Petrkov strana 3 z 4

V České republice máme v současné době 605 oficiálních měst a 226 městysů. Prvním cílem této knížky je přispět k obecné známosti toho, o které obce se vlastně jedná. Jistě, u většiny měst je to jasné. Ale u malých jsme nejistí. Tak třeba které ze zhruba stejně lidnatých obcí v okolí Prahy patří k městům - Řevnice, Průhonice, Velké Popovice, Mnichovice? První a čtvrtý příklad jsou správně. Druhým a hlavním cílem je sídelně zeměpisné představení každého města a městyse. Samozřejmostí jsou nejnovější údaje o počtu obyvatel, u měst jsou přidány i počty dojíždějících a vyjíždějících za prací podle sčítání lidu z roku 2011. Pozornost je věnována vzniku a prvotnímu uspořádání měst, které se zpravidla dodnes odráží v půdorysech jejich historických jader. V novější době je sledován vliv industrializace a impulsů vycházejících z dopravní polohy i z jiných aspektů. Snahou autora bylo nevynechat ani specifické zajímavosti sídelně historické či zeměpisné povahy. Stati malých měst a městysů jsou nutně stručné, ale i tam se pokusil zachytit jejich sídelně zeměpisné charakteristiky. U městských památkových rezervací a zón jsou nakonec jmenovitě uvedeny hlavní stavební památky.

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína a Jana Skácela, kteří napsali hned několik knížek básniček k obrázkům Josefa Čapka. Nebo na Jaroslava Seiferta a jeho básně k obrázkům Mikoláše Alše a Josefa Lady. Anebo do třetice na Josefa Bruknera, který svými verši v knize Obrazárna opentlil celou galerii světového umění. A tak jsem ty Pavlovy obrázky, které mi toho šeptaly nejvíc, zkusil dopovědět. Copak dopovědět, prostě jsem zkusil napsat ve verších, co jsem v nich – taky – četl. Protože ty obrazy vyprávějí. Každému vyprávějí něco trochu jiného a tomu se říká umění. Ze všeho nejraději bych byl, kdybyste slyšeli, jak si ty obrazy s těmi básničkami povídají. Radek Malý z předmluvy ke knize

Pavúk Vinco a jeho kamarátka drevená kukučka spolu žijú v starom opustenom dome. Jedného dňa však zabehnutý poriadok naruší zlodej a následne aj lopaty buldozérov, ktoré začnú dom búrať. Všetko zlé býva na niečo dobré. Vincov útek z bezpečia starých hodín do stredu neznámeho lesa mu možno prinesie nové dobrodružstvá, príhody a priateľov.

Autorská kniha brněnského výtvarníka Pavla Čecha inspirovaná Písní o malíři od Petra Rady, známá v podání Hany Hegerové. Zamknul se ve svém podkroví sám se svým terpentýnem. Když potom vyšel, to se ví, sám sobě mohl být stínem. Pod paží nesl na provázku portrét tak zvláštní divné krásy. Zmohla jsem se jen na otázku, kdopak to je, kde žije asi. Vydechl tiše do mrazu větu jež spát mi nedá. Člověka k svému obrazu v ulicích teprv hledá. (Úryvek textu z Písně o malíři)

Závěrečná část napínavého příběhu o pavoučku Čendovi o jeho putováni za pavoučicí Janou.

