ho z jiného úhlu pohledu, než je o něm dosud známo.

Soubor povídek Petra Prouzy Tiché krutosti lásky je kniha, která se nehodí k četbě před usnutím, neboť se jedná o povídky, které provokují, zneklidňují a vzrušují. První část knihy tvoří nejvýraznější povídky ze známého titulu Holky a hřbitov, k němuž doporučující předmluvu napsal Milan Kundera, takže se později publikace vyřazovala z knihoven. Navíc panovala mylná domněnka, že Kundera byl pravým autorem povídek. V druhé části knihy jsou aktuálně upravené povídky vybrané ze souborů Požár v krabici na klobouky a Krátká kariéra v Babiččině údolí. Jde vesměs o povídky, které ve svém hodnocení ocenil uznávaný, tehdy exilový, literární teoretik Květoslav Chvatík, když v létě 1989 konstatoval: - Umění povídky je uměním náročným a vzácným a Petr Prouza je jedním z mála současných mistrů povídky, které lze postavit vedle Čapka, Langera či Poláčka. Ve třetí části čtenářsky vděčně komponovaného souboru se nacházejí nové povídky Petra Prouza, v nichž převažuje motiv lásky v jejích rozličných podobách, se sugestivním zachycením i neobvyklých tužeb, na hraně mezi každodenností a fantazií.