Petrkov strana 3 z 5

Anotace:Básník a grafik napsal celkem třináct básnických sbírek, které vyšly za jeho života s výjimkou poslední sbírky Odlet vlaštovek. Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá jeho první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivita výrazu. Sbírka je v jistém smyslu klíčovou pro Reynkův básnický vývoj; dovršuje se v ní jednak expresionistická tendence, z níž Reynek vyšel, jednak se zde už anticipuje jeho budoucí oproštěnost a zakotvenost v horizontu rodného Petrkova na Českomoravské vysočině.

Anotace:Rybí šupiny jsou první Reynkovou sbírkou, která obsahuje pouze básně v próze; po následující sbírce (Had na sněhu, 1924) Reynek tento tvar opouští a již ve třicátých letech se vrací k strohému veršovému útvaru, k „prostinké podobě verše“ (M. Červenka). – V době vzniku představovala sbírka v různorodosti české poezie spolu s některými díly J. Durycha či J. Chaloupky expresionistickou tvář literatury; a reprezentuje samozřejmě i specificky viděný a vyhrocený křesťanský zážitek, tedy náboj, jímž motivované umělecké pokusy znamenají pro literaturu jeden z momentů povýtce kruciálních. Kniha vychází dle původního vydání s ilustracemi Josefa Čapka.

Kniha Mary Heimannové, která se dostává českému čtenáři do ruky, je na historickou práci nezvykle vášnivá, neúprosná a tvrdá. Popisuje vznik Československa od jeho založení v roce 1918 až po rozdělení v roce 1992 - od začínající demokracie, přes nacistickou okupaci, komunistickou diktaturu, Sovětskou invazi, normalizaci a konečně opět přechod k demokracii. Její největší přednost je právě v tom, že se nesnaží českému nebo slovenskému čtenáři zalíbit. Jako by z každé stránky textu znělo poslání Historie by neměla být propagandou. Neměla by vychovávat skládáním nepravdivých mýtů o vlastní výlučnosti, hrdinství či utrpení. Neměla by zamlčovat nebo omlouvat. Protože jedině pravda je v historii jedinou hodnotou a měřítkem. A jedině taková pravda může vytvářet společnost v demokracii. Autorka se pokusila zbavit dějiny Československa mýtů a postavila je proto především na narativu národních menšin a jejich vztahu k umělé československé většině. Hlavním tématem se pro ni proto stává střetnutí nikdy neuspokojených nacionalismů, násobený později ještě iracionalitou totalitních ideologií. Jde o netradiční pohled, vymykající se zavedenému pragocentristickému českému vnímání minulosti. První anglické vydání knihy Czechoslovakia: The State That Failed, které vyšlo v v roce 2009 v nakladatelství Yale University Press, rozvířilo na všech stranách obrovské emoce. Jako první ji odsoudil český generální konzul z Los Angeles, který prohlásil, že ji jen pouhý krůček dělí od zločinu proti lidskosti. Zároveň ji snad až přehnaně uvítaly Literární noviny, ovšem s varováním, že nastavuje šokující zrcadlo, v němž se česká společnost možná vůbec nepozná. Týdeník Respekt otiskl na své elegantní přední straně zprávu: Historička z USA provokuje Čechy. Sobotní kulturní příloha Lidových novin se na věc podívala z humornější stránky, otiskla reprodukci sochy svatého Václava sedícího na koni nohama vzhůru od Davida Černého a připojila titulek Mary Heimannová staví české dějiny 20. století na hlavu. Redaktor listu Prague Post tvrdil, že vydáním knihy, která zpřevracela téměř všechny obvyklé názory na tuto zemi a rozbila na padrť tradiční vnímání Československa jakožto oběti, tu středoevropská historie udělala úplný přemet. Times Literary Supplement knihu uvítal jako skutečné dějiny nejen Čechů a Slováků, které čtenářům připomínají, že tato zaniklá země bývala domovem Němců, Maďarů, Rusínů, Poláků, Romů, Židů, luteránů, uniatů i římských katolíků a ateistů. Podle jejich úsudku není úžasná ani tolik kvůli tomu, že by předkládala nové skutečnosti (ačkoli přinesla i svůj díl kutání v archivech), nýbrž proto, že vidí v náležitě zdrsnělé podobě historii, která při zploštěném pohledu běžném za studené války zůstávala skryta, totiž projevy české bezohlednosti vůči menšinám a nečeským národnostem v dnes už zaniklém československém státu. Mary Heimannová je v současnosti profesorkou moderních dějin na Univerzitě v Cardiffu ve Walesu a členka Královské historické společnosti. Studovala Vassar College v New Yorku a na Univerzitě v Oxfordu, kde získala v roce 1993 doktorát. Jako zavedená historička anglické katolické historie se poprvé začala zajímat o československé dějiny v rámci výukového experimentu, pomocí kterého hledala způsob, jak svým studentům oživit a přiblížit mezinárodní vztahy. Brzy ji historie Československa fascinovala natolik, že odložila vše ostatní, naučila se česky a přestěhovala´se do Prahy, kde strávila dva roky intenzivním archivním výzkumem.