Vánoční koleda je osobním dramatem člověka, které oslovuje další a další generace čtenářů již přes 170 let. Rozsahem nedlouhá moralita o pěti kapitolách se dočkala mnoha dramatizací, operního i filmového zpracování. Důvod není jen v silném příběhu či literárních kvalitách. Kromě nich je tu cosi, co se nás bytostně týká, co potřebujeme v životě takřka neustále: naděje. Českých vydání tohoto příběhu je několik, ale je jen jedno, které opravdu můžeme považovat za knižní skvost. Je to totiž jeden ze vzácných případů, kdy kvalitu knihy několikanásobně zvyšuje její estetická úprava. Knihu z nakl. Champagne Avantgarde z roku 1994 ilustroval italský malíř Roberto Innocenti. V New Yorku bylo toto vydání vyhlášeno za nejkrásnější ilustrovanou knihu roku 1991. A není se čemu divit. Velké obrazové kompozice, které dýchají ponurou zimní atmosférou, umocňují náladu celé knihy. Všechno je barevně laděné d o tmav&y acute;ch barev, převážně hnědé. Čtenář by neměl ilustrace opomíjet. Důležité je prohlédnout si opravdu celou kresbu. Innocenti si vyhrál s každým detailem, který nám dokonale přibližuje svět Anglie v první polovině 19. století. Vše je vykresleno v perspektivní harmonii. Zvláštností je jeho pojetí portrétování. Všechny postavičky na malbě mají téměř identické tváře, jakoby ploché s výraznými temnými body v místech očí. Jediná pozitivní ilustrace je vlastně až závěrečná, kde Innocenti použil i jiné než temné barvy. Kvůli Vánoční koledě navštívil Innocenti Londýn. Ne snad proto, že by zde chtěl objevit Dickensův svět, ale aby zhlédl originály výtvarných děl spisovatelových současníků. Inspiroval se a vlastní realistickou malbu k fantasknímu příběhu doplnil četnými detaily prostředí, výraznou expresí i magickým realismem, jimž dotváří sugestivní atmosféru Dickensova vyprávění. Kniha vychází s ilustracemi Roberta Innocentiho (1940), italského mezinárodně uznávaného výtvarníka, který získal četná ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena (2008).O značném přesahu jeho díla svědčí i to, že knihy s Innocentiho ilustracemi vydávají nakladatelé v Evropě, Asii, USA i v Japonsku a není tedy divu, že v deníku The New York Times byl představen jako jeden z největších ilustrátorů dětských knih ve světě.

Po úteku z rozpadajúceho sa domu sa z pavúka Vinca stáva obyvateľ lesa. Na jednej zo svojich objaviteľských ciest sa za dramatických okolností zoznámi s mravcom Jardom a od miestnych pavúkov si vypočuje legendu o obrovskej mäsiarke menom Ňomura. Jedného dňa zbadá padajúcu hviezdu a vydá sa za ňou. Z pazúrov dravých bystrušiek ho zachráni pavúčica Jana. Zasvätí Vinca do tajov lesa a on jej rozpráva príbehy z kníh zo starého domu. Nanešťastie sa na scéne objavuje zberateľ hmyzu a Janu unesie. Zúfalý Vinco vyráža na záchrannú výpravu.

Jedna z najúspešnejších kníh brnianskeho výtvarníka a ilustrátora Pavla Čecha rozpráva príbeh o čertovi Florimónovi, ktorý bol vyslaný na Zem, aby škodil kominárom. Ako jeho výprava dopadne, to sa dozviete v tejto bohato ilustrovanej knižke.

V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly. Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal. Přesto není komiks Pavla Čecha popřením díla jeho velkého předchůdce – právě naopak, je upřímnou foglarovskou poctou a zároveň autonomním příběhem, který svět Červenáčka a jeho přátel citlivě rozšiřuje o nové barvy a emoce.

Drsný příběh dvou malých chlapců dvojčat, kteří formují svou morálku ve světě zvrácených hodnot doby válečné a poválečné. Dva chlapci mimořádně racionální inteligence, spjatí navíc skoro mystickým poutem stejnokrevnosti dvojčat, vytržení z bezpečí domova pochopí okamžitě, že jediná sebeobrana proti cynismu a surovosti světa je - naučit se jí, vydržet ji a přelstít ji. Velký sešit snese srovnání s proslulou knihou Kosinského Nabarvené ptáče. Je to umělecké svědectví o zrůdnosti dokonce nesrovnatelně horší: stylistickou polohou pracující s holou výpovědí dětského deníkového záznamu je zde stvořen nejstrašnější hrdina naší doby: dítě jako učedník a spolupachatel zločinu. Velký sešit se stává knihou o zabití a zkáze andělství nevinného věku a o zničení prvotní lidské čistoty. I při vší krutosti předváděné školy nelidství je zároveň stále ještě i obrazem naděje v regenerační sílu tak rané mladosti obou dětí. Velký sešit se stal předlohou ke stejnojmennému filmu, který získal hlavní ocenění na 48. MFF v Karlových Varech v roce 2013.