Petrklíč strana 37 z 37

Tato kniha si neklade za cíl nic menšího, než populární a čtivou formou provést čtenáře tím, jak se v české kinematografii vyvíjelo zobrazování erotiky v průběhu doby. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, ve kterých autor představí nejen známé filmy, které, ať už ve větší či menší míře, erotiku zobrazovaly, ale také jednotlivé tvůrce, kteří se stali průkopníky erotiky v české kinematografii (Hedy Lamarr, Jiří Menzel, Karel Kachyňa, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Vít Olmer, Markéta Hrubešová ad.). Opomenout nelze ani vývoj zobrazení erotiky v různých žánrech (např. Housata a Sněženky a Machři v. Snowboarďáci a Panic je nanic), nebo způsob zobrazení homosexuálů, kteří jsou v českých filmech dodnes pojímáni jako potrhlé komické figurky.

Seriálové hvězdy - tak se jmenuje nová knížka Roberta Rohála. Ten si tentokrát bere na mušku některé dnes už mediálně známé herce z českých televizních seriálů. Diváci je mají rádi, hlasují pro ně v nejrůznějších anketách popularity, ale právě až prostřednictvím této nové knihy se o nich čtenáři dozví i něco víc. Každá jednotlivá kapitola - ať už jde o Danielu Šinkorovou, Romana Zacha, Danu Morávkovou, Alici Bendovou, Tomáše Valíka, Petru Špindlerovou, Miroslava Etzlera, Alenu Antalovou, Zlatu Adamovskou, Jana Kačera, Lenku Termerovou, Petra Vacka nebo Kateřinu Brožovou - přináší jejich podrobný "životaběh" včetně faktografie týkající se jejich umělecké kariéry. Celkový profil atraktivní publikace dotváří řada fotografií.

Byla to první velká česká hvězda. Ženy se jí chtěly podobat, muži jí milovali. Anna Sedláčková (1887-1967) byla symbolem celé jedné éry. Bez jejího vlivu by nevyrostly například Olga Scheinpflugová, Adina Mandlová, Jarmila Horáková, Lída Baarová, stejně jako Jiřina Jirásková. Velmi pečlivě dokumentovaná kniha Aféry Anduly Sedláčkové českého publicisty Josefa Brož vychází z několikaletého studia divadelního a společenského kontextu. Herečka Andula, jak jí říkali její obdivovatelé, byla proslulá svými aférami: malými, ale i velkými. Její největší aférou ovšem bylo, že odmítla spolupráci s dvěma totalitními režimy: nacistickým, ale i komunistickým. Vyprávějí o tom archivy, ale především ti, kteří byli u toho. Kniha Aféry Anduly Sedláčkové je událostí, která vypovídá nejen o dějinách této země, ale i o charakterech lidí, kteří v té době žili.

Lidí umírají, jen co se narodí. Každým dnem se nám zkracuje život a nic s tím neuděláme. Je dobře, že si to v denním shonu vlastně ani neuvědomujeme , až do chvíle, kdy svou životní dráhu můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Je to smutné, ale je to přirozené. Už ale méně přirozené je, když někdo skončí svou životní pouť nečekaně, dokonce za podivných okolností. O těchto úmrtí se pak vedou dlouhé dohady a spory, a to i mnoho desítek let, dokonce i staletí. O takovémto skonu pojednává i kniha Jana Bauera, známého autora historické literatury. Dozvíte se jak to bylo se smrtí Mozarta, Havlíčka Borovského, Jana Lucemburského, Giacoma Tasanovy, Jana Roháče z Dubé, ale i Aloise Rašína a mnoha dalších.

Věra Galatíková se zhlédla v divadle a v herectví ještě coby dítko školou povinné. Po ukončení školní docházky se chtěla stát herečkou. Otec byl ale jiného názoru. Tvrdil, že má hlavu na učení, a tak by si měla vybrat práva nebo medicínu... nějaké pořádné povolání. Věra jako poslušné dítko se otcovu rozhodnutí nepříčila, i když myšlenku být herečkou neopustila. Nevybrala si ale studium práv ani medicíny, rozhodla se pro pedagogickou školu, kterou úpěšně absolvovala. Po krátké době učitelování udělalal přijímací zkoušky na JAMU a po absolutoriu v roce 1962 nastoupila do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Odtud pak vedla její cesta do Prahy. Nejprve do Činoherního klubu, do divadla v pražské Libni, v roce 1979 se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských, odkud pak vedly její kroky na prkna naší Zlaté kapličky. Vytvořila několik nezapomenutelných filmových a televizních rolí, které navžy zůstanou v paměti národa. V současné době statečně a úspěšně bojuje se zákeřnou nemocí, kvůli níž se musela rozloučit se svým publikem.