Po úteku z rozpadajúceho sa domu sa z pavúka Vinca stáva obyvateľ lesa. Na jednej zo svojich objaviteľských ciest sa za dramatických okolností zoznámi s mravcom Jardom a od miestnych pavúkov si vypočuje legendu o obrovskej mäsiarke menom Ňomura. Jedného dňa zbadá padajúcu hviezdu a vydá sa za ňou. Z pazúrov dravých bystrušiek ho zachráni pavúčica Jana. Zasvätí Vinca do tajov lesa a on jej rozpráva príbehy z kníh zo starého domu. Nanešťastie sa na scéne objavuje zberateľ hmyzu a Janu unesie. Zúfalý Vinco vyráža na záchrannú výpravu.

Příhody Rychlé Veverky navazují na to nejlepší z domácí komiksové tradice čtenářům nabízejí ladovsky dobromyslný humor, sekorovsky rozpustilou hravost i foglarovskou touhu po dobrodružství, které jistě čeká za nejbližším rohem. Přitom je tato série zcela svébytná a její autor v každém pokračování přichází s novými nápady. Pátý díl tak vypráví o lá sce ke k nížkám, staré indiánské legendě nebo jednom dramatickém únosu.

Obec Pohled je vzdálená od Havlíčkova Brodu šest kilometrů směrem na Přibyslav. Leží v údolí řeky Sázavy a žije v ní necelá tisícovka obyvatel. Roku 1265 zde byl založen cisterciácký klášter, později přebudovaný na zámek. Pobýval a maloval zde Jozef Mánes, zemřel herec Národního divadla Josef Šmaha, v osmdesátých letech zde žila zpěvačka Marta Kubišová. Pověsti sesbíral a ilustroval místní věhlasný kronikář František Hladík.

Kniha devíti komiksových příběhů pro malé i velké čtenáře v jednom balíčku. Autor dokazuje, že i na balicím papíru mohou mít kresby svoje zvláštní kouzlo.

Kniha beze slov, kniha mnoha lidských příběhů, komiks, jehož obrázky poskytují mnoho příležitostí ke kladení otázek i hledání odpovědí. Kniha, jejíž příběh je napínavý a končí happy endem, kniha o diktatuře písmene A. Příběh chlapce s číslem 21868 na rádiovce se odehrává ve městě, v němž jediné správné názory symbolizuje písmeno A. AAAA zní z amplionů, A je ve znaku města, na praporech, i praporcích, jimiž mávají děti, je na transparentech, ale i na každé knížce za výlohou knihkupectví, na stravenkách,…. Jenom písmeno A se učí ve školách, A proniká do moderní architektury, lidé jej skandují, jsou ho plné noviny, i vyšetření zraku probíhá pouze na velikosti písmene A. Je to vtip, hrozba, minulost, nadsázka, absurdita a hlavně všechno dohromady. Hrdina knihy žije v podivné (v detailech nevraživé) atmosféře šedivého města každý den stejně. Pracuje v továrně, v níž je jediným světlejším okamžikem dne přestávka na svačinku. To se mladík s krajícem chleba posadí ven, za tovární komín. Vysoko na nebi svobodně létají rorýsi. Chlapec snící o létání vyleze na komín. V dálce, za hranicemi města obestavěného zdí vidíme spolu s ním docela jinou krajinu, barevný svět. Co asi to zjištění s chlapcem udělá? Víme, že si doma sestavuje kolo s křídly a vrtulí. Co autorovi poslouží k rozvinutí tohoto motivu, co dá příběhu spád? P řišel čas sledovat dějovou linku příběhu: Chlapec pozoruje domovní prohlídku u souseda odnaproti, zlobou zkřivené obličeje strážců pořádku, papírovou vlaštovku, kterou soused v posledním okamžiku před zatčením vyhodí z okna. Chlapec ji – jaká to (ne)šťastná náhoda – druhého dne najde a papír rozbalí. Je na něm napsáno písmeno B. Nic víc, a přesto je to mnoho. Kluk se svěří s událostí kolegovi v montovně. To neměl dělat. Strážcům pořádku díky změti odposlouchávacích zařízení, drátů a kamer nic neunikne. Hrdina ví, že teď jde o život, vzniká napínavá honička jako z filmu, střelba stíhacího komanda a … vidíme, že po domácku vyrobené vznášedlo letí, chlapec se na něm vzdaluje, uniká!

Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem: mistrem v malbě labyrintu uliček starého města, zešeřelých zákoutí a oprýskaných zdí, ale i rozpálených žlutých pouští či zelenkavého podmořského světa - tedy fantazií, které běží hlavou malému Františkovi. (...) Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností. (...) A ten nádherný výlet, který Františkovi buď pouze proběhne hlavou, anebo jej opravdu prožije, je radost na stránkách sledovat. Nejen pro dětského čtenáře.

Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem: mistrem v malbě labyrintu uliček starého města, zešeřelých zákoutí a oprýskaných zdí, ale i rozpálených žlutých pouští či zelenkavého podmořského světa - tedy fantazií, které běží hlavou malému Františkovi. (...) Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností. (...) A ten nádherný výlet, který Františkovi buď pouze proběhne hlavou, anebo jej opravdu prožije, je radost na stránkách sledovat. Nejen pro dětského čtenáře.

Výbor z básnického díla Bohuslava Reynka vybral a uspořádal Zdeněk Hron, doslov napsal Rudolf Matys. Sbírka je doplněna grafickou tvorbou autora.

Vánoční koleda je osobním dramatem člověka, které oslovuje další a další generace čtenářů již přes 170 let. Rozsahem nedlouhá „moralita“ o pěti kapitolách se dočkala mnoha dramatizací, operního i filmového zpracování. Důvod není jen v silném příběhu či literárních kvalitách. Kromě nich je tu cosi, co se nás bytostně týká, co potřebujeme v životě takřka neustále: naděje. Kniha vychází s ilustracemi Roberta Innocentiho (1940), italského mezinárodně uznávaného výtvarníka, který získal četná ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena (2008).O značném přesahu jeho díla svědčí i to, že knihy s Innocentiho ilustracemi vydávají nakladatelé v Evropě, Asii, USA i v Japonsku a není tedy divu, že v deníku The New York Times byl představen jako „jeden z největších ilustrátorů dětských knih ve světě“. Kvůli Vánoční koledě navštívil Innocenti Londýn. Ne snad proto, že by zde chtěl objevit Dickensův svět, ale aby zhlédl originály výtvarných děl spisovatelových současníků. Inspiroval se a vlastní realistickou malbu k fantasknímu příběhu doplnil četnými detaily prostředí, výraznou expresí i magickým realismem, jimž dotváří sugestivní atmosféru Dickensova vyprávění.

Kniha beze slov, kniha mnoha lidských příběhů, komiks, jehož obrázky poskytují mnoho příležitostí ke kladení otázek i hledání odpovědí. Kniha, jejíž příběh je napínavý a končí happy endem, kniha o diktatuře písmene A. Příběh chlapce s číslem 21868 na rádiovce se odehrává ve městě, v němž jediné správné názory symbolizuje písmeno A. AAAA zní z amplionů, A je ve znaku města, na praporech, i praporcích, jimiž mávají děti, je na transparentech, ale i na každé knížce za výlohou knihkupectví, na stravenkách,…. Jenom písmeno A se učí ve školách, A proniká do moderní architektury, lidé jej skandují, jsou ho plné noviny, i vyšetření zraku probíhá pouze na velikosti písmene A. Je to vtip, hrozba, minulost, nadsázka, absurdita a hlavně všechno dohromady. Hrdina knihy žije v podivné (v detailech nevraživé) atmosféře šedivého města každý den stejně. Pracuje v továrně, v níž je jediným světlejším okamžikem dne přestávka na svačinku. To se mladík s krajícem chleba posadí ven, za tovární komín. Vysoko na nebi svobodně létají rorýsi. Chlapec snící o létání vyleze na komín. V dálce, za hranicemi města obestavěného zdí vidíme spolu s ním docela jinou krajinu, barevný svět. Co asi to zjištění s chlapcem udělá? Víme, že si doma sestavuje kolo s křídly a vrtulí. Co autorovi poslouží k rozvinutí tohoto motivu, co dá příběhu spád? P řišel čas sledovat dějovou linku příběhu: Chlapec pozoruje domovní prohlídku u souseda odnaproti, zlobou zkřivené obličeje strážců pořádku, papírovou vlaštovku, kterou soused v posledním okamžiku před zatčením vyhodí z okna. Chlapec ji – jaká to (ne)šťastná náhoda – druhého dne najde a papír rozbalí. Je na něm napsáno písmeno B. Nic víc, a přesto je to mnoho. Kluk se svěří s událostí kolegovi v montovně. To neměl dělat. Strážcům pořádku díky změti odposlouchávacích zařízení, drátů a kamer nic neunikne. Hrdina ví, že teď jde o život, vzniká napínavá honička jako z filmu, střelba stíhacího komanda a … vidíme, že po domácku vyrobené vznášedlo letí, chlapec se na něm vzdaluje, uniká! Ocitáme se s ním ve světě za vysokou zdí. Nejen svět, ale i kniha náhle v celku i detailech září barvami. Ale to ještě není konec. Je třeba se o to poznání a krásu podělit s těmi za vysokou zdí. – Chlapec se na svém vznášedle vrací nad šedivé město a hází do něj z ohromné výšky knihy – barevná písmena celé abecedy…

Knížka brněnského výtvarníka Pavla Čecha o čertovi a jeho dobrodružstvích.

Určitě i vy máte rádi knížky s obrázky. Ale asi ani netušíte, že se postavy z ilustrací přemisťují a někdy i ztrácejí! O této záhadě vypráví nová kniha brněnského výtvarníka Pavla Čecha, kde hlavními hrdiny jsou kocour Alfréd a myšák Kvído.