Příběh Oskara a Hanky je ze současnosti. Překvapivé zvraty dvou septimánů, kterým nedělá žádné zvláštní problémy studium, ale samotný život. Ti dva jsou výjimeční snad jenom svými cestami, které se občas dokáží spojit v cestu jedinou, aby se zase za svérázných situací rozdělily. Hanka je podle Oskara pro něho nedostupná a cesta k ní není jednoduchá. Hančina cesta k Oskarovi je značně klikatá, ale nikoli zase tolik, aby ji Oskar po značných problémech nenašel a necourali se po ní s Hankou společně.

Ústředním motivem dobrodružně historického románu známého autora knihy Čachtická paní je mnohotvárný protiklad boje a lásky. Autor ve svém milostném románu využil možnosti, které mu poskytoval manželský čtyřúhelník postav dvou nerovných světů. V románu najdeme všechny znaky autorova prozaického umění; talent, fabulaci, lehkost stylu, schopnost vnést do příběhu napětí.

V třiceti básních zpočátku třetího tisíciletí se básnířka vyznává ze svých citových postojů k životu. Opěvuje krásu, radost, lásku, tvořivost, ale nezapomíná přitom také na pochybení, zklamání a bolest člověka. Přestože z některých veršů zaznívá lehce satirický až kritický tón, nevzdává se víry, že…zítřek zlá rozhodnutí změní, naděje umírá poslední.

Kniha se zabývá hlavními ekologickými problémy světa, které rozebírá populárním stylem. Velká pozornost je věnována lesům, ať už našim, nebo tropickým. Autor pracoval a cestoval po celém světě, lesnictví se věnuje už 70 let, z toho 60 let pedagogicky působil na lesnické fakultě. Patřil také k prvním v Československu, kteří se zabývali tropickým lesnictvím. V průběhu 26 let pracoval v tropech celkem 9 let na projektech bilaterálních (Tanzanie, Afrika) a na čtyřech projektech multilaterálních pro FAO OSN (Bangladéš, Vietnam, Laos). Kniha pojednává nejdříve o českých lesnících, kteří spolu s rakouskými a německými kolegy prakticky založili lesnictví jako obor i jako resort, který se pak šířil do celého světa. Autor vychází z toho, že naše středoškolská mládež se nedozvídá nic o našem lesnictví, které začalo už v 60. letech pronikat do světa, a to především tropického, kde se už řešily významné problémy světové ekologie a lesnictví. Otevřeně hodnotí masové ubývání tropických deštných lesů v Africe, Asii i Jižní Americe. Zcela jednoznačně také odsuzuje situace, kdy se svolávají světové summity, které nic nikdy nevyřešily, ale zato trpěly rabování světových tropických lesů. Kniha dokazuje, že i o velkých a světových ekologických a lesnických problémech se dá psát prostými slovy. Autor věří, že publikace pomůže otevřít oči mnoha lidem, kterým matou hlavu světoví politici, byznysmeni a média, hlavní opory ničení lesů na světě.

Tento sugestivní a mysteriózní historický román s názvem Temný osud jménem d´Este nabízí v netradičním zpracování zajímavý pohled na různé záhadné okolnosti, předzvěsti a varovná znamení, které předcházely atentátu na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku vévodkyni Žofii Hohenbergovou v Sarajevu, 28. června 1914. V románu se prolínají známé faktografické údaje s fiktivním milostným příběhem hlavní postavy následníka trůnu, jeho tajné milenky Maryčky, a dále potom jejího pozdějšího manžela lokaje Kazimíra Ctibora, předurčenost jejich osudů a reinkarnací. Milostný příběh arcivévody Františka Ferdinanda a Maryčky, a další jeho životní osudy, odhalují a více přibližují jinak nepřístupného a většině lidí nepříjemného následníka trůnu, a představují ho z jiného úhlu pohledu, než je o něm dosud známo.

Soubor povídek Petra Prouzy Tiché krutosti lásky je kniha, která se nehodí k četbě před usnutím, neboť se jedná o povídky, které provokují, zneklidňují a vzrušují. První část knihy tvoří nejvýraznější povídky ze známého titulu Holky a hřbitov, k němuž doporučující předmluvu napsal Milan Kundera, takže se později publikace vyřazovala z knihoven. Navíc panovala mylná domněnka, že Kundera byl pravým autorem povídek. V druhé části knihy jsou aktuálně upravené povídky vybrané ze souborů Požár v krabici na klobouky a Krátká kariéra v Babiččině údolí. Jde vesměs o povídky, které ve svém hodnocení ocenil uznávaný, tehdy exilový, literární teoretik Květoslav Chvatík, když v létě 1989 konstatoval: - Umění povídky je uměním náročným a vzácným a Petr Prouza je jedním z mála současných mistrů povídky, které lze postavit vedle Čapka, Langera či Poláčka. Ve třetí části čtenářsky vděčně komponovaného souboru se nacházejí nové povídky Petra Prouza, v nichž převažuje motiv lásky v jejích rozličných podobách, se sugestivním zachycením i neobvyklých tužeb, na hraně mezi každodenností a fantazií.